Rozhovor s lékařkou Danielou Štarhovou, která před patnácti lety opustila nemocniční prostředí a začala se věnovat celostní medicíně. Své pacienty léčí pomocí západní i východní medicíny, při řešení jejich zdravotních potíží využívá například homeopatii, akupunkturu a další metody tradiční čínské medicíny.
Problémy svých pacientů řešíte celostním přístupem s využitím západní i východní medicíny. Z jakých principů vaše léčba vychází a jaké metody používáte?
Zaměřuji se na celostní neboli holistickou medicínu, která vychází ze zásad filozofického směru holismu. Je to medicína, která se zabývá celým člověkem, a ne jen jeho jednotlivými částmi, jak jsme zvyklí u klasické medicíny. Ptá se po příčině obtíží a klade důraz na to, že naše duše, tělo a mysl jsou jeden celek. Při léčení bere v potaz i prostředí, v němž člověk žije. A také emoce, které prožívá, protože – aniž si to lidé uvědomují – právě emoce mohou být spouštěči nejrůznějších nemocí. Podstatou celostní medicíny je to, že každý člověk je originál a nemůžeme uplatňovat stejné léčení na každého.
Lékařskou atestaci mám z neurologie, v praxi však využívám nejen klasickou medicínu, ale i tu přírodní. Holistická medicína se v podstatě nebrání žádným metodám, pokud člověku pomohou. Hodně používám homeopatii a akupunkturu, i její ušní formu. Dále například fytoterapii, tedy léčbu pomocí čínských bylin, diagnostiku z jazyka a také léčebnou rehabilitaci a myoskeletární neboli manuální medicínu a další metody.
Kdy vás lidé nejčastěji vyhledávají?
Lidé za mnou chodí s nejrůznějšími bolestmi. Ať už s chronickými, s nimiž jim třeba dlouhou dobu nikdo nepomohl, anebo s těmi náhlými, s nimiž potřebují pomoct okamžitě. U bolestivých stavů je nutné po vstupním vyšetření nejprve zmírnit bolest. Následně se pak zabývám tím, proč vznikla, a s nemocným člověkem dále pracuji. Nejčastěji řeším bolesti zad a bolesti hlavy – to je moje hlavní parketa.
Na zdraví je třeba pracovat
Jak postupujete při stanovení diagnózy? Je to jiné než běžné vyšetření u lékaře, které jsme všichni absolvovali?
Je to podobné, jen si na pacienty vyhrazuji více času. Pokud přijde pacient poprvé, děláme společně úvodní obsáhlejší pohovor. Někdo se otevře hned při tom prvním, jiný problém ani nechce připustit, a až později třeba během léčby přijdeme na to, co ho vlastně trápilo. Lidé totiž často mívají hlubší problémy a příčinu neznají. Když bychom to vzali podle časové osy člověka – kterou využívám hlavně v homeopatii – vliv na jeho zdraví může mít prakticky cokoliv. Už například v prenatálním období se může přihodit něco jeho matce nebo jejímu okolí, pacient může mít problémy při porodu, ve škole, v rodině, a to vše se může na jeho zdraví odrazit.
Co následuje po úvodním pohovoru?
Pacienta vyšetřím. Což ale vždy záleží na typu potíží, s nimiž za mnou přijde. U pacientů s neurologickými problémy dělám vyšetření neurologické, doplněné metodami z tradiční čínské medicíny. U problémů se zády vím, že akupunktura je jednou z nejúčinnějších metod, většinou tedy začínám její aplikací. V dalších sezeních pak využívám metody z rehabilitace, což jsou takzvané měkké techniky pro uvolnění napětí v oblasti zad a šíje, a ty spojím s akupunkturou. On už jen ten dotyk má dnes hodně do sebe. Lidé jsou odtažití, doba je zrychlená, a když se na chvíli zastaví a vy jim uvolníte svaly, zabírá to.
Pak je ovšem potřeba na svém zdraví pracovat – to znamená cvičit. To je alfa a omega bolestivých zad. Pokud toto pacienti nepochopí, nic jim nepomůže. Obvykle jim poradím sestavu cviků přesně pro ně nebo doporučím rehabilitaci. Většina populace potřebuje vypracovat svalový korzet, který by záda udržel. Svaly, které ochabují, je potřeba posílit, a ty, které se zkracují, je potřeba protáhnout. Je to jednoduché, ale ne moc pohodlné. A nošení tašek na rameni, nedostatek pohybu a přejídání tomu rozhodně neprospějí.
Často léčíte pomocí akupunktury, kdy do akupunkturních bodů na těle pacienta zabodáváte jehličky různé velikosti. Je to bolestivá metoda?
Napoprvé se lidé obvykle bojí. U léčby ovšem musí nastat nějaký pocit a práh bolesti má každý člověk jiný. Pacienti akupunkturu vnímají různě. Pro někoho představuje určitý tlak nebo hodně silný podnět, pro jiného tíhu, další ji popisuje jako malé kopnutí elektrickým proudem. A jiný na to třeba ani nereaguje. Ale záleží i na tom, zda pacient například nebere mnoho léků od bolesti. Ty pak mohou člověka celkově utlumit.
Podle čínské medicíny proudí dvanácti akupunkturními drahami v těle životní energie čchi a jednotlivé body, do nichž vpichuji jehličky, leží na těchto drahách. Energie čchi proudí v přesně stanovených časových intervalech tak, aby během dvaceti čtyř hodin prošla všemi dvanácti dráhami. A tím, že použijeme jehly, se té energie jakoby dotkneme, což se nějak projeví. Předpokladem zdraví a životní pohody je rovnoměrné proudění této životní energie. Při jejím nedostatku nebo nadbytku v některém orgánu vzniká jeho porucha. Akupunktura je léčení, které zabírá poměrně rychle a kromě bolestí zad s ní léčím i například alergie a ekzémy.
Míváte zpětnou vazbu, jak léčba na pacienty funguje?
Ano, to mám vždycky. Sledujeme, jak se nemoc vyvíjí a jestli léčba funguje. Obvykle je potřeba minimálně tři až pět sezení po týdnu, v akutních případech častěji. Akupunkturu pak doplňujeme například fytoterapií pomocí čínských bylin nebo dalších přírodních prostředků se zřetelem na daný problém. Doporučuji i úpravu stravy nebo respektování orgánových hodin v souladu s čínskou medicínou.
Ve své léčbě používáte prvky západní i východní medicíny? Nevylučuje se to?
Určitě ne. Podle mého je ideální spolupráce obou medicín – klasické s tou přírodní, která se často nazývá alternativní, což je dle mého dost nešťastné slovo. Na této léčbě totiž není nic alternativního, ale jedná se o původní medicínu, kterou se léčilo odjakživa. Klasická i přírodní medicína si dovedou navzájem pomoci, proto se je nesnažím nijak oddělovat.
Jaké jsou jejich největší rozdíly?
V přístupu k pacientovi, v hledání příčin a potlačování příznaků nemocí. Ovšem každá z nich má své výhody – klasická medicína je absolutně nepostradatelná v urgentních stavech, ale při chronických potížích si často neví rady. U celostní medicíny nestačí jen vzít si prášek, ulevit od bolesti a například potlačit zánět. Podstatné je zjistit, proč vznikl. Na celostní medicíně mi bylo vždy sympatické hlavně to, že člověk má aktivní přístup ke svému zdraví. Je zodpovědný sám za sebe. Mezi lidmi pořád panuje taková teze, že lékař by je měl jen pasivně vyléčit bez jejich přičinění. Často jsem se setkávala s lidmi, kteří se schovávali do svých nemocí, anebo odcházeli nespokojeni, pokud jim lékař nenapsal několik receptů…
Celostní medicína chce po člověku spolupráci například cvičením a aktivním přístupem. Často mě například navštěvují ženy s bolestmi hlavy. Zjistily jsme, že mají společné to, že dlouhá léta užívaly hormonální antikoncepci. Hormony jsou dost silné léky, a pokud je užíváte dlouhodobě, lehce se může stát, že máte oslabená játra a žlučník, protože je to pro ně velká zátěž. Stačilo jen vysadit hormony, v rámci fytoterapie a režimových opatření se zaměřit na játra, a po několika sezení s akupunkturou byla bolest pryč. Někdy prostě stačí málo, ale jde hlavně o to rozhodnout se a chtít. Takto jsme například vyléčily i dvacet let trvající každodenní bolest hlavy jedné z mých pacientek.
Systém lékař–pojišťovny–pacient
Jaká byla vaše cesta od klasické medicíny k té celostní? Přestala jste klasické medicíně důvěřovat?
Proti klasické medicíně nic nemám, vadil mi celý systém okolo ní. Ze zdravotnictví jsem odešla před patnácti lety a v tomto odchodu hrálo roli více faktorů. Zkrátka jsem si možnosti léčby představovala jinak. Vadilo mi, že nebyl čas na pacienta ani na rozhovor s ním. Chtěla jsem, aby mí pacienti cítili, že mi mohou důvěřovat a že jim chci pomoct, a to chce čas. A když máte v čekárně čtyřicet lidí, nemůžete s nimi dlouho vykládat.
Určitě mě ovlivnil i můj studijní pobyt ve Stanfordu v USA, kde jsem byla v roce 1997 na stáži na rehabilitačním a neurologickém oddělení univerzitní nemocnice. Viděla jsem, že lékaři se mohou chovat empaticky a mít na pacienty čas, a ti se mohou aktivně podílet na své léčbě. Zde jsem se také na jedné z klinik poprvé setkala s tradiční čínskou medicínou, která mě velmi oslovila.
Chtěla jsem prostě svou práci dělat smysluplně, ale když zabřednete do zdejšího systému lékař-pojišťovny-pacient, nic nezměníte. Musíte se přizpůsobit, nebo odejít. Doktor je v soukolí mezi pojišťovnami a farmaceutický průmysl je velký byznys. Nikdy jsem nesouhlasila ani s nadužíváním léků, kdy vám lékaři nasadí lék a vy jej musíte brát pomalu do smrti, to je opravdu zbytečné. Touto chemií si lidé kolikrát způsobují více potíží, než kdyby prášky vůbec nebrali. Spousta lidí má pak onemocnění právě z těchto dlouhodobě braných léků.
V neposlední řadě mě k celostní medicíně přivedly moje děti. Nechtěla jsem je od dětství léčit jen chemií a antibiotiky. Děti tyto léky stejně odmítaly, takže jsem se tehdy začala zajímat o homeopatii a brzy ji začala studovat. Absolvovala jsem francouzskou a posléze i anglickou školu klasické homeopatie. S touto léčbou neměly mé děti problém a velice dobře jim funguje dodnes, i když jsou dospělí.
Kde jste pracovala před tím, než jste si založila soukromou praxi?
Původně jsem vystudovala rehabilitaci. Tomuto oboru jsem se chtěla věnovat i po studiu na lékařské fakultě. V průběhu mých studií ale atestaci pro rehabilitaci zrušili a já si vybrala neurologii, která měla k rehabilitaci nejblíž. Po medicíně jsem pracovala na rehabilitaci v Odborném léčebném ústavu v Jevíčku. Před atestací jsem působila na neurologické klinice ve fakultní nemocnici v Brně a na neurologii v Blansku. Po škole jsem pak absolvovala kurzy akupunktury, čímž se to tak hezky všechno propojilo. V nemocnici bych akupunkturu určitě praktikovat nemohla.
A ve škole, jaká byla situace tam? Učili jste se o nějakých alternativních metodách?
Když jsem studovala medicínu, což bylo před rokem 1989, nic takového jsme se tam rozhodně neučili. Pamatuji si, že ve čtvrtém ročníku nám začínal nějaký kurz akupunktury. Ale to bylo zrovna v době, kdy se otvíraly hranice a já velmi chtěla cestovat. Takže hned, jak byla možnost, jsem studia přerušila a vyrazila do světa. No a tento kurz neabsolvovala. A když jsme byli na stáži v Norsku, jedna medička z Osla říkala, že by se ráda věnovala homeopatii. A to bylo poprvé, kdy jsme o něčem takovém slyšeli, ale vůbec netušili, o čem mluví. A museli hned hledat ve slovníku, o co se vlastně jedná.
A myslíte, že je to teď jiné?
Výuku ve školách už moc nesleduji. Ale myslím, že studenti mají možnost zvolit nějaké předměty týkající se přírodní medicíny a homeopatie. Ale žádné podrobnosti nevím.
Jaký je postoj ostatních lékařů k celostní medicíně?
Je to různé, případ od případu. Záleží na osobnosti a zkušenostech lékařů. Někteří ponechávají zcela na pacientovi, jakými metodami se stará o své zdraví. Jiní na tento typ medicíny hledí s despektem. Ale ze svých zkušeností mohu říct, že akupunktura je jedna, a možná jediná z metod celostní medicíny, která je mezi lékaři tolerovaná. Je to tím, že její výsledek se dá změřit – například hodnoty v akupunkturních drahách, které se při změnách funkcí jednotlivých orgánů mění, můžeme naměřit. A zjistit se dá i snížený kožní odpor v uchu při ušní akupunktuře. Některé věci jsou v celostní medicíně vědecky prokazatelné, což je ovšem například u homeopatie těžší. Žádná metoda ale není sama o sobě spasitelná. Terapeut by měl lidem ukázat cestu a na ní by měl být pomocníkem a rádcem. To ale vyžaduje, aby daný pacient chtěl na sobě opravdu pracovat. Kdo se uchýlí do své nemoci, ten za mnou většinou nepřijde.
Předpokládám, že to není tak, že by klasičtí lékaři svým pacientům doporučovali návštěvu u odborníka na celostní medicínu. Jak tedy získáváte pacienty? A platí nějaký z vašich úkonů pojišťovna?
Běžné to opravdu není, pacienty mi nikdo neposílá. I když nedávno přišel pacient z brněnské nemocnice s tím, ať zkusí čínskou medicínu, protože ta klasická už mu nemá co nabídnout… Ale nejčastěji ke mně pacienti přicházejí sami, obvykle na doporučení někoho známého, kdo už léčbu prodělal. Začátky opravdu nebyly jednoduché, ale dnes už jsem hodně pracovně vytížená. Pracuji v ordinacích v Boskovicích i Brně. Smlouvu s pojišťovnami nemám, ani pro neurologii. Cením si toho, že za mnou přijdou lidé, kteří chtějí být zdraví, protože pojišťovna žádné z mých úkonů neradí.
Každý má možnost něco změnit
Dá se říct, čím vás oslovila čínská medicína?
Svou propojeností s přírodou a jejími cykly. Číňané sledují skrze pět prvků – oheň, vodu, dřevo, kov a zemi – celou přírodu, roční období i lidské tělo. Ta původní tradiční čínská medicína spočívá v představě, že lidstvo je součástí přírody a že zdraví a rovnováhy může být dosaženo tehdy, když se člověk drží přírodních zákonů a přizpůsobí se klimatu a právě probíhajícímu ročnímu období. Základem této medicíny je správný tok životní energie čchi, dále jin a jang a učení o pěti prvcích a šesti energiích. Nemoci nevidí izolovaně a snaží se vždy přijít na příčinu obtíží. Mě osobně velmi obohatila v tom, že mohu pacientům ukazovat nové přístupy při řešení jejich obtíží.
Jak bychom tedy měli žít v zimním období podle čínské medicíny?
Zejména bychom měli upravit stravu, zmírnit tlak a požadavky na sebe sama a zvolnit. Co se týče stravy, v zimě je důležité, aby nás potraviny zahřívaly. Jíst například hodně syrové zeleniny v zimě není podle čínské medicíny vůbec správné, protože dochází k ochlazení organismu a v těle se pak drží vlhkost. V zimě je třeba zeleninu tepelně zpracovat, využívat ve stravě třeba zázvor a skořici. Protože zima je obdobím ledvin a močového měchýře (prvek voda), je třeba je zahřívat a alespoň respektovat orgánové hodiny, podle kterých má každý orgán v těle svou dvouhodinovku maximální aktivity. A pro močový měchýř odpovídá čas od 15 do 17 hodiny a pro ledviny od 17 do 19 hodiny večerní. Takže je to doba, kdy by měl člověk hodně pít, hlavně teplý čaj, udělat si čas například na meditaci a zklidnění. Ledviny se pak tak nevyčerpávají. Když například cítíte, že jste v této době obzvlášť unavený, vaše ledviny nejspíš nebudou tak silné, jak by měly být. A pokud se třeba budíte pravidelně mezi jednou a třetí hodinou v noci, měli byste věnovat pozornost svým játrům.
Zajímavé je i to, že čínská medicína nedoporučuje v zimě žádné vyčerpávající sporty, ale spíš pomalejší jógová cvičení a teplo. Dobrá metoda je například moxování, kdy se zahřívají akupunkturní body takovými jakoby doutníky nebo válečky z pelyňku, které se zapálí, nalepí na body ledvin a člověka prohřejí. Je to velmi vhodné i pro děti, které berou hodně antibiotik – vždy mívají oslabenou esenci ledvin.
Říká se, že nemoci pocházejí z emocí. Myslíte, že tomu tak je, a v jakých případech?
V onemocnění určitě mohou hrát roli, někdy i významnou. Pokud člověk například dlouho potlačuje zlost, nepříjemné události si s dotyčnými nevyříká a dusí je v sobě, mohou pak tyto nevyjádřené emoce negativně působit na jeho zdraví. Ale to záleží na typu člověka a daném konkrétním případu. Někdo třeba negativní emoce vypustí a je mu to jedno, jinému pomůže už jen uvědomění si dané chyby a přehodnocení situace.
Při své léčbě používáte homeopatika, na jakém principu fungují a dají se předepsat všem?
S homeopatiky pracuji, není to ovšem léčba pro každého. K tomu, aby zabrala, je potřeba víc času. Někdo se takto léčit nechce, jiný na to není připraven nebo potřebuje rychlejší metodu, další je zase vyžaduje – vždy se pacientů ptám. Největší problém je v tom, že homeopatie má ve společnosti nejednoduché postavení. Často se o ní vyjadřují lidé, kteří o této problematice nic neví. Nebo o ní něco negativního pronese někdo významný a respekt k ní opět klesne. Je to velká škoda. Přitom velmi dobře funguje u dětí, dokonce zvířat i rostlin. A to opravdu nevím, jak by v těchto případech mohla působit jako placebo… Při jejím předepisování je velmi důležitý hloubkový pohovor. Pokud má pacient problémy na mentální úrovni, terapeut by měl porozumět potížím a tématu, které daný pacient řeší. Takzvaná homeopatická repertoria ukazují soubor určitých příznaků daného léku a snahou homeopata je najít pro pacienta co nejpodobnější lék situaci, v níž se právě nachází. Homeopatie je zkrátka založena na principu podobnosti – podobné se léčí podobným. Jsou ale různé metody a různé školy homeopatie. Trochu jiný je například přístup při řešení akutních stavů. Každý homeopat si musí najít svou cestu.
Vím, že jste dříve pořádala v Boskovicích přednášky o zdraví a tradiční čínské medicíně. Chystáte nějaké další?
Dříve jsem přednášela o zdravém životním stylu, čínské medicíně a akupunktuře, spolupracovala jsem i se střediskem zdraví. Poslední roky jsem ale hodně časově vytížená, dokonce jsem se před dvěma lety opět na čas vrátila do lékařské ambulance v nemocnici, takže jsem o dalších přednáškách ani neuvažovala. Teď se jezdívám vzdělávat spíš já. Už podruhé jsem navštívila týdenní Salzburské lékařské semináře, kde přednášejí lékaři z New Yorku a univerzit v Rakousku. Mohou se sem hlásit lékaři z celého světa, semináře jsou v angličtině a podmínka účasti je splnění testu a prezentace každého z účastníků. Letošním tématem byla právě rehabilitační medicína. Před dvěma lety jsme zde v rámci paliativní medicíny absolvovali řadu přednášek na téma komunikace s pacientem a rodinou od sdělení diagnózy až po úmrtí. Byla zde skvělá atmosféra a teoretické poznatky jsme při návštěvě tamního hospicu mohli ihned propojit s praxí.
Co má z vašeho pohledu vliv na úspěšnou léčbu?
Každý člověk se musí především chtít uzdravit. Existuje spoustu lidí, kterým se líbí být nemocný – všichni se o ně starají, nemusejí do práce a mají v něčem jistou výjimečnost. Takže jako hodně důležitý faktor vnímám chtění a aktivní přístup. Dále je důležité být s pacientem naladěni na podobnou notu, protože kdyby mi lidé nedůvěřovali, nemohla bych jim pomoci. Důležitá je i úprava stravy, a pokud to jde, uvědomit si, kde jsme dělali chybu, a tuto chybu se snažit napravit. V procesu léčení je pro nemocného důležitá víra, naděje a láska. Lékař by měl ke každému pacientovi přistupovat s pokorou a snahou pomoci.
A co bychom měli dělat, abychom se nemocím vyhnuli a byli zdraví a vyrovnaní?
Když pominu obecnou rovinu, jako je dostatek spánku, pohybu a zdravá strava, považuji za velmi důležité mít vyřešené vztahy v rodině a nejbližším okolí. Dobře se vyspat a hýbat se je skvělé, ale život je o něčem jiném. Pokud má třeba člověk trápení v zaměstnání nebo rodině, může ho to úplně zničit. Každý z nás má možnost něco změnit, pokud ví, že se nachází v situaci, která mu nevyhovuje. Je důležité dlouhodobě nesetrvávat v něčem, co nefunguje. Také je samozřejmě ideální, když člověk může dělat to, čemu věří. Život má pak jiný náboj, lidé mají pocit smysluplnosti a je jim dobře. Člověk by měl na sobě asi stále pracovat, ale zároveň by se měl naučit žít v rovnováze, rozdělit svou energii mezi práci a odpočinek, radovat ze svých blízkých.
