Každé ráno plivnout do zrcadla snad nemusím, říká Jaroslav Dohnálek

Jaroslav Dohnálek působí v boskovické komunální politice už 20 let. Nejprve byl od roku 1994 bezpartijním zastupitelem, později vstoupil do ODS a posledních 8 let byl za tuto stranu starostou. S odstupem necelého čtvrtroku jsme mluvili nejen o jeho pohledu na dvě funkční období, která strávil v nejvyšší pozici ve městě, ale také o tom, jak vidí nové vedení města, jak si zvyká na opoziční roli a kam směřují jeho profesní kroky. A také o tom, jak vidí politickou budoucnost svou vlastní a Občanské demokratické strany, do jejíhož čela se v Boskovicích po rezignaci Františka Sivery postavil.

Jaroslav Dohnálek

Napadlo mě, jestli jste četl či viděl Havlovo Odcházení. A když navážu: jaké bylo odcházení Jaroslava Dohnálka? S jakými pocity jste po osmi letech starostenský post opouštěl?

Nečetl, filmovou verzi jsem viděl. A s jakými pocity jsem odcházel? Musím říct, že to nebylo jednoznačné. S odstupem bych řekl, že ty pocity byly asi tři. První bylo zklamání, že jsme jako strana neuspěli. Pak byl malý pocit, že já osobně jsem těch hlasů neměl úplně málo, takže každé ráno plivnout do zrcadla snad nemusím. Těch osm let bylo zajímavých a cítil jsem, že se nestydím za to, co se během nich udělalo. Pravda ale je, že ten třetí pocit byla taková otázka, jak a jestli vůbec nová politická reprezentace na něco z toho bude navazovat, jestli všechno nezaváže do uzlíčku a nehodí do Macochy.

V čem vidíte hlavní pozitiva a výsledky své práce?

Jsem spokojený s tím, že ačkoliv za těch osm let byla období, kdy peněz bylo opravdu málo a muselo se výrazně škrtat, tak se všechno přestálo, nebrali jsme žádné nové úvěry a město jsme předávali v dobré finanční kondici. Vnitřně jsem byl spokojen i s tím, že byly našetřené peníze na stavbu sportovní haly. Bankéři město obcházeli jako dobrou nevěstu, bylo pro ně příznivý klient, mělo dost aktiv a bylo finančně zdravé. Jsem původem ekonom, takže o to jsem se snažil. A spokojen jsem byl i s tím, že také vztahy na úřadě nebyly na špatné úrovni. Myslím, že lidé chápali některá nepříjemná opatření, i když jim netleskali, ale táhli jsme za jeden provaz. Nebudu mluvit o tom, co se vybudovalo, na městě člověk nic neudělá sám. To je zkušenost, kterou si také odnáším – jako starosta sám nejste nic, všechno se musí usnést kolektivně. I když to samozřejmě někam směřujete, ale musíte přesvědčit ostatní.

Ani největší kritici z řad opozice vám v předvolebních rozhovorech neupírali právě to, že jste předal město prakticky bez dluhů, s konsolidovaným rozpočtem a desítkami milionů na účtu. Nevyčítáte si to ale někdy vy sám a neříkáte si, že jste mohl předávat město třeba s nulou, ale mohl byste se pochlubit nějakými nechci říct pomníky, ale zkrátka realizovanými investicemi?

Toho nelituji. Nedělal jsem starostu pro vlajkoslávu, ale spíše kvůli hospodářskému modelu, o kterém jsem vnitřně přesvědčen. Možná jsem trochu člověk ze staré doby a moc konzervativní, ale já mám rád, když jsou v šuplíčku nějaké peníze a realizuje se jen to, na co máme. Takže mě ani nenapadlo toho litovat.

Je fakt, že původní plán asi byl – hotová hala a méně volných milionů na účtu. Proč se to nepovedlo?

To by bylo na mnohastránkový rozhovor.

Tak to zkuste nějak shrnout.

Možná se s halou mohlo začít o něco dříve, ale já jsem právě nechtěl jít cestou dluhů. Minimálně od roku 2002 se po hale plakalo. Nakonec jsme se rozhoupali až v roce 2012. A proč není? Dnes i z důvodů komplikovanosti stavebních předpisů v tomto státě. Je tady skupina lidí, kteří halu před svým domem nechtějí, ale tak to bude vždycky, ať se bude stavět kdekoliv.

Ale hlasů v referendu proti hale bylo přece tolik, že se nedá říct, že to byli jen lidé, kteří bydlí okolo.

Rozumím, ale na začátku to bylo jinak. Pak to nabobtnalo a stalo se z toho politikum. A když se věcný problém promítne do politické roviny, získá to jiný rozměr. Na začátku bylo pár nespokojených občanů. Připouštím, že možná se v jistých chvílích mělo s těmito občany lépe komunikovat. Ale kdyby neplatí. Kdyby býval kdysi nepřišel Jerry s myšlenkou dinoparku, také by nic nevzbudilo takovou averzi. Hala pro mě byla takovým opáčkem. Stejný princip, najednou nebyla stavidla, byli jen příznivci a odpůrci. Mě až překvapilo, jak hala dokázala město štěpit. Přitom jsem přesvědčen, že nemálo informací používaných odpůrci nebylo pravdivých. Šlo také o to, co se lidem servírovalo.

Na druhou stranu – nešlo tomu lepší komunikací předcházet a řešit věci tak, aby diskuse nebyla tak vyhrocená? Když mluvíte o nepravdivých informacích z druhé strany, nebyl problém taky v tom, že informací z vaší strany bylo málo? Hala se měla začít stavět, a nikdo nevěděl, jak má vypadat.

Mně se to těžko hodnotí. Tohle si často neuvědomíte. Přicházejí třeba i koaliční zastupitelé, ptají se na různé věci, a protože člověk je poměrně dost v zápřahu, tak nechápe, co ještě chtějí. Já jsem byl u toho, když někdo přišel s nějakým podnětem, pak jsem to probíral na poradě vedení, na poradě vedoucích, na radě, na zastupitelstvu… A pak nechápete, na co se kdo ještě ptá. Máte to přepapouškované mnohokrát, je to jako když kantor zkouší žáka a nechápe, čemu nerozumí. Jenže ten kantor se tím živí. Někdy jsem také nechápal a neuvědomoval si, že je těch informací málo. Člověk má klapky jako kůň zapřažený v pivovarském voze. Možná ty klapky byly větší, než měly být. Připouštím, že tohle mohla být chyba, že informací mělo být víc.

Přes to všechno: volební výsledek vypadá na první pohled jako drtivé vítězství ČSSD. Jenže minulá koalice prohrála v nejtěsnějším možném poměru – o jeden mandát. Nelitujete dnes, že jste post starosty neobhajoval? Ono to vypadá, že minulé koalici ty volby prohrála ODS tím, že nasadila nepřijatelného lídra.

Tento názor jsem slyšel mnohokrát. Bylo mi i spíláno: „Kdybys tam byl býval ty…“ Ale ne, nelituju. Já jsem do toho šel s tím, že netoužím po funkci starosty. Potřeboval jsem změnit rytmus, postarat se víc o rodinu, těch osm let bylo dost. Chtěl jsem, abychom jako koalice uspěli a já seděl v radě města, vrátil se do Služeb a byl u toho, kam se bude město posunovat dál. Ale po lídrovství a starostování jsem netoužil, říkal jsem, že budu dělat starostu jen v případě, kdyby to na mě nějak zbylo, kdyby na nikom jiném nebyla shoda. To jsem bral jako maximálně ústupovou variantu. Kdybych chtěl, tak jsem tím lídrem byl. Ale k tomu jednomu mandátu: já vůbec nezávidím nové primátorce Prahy, mít většinu jednoho hlasu – to se strašně špatně šéfuje.

A jak v ODS reflektujete volební výsledek? Zvenku to vypadalo, že pácháte sebevraždu – promiňte, ale to vám to opravdu nedocházelo? Totiž že by bylo lepší nabídnout jinou tvář?

Jedna věc je nabídka a druhá věc je možnost něco nabídnout. Že by bylo milion uchazečů o lídrovství, tak to mi věřte, že nebylo.

Není tohle jeden z důvodů obecného propadu ODS? Tedy to, že potřebujete přitáhnout nové lidi?

To se snaží všechny politické strany. Já si ale opravdu nemyslím, že by tady v Boskovicích ODS udělala nějaké fatální chyby a že bychom se chovali tak jako ODS na celostátní úrovni, kde opravdu k chybám a osobním selháním docházelo. Ale ODS je samozřejmě jedna značka a tu nálepku máte a je otázka, jestli to voliči umějí vyselektovat. Ke zjednodušování dochází vždycky. Jako ODS jsme neměli dobrou pozici, ale obecně nám toho lidé v Boskovicích zase tolik nevyčítali. Vrátil bych se k tomu, jak je možné, že tady bylo tolik kauz, referendum, noční demonstrace. I v jiných městech řešili podobné věci a takové emoce to nevzbudilo. Můj názor je, že tam, kde v municipalitách nedošlo k takovému ideovému rozdělení mezi ODS a ČSSD, tam bez problémů fungovali. Ale tady došlo před čtyřmi roky v ČSSD ke změně a oni už s námi nechtěli spolupracovat. Došlo k naprostému odcizení. Nebyli jsme se schopní domluvit na ničem, polarizovalo se zastupitelstvo. Já jsem v komunální politice od roku 1994, ale chování zastupitelů k sobě navzájem bylo úplně nejhorší právě v letech 2010–2014.

Jaroslav Dohnálek

A s jakým předsevzetím teď jdete vy do nové role opozičního zastupitele? Chcete se chovat jinak? Jak si na to zvykáte?

Ono je ještě brzo. Ale já nejsem ten, který stojí na barikádách a střílí. Myslím, že můžu mluvit i za kolegy z ODS: my nemáme problém podpořit to, co bude rozumné. Kdybyste si probral zápisy ze zastupitelstev v letech 2010–2014, tak de facto nebylo ani jedno rozpočtové opatření, byť tam byly bohulibé věci, které by opozice podpořila. Ptal jsem se jich, co jim na tom vadí, neměli ani žádný jiný návrh, ale jen proto, že to navrhovala koalice, byli buď proti, nebo se zdrželi. Tak já se chovat odmítám. Předvedli jsme to už v tom, že jsme respektovali výsledek voleb a jak paní starostku, tak paní místostarostku a pana místostarostu jsme volili.

Mně se zdálo, že tohle byly jen formální věci, ale že minulá opozice byla naopak často dost pasivní. V kauzách jako dinopark nebo vyhláška se ozvala vždy spíš občanská společnost a opozice se z mého pohledu chovala zdrženlivě. I pan Farský na besedě o hale přiznal, že začátek úplně prospali. Nepropadnete se do takové pasivity taky? Koalice má jasnou převahu, vypadá soudržně, moc prostoru pro to něco reálně prosadit mít asi nebudete…

Nejsme schopni je přehlasovat. Ale je třeba, aby ten jiný argument zazněl.

A aby zazněl včas.

Jistě. Ale jako opozice máte jen dvě možnosti. Ta první je zastupitelstvo a to už často řešíte něco, co je domluvené. Ona město řídí především rada, zastupitelstvo rozhoduje hlavně o rozpočtu a majetkových změnách. A zadruhé nezbývá než apelovat u novinářů. My nemáme šanci, jak něco přehlasovat, ale naše velká možnost je dávat vědět o tom, že si myslíme, že je něco špatně. A můžeme o tom přesvědčit dostatečný počet lidí, aby si to uvědomili a za čtyři roky to ve volbách spočítali.

Buďme konkrétní: Když se dnes podíváte na nové vedení města – v čem vidíte hlavní rizika jeho vládnutí?

Musíme si zanalyzovat programové prohlášení, které je hodně čerstvé. Ale já si myslím, že nepostavit halu by byla chyba. A k tomu možná dojde. Také mám trochu obavu, aby se nezačal překopávat úřad s tím, že není problém nabrat lidi a utratit peníze na provozních výdajích. Tedy aby se to nerozbujelo. Ono mnohdy není ani tak těžké něco vybudovat, ale pak to všechno držet při životě, provozní výdaje jsou nemalé a musíte s nimi počítat každoročně. Třetí věc: vím, že se personifikuje pohled na nemocnici. Nejdůležitější ale je dívat se na výsledky, a teď si nemocnice stojí velice dobře. Takže aby se toto na základě nějakých osobních pohnutek nerozbouralo a neudělaly se změny, které by šlo těžko vrátit. A nejde mi o osoby a management, ale aby to nezpůsobilo nějaké dysfunkce a špatné hospodaření. To už jsem si zažil.

Vedení města oznámilo, že chce prosadit nulovou toleranci hazardu. Vy jste prozměnu nechtěli regulovat vůbec. Mluvil jste o odcizení a ideovém rozdělení, ale proč jste vy nešli třeba v tomto případě na nějaký kompromis – tedy částečnou regulaci. Teď těžko můžete sami po nějakém kompromisním řešení volat.

Víte, já jsem vnitřně spíš konzervativní. Můj názor je ten, že pokud se to nezreguluje celostátně, tak místní regulace je politická hra. Ono to vypadá dobře, ale ten patologický hráč si stejně poradí a vy jen přijdete o výnosy. Jsem přesvědčen, že nový celostátní zákon projde, a kdybych byl poslanec, asi bych musel poslechnout klub, ale nesouhlasím s tím. To je jako plošný zákaz kouření v restauracích. Podle mě je to špatně. Já si pořád myslím, že každý je nejvíc zodpovědný sám za sebe. Jestli jsem nekuřák a vadí mi to, tak zkrátka nemusím jít do hospody, kde sedí chlapi u piva a u cigarety. Jestli začneme všechno regulovat, tak se jednou dočkáme toho, že sex můžou ti narození v sudých letech provozovat jen v sudé dny, a ti v lichých letech v liché dny. To už přeháním, ale já zkrátka pro plošné regulace nejsem.

To je ta ideologická část, ale mě zajímala ta politická. Když vidíte ve společnosti podstatné volání po tom, aby se tohle nějak řešilo, proč nejdete na nějaký kompromis, ale hájíte tu jednu extrémní variantu?

Rozumím, ale jak zdůvodním sobě a veřejnosti, že automaty mohou být třeba na Plačkově, ale nesmí být na náměstí?

Na tohle ale přece existovala státní metodika. A ta se v praxi nedodržovala.

To ano, že to má být sto metrů od škol a podobně. Já jsem si nechal od úředníků zpracovat materiál, ať mi to kružítkem vyznačí. A v Boskovicích skoro žádné místo nezbývalo. A jsme u celoplošného zákazu. A tam pro mě bylo opravdu špatné to, že když někdo nemůže jít hrát v Boskovicích, ale je na tom tak, že hrát musí, tak pojede třeba do Letovic.

To už řešíme člověka, který je závislý. Jenže když tady ta nabídka nebude, těchto lidí podstatně ubude, to je dokázáno mnoha výzkumy, že nabídka zde vyvolává poptávku.

No já na ty regulace prostě nejsem. A možná jsem narazil spíše na lidi, kterým to taky nebylo po vůli. Proto regulace takového charakteru nebyla.

Na závěr bych se rád zeptal, kam vlastně směřují vaše další profesní kroky. Do městských Služeb jste se evidentně nevrátil.

Se Službami je to trochu jinak. Jednatel může být jen jeden, a když jsem já odcházel dělat starostu, byl jmenován pan magistr Strya. Já jsem se tím pádem mohl vrátit jen do funkce ředitele, což je nesmysl, aby tam byl ředitel a jednatel. Když jsem seděl na radnici, tak jsme jako rada změnili organizační řád Služeb a funkce ředitele byla zrušena. Čili já jsem se do Služeb vlastně vrátil, ale tak, že jsem byl zaměstnanec jen do konce ledna a měl jsem příslušný paragraf, že překážkou v práci je, že pro mě není práce. Svým způsobem to bylo nejlepší zaměstnání mého života. Takže jsem byl doma a šel mi plat, co jsem původně měl.

A jaké máte plány teď?

Budu osoba samostatně výdělečně činná. Budu vykonávat různé práce pro různé firmy především v ekonomické oblasti.

Jste šéf místní ODS. Umíte si představit, že ji za necelé 4 roky zase povedete do voleb a budete se znovu ucházet o post starosty?

To je předčasné. Každá politická strana chce vyhrávat volby, jinak její činnost nemá smysl. My teď přemýšlíme, jak přesvědčit lidi a obyvatele, že v Boskovicích se ODS nechovala nijak blbě, nebyla zde žádná fatálně špatná kolektivní rozhodnutí a nedošlo k osobním selháním jako v nejvyšších patrech ODS. Dění v Boskovicích nám není lhostejné, musíme reagovat, chovat se korektně a co bude za čtyři roky, to uvidíme. Ona nemusí ODS ani existovat, ale já mám důvěru v pana profesora Fialu a věřím, že by tu trajektorii mohl převrátit.

A vyšší politika vás nikdy nelákala?

Je to zase o nabídce a poptávce. Jestli by po mně nějaká poptávka byla, zvažovat budu všechno, ale mým primárním cílem to není.


Provoz novin vyžaduje hodně práce a peněz. Ohlasy už pátým rokem dotujeme z vlastní kapsy, protože v nich vidíme smysl a možnost zlepšit život v našem regionu. Našli jsme dostatek čtenářů, kteří mají o naše texty zájem, ale zatím jen málo těch, kteří by nám přispěli finančně. Navzdory tomu ale nechceme naše texty uzamykat jen pro platící, záleží nám na tom, aby se dostaly k co největšímu počtu čtenářů. Jestli nás rádi čtete, zvažte prosím pořízení předplatného. Bez dostatečného počtu platících čtenářů zanikneme.

další rozhovory