Jsou podle vás dnešní děti nešikovné při rukodělných činnostech? Jaká je vaše zkušenost?

Dagmar Žďárková, majitelka CK Špuntík

Řekla bych, že za 20 let, co s dětmi děláme, žádný velký rozdíl v rukodělné zručnosti nepozoruji. Řekla bych, že poměr mezi dětmi, které jsou netrpělivé nebo méně šikovné, a těmi, které jsou pečlivé a šikovné, je tak nějak pořád stejný. V tomto případě bych například počítače nevinila. Naopak se mi zdá, že děti ze školy znají různé techniky a materiály, se kterými jsme se my třeba ve výtvarce jako děti vůbec nepotkávali. Ale záleží na konkrétním dítěti, stejně jako u všeho. Je to vidět už ve školce, když jim dáte něco vymalovat. Jedno pětileté dítě to počmárá všechno jednou barvou za dvě minuty a někdo vymalovává pečlivě a potřeboval by na to půl hodiny. Stejné to je, když s dětmi tvoříme něco na táborech. Chce to správnou motivaci ;-)

Kamil Ošlejšek, Středisko volného času Boskovice

Již řadu let jsem vedoucí zájmového kroužku Kutílek ve Středisku volného času v Boskovicích a nedá se říci, že by děti byly přímo nešikovné. Kroužek Kutílek je určen chlapcům od 1. třídy a někteří ho navštěvují už několikátým rokem. Vyrábíme různé předměty ze dřeva, jednoduché i složitější výrobky. Letošní školní rok máme dvě skupiny, celkem 16 chlapců. Věk je různý, někteří se teprve učí, jak s nářadím pracovat, kdy a jak je použít, ale řada chlapců již nějakou zkušenost má. Zde je zásadní přístup rodičů, kteří dětem nabídnou nějakou možnost, jak se do nějaké takové činnosti zapojit. Důležité je na tyto aktivity nezapomínat. Mohou nám připadat některé děti šikovnější, zručnější a některé méně, ale vždy to vychází z toho, zda mají v této oblasti nějakou podporu a zda je činnost baví. Jestliže máme dobrou motivaci, tak každý z nás se může v něčem zdokonalit, zlepšit a dokonce pro určitou činnost nadchnout. Motivace, zdravá důvěra v sebe a chuť učit se, to vše vede k rozvoji manuální zručnosti u dětí. A ukázat dětem tuto cestu je společný úkol rodičů a pedagogů.

Viktorie Odehnalová, Vatra Boskovice, studentka SPgŠ

Nabízí se otázka, co je vlastně dostatečná zručnost? Například v generaci našich rodičů bylo běžné, že dívky uměly plést a háčkovat a kluci (alespoň na vesnici) pracovat se sekyrou, srpem nebo kosou a nepovažovalo se to za něco výjimečného, kdežto dnes je to spíše vzácnost.

Nemyslím si však, že by děti byly nešikovné. U nás v oddílu si s většinou činností děti poradí, vedeme je k tomu však už od začátku. Od vaření na ohni k sekání a řezání, nebo postavení stanu. Chceme je naučit především samostatnosti. Když přijede na tábor třináctiletý kluk, který nikdy nedržel sekeru v ruce, je to škoda. Nicméně jsou mezi dětmi i mladší, které zvládnou nasekat dřevo například lépe než já, a když na konci tábora baví práce všechny, potěší to. Tím chci říct, že často děti nemají možnosti, nesouvisí to však s nedostatkem prostředků. Dětem se často bojíme svěřit činnosti, které se nám nezdají dostatečně bezpečné.

Možná by stálo za zamyšlení podpořit děti v rukodělných činnostech, a to samozřejmě i ve školství. Když můžou být matematické, jazykové a další třídy, proč by nešly vyčlenit třídy řemeslné.

Vladimír Farský, Pionýrská skupina Boskovice, radní

Šikovnost dětí mám možnost pozorovat poměrně často. Trávím s nimi hodně času na víkendových akcích i táborech. Dá se říci, že lehce zvládají obvyklé činnosti z domu a ze školy. Tedy například umývání nádobí, přípravu jednoduchých jídel či výtvarné práce jako třeba modelování, lepení, stříhání. Horší situace je u prací ve městech méně častých. Občas vyrábíme krmítka a ptačí budky. Spojit pár desek hřebíky a trefit se, to bývá někdy důvodem k malé oslavě. To, že jich hodně neumí pracovat se sekerou, pilou, rýčem, či hráběmi, mi nevadí. Ostatně kde by se to naučily. Na našich akcích pracují pochopitelně pod dozorem a základní návyky si postupně osvojují, zejména věci ohledně bezpečnosti. Mnohým ovšem chybí představivost a prostorová orientace. Třeba úkol postavit provizorní přístřešek na přespání je pro mnohé neřešitelný a marně se pokouší ty přírodní materiály „nějak poskládat“, aby to fungovalo a drželo. Dodám snad jen, že žádný neúspěch neodměňujeme posměchem, naopak. Ze všeho co se podaří, máme upřímnou radost. Též si myslím, že je to hodně dáno vrozeným talentem. Někdo je šikovný a druhý bude nemehlo celý život. Stejně jako je někdo chvíli po autoškole dobrý řidič a druhému to nepůjde nikdy.