Tomáš Znamenáček: Nová dramaturgie Kruhu přátel hudby je risk, který se vyplácí

Dramaturgický cyklus Kruh přátel hudby, pod jehož hlavičkou se (nejen) v Boskovicích už léta pořádají koncerty vážné hudby, má nelehkou pozici. Mladší generace vnímají vážnou hudbu jako lehce zaprášenou zábavu pro dědoušky a babičky, takže je Kruh přátel hudby oslovuje jen obtížně. Pořadatelé proto v dramaturgii pochopitelně vychází vstříc spíše konzervativnímu vkusu věrných starších posluchačů, čímž se šance polapit mladší publikum dravějším repertoárem opět snižuje a smrtící smyčka uzavírá.

Že to není nutně jediný možný scénář, ukázal koncert Janáčkova kvarteta v boskovickém evangelickém kostele. Sešlo se zde hned několik šťastných rozhodnutí. Prvním z nich byl už zmíněný repertoár, který tentokrát sestával výhradně ze skladeb dvacátého století (Schulhoff, Prokofjev, Janáček), aniž by dramaturg sáhl k obvyklému „usmiřovacímu“ Mozartovi nebo jiné klasicistní či romantické „náplasti pro věrné abonenty“ na závěr.

Druhou šťastnou volbou byl přesun koncertu z obligátního zámeckého skleníku do evangelického kostela, který je pro něj akusticky i esteticky výrazně vhodnější. Suchá, studiová akustika skleníku je vynikající pro reprodukovanou hudbu, ale pro akustickou hudbu je přirozený kostelní dozvuk nesrovnatelně lepší a publikum díky němu jistě oželí i chybějící možnost občerstvení.

Třetím a neméně důležitým faktorem je kvalita interpreta. Zvláště v předchozích letech, kdy dramaturgii dodávala na klíč externí agentura, se výběr hudebníků dal místy označit za setrvačný, pragmatický, kompromisní. Ukončení spolupráce s agenturou, která by díky kontaktům a širšímu záběru teoreticky měla mít lepší možnost vyjednat kvalitní interprety, byl risk, který se zřejmě vyplatil.

Janáčkovo kvarteto je dalším příkladem volby, která není pouze mechanickým odškrtnutím příslušné kolonky v dramaturgickém plánu, ale opravdovým posluchačským zážitkem. Odehrálo suverénní, barevný, radostný koncert. Soudě podle spokojených reakcí naplněného evangelického kostela po posledním bodu programu, druhém Janáčkově smyčcovém kvartetu, bych tuto odvážnější podobu Kruhu přátel hudby považoval za úspěšnou a perspektivní.

další názory a komentáře