Pořízení jaké fotky vám udělalo loni v létě největší radost? Jaký příběh se k ní pojí?
Pavel Šmíd
Amadis Jamyn (1540–1593)
Ryby ve vzduchu
Léto se zimou stane vesna jesení
olovo lehké bude vzduch ztěžkne k neunesení
ryby budou vzduchem cestovat
němí budou krásným hlasem notovat
voda v oheň a oheň ve vodu se změní
dřív než najdu znovu v lásce potěšení
Gabriela Kolčavová
Fotka nebo vlastně fotky, které mně udělaly loni v létě největší radost, by mohly být asi kterékoli z černobílého filmu, který jsme v srpnu vyfotili s dětmi během výtvarné dílny v Boskovicích. Nejde ani tak o to, že by snímky nějak vyčnívaly kompozicí nebo obsahem. Byl to náš první film, kterým děti testovaly starý fotoaparát ‚Stereo Realist‘, který vytváří pocit trojrozměrného obrazu. Tento „trik“ se děje pomocí principu dvou čoček, kterým je snímek fotografován ve stejný moment. Jediným rozdílem mezi těmito dvěma fotografiemi je mírně jiný úhel pohledu (vzdálenost čoček respektive očí). Fotografie vypadají stejně, ale když se dobře zadíváte, zjistíte že ne tak docela. A když tyto dvě fotografie umístíme třeba jen do obyčejného dřevěného kukátka zvaného stereoskop, spojí se v určité vzdálenosti v jeden obraz, který opravdu působí neskutečně trojrozměrně, až neuvěřitelně. Každá postava, strom, věc se jeví v určité jiné vzdálenosti jako nějaké divadelní diorama se zavěšenými rekvizitami, pohádkově a překvapivě. Stejným principem funguje vjem skrz oči do našeho mozku. Tak se jeví to, co vidíme, trojrozměrně.
Navzdory tomu, že stereofotografie byla velmi oblíbená v druhé polovině 19. století, můj dobrý texaský sedmdesátiletý kamarád Randy ji vždycky miloval. Je velký fanda do fotografie obecně, ale za roky života nafotil spoustu především těchto černobílých i barevných stereofotografií své rodiny a zážitků z dovolených. Když jsem se s ním viděla loni na jaře, vykládala jsem mu, jak jsem ráda, že jsem konečně sehnala stereoskop. Historických stereofotografií, které ukazuji studentům během výuky historie fotografie, pár vlastním. Ale bez možnosti podívat se na ně stereoskopem to nikdy není ono. Jakmile jsme začali tuto debatu, úplně se rozzářil a netrvalo víc než půl den a objednal mi k narozeninám tento krásný americký stereofotoaparát z padesátých let minulého století. Před létem se mi vynořil v poště a my jsme ho tak měli možnost s dětmi opět oživit!
Tomáš Znamenáček
Považuju se spíš za fanouška fotografie než za fotografa. Baví mě fotografická technika a procesy, ale jako autor jen fotograficky slabikuju. Zrovna loni v létě jsem ale shodou okolností pořídil větší sérii fotografií, šli jsme se ženou čtyři týdny po severním okraji Španělska do Santiaga de Compostela. Vybraná fotografie vznikla na úplném začátku cesty v Irunu, v první poutnické ubytovně. Zítra vstáváme, před sebou zhruba 1000 kilometrů k pobřeží Atlantiku…
