Anketa: Architekti ke knihovně a ZZN. Přestavět, nebo zbourat?

Boskovice zvažují přestavět pro knihovnu budovu bývalé normalizační prodejny domácích potřeb. Dokázala by podle vás důkladná přestavba vytvořit z tohoto objektu důstojnou, reprezentativní a funkční stavbu? Nebo by bylo lepší budovu zbourat, pokud takovou knihovnu chceme na tomto místě mít?


Osamu Okamura

Osamu Okamura, architekt, programový ředitel mezinárodního festivalu a konference pro obyvatelnější města reSITE

Z boskovické bývalé normalizační architektury lze jistě vytvořit velmi pěknou a moderní knihovnu. Považoval bych to za správnou cestu zhodnocení stávající stavby a způsob jak na jedné straně navázat na historii místa a současně jak chytře a ekonomicky využít stávajících konstrukcí. Musí však být provedeno podrobné stavební, architektonické i urbanistické vyhodnocení stávajícího stavu – za tím účelem bych doporučoval jít například cestou architektonické soutěže, tak jako mnoho jiných menších měst se zajímavou historií a kulturní ambicí. Pro ilustraci připojuji několik zdařilých příkladů přestaveb menších normalizačních staveb z poslední doby: přestavbu uhelné kotelny na knihovnu, přestavbu prodejny na rodinný důmpřestavbu výměníků tepla na kulturní centrum.


Zdeněk Fránek

Zdeněk Fránek, Fránek Architects

Je zbytečné budovu bourat. Je to mrhání penězi. Dá se bez problému přestavět – pokud nevykazuje nějaké statické defekty – a bude z ní krásná knihovna. Nedávejme budovám nálepky jako „normalizační“, ony za to nemohou, obrátit svou nepřízeň proti takovéto budově je zbytečné, i když nemá architektonickou hodnotu, ta se jí dá dát. Je dobře umístěna těsně u náměstí a skelet unese velké zatížení. Sám teď dělám univerzitní knihovnu v Liberci ze staré továrny a bude to krásný prostor. Poučme se špatným příkladem z Blanska, kde v hysterii zbourali „normalizační“ hotel Dukla a vznikla další jizva v centru, kterou jen zašijí, a tak vzniká centrum ze samých jizev, prázdný prostor složený ze špatných studií špatných architektů. Radní si nevědí rady, tak to nechají na dav, který tomu nerozumí.


Mirko Lev

Mirko Lev, starchitects, dříve RadaArchitekti

Rekonstrukci bych volil, pokud se jedná o budovu památkově chráněnou nebo budovu s nespornými architektonickými kvalitami převyšujícími obvyklou výstavbu; budovu, která bude po přestavbě využita k účelu blízkému původnímu, která silně ovlivňuje vzhled souboru staveb, která vytvořila identitu místa, na kterou se vážou vzpomínky a zážitky generací, nebo která disponuje neobvyklými prostorovými kvalitami.

V ostatních případech je rekonstrukce obvykle neopodstatněná a dražší cesta k horšímu výsledku. Náklady jsou vyšší, protože je potřeba kompletní stavebně technický průzkum, projektové práce na stávající konstrukce a sítě jsou dražší, bourací práce se musí provést s ohledem na to, že části budovy je nutné zachovat, v jiné době neřešené požadavky na výstavbu vyžadují dnes spoustu atypických detailů k dodržení současných norem a technických požadavků, vždy dochází k nepředvídatelným pracím kvůli k nemožnosti obnažit celou budovu při projektování, a dispozice není možné přizpůsobit efektivně úplně odlišnému provozu, čímž vznikají nedostatečně využitelné plochy, větší podíl komunikací, nevhodné výšky stropu, a tak dále. Poslední bod nezpůsobuje jen vyšší provozní náklady, ale už zároveň navazuje na další problematiku, kterou je horší výsledek rekonstrukce oproti novostavbě. Ten je způsoben ještě dalšími faktory, kromě dispozičních a prostorových kompromisů v interiéru například i omezenou možností reagovat na současnou urbanistickou a dopravní situaci.

Jako projektant se rád věnuji rekonstrukcím v případech popsaných v prvním odstavci. Někdy tak vznikají i hodnotnější objekty než v případě příliš ekonomické novostavby. Stále častěji ale sleduji, že z důvodu domnělé výhodnosti některých dotačních titulů se zadavatelé snaží o rekonstrukci či proměnu k tomu naprosto nevhodných budov, u nichž se pak již původně špatné předpoklady nesou dál novým provozem včetně spojených nákladů. Zde je pak k lepšímu výsledku potřeba potlačit falešný sentiment, sebrat odvahu a raději začít s čistým listem papíru.


Petr Ondráček

Petr Ondráček, AiD team

Rád bych na tuto jasně položenou otázku dal jasnou odpověď, ale myslím, že zaškrtnout jednoduše variantu novostavba nebo rekonstrukce by nebylo profesionální.

Stejně jako u areálu Červená zahrada je podle mě nutné nejdříve dát na papír jasné požadavky na budoucí náplň tohoto zařízení. Zvlášť v dnešní době internetu je totiž zjevné, že už se nestačí bavit o knihovně jako o skladu knih, ale spíše o knihovně jako zprostředkovateli informací, centru kultury a komunity. Pokud budeme mít aspoň náznak toho, co uvnitř takového centra očekáváme, včetně výhledu na jeho budoucí rozvoj, můžeme se na základě technického průzkumu stávající stavby a takzvané ověřovací studie bavit o tom, jestli je lepší zvolit rekonstrukci, nebo novostavbu.

Ve výsledku si ale nejsem jistý, jestli by případná rekonstrukce vycházející ze skeletu současné budovy, jejíž nevhodně umístěná hmota výrazně převažuje okolní zástavbu, vůbec mohla důstojně reprezentovat takto důležitou instituci, nadto uvnitř památkové zóny města.


Petr Zouhar

Petr Zouhar, vedoucí odboru rozvoje města a investic MěÚ Boskovice

Prostor v centru města na místě bývalé prodejny má pro umístění knihovny podle mne celou řadu předpokladů. Pokud stavebně technický stav a statika železobetonového skeletu radikální přestavbu umožní, dovedu si představit, jak na základě promyšleného kvalitního architektonického návrhu vznikne budova, která se stávající „normalizační“ podobou nebude mít nic společného a současně vyhoví všem nárokům na současnou moderní knihovnu.

další ankety