Základní důvod pro veganství by měl být etický, říká veganka Jitka Urbanová

V Kafe za rohem na Plačkově ulici probíhají už nějakou dobu pravidelné Veganské společenské večeře. O tom, co to znamená být vegan, proč se lidé vegany stávají, a o řadě dalších věcí, které s veganstvím souvisejí, jsme vedli rozhovor s Jitkou Urbanovou. Ta veganské večeře spolupořádá, sama je vegankou již několik let a veganskou stravu připravuje od počátku i svému synovi. Ostatně právě mateřství hrálo v jejím rozhodnutí pro veganství významnou roli.

Jitka se synem Kryštofem

Začněme pro ty, co přesně nevědí, jednoduchou otázkou: Co to znamená být vegan? Tedy nejprve čistě z hlediska jídla, co vegan jí, případně co nejí – pokud je snadnější to vysvětlit negativním vymezením.

Musím odpovědět trochu z druhé strany, protože pohled na veganství je často chybný právě v tom smyslu, že je to nějaké omezování v jídle, navíc zbytečně striktní. To je to, co je navenek vidět, že vegani nejí nic živočišného původu. Nic z vajíček, z mléka, z masa, a ani med.

Ale tohle tedy je ve vztahu k jídlu ta základní definice?

Z hlediska veganské stravy ano. Ale veganství má hluboké kořeny a jde především o životní postoj, který odmítá jakékoliv zneužívání zvířat člověkem. To, že zvířata nejíme a nepoužíváme nic, co pochází ze zvířecího zotročování, je jen jedna z věcí. Samozřejmě si také nic ze zvířat neoblékáme a nepoužíváme nic, co je na zvířatech testováno, nepoužíváme zvířata na práci nebo k zábavě.

Jak dlouho jsi ty veganka a co tě k tomu přivedlo?

Byla jsem asi devět let neinformovaná vegetariánka. K tomu jsem došla sama, že není dobré zabíjet. Vegankou jsem se pak stala díky svému dítěti, takže je to pět let. Když jsem hledala, jak bych mohla dítě stravovat a jestli to vůbec vegetariánsky jde, narazila jsem na informace o veganství. Tam jsem se dozvěděla, co se skrývá za mlékem a za vajíčky a s hrůzou jsem zjistila, že za těmito produkty je víc utrpení než za samotným masem. V té době jsem sama kojila a představa, že bych se měla podílet na tom, že někdo odebírá dítě nějaké jiné mámě kvůli tomu, že já mám chuť na sýr, pro mě byla nemyslitelná. Takže mi přechod na veganství trval asi tři dny a dost mi pomohlo, že jsem byla sama máma.

Je ohled na zvířata nejčastější a hlavní důvod, nebo mívají vegani i jiné motivace?

Z mého pohledu by měl být základní důvod pro veganství etický. Ale na veganství je krásné, že i z jiných stran vyjde s pozitivním znaménkem. Takže jsou i vegani ze zdravotních důvodů, protože konzumace živočišných produktů přispívá k mnoha současným nemocem, popřípadě může být jejich nekonzumace výbornou prevencí. Potom je spousta ekologů, kteří zjišťují, jaká strašná zátěž je živočišná výroba pro naši planetu, takže se z nich stávají vegani.

Hlavním motivem tedy není něco, co by člověk dělat pro sebe a kvůli sobě, ale kvůli někomu jinému – v tomto případě kvůli zvířatům. Přesto se, předpokládám, asi nejčastěji setkáváte s reakcí, že sobě veganstvím škodíte. Je to tak?

V současné době už máme naštěstí dostupných dost zdravotnických studií, které hovoří pro veganství. Dnes je třeba trend i mezi vrcholovými sportovci přecházet na veganskou stravu, protože zjišťují, že se jim zlepšují výkony. Velké dietologické organizace potvrzují, že dobře poskládaná veganská strava je vhodná pro všechna životní období, včetně těhotenství a dětství. Dnes už se není čeho bát, pokud si člověk chce najít informace, jak se vegansky stravovat zdravě, tak je najde.

Takže jsi přesvědčená o tom, že veganství není nebezpečné třeba ani pro děti?

Já vychovávám své dítě vegansky od malička, čímž jsem se zbavila všech starostí o sebe. Řeším hlavně dětskou veganskou stravu, což může být oříšek. Ale nemám pochyby, že je to možné.

Trochu jsme na to už narazili, ale proč vlastně vegani odmítají veškerou živočišnou produkci – mléko z ekochovu, vejce od slepic, které běhají po dvoře. Tedy i to, kvůli čemu se zvířata nezabíjejí?

To je právě rozdíl mezi vegetariánstvím a veganstvím. Vegetariáni by se smířili s mírným využíváním zvířat, která by žila v dobrých podmínkách na zelené pastvině. Vegani chápou zvířata jako bytosti, které mají přirozené právo na svobodný život. Z toho titulu se nechceme podílet na jejich otroctví. To je příměr, který může znít nepříjemně, ale ráda ho používám, protože paralel mezi lidským otroctvím a otroctvím zvířat se dá najít strašně moc. Ještě před dvěma sty let se používaly úplně stejné argumenty pro otroctví lidí. Z falešného pocitu nadřazenosti byli lide jiné rasy považováni za podřízené, méně inteligentní, s nižším prahem bolesti, nesamostatné, za obchodovatelný majetek. Dnes máme představu, že můžeme ke zvířeti přistupovat jako k věci: koupit si ho, vzít si ho, namnožit ho, rozhodovat o kvalitě jeho života a okamžiku a způsobu smrti. Přesně takhle se dřív přistupovalo i k některým lidem. Společnost se ale morálně vyvinula k tomu, že jsme uznali určitá práva lidem, které jsme dříve považovali za méněcenné. A já doufám, že od tohoto se můžeme odrazit a jednou se to bude týkat i zvířat. Dnes je to úplně v začátcích, proto ty myšlenky zní tak revolučně. Jsme na začátku boje za osvobození zvířat. A na začátku boje za osvobození otroků zněly tyto myšlenky také jako z jiného světa, ale třeba za další dvě generace začneme o zvířatech uvažovat jako o bytostech, které jsou sice rozdílné, ale rovnocenné. Pokud se tedy bude vývoj naší společnosti ubírat současně nastaveným směrem.

To znamená, že jsi optimistka a věříš, že vývoj současné civilizace má pozitivní směr a jsme na dobré cestě?

Řekněme, že alespoň ve vývoji lidských práv a v tom, jak postupují, jsem schopna najít naději na vývoj práv i dalších cítících bytostí na planetě. Nechceme aplikovat veganství na přírodní kmeny nebo se vracet k tomu, jak jedli naši předkové. Tohle je současné téma, my tady v Evropě v roce 2015 jsme ve fázi, kdy máme tohle řešit. Ekologicky i ekonomicky je situace taková, že nazrál čas. My stojíme teď a tady před tou volbou, co si dáme do spotřebního košíčku a musíme se nad sebou zamyslet.

Říkáš ekologicky a ekonomicky. Jaké další negativní dopady má kromě utrpení zvířat živočišná výroba?

Živočišná výroba je pro společnost velmi nevýhodná. Z ekologického hlediska je úplně strašidelná. Co se týče produkce skleníkových plynů, má živočišná výroba větší dopad než celý dopravní průmysl včetně leteckého. Odlesňování, spotřeba a znečišťování vody, ničení půdy – to jsou velká témata. Lidé někdy argumentují, že se ničí pralesy kvůli pěstování sóji, ale to není sója, která je pro vegany, to je sója na výkrm hospodářských zvířat. Jídlem, kterým bychom mohli nakrmit miliardy lidí, krmíme hospodářská zvířata, kterými nakrmíme řádově menší počet lidí. Živočišná výroba je velmi náročná na zdroje, a to prakticky na všechny. A víme, jak je to dnes se zásobami vody. Někdy se říká, že kdyby vegan ráno pustil kohoutek a nechal téct vodu celý den, spotřebuje pořád méně vody, než kdyby jedl maso. Na výrobu jednoho kilogramu hovězího se spotřebuje více než 15 tisíc litrů vody.

Kdy a jak došlo k razantnímu zvýšení živočišné výroby a začaly vznikat velkochovy?

Bylo to po druhé světové válce. Lidí je hodně a zvykli si mít maso na talíři i několikrát denně. Při současném počtu lidí a této spotřebě to není možné řešit jinak než ve velkochovech. A velkochovy představují strašlivé podmínky pro zvířata. Kdyby lidé chtěli jíst jen kvalitní maso z ekochovů, bylo by pro ně jednak finančně nedostupné a jednak by se museli maximálně uskromnit a přejít na nějaký model, kdy by jedli maso jen v neděli, aby na všechny vyšlo.

Snažíš se hlídat si i další ekologické aspekty potravin? Ona i rostlinná strava může být zatížena něčím negativním – kupříkladu může pocházet z plantáží, kde pracují lidé v nepřijatelných podmínkách. Neřkuli oblečení třeba z továren v Bangladéši. Případně doprava na dlouhé vzdálenosti a podobně. Přemýšlejí vegani i takto?

Pro mě je veganství určitý základ. To, co budu jíst, mohu ovlivnit úplně nejsnadněji, a pak pokračuji dál. Myslím, že vegani jsou výborná skupina lidí, kteří se právě zamýšlí nad souvislostmi. Co se týče jídla, často řešíme exotické ovoce, palmový tuk a mnozí mí známí se postupně dostávají v osobních volbách i ke zmiňovaným tématům. Základ je nezabíjet a netrápit, pak můžeš pokračovat dál.

Jak náročné je veganství ekonomicky a časově? Věnuješ řešení jídla hodně peněz a času?

Tohle je častý argument, protože když člověk navštíví zdravou výživu, tak má dojem, jak je tam všechno drahé. Ale uvařit si čočku s rýží mi vždycky vyjde levněji než kupovat si sýry a maso. A ještě mi docela dobře zbyde na slunečnicová semínka. I vegansky se dá vařit na různých úrovních. Ze základních surovin, nebo kupovat drahé polotovary a veganské sýry dovezené z Itálie. Určitě to ale není tak, že člověk, který nemá dost peněz, by nemohl být vegan, i veganská strava se dá připravovat levně. A co se týče náročnosti na čas, tak to je trochu pravda. Veganství sice nikdy nebylo tak snadné a dostupné jako dnes, ale pořád si myslím, že vegan je odkázaný na to, že si musí jídlo chystat. Ale já to dělám ráda, ráda vydám tu energii navíc, když vím proč. Díky tomu, že to dělám s radostí, to jde dobře. Můj život se zdaleka nemotá jen kolem jídla, rostlinná strava je už samozřejmostí, kterou vlastně ani neřeším.

Jitka se synem Kryštofem

Zdá se mi to, nebo veganů v poslední době opravdu výrazněji přibývá?

Mám taky takový pocit. Přesná čísla bohužel neexistují, ale zaznamenáváme na sociálních sítích i na demonstracích jakýsi boom. Seběhlo se více faktorů, jako je vliv zahraničí, dostupná literatura, informace a také snaha místních aktivistů. Informace se dostaly do médií, dělaly se osvětové akce. A teď se to zúročuje.

Stává se, že se pro veganství někdo rozhodne spíš jako pro životní styl, který mu třeba přijde nějak atraktivní či trendy? Vydrží to pak takovým lidem, jakou máš zkušenost? Dochází k fluktuaci?

Samozřejmě, takhle to bude vždycky a u všeho. Ale nemyslím si, že by všichni současní vegani byli do pěti let zpět. Záleží na motivaci, já si nedovedu představit etického vegana, že by se vrátil, na určité úrovni pochopení není cesty zpět.

V Boskovicích jste začali pořádat Veganské společenské večeře v Kafe za rohem. To vzešlo hlavně z potřeby se setkávat?

Vegani mají určitě potřebu se setkávat, být vegan sám bez kontaktu s dalšími je docela těžké. Ale veganské večeře nejsou primárně určeny k setkávání veganů, jsou hlavně otevřené veřejnosti. A tady se to přesně povedlo, lidé chodí, zjišťují, že veganská strava může chutnat a vypadat dobře. Je to takový první stupeň aktivismu. Zveme lidi na jídlo a chceme jim také ukázat ty další věci, které s veganstvím souvisejí.

Kolik lidí chodí?

Večeří bylo zatím pět, v létě nás bylo i k šedesáti, ale běžně chodí tak okolo třiceti lidí. A to je počet, který mi hlásí kolegové třeba z Bratislavy.

Jak večeře fungují? Každý něco uvaří a přinese?

Ano, každý něco uvaří a přinese, a pak může ochutnávat, co uvařili a přinesli ostatní. Specifikum Boskovic je i v tom, že lidé přinášejí opravdové speciality. Já bych se nezlobila, kdyby tu byla obyčejná čočková pomazánka, ale to se tady nikdo neodváží přinést, tady se objevuje třeba „lovecká paštika z mletých kešu“ a podobné dobroty.

Takže boskovičtí vegani jsou gurmáni?

Ano. A líbí se mi, že si najdou speciální složitý recept, a když jídlo přinesou, je vidět, že jsou sami zvědaví, jak to bude chutnat. Takže díky večeřím objevují nové věci.

Jsou vegani většinově nějak dál aktivní při ochraně zvířat, nebo obvykle zůstává u toho jídla?

Když jsem byla vegetariánka, měla jsem pocit, že když nejím maso, dělám maximum. Jako vegan jsem získala pocit, že nedělám vůbec nic. Je spočítané, že spotřební bojkot ve dvou procentech populace nemá vůbec žádný význam.

A ta dvě procenta – to je nějaké relevantní číslo?

Je to číslo, které se uvádí jako počet veganů v našem euroamerickém okruhu. Počet veganů stoupá, ale dejme tomu, že se pohybuje okolo těch dvou procent. A takový spotřební bojkot nic neznamená, tím žádné zvíře ve skutečnosti nezachráníme. A to vegana nutí být dál aktivní, aby se z toho nezbláznil a mohl večer vůbec usnout. Každý má svou hranici, ale k jakémusi aktivismu nás to nutí.

Takže pořádáte demonstrace a snažíte se ovlivňovat třeba legislativu?

Demonstrace může být buď samostatná záležitost nebo součást nějaké větší kampaně, která může po postupných krocích k něčemu dojít. U nás se chystají zajímavé kampaně a v zahraničí jsou pozitivní trendy vidět, třeba zákaz divokých zvířat v cirkusech, zákaz klecových chovů a kožešinových farem. Ty nejdrsnější věci jsou na ústupu a pomalu to postupuje Evropou, přidávají se další země a mění legislativu.

U nás došlo také k legislativní změně a zvíře už není vnímáno jako věc, je to tak?

Jenže se rozlišuje mezi domácím mazlíkem a hospodářským zvířetem. Takže je veliký rozdíl v tom, co dovolíme udělat psovi a co dovolíme udělat praseti. Čili je hezké, že se alespoň v právnické formulaci dostáváme k nějakému posunu, ale v praxi to až tolik neznamená.

Zdejší komunita není nejmenší, vyvíjí nějaké další aktivity? Jsou třeba tady v regionu nějaké extrémně problematické chovy, na které byste upozorňovali? Podnikáte nějaké další akce kromě večeří?

Komunita veganů v Boskovicích je velice mladá. Když jsem sem před rokem a půl přijela, tak tu prý byli čtyři. Dnes má skupina Boskovičtí vegani na Facebooku sedmnáct členů, což je nádherné. Takže to je taky ta nová vlna. Zatím jsme se na nic moc nevzmohli, což se od lidí, kteří si na veganství teprve zvykají, ani nečeká. Ale doufám, že kdyby se rozjely nějaké celostátní kampaně, tak se zapojíme. A k těm místním věcem: ono je to samozřejmě těžší než upozorňovat na něco vzdálenějšího. Něco jiného je demonstrovat proti něčemu v Brně a něco jiného tady, kde jsi chodil se všemi do školky nebo jsou to tvoji příbuzní. Je těžší postavit se třeba během Husích slavností s plakátem ke vchodu a vysvětlovat, jak vypadá velkochov hus a co se zrovna s husami děje, než se dostanou na něčí talíř. Ale samozřejmě se rozmýšlíme, jestli by šlo něco dělat na této úrovni i na tak malém městě. Zvažovali jsme to právě v souvislosti s Husími slavnostmi, ale v tak malé komunitě jsme zatím nenašli odvahu.

Na závěr osobní otázka: cos měla dneska k obědu?

Součástí každého mého oběda musí být velký zeleninový salát a k tomu jsem měla cizrnu dušenou s dýní hokaido a celozrnnou rýži.


Provoz novin vyžaduje hodně práce a peněz. Ohlasy už čtvrtým rokem dotujeme z vlastní kapsy, protože v nich vidíme smysl a možnost zlepšit život v našem regionu. Našli jsme dostatek čtenářů, kteří mají o naše texty zájem, ale zatím jen málo těch, kteří by nám přispěli finančně. Navzdory tomu ale nechceme naše texty uzamykat jen pro platící, záleží nám na tom, aby se dostaly k co největšímu počtu čtenářů. Jestli nás rádi čtete, zvažte prosím pořízení předplatného. Můžete si nás předplatit na webu i na papíře; bez dostatečného počtu platících čtenářů zanikneme.

další rozhovory