Všude kolem se to chvěje, víří a poletuje, ale tento strom jako by byl vytesán, nebo spíš namalován dodatečně na pozadí české a moravské krajiny. V tento čas jako cizinec hrdě stojí jírovec maďal, zvaný koňský kaštan. V hávu panickém dává na odiv svá rozvinutá květenství, která připomínají čepce nevěst z dávných krojů. Na pohled bytelná, na dotek křehká.
Nejmilostnější období roku před námi otvírá svou náruč. Je plné ptačího zpěvu a vůní tak omamných, že se až točí hlava. Šťavnatou zeleňoučkou trávu zdobí něžně narůžovělé okvětní lístky jabloní. Ještě poletují ve větru, co rozezvučuje už olistěné stromy. Šeříky trochu pyšně převzaly vládu mezi keři. Když však zvedneme hlavu od těch úžasných přeměn kolem sebe, může se nám na chvíli zastavit dech. A to když vzhlédneme do koruny rozkvetlého jírovce.
Jírovec maďal (Aesculus hippocastanum) je u nás běžně nazýván kaštanem. Za pravý kaštan je však označován kaštanovník setý (Castanea sativa), což je strom známý svými jedlými semeny – kaštany ukrytými v hustě osténkatém obalu. Pěstuje se zejména v jižní Evropě. U nás se vysazuje pouze v teplejších oblastech jako okrasný strom a není zdaleka tak hojně rozšířen jako jírovec maďal. Ten má také plody v obalu s ostny, ale je jich mnohem méně. Kaštany z jírovce nejsou pro člověka jedlé. Obecně se však ví, že chutnají zvěři, zvláště divokým prasatům. Roztomilý tvar a zářivě hnědavá barva kaštanů okouzlila snad všechny děti a všechny se slabostí pro přírodní materiály. Pravý podzim si snad bez kaštanů ani neumíme představit.
Jak k nám přicestoval cizinec jírovec
Příběh jírovce v zemi koruny české je docela zajímavý. Vypráví o časech, kdy se ještě obyčejní lidé jen výjimečně dostávali za hranice panství, kde sloužili. O časech, kdy na náš trůn usedl císař Rudolf II. (1576–1611), který opět pozvedl Pražský hrad a s ním celý kraj. Ve stejný rok, kdy začala jeho vláda, obdržel známý botanik Clusius ve Vídni plody – semena jírovce neboli kaštanu koňského. A z Vídně je to do naší kotlinky už kousek. Zakrátko, zvláště pak v 17. století, dobyl kaštan koňský zámecké parky, aleje, zahradní restaurace a zvláště pak obory, kde byl pěstován pro krmení zvěře. Z jaké země však tento nádherný strom pochází? Původně rostly jírovce jen na nepatrném území v jihovýchodní Evropě, v horských a podhorských částech Balkánu: v Řecku, v jižní Albánii a v malém území severního Bulharska. Kdekoli jinde na světě se jírovec vyskytuje díky lidské povaze stále něco objevovat, obchodovat, předělávat a udivovat. Osud jírovce je spojený s tulipány. Ve stejnou dobu se pěstovaly v Istanbulu, který byl až do svého pádu vstupní branou pro introdukci mnoha rostlinných druhů. Právě z Istanbulu, konkrétně ze zahrad tureckého sultána, putovala ona zásilka do Vídně – a stejně tak tulipány, jejichž oblíbenost přerostla v mánii.
Léčení a tradování
Jírovec se snad označuje jako koňský kaštan pro svou listovou jizvu, která se podobá koňské podkově. Další vysvětlení je také pravděpodobné. Turci těmito „koňskými“ kaštany prý krmili koně. Původ botanického názvu jírovec by mohl být od slova „jarý“ (rozvášněný). A maďal? To snad pochází z maďarského magyal – durman, který má obdobné bodlinaté plody. A také proto, že plody mohou být pro lidi jedovaté. Zvláště pro děti. Hlavní toxickou látkou v jírovci je saponin escin. V českém herbáři z nakladatelství Alois Hynek z roku 1899 se píše, že „kůra jeho má chuť hořkou a moc svraskovací a brávala se jindy jako náhražka chiny“ (chininu). Přesto se dodnes semena, květ, kůra a hlavně plody jírovců používají v lidovém léčitelství.
Lidé trpící potížemi, jako jsou křečové žíly, záněty žil, hemoroidy, arterioskleróza, už se jistě setkali s nějakým přípravkem s výtažky kaštanů. V našich lékárnách a specializovaných prodejnách najdeme jak alkoholové tinktury, tak krémy a masážní gely, určené k vnější aplikaci. Obsahované látky mají protizánětlivý účinek, zároveň zlepšují průchodnost cév a žil, posilují jejich stěny a zvyšují jejich elasticitu. Proto se kaštanů využívá proti revmatu i celulitidě. Zlepšují prokrvení postiženého místa. Oblíbené jsou i k úlevě takzvaných těžkých nohou, protože působí stimulačně na náš lymfatický systém. Nejvyššího účinku dosáhneme spolu s citlivou masáží nohou. V listech, kůře a slupkách plodů jsou barviva, která se používala k barvení látek. Prášek z čerstvých nesušených kaštanů se hodí k jemnému praní. Dřevo je využíváno ve stavebnictví, v truhlářství k výrobě nábytku.
Tvorové, kteří mají jírovec úplně nejraději
Jsou to larvy klíněnky jírovcové, které vyžírají tkáň listů a způsobují jejich předčasný opad. Napadené stromy už v polovině léta vypadají jako na podzim. Tato invaze se u nás objevila už v roce 1986 a doposud se ji nepodařilo zastavit. Jeden fígl však existuje. Larvy spolu s listy opadávají na zem, a proto je třeba brzy je shrabat a nejlépe spálit. To se jistě dá v parcích a zahradách zvládnout, ale těžko budeme hrabat obory, lesy a dlouhé aleje v krajině.
Kaštany v Boskovicích
Těchto krásných stromů není v Boskovicích mnoho. Největší je dominantou vstupu přes parkoviště do zámecké dolní zahrady. Největší počet jírovců, ačkoli v dost špatném stavu, najdeme na Dvou dvorech, kde jsou ve třech řadách vysázeny ve svahu nad bývalým statkem. V druhé polovině léta pak můžeme z dálky pozorovat nazrzlý pruh v zeleném kopci, to jak klíněnka předčasně stromům bere sílu. Nyní zas můžete obdivovat bělavý pruh díky zářícím a velkým květům kaštanů. Stromořadí bylo asi před sedmi lety prořezáno a rozpadající se jedinci byli pokáceni. Nyní je ponecháno svému osudu.
Nový kaštan byl vysazen v rohu zahrady mateřské školy na Lidické ulici, a i letos krásně kvete.
Jírovce v Jihomoravském kraji
Asi největší jírovec České republiky roste v zámeckém parku v Lednici, obvod jeho kmene činí pět a půl metru. Kaštany jsou obecně oblíbené stromy, a proto jsou v parcích časté. V brněnském parčíku před kostelem sv. Tomáše na Rooseveltově ulici roste památný jírovec, jehož stáří přesahuje 150 let.
Mnohé jírovce byly vysazeny ke křížkům a božím mukám, například na Kořenci. Ale asi nejznámější je kaštan z legendy o zjevení Panny Marie z roku 1210. Poblíž Křtin v nedaleké Bukovince při velké bouřce se prý zjevila na rozkvetlém kaštanu, ze kterého šlehaly blesky. Tehdejší událost připomíná kamenná soška Panny Marie, která nyní stojí na hlavním oltáři křtinského chrámu. Poměrně často se také kaštany sázely do alejí a stromořadí. Říká se, že nejpůsobivější je alej kaštanů kolem silnice ze Slavkova u Brna směrem na Křenovice, kde je v délce zhruba jednoho kilometru několik set stromů. Zvláštní je zde také to, že jsou na jedné straně stromořadí dvojitá. Vedla zde původní cesta, která byla také lemovaná po obou stranách kaštany. Proto se dodnes zachovaly tři řady s vtroušenou lípou a jasanem, které dělají jírovcům jistě milou společnost.
Trochu zapomenutá starodávná kaštanová alej se nachází kolem polní cesty údolím Bobravy na Brněnsku. Naopak oblíbenou a častou procházkou je kaštanová alej u Jedovnic, která dostala v roce 2015 titul Alej roku. Zdejší vycházková trasa vede kolem Jedovnické vodní nádrže a opravdu stojí za výlet v jakékoliv roční době.
Kaštan v Keltském kalendáři stromů
Je otázkou, zda Keltové žijící na našem území jírovec vůbec znali. Pravdou však je, že v době kolem počátku našeho letopočtu u nás nerostl ani kaštan setý (jedlý), který byl v jižních oblastech pěstován už po několik tisíciletí. Nejen Keltové však opěvovali jeho jedlé plody bohaté na škroby, bílkoviny, cukry, oleje a dextrin. Doklady o pěstování jedlého kaštanu pochází z vykopávek z doby bronzové. Jednalo se však o oblast dnešní Itálie, Španělska, zemí Blízkého východu a severních břehů Afriky. Protože Keltové byli zdatní cestovatelé a žili téměř po celé Evropě, bude v jejich kalendáři stromů spíše kaštan setý. Také proto, že kvete až koncem května, kdy je kaštan zařazen do kalendáře. Jírovec kvete dříve svými nápadnými bohatými květy, které jako svíce září na dálku. Listy, plody i dřevo mají odlišné. Můžeme nazývat jírovec nepravým či falešným kaštanem a v pravém, jedlém kaštanu vidět poctivost či dokonce pravdu. Ale jde jen o úhel pohledu. Každý strom má svůj význam a důležitost, stejně jako lidé. Proto se přikláním k individuálnímu osobnímu výběru a neřešila bych jejich pravost či nepravost. Posuďte sami. Vy, kteří jste rození mezi 15. až 24. květnem a 12. až 21. listopadem, jste ušlechtilí, nebo nepraví? Jen vy sami to můžete posoudit.
Kdo přišel na svět ve dnech kaštanu, je příliš sebekritický, než aby se sám počítal k těm ušlechtilým, ochotným a dobrým. Faleš je jim natolik proti mysli, že raději zůstávají v omylu, dokud se nepřesvědčí, že se jedná o omyl. Někdo jim to vyčítá jako tvrdohlavost. Přitom se zapomíná na to, jak často leží pravda a lež blízko sebe a jak je obtížné oddělit zrno od plev.
Humor je pro lidi, kteří se narodili ve dnech kaštanu, otevřenou cestou, na které můžou zůstat věrni sami sobě. Pravda se někdy nedá sdělit jinak než pomocí paradoxu. Humor léčí zarputilost a vše, co způsobuje utrpení. Humor umožňuje překonat rozpor mezi pravdou a falší. Vskutku pravdivý člověk má k dispozici nekonečně mnoho humoru, který však nezraňuje.
Závěrečné doporučení
Vše, o čem si myslíme, že to víme, je pouze domněnka. Zdárným příkladem je místní divoká zvěř. Z vlastního pozorování i od lesníků vím, že zdejší zvěři kaštany vůbec nechutnají. Na krmelcích zůstávají, dokud se nerozpadnou. Snad proto, že v okolí Boskovic jírovce nerostou. Zato jsou tu lesy bohaté na bukvice a žaludy, ty zvěř baští nejraději a na kaštany není navyklá. Lesníkům je však líto dětem říkat, že sbíraly kaštany zbytečně, převezmou je a srdečně poděkují. Domněnka o dobrém skutku pro nebohou zvěř se tak šíří dál.
Přišel k nám, aniž by chtěl.
Pro svou krásu a něhu
čestné místo v srdcích si našel.
A přesto, když se probouzí, jaro je v rozpuku,
Je nesmělý, jako návštěvník, cizinec.
Podej mu ruku, jsme tu spolu.
On tě pak odmění,
v dlaních kaštan září, když jde slunce spát.
