Nám novinářům se často vyčítá, že málo píšeme pozitivně. Do značné míry s tím souhlasím a myslím si, že je to dobře, podstata naší profese je skutečně spíše ve vyhledávání nedostatků a upozorňování na ně. Alespoň co se týče záležitostí ve veřejném sektoru. To je ale v důsledku také pozitivní psaní, jehož smyslem je pomáhat obracet věci k dobrému. Pokud píšeme o věcech kriticky, neznamená to, že si přejeme jejich zmar, ale naopak právě to, aby se je podařilo zvládnout co nejlépe. A to bez kritické reflexe, prozkoumávání rizik a ochoty odpovídat na nepříjemné otázky obvykle není možné.
Nakonec to někdy není příjemné ani pro nás. Naopak podělit se o radost z něčeho vydařeného není ani pro novináře žádný nepříjemný úkol. V oblasti větších veřejných investic k něčemu podobnému v Boskovicích bohužel delší dobu nebyla příležitost. Nad investicemi se často vznášely závažné otazníky ohledně rozpočtů nebo vlastního provedení, případně skončily úplnou blamáží a rozkolem jako sportovní hala.
Poměrně nadějně a slibně z tohoto pohledu vypadají první obrázky z rekonstrukce boskovického letního kina. A řeknu na rovinu, že je to možná to poslední místo, kde bych ještě před pár lety něco podobného čekal. Vývoj okolo boskovického letňáku patří k největším překvapením, která jsem za více než deset let novinářské práce v Boskovicích zažil. A zároveň mě tak usvědčuje z jednoho z největších novinářských omylů. Upřímně řečeno: ve zdařilou rekonstrukci letního kina a zejména ve symsluplnost takového kroku jsem před několika lety vůbec nevěřil. Letňák chátral, prakticky jedinou akcí, která se zde odehrávala, byl festival Boskovice, a z informací od kinařů vyplývalo, že po přechodu na digitální nosiče zde skončí i veškeré filmové projekce, protože nebude možné promítat nové filmy a ty staré potřebnou návštěvnost nepřitáhnou.
Když se někdy v té době začaly objevovat první úvahy o tom, že je potřeba letní kino oživit a spravit, pokládal jsem to za bláhové. A podívejme se na dnešní situaci: Kulturním zařízením se jednoznačně podařilo udělat z areálu centrum pravidelných a hojně navštěvovaných koncertů. Můžou se nám samozřejmě výrazně nelíbit jednotlivé dramaturgické nápady a kontroverze, výsledná bilance koncertů je ale vzhledem k existenci letního kina jednoznačně pozitivní. Kinařům se podařilo nečekaně vyřešit problém vzniklý digitalizací zapůjčením projektoru na hlavní sezónu a filmové projekce se rovněž setkaly s velkým zájmem publika. K festivalu Boskovice přibyly i další akce pořádané jinými subjekty než městem a letos se letní kino dokonce dočká filmového festivalu. Tohle všechno mi ještě před pár lety připadalo nemyslitelné.
A do toho se rozběhla rekonstrukce letního kina, respektive její první fáze – oprava hlediště. Projekt se opět potýkal s řadou nejasností, musel dostát mnoha změn, přičemž ta poslední se týká i věci dobře viditelné: místo původně navrhovaných dřevoplastových laviček se začaly v letním kině instalovat lavice ze sibiřského modřínu. Po zhlédnutí fotografií na internetu jsem vyrazil k letnímu kinu na procházku a musím říct, že areál začíná vypadat skvěle.
Samozřejmě asi není dobré chválit v poločase, zatím není zdaleka hotová ani první fáze projektu. A rovněž není jasné, jak rychle se bude postupovat, i když všichni příznivci letního kina a akcí zde konaných jistě doufají, že se stavbou zázemí se začne hned po této sezóně a bude na tu příští hotová. Více se dozvíme na červnovém zastupitelstvu, v tuto chvíli na pokračování prací v rozpočtu pamatováno není.
Zamáčknout slzu pak můžeme už poněkolikáté nad tím, že se navzdory slušné veřejné podpoře, jaké se dostalo málokterému projektu, nepodařilo prosadit vybudování lezecké stěny na kině. Záměr zpočátku vypadal, že se kromě lezců a veřejnosti setkal i s podporou kinařů, vedení kulturních zařízení i politiků. Přesto, jak už to tak v Boskovicích bývá, skončil jaksi bez jasného slova v propadlišti odkladů a mlčení. Při dnešních úvahách o vzniku sportovního centra u základní školy na Sušilově přitom lezecká stěna na zadní stěně kina vypadá jako ještě lepší a přiléhavější nápad, než to vypadalo zpočátku.Třeba ho z propadliště ještě někdo někdy vytáhne.
Pokud je chválení v poločase předčasné, snad je možné alespoň vyjádřit naději, že se rekonstrukci letního kina podaří kompletně dokončit v podobně zdařilé podobě, jak to nyní vypadá. Boskovice už by podobný podařený projekt moc potřebovaly. O jeho smysluplnosti není třeba vzhledem k návštěvnosti akcí v letňáku vůbec pochybovat. A mohl by se stát kýženým bodem obratu, který ukáže, že umíme věci udělat dobře a nemusí zde všechno končit nejrůznějšími pochybnostmi nebo rovnou blamáží. Světe div se, i my novináři bychom z toho měli radost.
Mrzet by nás pak mohlo už jen to, že nemůžeme na koncert do letního kina znovu pozvat nedávno zesnulou zpěvačku Věru Špinarovou, která při své poslední návštěvě prohlásila: „Máte tady v Boskovicích pěkný areál. Ale měli byste si ho opravit.“ Mohli jsme se pochlubit, že jsme si její pokárání vzali k srdci.
