„Řemeslo a ruční práci nenahradí nikdo a kdo to bude umět, bude na trhu král.“

Rozhovor s Jitkou Hurábovou, která už dvaadvacet let vede v Boskovicích rodinnou firmu LD seating. Letošní rok byl pro tohoto výrobce kancelářského nábytku opravdu úspěšný – dokazují to nejen vzrůstající počty zaměstnanců a výše ročního obratu, ale i to, že Jitka Hurábová byla prestižním magazínem Forbes zařazena mezi 75 nejvlivnějších žen Česka.

Jitka Hurábová

Jaký je to pocit, stát se jednou ze 75 nejvlivnějších žen Česka?

Je to moc příjemné ocenění naší práce. A zároveň také velké překvapení, protože popravdě vůbec netuším, proč vybrali zrovna mě.

Takže nevíte, jak takový žebříček vzniká?

Nevím, protože my se do žádných žebříčků a anket nehlásíme, nijak se tím nezabýváme. Jednak to nemám moc ráda a hlavně na to nemám moc času, takže výsledky časopisu Forbes byly opravdu nečekané. Já si dokonce původně myslela, že se k nám chystá někdo z nějakého ženského časopisu, o to víc jsem pak byla překvapená. Výsledek mě potěšil a myslím, že podobné ankety mohou být povzbuzením pro mladé podnikatelky, že to opravdu jde. A určitě pomohou naši firmu zviditelnit a je to důkaz, že se o nás ví. Ale nejdůležitější je, jak si stojíme na trhu, protože tam nás žádný žebříček nespasí. Tohle je opravdu jen taková třešnička na dortu.

Blíží se konec roku a Vánoce, kdy mívá většina obchodů největší obrat. Jak je to ve firmě, která vyrábí kancelářské a konferenční židle? Kdy máte u vás nejvíc napilno?

U nás mnoho let platilo, že nejvíc práce máme právě před Vánocemi, pak se trochu změnilo a práce se rozprostřela do celého roku. A poslední dva roky máme opět nejsilnější sezonu před Vánocemi, a letos dokonce předčila naše očekávání. Museli jsme zapojit všechny síly a pracovat víc než jindy, ale všechno jsme zvládli. Jinak v průběhu roku výkyvy v množství objednávek obvykle nemíváme, každý měsíc je to docela srovnané.

Jaký byl pro vás letošní rok v porovnání s ostatními lety? Došlo k nárůstu / poklesu zaměstnanců, dosáhli jste úspěchů, který vás potěšily?

Letošní rok hodnotím velmi pozitivně. Zvýšili jsme počet zaměstnanců na rovnou stovku, přibylo nám množství práce a tím se zvýšil i roční obrat na 270 milionů korun, což je také více než v předchozích letech. Ziskově jsme na tom stejně jako v minulých letech, protože jsme i přes vzrůstající náklady několik let nezdražovali. Co mě hodně těší, je, že se nám daří stále více se prosazovat v západních trzích, to je dobrá vlaštovka do budoucnosti. Také jsme letos otevřeli novou vzorkovnu v Praze na Rohanském nábřeží. Původní vzorkovnu jsme otvírali už v roce 2005 na jiném místě, tak jsem ráda, že se nám ji podařilo zvelebit a přesunout do prestižnějších prostor.

Polidštit kanceláře

Dočetla jsem se, že vaše křeslo Flexi uspělo v anketě Nábytek roku 2015, kterou uděluje Asociace českých nábytkářů. To taky potěší, že?

Určitě, nábytkáři v této anketě hodnotili funkčnost, design, materiál a ergonomii, a v tom všem řada křesel Flexi obstála. Ale zase více než ocenění si vážím spolupráce s italskými designéry, se kterými poslední roky pracujeme. Produkty, které oni navrhnou a my vyrobíme, mají naprosto evropskou úroveň, jsou oceňovány nejrůznějšími architekty a jedná se o opravdu kvalitní designový výrobek. A to je právě cesta, kterou se chceme ubírat. Nejprve jsme začali spolupracovat se studiem Baldanzi & Novelli. Jejich kolekce je na trhu už čtvrtým rokem. Naším dalším designérem je například Paolo Orlandini, s nímž jsme se potkali na nábytkářském veletrhu a okamžitě si porozuměli. Paolo Orlandini zpracovával právě řadu křesel Flexi a pokračuje v návrzích nových projektů kancelářských křesel, které představíme za rok a půl. Spolupracujeme ale i s mnoha dalšími designéry, letos jsme uvedli na trh novou kolekci kancelářských křesel.

Dokážete díky zkušenostem už předem odhadnout, že některé výrobky budou úspěšnější než jiné?

Ne, to opravdu nikdy nejde říct dopředu. Až trh vám vždy dá zpětnou vazbu. Poznala jsem, že ne všechno, čemu věříte, se nakonec prosadí, a naopak. Některé výrobky, o kterých jsme byli přesvědčeni, že jsou skvělé, měly třeba tak dlouhý nástup, že už jsme to skoro vzdávali a přemýšleli jsme, kdy jsme udělali chybu a co se stalo. A najednou si výrobku trh všimne a začne se prodávat ve velkém. Proto je zpětná vazba pro mě velmi zajímavá. V současné době je trh velmi přesycen, nabídka mnohonásobně převyšuje poptávku a je nutné si velmi dobře promyslet, s čím na trh půjdete. Nejdůležitější je jít do všeho naplno a chtít výrobky udělat dobře.

Jaké jsou současné trendy v kancelářském nábytku?

Velké téma pro architekty i designéry představuje možnost polidštit kanceláře. Upustit od uniformity a šedi a nabídnout lidem v kancelářích místo pro odpočinek a neformální debaty. Díky třeba i takovým malým změnám, jako jsou nové židle nebo pohodlné pohovky pro poradu týmu, pak často vznikají nápady, které by třeba ve sterilních open spacech zaměstnance ani nenapadly.

Vaše firma dodávala křesla a židle do studia sport v České televizi, na pražské letiště, do kulturního centra v Trutnově, nového kostela v Litomyšli a mnoha dalších. Byla některá z vašich realizací vaše srdcová záležitost?

To je těžké, jednu bych vybrat nedokázala. My se radujeme z každé objednávky a nejvíc nás těší, když si někdo objedná náročnější sortiment – to se chodíme dívat i do výroby, jak vzniká. Potěšilo mě, když si pražská firma objednala křesílka z naší nové kolekce a pak nám poslali fotku s tím, že naše výrobky jsou šperky v jejich prostoru. Nebo když někam přijedu a vidím, že náš nábytek, který kupovali třeba před osmi lety, vypadá stále jako nový. Jinak nerozlišuju, zda jdou výrobky do České televize nebo Švýcarska, důležité je, že jde o pěknou zakázku, která je od nás kvalitně udělaná.

Téměř padesát procent vaší produkce tvoří vývoz do zahraničí. Do kterých zemí dodáváte a kam byste dodávat ještě chtěli?

Letos se podařilo uspět v severských zemích – Dánsku, Švédsku, Norsku. Začínáme docela hezky prodávat výrobky i ve Finsku a stále prohlubujeme spolupráci s Izraelem. Ale stěžejní je pro nás stále západní a střední Evropa. I když židle jsme dodávali třeba i do Angoly, Ázerbajdžánu či Hong Kongu. A naše výrobky bychom samozřejmě rádi prodávali ve všech zemích.

Jitka Hurábová

Kraj, kde mělo šití tradici

V mnoha odkazech z minulých let jsem našla, že máte nedostatek kvalitních řemeslníků. Změnila se tato situace k lepšímu?

Zatím vůbec. Stále nás trápí nedostatek řemeslníků, zejména čalouníků a švadlen, a stále stojíme o šikovné lidi, kteří by u nás rádi pracovali a tvořili. Hledáme je už mnoho let, situace se nelepší a dlouho se lepšit nebude. Proto mě mrzí, že rodiče většinou váhají, zda mají dát děti vyučit se řemeslu – považují to totiž za něco podřadného – a ono je to přitom naopak. Pro mě jako zaměstnavatele nemá žádnou hodnotu, když vidím, že někdo udělal s odřenýma ušima maturitu z jazyka či matematiky. Mnohem víc ocením, když je ochotný se učit a pracovat. Zájem je nejdůležitější, vše ostatní se dá získat praxí. Vypadá to, že v budoucnosti stroje a počítače nahradí to, co se považuje za lehčí práci. Řemeslo a ruční práci ale nenahradí nikdo a kdo to bude umět, bude na trhu král.

Máte pro tuto situaci nějaké řešení?

Snažíme se čalouníky vychovávat sami. Pokud vidíme, že je člověk, který k nám nastoupí i na jinou pozici, šikovný, snažíme se jej nasměrovat a řemeslo ho naučit. Takže je pak velká radost, když zde máme mladého člověka, kterého provedeme celým tímto procesem, a on pak rozkvete před očima a vidíte, jakou krásnou práci dělá. Také spolupracujeme s brněnským učilištěm v Bosonohách, kde se čalouníci učí. Zde dokonce nabízejí roční kurz čalounictví pro dospělé, kteří absolvovali jakékoliv školy a pochopili, že jim většinou nic nepřinesly.

A jak je to se švadlenami?

Bohužel stejné, také je velmi těžko sháníme. Zatím stále těžíme z toho, že jsme v kraji, kde šití mělo svou tradici. Brzy tomu tak ale nebude. Dokonce už ani v okolí není žádné učiliště, kde by se švadleny mohly vyučit. Je to velká škoda, protože když je výrobek dobře udělaný, je to hned poznat a zákazníci to ocení. Nejsme firma, která dělá montované výrobky, což nás také odlišuje od jiných. Navíc jsme rodinná firma, snažíme se vytvářet kvalitní pracovní podmínky a prostředí a chceme pracovat s lidmi z regionu.

Být přísný šéf je zbytečné

Vaši boskovickou firmu vedete už dvacet dva let. Je řízení firmy pro vás už rutina, nebo vás stále dokáže něco překvapit?

Už před několika lety jsem si říkala, že se těším, až bude vše zaběhnuté a bude klid. Nikdy to ovšem nenastalo. Firma se totiž neustále vyvíjí, je to živý organismus a vy musíte na tyto změny reagovat. Když si myslíte, že už máte vystaráno, rychle vás to vyvede z omylu. Podmínky na trhu se mění velmi rychle. Je to zkrátka jako v životě – jednou jste nahoře, jindy zase dole.

Jste přísná šéfka?

Být přísný šéf je zbytečné. Pokud chcete bouchat do stolu a mít okolo nepořádek, nikam to nepovede. Nejdůležitější je být dobrý organizátor, spolupracovat s lidmi a mít ve věcech systém a ten také dodržovat – a jedině v tom být pak přísný. Také je důležité nadchnout lidi okolo sebe pro vaši ideu, a zároveň vycházet z reálné situace. Můžete totiž udělat nádherný produkt, který je ovšem moc drahý nebo neprodejný, a je to k ničemu.

Původně pocházíte z Teplic. Nepovažovala jste někdy menší město pro rozvoj firmy za nevýhodu?

S manželem jsme šli z Teplic do Prahy na vysokou školu a ani po škole jsme v Teplicích zůstat nechtěli. Manželova rodina získala v restituci rodinnou cihelnu v Boskovicích, proto jsme se sem přestěhovali. A já začala na konci mateřské dovolené podnikat v oboru nábytek, ačkoliv jsem o něm nic nevěděla… Ale s odstupem času vidím, že taková firma mohla vzniknout právě zde. Neumím si představit vybudovat firmu jinde, třeba u Prahy. V tomto regionu byl jasně patrný řemeslný duch a na tom jsme mohli stavět. Žádnou nevýhodu místa jsem nikdy nepociťovala, naopak.

Firma je něco jiného než politika

V dnešní době se často řeší ženy v čele velkých firem, v politice atd. Řešila jste to někdy také?

Nikdy. Ničím podobným jsem se nikdy nezabývala ani jsem se s tím nesetkala. Sama se musím usmívat všem kvótám, které se dnes snaží například politici prosadit. O tom to skutečně vůbec není. Každá žena musí chtít pracovat a musí být schopna své práci něco obětovat. Nikdy se nestalo, že by mi někdo házel klacky pod nohy, protože jsem žena. Firmu jsme s Luďkem Řehořem začínali budovat, když jsem měla dvě malé děti. Ze začátku vůbec nevíte, co z vašeho nápadu vyvine a já se chopila příležitosti. Luděk Řehoř byl ten průbojný s ostrými lokty a já ta pracovitá včelka. Začínali jsme s jednoduchými židlemi, o oboru jsme téměř nic nevěděli a vše se učili za pochodu. A po osmi letech se pak naše cesty rozešly a já odkoupila jeho podíl. Rodina mě celou dobu velmi podporovala, bez toho by to nešlo, ale jinak myslím, že je to práce jako každá jiná. I ženy v ostatních profesích musí zvládnout práci i rodinu. Je to o radosti z práce a chtění.

Nepřemýšlela jste jako úspěšná podnikatelka někdy o vstupu do regionální politiky?

Ne, to nikdy. Na sto procent vím, že se to nestane. Nelákalo by mě to. A také by to ani nešlo, protože když se chcete věnovat jedné věci, nemůžete se naplno věnovat té druhé. Navíc firma je opravdu něco jiného než politika – můžete diskutovat, ale vaše slovo nakonec platí, což v politice úplně nejde.

Máte v Boskovicích nebo v regionu nějaké své oblíbené místo?

S manželem i přáteli, kteří sem za námi jezdí, vnímáme, jak jsou Boskovice a okolí krásné. Je zde cítit genius loci a fantastická příroda, což oceníme, obzvlášť když pocházíme ze smutných severních Čech. Naší srdeční záležitostí je už několik let Kořenec, a to nejen kvůli golfu, ale toto místo je prostě magické.

Za chvíli budeme slavit Vánoce – je nějaký tradiční zvyk, který nesmí u Hurábů chybět?

Naše rodina prožívá už několik let poměrně netradiční Vánoce. Všichni rádi lyžujeme, tak jsme se dohodli s dětmi, že vánoční svátky strávíme na horách. Takže žádné pečení ani chystání, ale už přes deset let si užíváme sněhové nadílky v italských Alpách. Jezdíme stále na stejné místo a do stejného apartmánu, s místními Italy už jsme přátelé. Tento týden na horách máme jako nejkrásnější vánoční dárek. Bohužel letos ani tam není sníh, takže asi budeme mít tradiční vánoce v Boskovicích.


Provoz novin vyžaduje hodně práce a peněz. Ohlasy už pátým rokem dotujeme z vlastní kapsy, protože v nich vidíme smysl a možnost zlepšit život v našem regionu. Našli jsme dostatek čtenářů, kteří mají o naše texty zájem, ale zatím jen málo těch, kteří by nám přispěli finančně. Navzdory tomu ale nechceme naše texty uzamykat jen pro platící, záleží nám na tom, aby se dostaly k co největšímu počtu čtenářů. Jestli nás rádi čtete, zvažte prosím pořízení předplatného. Bez dostatečného počtu platících čtenářů zanikneme.

další rozhovory