„Při výběru hráčů jsme vsadili na kvalitu a také na morální vlastnosti.“

Rozhovor s Ladislavem Čížkem, předsedou hokejového klubu SK Minerva Boskovice, který letos dosáhl velkého úspěchu: vyhrál krajskou ligu. Povídali jsme si o průběhu sezóny, play-off a situaci zdejšího hokeje.

Při domlouvání rozhovoru jste říkal, že pro nás nemáte žádnou senzaci. Vyhrát krajskou ligu není senzace?

Senzace ne. Je to pochopitelně hezké. Lhal bych, kdyby řekl, že jsme to po tom roce 2010, kdy jsme to vyhráli naposledy, ještě jednou nechtěli. Původně jsme si mysleli, že bychom mohli na nejvyšší místa zaútočit v loňském roce, ale nezvládli jsme to. Řekl bych hlavně psychicky. Nešlo to úplně tak, jak jsme si představovali.

A letos?

Letos jsme vsadili na úplně jinou kartu. Vyměnili jsme trenéra a i při výběru hráčů jsme vsadili samozřejmě na kvalitu, ale také na jejich morální vlastnosti.

Takže jste šli do této sezóny s tím, že chcete urvat titul?

Když jdete do sezóny, chcete být vždycky nejlepší. Zpočátku jsme si říkali, že by to mohlo vyjít. Vezměte si, že jsme prohráli jednou doma, a když už jsme prohráli venku, tak hodně nešťastně. Letos jsme měli hodně dobrý mančaft, báli jsme se jen toho, aby se nám vyhýbala zranění a mohli jsme hrát to, co hrajeme. A hlavně aby to borce bavilo – hráče i všechny lidi okolo – a tím to dostalo nějaký řád, smysl a cíl. Zpočátku to možná bylo rozpačité, myslím, že nejvíc jsme tomu začali věřit, když jsme v posledním kole vyhráli v Kroměříži. Mančaft si uvědomil, že má hodně velkou sílu. Oni si mysleli, že nás přejedou, a my jsme zahráli famózně. To nalilo do týmu sebevědomí a velkou morální sílu.

Borci chtěli

Takže na začátku play-off už jste věřili, že můžete vyhrát?

No říkali jsme si, že uděláme maximum, co půjde. Můj sen byl, že bychom šli až do baráže.

Zůstaňme ještě u play-off – jak náročné pro vás bylo?

Strašně náročné. To se nedá opakovat každý rok. Hráči si berou dovolené, a nejen oni – celý realizační tým tomu musí všechno podřídit. Je to měsíc, kdy jste v tom pořád, celý týden jste na zimáku a hrajete nebo trénujete. Protože jestli chcete něco hrát, tak dnes už to bez tréninku nejde.

Takže i v plné zápasové zátěži vyřazovací části ještě trénujete?

Musíme. Myslím, že to ale trenér naprosto dobře zvládl, některé tréninky byly herní, jiné jen volné. Borci se sešli, hráli spolu bago a hlavně chtěli, byl to kolektiv.

Cítil jste už v průběhu sezóny, že lidsky tahle parta funguje?

Cítil jsem, že by to mohlo být dobré. Ale to, co pak předvedli v posledním zápase… Nechci říct, že to bylo jasné, ale Meziříčí bylo hodně velký favorit. Ale my jsme je přejeli, viděl jsem, že naši kluci vystupují sebevědomě a viděl jsem borce z Velkého Meziříčí, který jel trestné střílení a klepal se jak ratl. Tehdy jsem věděl, že možná máme šanci.

Už jste tomu věřil?

Věřil jsem tomu od začátku. Nebudu vyzdvihovat jednotlivce, ale vždycky to začíná u gólmana. A my jsme měli podle mého názoru nejlepšího gólmana v sezóně, myslím, že perfektně gradoval.

Vyladil formu, jak se říká?

Přesně tak. Play-off odchytal výborně. Pro soupeře to byla velká překážka. Řekl bych, že mančafty byly vyrovnané. Ale to je v play-off vždycky, Kometa taky vyhrála, protože Čiliak chytal lépe než liberečtí brankáři. Náš gólman byl opravdu dobrý, ale bez hráčů by to samozřejmě nešlo. Prostě se to sešlo.

Plus tedy nový trenér, který hned dosáhl na titul.

Podívejte se, Svaťa Vařeka je borec, kterého my tady známe dvacet let. Hrával tady, byl tady, máme spolu nadstandardní vztahy. Věděl jsem, že když trenér Světlý skončí, Svaťa to vezme. Nevěděl jsem, že to půjde tak dobře, myslel jsem si, že to nebude tak jednoduché a rychlé. Předpokládal jsem, že bude pracovat třeba tři roky, ale najednou mi přišlo, že borci za ním jdou. On je impulzivní, na střídačce byl vidět. Ale nebyl neukázněný, což je dobře. To jako hráč byl, ale jako trenér byl opravdu dobrý. Dokázal borce zblbnout, poslouchaly ho i ty největší hvězdy.

Takže máte v mančaftu taky hvězdu? Tohle funguje na všech úrovních?

Určitě, bez toho to nejde. Je nějaký Erat a nějaký Špok, vždycky někdo takový musí být.

Druhá liga je jinde

Už jsme se dotkli toho, že vítězství znamenalo taky šanci porvat se v baráži o postup do druhé ligy. Vy jste se ale rozhodli do baráže nenastoupit. Proč?

Nebyl žádný jiný důvod, než že mančaft už byl psychicky, morálně a zdravotně vyhaslý. Dohráli jsme finále v Meziříčí a ptali se: Hoši, co bude? Budeme hrát, nebo ne? Neměli jsme odnikud ze svazu striktně určeno, že musíme hrát, nehrozila nám žádná pokuta. V mačaftu to bylo zhruba půl napůl, ale když vám řekne šest sedm lidí, že opravdu nemůže a že už to nedají…

Z kolika? Kolik máte hráčů?

Z patnácti. Tak to je, máte patnáct dvacet lidí a z toho to musíte složit. Musíte mít hvězdy i nosiče vody. A když vám šest lidí řekne, že nemůže, tak si představte, že přijedeme do Orlové nějakých 250 kilometrů, a dostaneme tam 10:0. To by nám pokazilo vjem celé sezóny. Už jsme baráž jednou zažili, zažili jsme, že se nám to rozsypalo, především zdravotně. Potom jsme hráli třeba na deset lidí, a to nejde uhrát. Musíte mít tři lajny, které opravdu hrají. A my bychom je neměli, proto jsme to vzdali. Mě osobně to hrozně mrzí, trenér to taky chtěl hrát, ale když hráči nemohli, nešlo ze sebe dělat blbce.

Bylo by reálné nastoupit po případném úspěchu do druhé ligy?

V žádném případě.

Proč?

Je to šíleně finančně náročné.

V čem spočívá ta vyšší nákladnost oproti krajské lize? Jezdí se hrát dál po republice? Nebo je tam větší počet zápasů?

Samozřejmě. Vzdálenosti nejsou zase až tak hrozné, ale máte tam 44 kol a pak play-off. A musíte držet dvacet, pětadvacet lidí na nějaké úrovni. A my je nemáme. Ve druhé lize musíte navíc trénovat každý den. Problém ledu není, ale borci už tohle nedávají. Třeba Špoky sem přišel jako třetí nejlepší střelec druhé ligy, ale skončil a má svou práci. Tohle je dnes problém, každý dnes má práci, dělá třeba do 18 hodin a dostat se sem z Brna i na 19.15 je velký problém.

Jinými slovy v týmu jsou amatéři, kteří chodí normálně do práce.

Přesně tak. Máme tam tři čtyři študáky, jinak to jsou všechno borci, kteří dělají. Vzdali se kariéry hokejistů, šli pracovat, ale protože mají hokej rádi, chtějí si tady na nějaké úrovni zahrát. Ta úroveň tady je, ale druhá liga už je fakt jinde. To se nedá srovnat.

A v tom je i to navýšení peněz: je tam větší počet zápasů, musíte držet daleko větší kádr a musíte mít víc těch kvalitnějších hráčů. Teď nám jich stačí pět až deset, tam jich potřebujete deset až možná dvacet. Vezměte si, když jsou zranění, při zátěži 44 kol…

V krajské lize teď hrajete kolik kol?

Sehrajeme takových třicet zápasů. A ve druhé lize je to i s play-off třeba padesát. To je moc.

Tři sta diváků dobrých

Jak těžké je udržet klub finančně v modelu, který máte dnes? Město vám přispívá jen na nájem, všechno ostatní musíte sehnat jinde.

Já bych neřekl jenom. Ano, město si bere za své nájem, pro nás je to bomba. To nemají všichni. A jako klub, který nemá mládež, nedosáhneme na žádné dotace, které město vypisuje. To je pochopitelné. Takže dál je to všechno otázka sponzoringu.

Asi je to častá otázka, ale kolik je v týmu Boskováků?

V play-off to byli čtyři hráči. Ale sezónu hrál jeden.

Takže tři přibyli až na play-off?

Přišli nás doplnit junioři, protože když jedete někam na play-off, musíte mít minimálně patnáct lidí a hrát na tři lajny. Tam nejde hrát jinak, to už není možné fyzicky zvládnout.

Proč je v Boskovicích mládežnický a dětský hokej od dospělého oddělen a fungují dva samostatné kluby?

Dřív byly všechny kluby pod TJ Minerva. My jsme se pak osamostatnili, vznikl SK Minerva, který měl pod sebou mládež i muže. Ale pak jsme okoukali tento model. Nechtěli jsme čelit tomu, aby si mládežníci a dospělí vyčítali, že se třeba dostanou nějaké peníze do klubu a všechno shrábnou muži. Takhle to v některých klubech funguje.

Berou se dotace na mládež a ve skutečnosti to dostanou muži?

Tak jsem to přímo říct nechtěl. U nás to takto nebylo. Teď je to jasné: vy si seženete peníze a jsou vaše, my si seženeme peníze a jsou naše. Nebylo to z naší hlavy, tehdy jsme sjezdili hodně oddílů, je to časté. Dokonce i Kometa má chlapy s juniorkou a mládežníci jsou Kometa Group, kometa Úvoz a tak dále. Myslím, že je to přehlednější.

Ale spolupracujete?

Samozřejmě. Výhoda je, že jsme v jednom městě a na jednom stadionu, takže junior z HC Boskovice může mít střídavý start v SK Minerva. To je pro nás dobré, může se to prolínat. Domluva je samozřejmě někdy těžká, ale nemáme problém, fungujeme vedle sebe a spolupracujeme.

Neznamená to ale, že když junioři dovrší 18 let, nemají kde pokračovat, protože vy je nepotřebujete?

Samozřejmě existuje nějaká dohoda, že když vyjdou junioři, tak je vezmeme. Ti nejlepší jdou do lepších klubů, ti ostatní jdou prvně k nám. Tahle spolupráce zde je.

Jaké je dnes vůbec zájem mezi dětmi o hokej?

Řekl bych, že ta tendence je v Boskovicích narůstající. Byla chvíle, že jsme měli jeden mládežnický oddíl, ale teď to funguje velice dobře. Přípravka, žáci, dorostenci, junioři. Myslím, že na takové město to není vůbec špatné. Patříme k městům, které mají často víc týmů než větší města – vezměte si, že nic není v Blansku, nic není ve Vyškově. A my jsme rádi, nakonec jsme to viděli právě v play-off: použili jsme tři hráče z juniorky a strašně nám to pomohlo.

Jak jste spokojeni se zázemím zimního stadionu? Ředitel Služeb Milan Strya třeba říká, že tribuny mohou už zůstat, jak jsou – jaký je váš pohled?

My jsme měli jednu velkou výhodu, totiž že jsme u všeho mohli být. Když se začal stavět zimák, ptali se nás, jak to má být, co a jak bychom chtěli. Strávili jsme moc času tím, že jsme zimák jako hokejisté vyvíjeli. A myslím, že to podle toho vypadá. Osobně nevím o nějakém problému. Kdo sem přijede, říká, že je to malý, sympatický zimáček s krásnými a prostornými šatnami. Ano, tribunu bych třeba viděl jinak, ale má to smysl? Na play-off přišlo třeba tři sta diváků a stačilo to.

To je moje další otázka: Kolik lidí běžně na hokej chodí a jak se to na play-off zvedlo?

Ještě k zimáku: stavěl se na několik etap a udělalo se všechno, co se dělat mělo. Město nás vždycky vyslyšelo, ať to bylo toto vedení nebo minulé. Dnes by byl podle mého názoru už čas vyměnit světla. Je to už deset let a mám pocit, že by mohlo být víc vidět. Řeší se to, mluvili jsme o tom i teď, když nás přijala starostka. A byla tomu nakloněná. To je tak jediné, jinak jsme se zimákem hodně vpředu, i energeticky. Mám o zimácích nějaký přehled, skoro na všech jsem byl, a když to tady vidím – s kogenerací, s chlazením – máme to vychytané opravdu dobře. Dala by se tady hrát druhá liga nebo extraligová soutěž juniorů. A ještě doplním inlajny. Ty jsou tady dnes na velice dobré úrovni a i na tohle všechno město slyšelo. Nevím, jestli je to dobře, ale já bych jenom chválil.

Pojďme tedy k té návštěvnosti.

V základní části chodilo přes sto lidí. Po Novém roce se to už začalo pomalu zvedat. Z mančaftu byla cítit síla a lidi si říkali: „Byls na hokeji? Je to dobré, na to se dá dívat! Půjdeme.“ A na pak na play-off chodilo ke třem stovkám, to je pro nás dnes ideální stav. Když jsem začal dělat před dvaceti lety hokej a přišlo nám na Bulldogs Brno pět set lidí, říkali jsme si: To snad není možné, kde všichni jsou?

To tak v Boskovicích bylo?

Bylo. Pamatuju, že na odkrytém zimáku bylo třeba tisíc lidí. Ale to už je pryč, dnes lidi nechodí nikam. Taková je doba, lidi sedí u satelitů, v televizi máte pětadvacet kanálů a nevíte, jestli se dívat na anglickou ligu nebo na NHL. Lidé jsou zmlsaní, tak to je a nedá se s tím nic dělat.

Takže tři sta diváků je dobrých?

Výborných.

Chybí urputnost

Otázka na závěr: Za pár dní začíná mistrovství světa. Jaké šance dáváte našim hokejistům?

Podívejte, mně se v tom našem hokeji úplně všechno nelíbí. Jsem členem krajského výboru, ale my do toho nemáme až tak možnost mluvit. Nevěřím tomu, že jsme na nejlepší cestě, na které bychom měli být. Myslím, že reprezentační výběry by se měly skládat z toho nejlepšího už od Boskovic – že z Boskovic půjdou ti nejlepší do Komety, z Komety ti nejlepší do repre. A tak dál. Ale dnes v osmnáctce… dobře, prohráli jsme s Finy. Ale přece nás nemůžou porazit Maďaři.

Čili máme dluh v mládežnickém hokeji?

Myslím si jednu věc: když tady byly sedmdesáté a osmdesáté ročníky, fungovaly sportovní školy, bylo tady všechno, jak mělo být. A my jsme to všechno odbourali. Ve Švýcarsku se to všechno podle našeho vzoru udělalo a dnes nás poráží. Když budeme hrát na mistrovství se Švýcary, vyhrajeme? Nejspíš to bude 1:1 a někdo dá gól na 2:1, buď oni, nebo my.

Ty doby, kdy jsme jim dávali 9:1, jsou pryč.

Ano, ty jsou pryč. Pořád máme dobré hráče, vezměte si, kolik je lidí v NHL. Je to složité, abych pravdu řekl, nevím, co si o tom mám myslet. Nevím, jestli se hokej vyvíjí někam jinam, o tom si promluvte třeba s Hrachovinou. Ten říká, že když trénují naši a kanadští hráči, je to pro něj jako pro brankáře úplně jinde. Mně přijde, že to pořád hrajeme jako Martinec – Novák – Šťastný, jak to pamatuju jako dítě. Není tam ta urputnost. Ale zase na druhou stranu: my jako Češi jsme hrozně chytří a takovým tím vykukstvím jsme schopni to udělat. Ale urputnost chybí. Máme třeba dobré gólmany – takže všichni hrají někde venku a v extralize jsou slovenští.

Ale samozřejmě si přeju, abychom byli mistři, to je jasné. Budeme fandit a uvidíme.

další rozhovory