Zvláštní skupinu místních jmen tvoří názvy, které jsou odvozeny od takzvaných obyvatelských jmen, tedy od souhrnného označení osob, které danou lokalitu obývaly. Mimo jiné sem patří pojmenování podle kmenů či národností. Na Boskovicku do této skupiny možná patří názvy Němčice a Sasina.
Název obce Němčice je poprvé doložen k roku 1378 v podobě Nyemczycz, následují pak podoby Nyemczycze (1391), Nyempczicze (1418), Niemtschitz (1675, 1718), Nemschitz (1720), Niembschitz (1751), Niemtschitz, Němčice (1846), Nemčice (1881) a Němčice (1924). Původ tohoto názvu může být dvojí. Podle jednoho výkladu byly Němčice odvozeny příponou -ice od osobního jména Němec nebo Němek, a znamenaly tak původně „ves lidí Němcových nebo Němkových“, tedy ves patřící někomu, kdo se jmenoval Němec či Němek, ale nemusel být etnickým Němcem. Podle druhého výkladu byl však motivací pojmenování právě vztah k německým zemím, a Němčice by tak označovaly „německou ves“, tedy ves, v níž žijí Němci, nebo která patří feudálovi německé národnosti. V tom případě by Němčice spadaly do skupiny místních jmen odvozených od jmen obyvatelských. Tuto druhou možnost lze podpořit poukazem na to, že další moravské a české obce s názvem Němčice, Němčičky, Němčí a Němčany se nacházejí hlavně na jihozápadní Moravě a v Pošumaví, což může ukazovat na kolonizační infiltraci z Rakouska.
Podobné možnosti výkladu jsou asi ve hře i u názvu obce Sasina, která je dnes součástí městyse Svitávka. Poprvé je v pramenech doloženo její jméno k roku 1368 v podobě Zassina, následují pak tyto doklady: Zassyn (1407), Sassma (1437), Sassynu (1447), Sasynu (1549, 1593), Sassina (1674, 1718), Sasina (1735), Sassina (1751), Saschina, Sashina (1846), Sassina, Sasina (1872) a Sasina (1881, 1924). Název vlastně znamená „Sasova ves“, jen místo obvyklejší přivlastňovací přípony -ova je zde přípona -ina, kterou už známe například z názvu obce Lhota Rapotina. Přitom i u Sasiny opět nevíme, zda se jednalo prostě o někoho jménem Sas bez ohledu na jeho etnickou příslušnost, nebo o někoho původem ze Saska.
V České republice existuje celá řada dalších místních jmen odvozených od názvů kmenů či národností. Pojmenování se přitom většinou děje prostou změnou z životného názvu v neživotný.
Mezi jména odvozená od názvů českých kmenů patří především sám název Čechy (< Češi), a dále pak řada jmen obcí. Tak od kmene Moravanů je odvozen název Moravany (dvě vesnice toho jména jsou na Moravě, tři v Čechách). Od jihočeského kmene Doudlebů pocházejí Doudleby (u Českých Budějovic) a Doudlevce (dnes součást Plzně), ale i Dublovice (ze staršího Dúblebice, Dúdlebice) a Doublovičky (ze staršího Doudlebičky) u Sedlčan. Od severočeského kmene Lemuzů je odvozen název obce Limuzy u Českého Brodu. Tři vesnice ve středních Čechách nesou název Charvatce podle kmene Charvátů. A název vsi Bojmany na Čáslavsku je možná odvozen od polatinštěného názvu Čechů Bohemani. Z historického hlediska můžeme ještě poznamenat, že tyto názvy českých kmenů jsou spíše bájné a není jisté, zda se jednalo přímo o kmeny, jimž by samostatně vládla knížata. Někteří historici se domnívají, že se u nás velmi brzy vytvořil jediný kmen Čechů, který ovládal většinu území, a ostatní názvy „kmenů“ byly ve skutečnosti jen označením menších společenských jednotek, nejspíše rodů, které podléhaly českému knížeti.
Existují však i jména odvozená z jiných než českých kmenů. Ze slovanských názvů sem patří Litice (třikrát porůznu v Čechách), které vznikly z názvu polabského kmene Luticů, a Milčany (dnes Holany u České Lípy) odvozené od Milčanů pocházejících z Horní Lužice. Třikrát jsou u nás zastoupeny Srby, z toho starší dva názvy ze 13. a 14. století jsou zřejmě pojmenováním podle lužických Srbů, zatímco jeden mladší název z 16. století vznikl asi spíše podle Srbů z Balkánu (během válek s Turky). Třikrát se vyskytují ještě zdrobnělé Srbce.
Mezi jinými než slovanskými názvy dominují z pochopitelných důvodů názvy odkazující na etnika germánská: kromě už uvedených Němčic, Němčiček, Němčan a Němčí jsou u nás také Rakousy (u Turnova), Šváby (u České Lípy), Prusiny (u Plzně) a Prusice (u Kostelce nad Černými lesy). A konečně máme také Uhry (u Přibyslavi) a několikrát i Úherce.
U názvů odvozených od nečeských kmenů či národností nelze vždy přesně zjistit, jak se k nám tito obyvatelé dostali. Nabízejí se v zásadě dvě možnosti: buď sem přišli jako přistěhovalci (za lepším živobytím), nebo jako váleční zajatci. U konkrétní obce záleží pochopitelně vždy na historických okolnostech. To platí i dnes, a protože od středověku se naše společnost přece jen poněkud změnila, je asi málo pravděpodobné, že by ještě mohly vzniknout nové obce tohoto typu. Arabice ani Syřany se zřejmě na našich mapách neobjeví…
