Pohledy do historie: První svobodné volby v roce 1990

Před 25 lety se v Československu po půlstoletí nesvobody konaly první demokratické volby, nejprve 8. – 9. června parlamentní a na podzim 24. listopadu komunální. Zvolením nových legitimních zástupců do zákonodárných sborů a samosprávy byla v zásadě završena revoluce započatá v listopadu ’89.

volby

Požadavek svobodných voleb zazněl – mezi dalšími jinými – na studentské manifestaci 17. listopadu 1989. V následujících dnech se pak tento požadavek objevil v prohlášení brněnských vysokoškolských studentů a v tezích Občanského fóra „Co chceme“.

Ustavení Občanských fór v městech a větších obcích bylo důležitým krokem v procesu demokratizace v oblasti místní správy. Představitelé OF, kteří měli významnou podporu veřejnosti, se stali pro stávající politickou reprezentaci partnery, s nimiž navázali jednání o změnách ve vedení měst a obcí.

Na centrální úrovni probíhaly změny na základě ústavního zákona o volbě nových poslanců zákonodárných sborů, který byl přijat koncem prosince 1989. Probíhaly tzv. kooptace – tedy doplnění vlastní volbou – nových poslanců do Federálního shromáždění (FS) a České národní rady (ČNR). Týkaly se kupříkladu i těchto zástupců za Blanensko: ze Sněmovny lidu byla odvolána poslankyně Marie Tajovská a na její místo byl za OF zvolen Vlastimil Sehnal, soukromý podnikatel z Lipůvky. Ve Sněmovně národů zůstala poslankyně Věra Šuterová z KSČ, do ČNR byl namísto Rudolfa Kuběny zvolen Rostislav Hakl z Brna, člen KSČ, což vyvolalo nevoli boskovického OF – že byl zvolen zástupce z řad KSČ a navíc nepocházel z regionu, námitky ovšem byly bezvýsledné a Rostislav Hakl zůstal v ČNR až do voleb.

Na stejném principu mohli být od 23. ledna do 31. března 1990 poslanci, „kteří v rámci rozložení politických sil nebo vzhledem k svému dosavadnímu působení neskýtají záruky rozvoje politické demokracie, ze své funkce odvoláni politickou stranou, jejímiž jsou členy“. Tak byli na plenárním zasedání v Blansku kooptováni noví členové Okresního národního výboru. Plénum čítalo 93 křesel, z toho 33 za KSČ, 9 ČSL, 9 ČSS a 42 bezpartijních včetně kandidátů OF. Ve funkci předsedy ONV nadále setrval Vladimír Komárek, byl odvolán až 19. dubna na vlastní žádost, novým předsedou byl zvolen František Sláma.

Boskovice

Na základě výsledků jednání u kulatého stolu za účasti zástupců OF, ČSL, ČSS, KSČ a předsedy Městského národního výboru J. Hanušky a po projednání v městské radě došlo na mimořádném plenárním zasedání 15. března 1990 ke schválení změn podle následujícího klíče: 41 křesel – KSČ, 6 – ČSS, 10 – ČSL, 45 – OF + bezpartijní. Členy městské rady byli zvoleni A. Dobeš, A. Čada, Zd. Měcháček, O. Talacko. Až s odstupem požádal 5. dubna J. Hanuška o uvolnění z funkce předsedy, dočasným vedením Městského národního výboru byl pověřen dosavadní místopředseda Jaroslav Vodák.

Podobným způsobem došlo ke změnám ve vedení měst a střediskových obcí v regionu. Kooptace však byly jen dočasným řešením, skutečnou vůli občanů mohly ukázat až demokratické volby. Cesta k nim nebyla snadná, vedle nutných legislativních změn – a to zejména schválení zákona o politických stranách a volebního zákona – bylo třeba obnovit pluralitní systém politických stran.

Politické strany

Překotný běh událostí legislativní změny předstihoval. Ve stávajících stranách docházelo k odlišnému vývoji. Zatímco KSČ členové hromadně opouštěli a strana ztrácela dosud neotřesitelnou pozici ve vedení státní správy, obcí i podniků, dosavadní strany sdružené v Národní frontě se emancipovaly, obnovovala se činnost politických stran, které byly v minulosti zakázány, a vznikaly nové.

KSČ měla nejsilnější výchozí pozici, měla silnou členskou základnu – přes 1,5 milionu členů, finanční prostředky a majetek, zavedené stranické struktury, odborné zázemí a významné kontakty na média, v atmosféře listopadových událostí však rychle ztrácela své pozice. Když se 17. března 1990 sešla okresní konference KSČ, ukázalo se, že od prosince 1989 bylo v okrese zrušeno 240 základních organizací na pracovištích a z celkového počtu více než 13 tisíc členů a kandidátů kolem 3 tisíc členů odešlo.

Československá strana lidová si již 26. listopadu 1989 zvolila nového předsedu Josefa Bartončíka, měla své zastoupení ve vládě „národního porozumění“ a její členská základna procházela opačným vývojem – zatímco na podzim měla ČSL 40 tisíc členů, v březnu 1990 již více než dvojnásobek: 90 tisíc. Před volbami bylo odsouhlaseno uzavření koalice KDU – společné kandidátky křesťansky orientovaných stran.

Československá strana socialistická v listopadových událostech sehrála důležitou roli, jejich deník Svobodné slovo s celostátní působností jako první přinášel objektivní informace o dění 17. listopadu a v následujících dnech, z balkonu budovy Melantrichu na Václavském náměstí zaznívaly projevy k shromážděným v prvních dnech revoluce; tento vklad však strana nijak nezúročila. V březnu 1990 se strana sloučila s exilovou ČSNS.

V regionu uspořádala dne 7. března 1990 Československá strana socialistická v Blansku slavnostní shromáždění k 140. výročí narození TGM, k jehož odkazu se strana hlásila a jehož jméno bylo přes 40 let tabuizováno.

Československá sociální demokracie, strana s dlouhou tradicí, byla obnovena, předsedou byl zvolen J. Horák, který se vrátil z exilu; na sjezdu ovšem došlo k rozštěpení členské základny a část členů v čele s Rudolfem Battěkem pak působila v OF, kde založili Klub sociální demokracie. Do voleb šla strana pod názvem Sociální demokracie. V rámci okresu se konal 27. ledna přípravný výbor ČSSD v Rájci-Jestřebí, začátkem března se uskutečnila okresní konference v Blansku, v polovině března krajská konference.

Občanské fórum vzniklo 19. listopadu 1989 v reakci na policejní zásah proti studentské manifestaci 17. listopadu a působilo jako hlavní politická síla procesu přechodu od komunistického režimu k demokratickému zřízení. Od začátku se však profilovalo jako neideologické, široce orientované politické hnutí, což našlo vyjádření v předvolebním sloganu: „Politické strany jsou pro straníky, OF je pro všechny.“ V regionu OF vznikala už záhy po založení, zpočátku byl tento proces živelný – buňky OF vznikaly na pracovištích, školách ve městech a větších obcích. Teprve 18. ledna se sešli zástupci OF z regionu a ustavili parlament Občanských fór okresu Blansko.

Vznikala celá řada nových stran, jen namátkou byla založena Československá strana zemědělská, Republikánská unie měla kontaktní místo v Boskovicích v jízdárně; v Blansku byla ustavena Strana zelených. Z nově založených stran a hnutí – vedle Občanského fóra – oslovila nejvíce voličů Společnost pro Moravu a Slezsko, která pod vedením Bohuslava Bárty navazovala na moravistické hnutí z let 1968–1969. Do voleb kandidovala jako hnutí pod názvem Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko. Hlavním programem bylo prosazení tripartitní federace v rámci Československého státu; vedení strany odmítalo spojovat „rehabilitaci Moravy“ s nacionalismem či separatismem a obracelo se na národnostní cítění „všech demokraticky smýšlejících Moravanů a Slezanů“. Předvolební slogan zněl „Alespoň jeden hlas pro Moravu“ (do obálky se vkládaly tři volební lístky do dvou komor FS a do ČNR).

V regionu vyvolalo HSD-SMS poměrně značný ohlas a vybudovalo si zde významnou členskou základnu. Na Moravě toto téma silně rezonovalo. Přihlásil se k němu i Petr Pithart, lídr OF, který na předvolebních setkáních navštívil Boskovice, Letovice, Kunštát, Jedovnice a Blansko; zároveň vyzval voliče, aby nevolili malé strany. Před červnovými volbami 1990 bylo registrováno 66 politických subjektů, z nichž 23 ve volbách kandidovalo. První krok k pluralitě politických stran byl učiněn.

Předvolební atmosféra

Stojí za to připomenout si důležitá témata, která tehdy, v době před volbami, hýbala společností.

Svým vystoupením v parlamentu prezident Václav Havel nechtěně rozpoutal tzv. pomlčkovou válku, když navrhoval změnu názvu státu (jednalo se mu o vypuštění slova „socialistická“). Toho využila skupinka slovenských nacionalistů, spor o název státu vyústil ve spor o postavení Slováků v Československu a vedl nakonec k rozpadu společného státu.

Nemalá část veřejnosti nebyla spokojena se způsobem vyrovnání či spíše nevyrovnání se s komunistickou stranou. Ve společnosti proto silně rezonoval návrh JUDr. Tomáše Sokola, tehdy pražského městského prokurátora, na trestní stíhání KSČ a výzva ČKD Polovodiče k zabavení majetku KSČ.

Vyloženě třaskavá situace byla na ministerstvu vnitra, které fakticky řídil 1. náměstek a šéf StB generál Alojz Lorenc. Koncem prosince bylo rozhodnuto, aby byl ministrem vnitra jmenován Richard Sacher (ČSL), dosud ministr bez portfeje, do funkce nastoupil 3. ledna. Avšak ani poté se situace okolo vnitra neuklidnila, naopak se vyhrotily vztahy mezi ČSL a OF. Situace také vnesla rozkol mezi špičky OF a prezidenta Havla, který ministra podporoval. OF mělo vůči novému ministru zásadní výhrady – zejména pro nečinnost ohledně StB, ministr ji zrušil na nátlak až k 31. lednu 1990, namísto ní byl zřízen Úřad pro ochranu ústavy. Spory mezi OF a ČSL okolo ministerstva vnitra trvaly až do červnových parlamentních voleb, ministrovi bylo vyčítáno především, že na vnitru zůstává příliš mnoho bývalých agentů a že probíhají neřízené lustrace. V tisku si aféra vysloužila název „Sachergate“.

Těsně před volbami se pak objevila aféra, která měla patrně přímý vliv na výsledky voleb. 6. června ve večerním zpravodajství vystoupil náměstek ministra vnitra Jan Ruml a obvinil ze spolupráce s StB předsedu ČSL Josefa Bartončíka. Ať už byla pravda o jeho spolupráci jakákoliv, obvinění přišlo ve chvíli, kdy se – s ohledem na termín voleb – jak sám Bartončík, tak strana nemohli adekvátním způsobem hájit a v médiích mohli vystoupit až po volbách.

Výsledky voleb do Federálního shromáždění a České národní rady v červnu 1990

výsledky FS

Ve volbách byli zvoleni tito kandidáti z okresu Blansko: do Sněmovny lidu Federálního shromáždění Bohuslav Peka za HSD-SMS, František Michálek za KDU, Bohumil Hlavička za OF a Josef Pernica za KSČ, do České národní rady Vladimír Komárek za KSČ, Stanislav Bělehrádek za KDU.

V období mezi volbami do zákonodárných orgánů a komunálními volbami, které následovaly na podzim roku 1990, nastalo u velké části veřejnosti rozčarování. Vedlo k tomu jednak opadnutí porevoluční euforie a rozčarování z praktické politiky, mnozí voliči byli také zaskočeni konfrontačním stylem předvolební kampaně. K popularitě politiků nepřispělo, když si noví poslanci schválili platy 7 tisíc korun, tedy více než dvojnásobek průměrné mzdy, a vyhlásili parlamentní prázdniny. Podle výzkumů veřejného mínění až 2/3 občanů považovaly hospodářskou situaci za horší než před listopadem, zejména pod dojmem aktuální situace – centrální plánování už nefungovalo a trh ještě nefungoval. Také se projevilo odstranění dotací spotřebitelských cen u zboží a zdražení pohonných hmot nebývalým zvýšením míry inflace.

Dezintegrační procesy – osamostatnění obcí

Již začátkem roku 1990 projevili občané některých obcí, jež byly zejména v 70. a 80. letech přičleněny jako tzv. místní část k některému městu či střediskové obci, zájem o osamostatnění.

O osamostatnění od Boskovic požádaly Sudice, Lhota Rapotina, Vratíkov a Újezd, v průběhu roku 1990 však k osamostatnění uvedených obcí nedošlo.

S platností od 1. července byly z Olešnice vyčleněny obce Kněževes (s místními částmi Veselka a Jobova Lhota), Křtěnov, Lhota u Olešnice a Rozsíčka – od obce byl vyčleněn Ústup a přičleněn k Olešnici; u Olešnice tak zůstaly části Crhov, Louka a Ústup. Od Letovic byly vyčleněny obce Deštná, Horní Smržov, Pamětice, Roubanina, Skrchov, Stvolová, Vranová. Od Lysic se osamostatnily obce Bedřichov, Býkovice, Kozárov a Štěchov.

Komunální volby

výsledky FS

Volby do zastupitelstev měst a obcí proběhly 24. listopadu, účastnilo se jich 51 stran a hnutí. Celostátně se voleb zúčastnilo 73,55 % oprávněných voličů, došlo tedy k výraznému poklesu volební účasti; nejvíce hlasů získalo OF (35,6 %), KSČM (17,2 %) a ČSL (11,5 %), novým fenoménem byli nezávislí kandidáti, kteří získali 10,6 % (v případě, že by se společně počítala i sdružení nezávislých kandidátů bylo by to cca 20 %). Zvolením nových legitimních zástupců do zákonodárných sborů a samosprávy byla završena revoluce započatá v listopadu ’89 a nastoupena cesta k demokratickému vývoji státu a společnosti.

Přehled složení rad a zvolených starostů v městech a střediskových obcích regionu:

Boskovice – starosta: Zdeněk Měcháček (OF), složení rady: OF, ČSL, HSD-SMS, Demokratický blok (ČSSD, ČSS a Nezávislí)

Kunštát – starosta Alois Dobeš (ČSL), rada: OF, ČSL, Občanské výbory

Letovice – starosta Zdeněk Kolář (Koalice), rada: Koalice, OF

Lysice – starosta Jan Tomášek, rada: KSČ, HSD-SMS, ČSL, OF

Olešnice – starosta Vladimír Neuman (ČSL), rada: ČSL, ČSS, HSD-SMS, OF

Velké Opatovice – starosta Miloslav Krejčíř (MSDB – tj. koalice HSD-SMS a ČSSD), rada: MSDB, ČSL, OF


Provoz novin vyžaduje hodně práce a peněz. Ohlasy už čtvrtým rokem dotujeme z vlastní kapsy, protože v nich vidíme smysl a možnost zlepšit život v našem regionu. Našli jsme dostatek čtenářů, kteří mají o naše texty zájem, ale zatím jen málo těch, kteří by nám přispěli finančně. Navzdory tomu ale nechceme naše texty uzamykat jen pro platící, záleží nám na tom, aby se dostaly k co největšímu počtu čtenářů. Jestli nás rádi čtete, zvažte prosím pořízení předplatného. Můžete si nás předplatit na webu i na papíře; bez dostatečného počtu platících čtenářů zanikneme.

další seriály