Je vždycky dobře, když se z pěny dní a mnohdy únavných a nepodstatných kauz každodenní politické reality vynoří opravdu důležité téma a dostane se mu patřičné pozornosti. Jedním z takových témat je určitě vzdělávání. I v tomto případě se však jako v mnoha jiných bohužel nezřídka ukáže, že jakkoliv se v poslední době nejrůznější řečníci ohánějí našimi hodnotami, elementární důvěra v tyto hodnoty jako by chyběla.
A tak se zpochybňuje také hodnota vzdělávání, případně se vzdělávací proces redukuje na jakousi povinnou přípravku, ve které si má člověk osvojit soubor dovedností, které pak uplatní při své obživě. To je velmi smutné a při zkoumavějším pohledu na dynamicky se proměňující společnost – ano, včetně trhu práce – je to také mírně řečeno neprozíravé. Přitom zásadní reforma našeho školství je nutná a nevyhnutelná. A spoustu zbytečného přešlapování a prozkoumávání slepých cest bychom si možná mohli ušetřit, kdybychom opravdu věřili, že vzdělání je dobré a že je pro každého jedince přínosné, když se mu dostane co nejlepší příležitosti co nejkvalitnějšího vzdělání dosáhnout.
Tím samozřejmě není myšleno bezduché drcení vědomostí a sbírání titulů za každou cenu. Je jistě nutné o konkrétní podobě různých vzdělávacích systémů, trendů a stupňů řádně a kriticky diskutovat. Ale neměli bychom při tom všem zapomínat, že vzdělání je opravdu velmi cenná komodita a pozitivní vývoj společnosti na ní do značné míry stojí. A nejedná se zdaleka jen o ekonomický profit. Společnost se může velmi rychle zhroutit i pod tlakem jiných vlivů, než jsou ty ekonomické. A zrovna dnes, kdy se jedním ze základních problémů naší společnosti stává schopnost pracovat s informacemi a rozlišovat mezi nimi, je vzdělávání jedním z klíčů k naší bezpečné budoucnosti.
Stejně tak lidský život nelze redukovat na práci a zábavu. Každý, kdo se o to pokouší, dříve či později narazí. Cestu z tohoto začarovaného kruhu může opět pomoci najít vzdělání – tedy to skutečné vzdělání, které člověka naučí dívat se kolem sebe, přemýšlet o světě, vnímat život v jeho celistvosti, získávat si informace a pracovat s nimi. A především ho naučí, že je to nikdy nekončící proces, ke kterému mu škola dala maximálně určitý základ, v lepším případě pevný.
Investice do vzdělání se proto vyplácí. Pokud je tedy promyšlená a efektivní. Investice do vzdělání však nerovná se investice do školství, jak mnohdy bolestně pozorujeme.
Zajímavé a příznačné je, že si to podle všeho nejvíce uvědomují rodiče. Navzdory všem snahám posunout české školství někam k velkovýrobě nenáročných a dobře vycvičených zaměstnanců se rodiče snaží svým dětem co nejlepší vzdělání dopřát. Dobře cítí, že je to to nejlepší, co pro ně mohou udělat.
Hodnotu vzdělání nelze poměřovat pouze uplatněním na trhu práce. Je mnohem, ale mnohem vyšší, chceme-li žít ve zdravé, slušné, prosperující a demokratické společnosti. Proto bychom neměli váhat do vzdělání investovat. Dnešní mladí lidé mají v tomto dobrou šanci posunout se zase o kus dál. A to je dobře. Času a prostředků na to má společnost dost a není důvod jich litovat. Lidé se dožívají vyššího věku, dospívají později, později vstupují na trh práce. Proč by to mělo být špatně? Je to příležitost postavit ještě pevnější základ, na kterém se pak dá celý život stavět.
Čas strávený vzděláváním není nikdy ztracený, pokud to vzdělání za něco stojí. Znám několik lidí, kteří se po vystudování gymnázia rekvalifikovali na řemeslo a dnes mají třeba malou soukromou firmu. Je snad proto třeba vnímat jejich původně vyšší vzdělání jako zbytečné? Myslím, že v žádném případě. Stejně tak bych se neobával toho, že dnes děti tlačíme k vyššímu vzdělání, než na jaké mají předpoklady a ony se pak budou na školách trápit. No maximálně zjistí, kde je jejich strop, ale taková zkušenost je v životě čeká ještě mnohokrát. Daleko horší frustrace může vyplynout z pocitu, že nedostali příležitost, jakou si zasloužili, že je někdo příliš brzy odstavil na vedlejší kolej.
Paradoxní je, že mnohdy slýcháme, jak dnes chybí mladým lidem něco jako iniciační proces, nějaká ta vojna, která by z chlapců udělala chlapy. Jenže vojna byla jako iniciační proces právě tím, co dnešní mladí lidé vůbec nepotřebují. Samostatnému myšlení, hospodaření, schopnosti postarat se o sebe, organizovat si samostatně život a spolehnout se na sebe je kupříkladu studijní pobyt naučí daleko lépe. A ještě jim rozšíří obzory. V důležitém a formotvorném období dospívání hraje dnes vzdělávací proces zkrátka klíčovou roli. A to je přesně to, co bychom měli maximálně podporovat. Je to šance vyvíjet se jako společnost dobrým směrem. A právě to je pravý smysl dobrého vzdělání, totiž že nám – řečeno s Komenským – pomůže kráčet po cestě světla.
