„Lesní školka neznamená sebrat pár dětí a jít do lesa. Je to vzdělávací koncept.“

Rozhovor se Zorou Javorskou z kunštátské lesní školky Jelínek. Lesní školky získaly od státu možnost vstoupit do oficiálního vzdělávacího systému pro předškoláky a právě v Kunštátě se na tuto změnu také připravují. Proto nás zajímalo, v čem změna spočívá, co pro ně bude znamenat a jak vlastně lesní školky fungují a jaký mají pro děti přínos.

foto: Tomáš Znamenáček

Legislativa týkající se lesní školek se významně změnila. V čem změna spočívá?

Změnilo se to, že lesní školky se od 1. září 2017 můžou poprvé registrovat do rejstříku pod ministerstvo školství. A tím pádem můžou dosáhnout na státní dotace. Když se jedná o soukromou školku, jsou ty dotace sice nižší než u státních školek, ale mají teď vůbec možnost být dotované.

Proč k tomu stát přistoupil?

Protože se od 1. září zavádí povinný předškolní rok pro pětileté děti. A v lesních školkách je hodně pětiletých dětí, které by se do normálních školek nevešly.

Takže stát k tomu byl trochu donucen.

No on to vymyslel.

Sám se k tomu donutil.

Ano. A to lesním školkám hodně pomohlo, nevím, jak dlouho by jinak trvalo připustit, aby mohly do registru. Pro nás je to dost zásadní i proto, že máme zapsaných deset předškoláků, a jde o to, aby nemuseli být zapsáni na individuálním vzdělávání v jiných školkách a chodit tam na přezkušování.

Takže si ty děti v posledním roce můžete nechat?

Můžeme.

Jak se liší dotace soukromých školek od státních?

Soukromé školky v registru mají jeden dotační limit, školky zřizované krajem, městem, obcí nebo svazkem obcí mají plnou dotaci. Obec je zodpovědná za to, aby děti měly kam chodit, takže musí zařídit, aby školka byla finančně udržitelná. Soukromé školky v registru mají částečné školkovné a částečnou dotaci.

Takže na dítě ve státní školce platí stát víc než na dítě v soukromé školce?

Většina soukromých školek nabízí něco extra a za to chce školkovné, které většinou doplácí ten rozdíl. Soukromé školky bývají nějak zaměřené na angličtinu, na pohyb, je to různé. Ale je to zajímavá otázka. Většina soukromých školek totiž vzniká ve městech, kde není dostatečná kapacita státních školek. Takže celý ten systém je trochu postavený na hlavu.

Dřív měly lesní školky potíže také s hygienickou vyhláškou, ne?

Ta se změnila. Nová vyhláška má účinnost od 18. ledna tohoto roku. Hlavní rozdíl je v tom, že lesní školky nemusí mít stavbu. Pokud má školka stavbu, měla by mít na tři děti záchod a umyvadlo – a v jurtě prostě těch 15 záchodků neuděláte. Celý smysl lesní školky je, že se děti vzdělávají venku. V lese, na louce, u rybníka, kdekoli. A v zázemí tráví minimum času, proto nemusí odpovídat stejným nárokům jako v klasické školce, kde jdou děti na vycházku na dvě hodiny denně.

A tohle se vám od ledna umožnilo.

Reálně to bude fungovat od 1. září, kdy začíná nový školní rok. Registrovat se můžeme až od nového školního roku.

Takže z vás se až nyní oficiálně stává školka?

Ano. Doteď jsme fungovali jako rodinný klub. Všechny ostatní lesní školky, které nejsou v registru, se nesmí jmenovat lesní školka. To je jen pro ty registrované, už je to pojem ve školském zákoně. To se celé změnilo. Pokud nejste registrovaná školka, můžete se teď jmenovat lesní klub.

Ale vy jste se rozhodli ten krok udělat a od září se lesní školkou stát.

Snad nám to vyjde, ještě nám chybí hygiena a smlouva s městem. Ale všechny přesvědčuju, že to bude.

Doteď jste žili výhradně z příspěvků od rodičů, úplně bez dotací?

Jsme spolek, který v současné chvíli zřídil školskou právnickou osobu, která bude provozovat školku. Jako spolek jsme mohli žádat o nějaké dotace, ale ne na provoz, byla to třeba dotace na environmentální vzdělávání pro další školky. A hodně nás podporuje město, které nám v podstatě zadarmo pronajalo budovu, kde školka je, plus nám platí energie. To zázemí je pro nás navíc úplně ideální, je to lesní areál na konci Kunštátu nad koupalištěm. Děti jsou zde nadšené. Zvlášť teď v létě – po školce jdou rovnou na koupák.

Co pro vás bude znamenat, že se stanete školkou a dostanete dotace? Snížíte příspěvky rodičům, nebo vám zbude i na něco dalšího?

Většina našich pedagožek, které jsou s dětmi v lese, má v současné fázi s sebou svoje děti. Pracují částečně na dohodu o provedení práce a k tomu mají dobrovolné hodiny za to, že mají ve školce své děti. To ale není dlouhodobě udržitelné. Až děti odrostou, ukáže se, že chybí normální úvazky. Takže musíme především řešit, jak zaplatit zaměstnankyně, a to z příspěvků od rodičů při kapacitě patnáct dětí na den není na vesnici reálné. To si mohou dovolit lesní školky v Praze, které stojí měsíčně 8–10 tisíc. Tady to nikdo nezaplatí. Pokud chceme zajistit dlouhodobou kontinuitu školky, je dotace jediná možnost, protože je každoroční.

A umožní vám snížit rodičovský příspěvek?

V příštím roce jen trochu, protože každá nově registrovaná školka dostane v prvním roce ne sto, ale šedesát procent dotace. Aby se ukázalo, jestli jsme to zvládli. Během školního roku musíme pozvat Českou školní inspekci, která posoudí, jestli jsme to zvládli, umíme hospodařit s dotačními prostředky a zajišťujeme dětem kvalitní vzdělávání. Pokud nám řeknou, že je to v pořádku, můžeme zažádat o stoprocentní dotaci. Takže pro první rok nám to vychází finančně velmi těsně, ale jsme jedna z nejlevnějších lesních školek vůbec.

Kolik rodiče platí?

Dva a půl tisíce měsíčně, když dítě chodí celý týden. Pak je to samozřejmě odstupňované, mladší děti chodí méně a rodiče platí poměrnou část.

A kolik máte dětí?

Na příští školní rok je zapsáno dvacet osm dětí. Ale kapacita na den je patnáct dětí, takže se různě vystřídají. Plus máme čtyři děti v individuálním plánu.

Kolik na takový provoz potřebujete zaměstnanců? Jedná se hlavně o částečné úvazky a dohody?

Plný úvazek nebude mít nikdo ani příští rok. To nezaplatíme. Pro pedagogy jsou také různá omezení, ze zákona mohou pracovat osm hodin jen tři dny po sobě. Je to náročná práce s dětmi. Takže máme na příští rok dvě pedagožky a dvě průvodkyně. Vedle pedagožky s patřičným vzděláním, která musí být vždy přítomná, se mohou střídat lidé s nepedagogickým vzděláním. Nejnižší vzdělání, které mohou mít, je takzvaná chůva, což je rekvalifikační kurz. Takže budeme mít čtyři zaměstnankyně na smlouvu a já budu dělat papíry jako zástupce ředitelky, což bude jedna z pedagožek, která na to má vzdělání.

Dokud jste byli rodinný klub, tak jste podobná pravidla nemuseli dodržovat?

Při práci s dětmi musí být vždy někdo, kdo má pedagogické vzdělání. Pokud se staráte o děti za úplatu, už spadáte do kategorie, kterou nemůže dělat úplně každý, bez patřičného vzdělání. I maminka, která si vezme na hlídání další dvě děti, musí mít alespoň kurz na chůvu. Stát se snaží nastavit systém tak, aby měl možnost kontroly. Teď se vede velká debata o legislativních změnách a předškolním vzdělávání. Je to trochu dvousečné, my jsme zatím šťastní, že jsme se do rejstříku dostali, ale ještě jsme to nezkusili. Hodně lesních školek do toho nešlo, protože je tam hodně administrativních povinností.

To je pro vás hlavní změna? Nebo se bude muset proměnit i váš provoz?

Také musíme víc hlídat diagnostiku dětí, doporučovat rodičům, že děti nejsou zralé do školy. To klasické školky běžně dělají. Samozřejmě nerozhodují, ale může to rodičům doporučit. Mohli jsme to dělat i jako lesní klub, ale ta váha bude větší.

Dotace vám tedy umožní vyřešit základní provoz a platy zaměstnanců a na nějaké investice, nákup pomůcek už se nedostane?

To vůbec. Dostaneme šedesát procent a budeme moci zaměstnat lidi na smlouvu. To je pro nás velký krok, je to skvělé. Ale samozřejmě očekáváme, že pokud všechno dobře půjde a další rok dostaneme stoprocentní dotaci, tak snížíme školkovné, zvýšíme lidem platy a snad zbude ještě nějaká část na investice. Pořád se snažíme shánět i další grantové možnosti. Ale to vám řekne každá mateřská škola, že hodně nadstandardních věcí mají buď z darů rodičů, obce nebo od spřátelených firem.

Bylo by vůbec myslitelné fungovat bez prostoru od města? Tedy kdybyste museli platit nájem?

V rozpočtu to zakalkulované není a rezerva, kterou máme, by na roční nájem rozhodně nestačila. Bylo by to hodně náročné. Druhá věc je, že většina lesních školek má maringotku nebo jurtu, za kterou taky neplatí nájem.

Vy jste trochu specifičtí, že máte prostory v budově.

Máme díky městu super zázemí. Když vidíte ten areál, úplně k tomu vybízí. Je to nádherný oplocený pozemek na konci obce a krásná chata.

foto: Tomáš Znamenáček

Jaký je mezi rodiči zájem o lesní školky?

Každý rok stoupá. Vloni bylo u zápisu dvacet tři dětí, letos dvacet osm. Je to i tím, že poprvé nabízíme celotýdenní provoz, letos to byly jen čtyři dny v týdnu. Někteří pracující rodiče si to proto nemohli dovolit, museli by ten pátý den zajišťovat jinak.

Máte děti hlavně z Kunštátu?

Majorita je z Kunštátu, ale máme i dvě děti z Banína, který je vzdálený přes dvacet kilometrů. Tatínek nám vozí děti po cestě do práce. Máme i děti z Boskovic. Pro určitou skupinu lidí je to zajímavé.

Nabízí se otázka, jestli jsou u vás hlavně děti, jejichž rodiče chtějí mít děti v lesní školce, nebo je to částečně i důsledek nedostatečných kapacit v běžných školkách.

Každý rok na jaře děláme takový klubík pro menší děti mězi dvěma a třemi lety, aby si to u nás mohly vyzkoušet. Je to trochu nábor a ochutnávka pro lidi, kteří o nás uvažují, aby viděli, jak to funguje. Je pravda, že sem chodí část dětí, které zatím do školky nevzali. A teď jdou dvě děti po dvou letech u nás do klasické školky. Pro rodiče je to samozřejmě levnější, plus mají časově delší provoz.

Ale i tak se dá říct, že roste počet lidí, kteří přímo chtějí mít dítě v lesní školce?

Ano. A tento zájem roste i přímo u kunštátských. V klubíku teď máme z deseti dětí šest kunštátských. A když teď budeme v rejstříku, mohou dát rodiče děti do dvou školek. Můžou je mít třeba dva dny v týdnu v klasické školce a tři dny u nás. My se jen musíme domluvit, jak vykazovat normativ, ale jde to. I z finančních důvodů to může být pro někoho zajímavá varianta. Nebo pro rodiče, kteří mají občas pocit, že je to pro dítě u nás hodně náročné. Hlavně v zimním období, když je mínus patnáct a my jsme celý den v lese.

Existuje na to několik pedagogických názorů, někdo říká, že to pro dítě není dobré – mít v tak nízkém věku dva odlišné kolektivy s různými pravidly. Ale tohle už je volba, kterou musí udělat rodiče.

Nešlo by to tedy hypoteticky udělat tak, že bude klasická školka fungovat dva dny v týdnu jako lesní a děti budou v jednom kolektivu?

To je ideál, ale ředitel a obec tomu musí být nakloněni. Je to otázka pedagogického konceptu. Dneska je to přece jen ještě dost často nastaveno tak, že když prší, nejde se ven.

Bylo by to ale asi výrazně levnější, než kupříkladu stavět novou budovu, jako to děláme my v Boskovicích.

Je tam ještě ten problém, že obec sice může zřídit lesní školku, ale ta nemůže být spádovou školkou. Takže pokud by obec zřizovala lesní školku kvůli navýšení kapacity pro předškolní děti, které do školky vzít musí, tak jim to nepomůže.

Ale i tak by si mohli uvolnit kapacitu u menších dětí.

Nemůžou ale rodičům nakázat, aby děti do lesní školky chodily.

Poptávka je ale dost evidentní.

Je. Ale pro stát je to pořád ještě nová věc. Velký předěl je podle mě právě to, že se lesní školky dostaly do školského zákona. Doteď to bylo tak, že pár úředníkům se to líbilo, dokázali si spočítat, že je to daleko levnější a daleko zdravější pro děti, ale vyměnila se vláda, úředníci a bylo to pryč. A stát také neměl žádnou kontrolu. Po prvním roce bude moci říct, jak to funguje, na základě informací od České školské inspekce. Hlavně aby na kontroly přišli lidé, kteří o tom budou něco vědět.

Asociace lesních mateřských škol, které jsme členem, hodně usilovala o možnost, aby se lesní školky mohly dostat do řestříku. Ona sama má nastaveny standardy kvality, ale kontrola ze strany státu budí ještě lepší dojem. A dále je důležité, aby ten systém nějakou dobu běžel a ukotvil se. Je nutné nastavit nějak hranici a určit, co je a co není lesní školka. Protože lesní školka neznamená sebrat pár dětí a jít do lesa. Je to vzdělávací koncept, který má dvacetiletou tradici, hlavně ve Skandinávii a v Německu. Vzniklo to samozřejmě z více konceptů a hodně záleží na osobnosti ředitele, ale přírodní pedagogika má děti především rozvíjet. A musí je umět motivovat k rozvoji ve všech směrech, ve kterých je v jejich věku rozvíjet má. Takže nejde o to, že jdeme do lesa a tam si hrajeme, házíme po sobě šišky a je to OK, i když volná hra je pro lesní školky určitě velký základ.

To je asi dost rozšířená představa o lesních školkách.

Když jste s kolektivem dlouho, vidíte, že jsou tam různé interakce, které je nutné nějakým způsobem ohraničit. Lesní školky samozřejmě přitahují určitý okruh rodičů, kteří vychovávají děti různým způsobem, takže ty děti jsou dosti specifické. V lesních školkách je zajímavý kolektiv.

Jiný než v běžných školkách?

Říkám to čistě za sebe, je to můj pocit. Zatím na to asi nejsou žádné výzkumy. Celý minulý rok jsme dělali programy pro ostatní školky, které k nám přicházely a práce s těmi dětmi byla opravdu jiná.

V čem?

Děti z běžné školky jsou prostě zvyklé poslouchat. To je dané systémem, na dvacet osm dětí jsou třeba dva nebo tři dospělí. Učitelky jsem úplně litovala, to pak s dětmi nemůžete dělat skoro nic, jen musíte hlídat, aby se něco nestalo. Což znamená křičet na ty, které se dostávají na hranu toho, aby ublížily sobě nebo někomu jinému. Už jde hlavně o bezpečnost, to je špatně nastavené, práce v mateřské školce je opravdu šílená. A platové ohodnocení je další kategorie.

Vaše děti jsou v menším kolektivu.

To je základ. A je to i ve standardech lesních školek. Patnáct dětí na třídu je maximum. A to je velký rozdíl oproti klasickým školkám, které jsou teď přeplněné.

My teď máme hudební kroužek a ten kluk, co ho vede, chodí i do klasických školek. A taky říká, že je to obrovský rozdíl. Naše děti jsou hrozně spontánní. Otázka pak je, co berete jako to, co je v pořádku.

Kdy dítě zlobí, a kdy je spontánní.

Ano. Záleží, jak se na to díváte. Přístupů, pohledů a koncepcí je spousta. Rozhodně jsou naše děti své. Ale o to se snažíme. Chceme dát maximální prostor dětem, aby to někam vedlo, plus to neohrožovalo nikoho jiného. Les je na to velmi dobrý. Vzniká zde spousta „dramatických“ situací, děti se například zamotají v ostružinách nebo si sednou do mraveniště. V těchto situacích vidíte, jak kolektiv perfektně funguje. Starší děti řeší krizi, ví, co mají dělat, pomáhají menším. Děti jsou zvyklé řešit věci, které nepředvídaly, protože jsou v lese, ne v ohrádce, kterou dobře znají. Mají různá prostředí, v různých ročních obdobích. To pořád zkoumají – led, který se rozpouští, bahníčka – vodní koloběh je pro ně skvělý.

foto: Tomáš Znamenáček

Den, který tráví ve školce, ale tedy není jen potloukání se po lese? Jak takový den v lesní školce vypadá? Má nějakou strukturu?

Ano, hodně se snažíme mít každý den některé činnosti úplně pravidelné, aby děti věděly, že to funguje. Pro malé děti je to dobré a dává jim to pocit bezpečí. Každé ráno je ranní kruh v areálu školky, pozdravíme se, zacvičíme si, zaběháme a jde se ven do lesa. Vždycky, za každého počasí, pokud zrovna nekopeme něco na zahradě nebo není něco důležitého, co se musí udělat v areálu.

I kdyby kroupy padaly.

Snažíme se jít opravdu za každého počasí, ale pokud jsou nějaké vichřice, kdy by to bylo nebezpečné, tak samozřejmě ven nejdeme. Ale to se stává minimálně. Déšť opravdu není žádný problém. Stačí mít dobrou výbavu. Děti, které jsou u nás víc než rok a celý koloběh roku zažily, vůbec neřeší počasí. Nemají pocit, že je hnusně. Není špatné počasí, jen špatné oblečení a boskovické sekáče jsou dobře zásobené norským oblečením, takže děti jsou perfektně vybaveny. A nemají problém. Taky mají zkušenost, že když je zima, tak se musí hýbat, a když je vedro, tak se musí napít, jít do stínu a mít něco na hlavě. Všechno zvládají.

A jaké řízené činnosti venku podnikáte?

Většinou je to tak, že se jde po lese, máme přesné body, kde děti musí čekat; máme pravidlo, že vždycky musí vidět nebo slyšet průvodce. Děti už taky les znají, všechny cestičky, je krásné vidět, jak se v krajině umí pohybovat. Třeba už ve čtyřech letech. To je pro mě velký benefit, že mají tuto možnost. V lese buď hrajeme hry, nebo je volná hra. Nebo jsou nachystané různé aktivity. Ty se odvíjí od ročních období, řešíme různé zvyky, připravujeme se na slavnosti jako jsou Velikonoce nebo Vánoce. Teď jsme měli velkou slavnost otvírání studánek. Máme vždy nějaký koncept.

Na oběd se vrátíme do areálu, potom následuje odpočinek. Kdo chce, usne, kdo nechce, neusne, ale leží a odpočívá. Děti opravdu musí odpočívat, jsou malé a některé zimní měsíce jsou náročné, takže po třech hodinách venku usnou i ty pětileté. Po konci klidu jdou větší děti ven rovnou, menší se probouzejí postupně. Potom je svačina a pak děláme různé kreativní věci – kreslí se, zpívá, dělají se různé prolézačky, kde si zkouší některé motorické dovednosti. Teď máme evropskou dobrovolnici, která je cirkusačka, takže dělá s dětmi různé balanční hry. Nevýhoda je, že některé děti chodí jen v určité dny, takže pokud máme pravidelný týdenní plán, tak některé aktivity nezažijí. A některé děti se taky nepotkají, neznají se a potkají se jen na slavnostech, kam přijdou všichni. Snažíme se to samozřejmě nějak ošetřit, když vidíme, že nějaké dítě inklinuje k aktivitě, která je zrovna v den, kdy do školky nechodí, snažíme se jim to poskytnout navíc. Celkově děti hrozně moc baví, když mohou dělat aktivity, které dělají dospělí. Naše děti teď nejvíc baví, že každý čtvrtek pečeme a upečou si svačinu.

Jakou máte odezvu od rodičů? Třeba od těch, co úplně nevěděli, do čeho jdou.

Právě tím klubíkem, kam chodí rodiče s dětmi, se snažíme ukázat, jak provoz funguje. Aby věděli, do čeho jdou. Plus mají k dispozici náš pedagogický koncept a na začátku roku můžou týden chodit společně s dítětem. Navíc jsme doteď byli rodinný klub, komunita rodičů funguje výborně, to samozřejmě nechceme registrací změnit. Máme brigády na dřevo a podobně, rodiče jsou chodu školky nablízku, vidí, jak se chová kolektiv. Taky děláme ty pravidelné slavnosti, které letos můžou kromě těch úplně velkých organizovat rodiče. Někdo chce dělat třeba den stromů, vyberou si a pro děti to připraví. S rodiči nemáme problém, možná je to trochu náročné pro nové děti, které přijdou a úplně nezapadnou, což se stává, když někdo chodí málo. Některé děti to nenesou dobře.

Chystáte i nějaké programy mimo školku a váš les?

Máme dobrou spolupráci s různými městskými institucemi. Teď jsme byli u hasičů, kteří děti provedli hasičským autem, všechno jim ukázali a podobně. Jezdíme na různé exkurze. Dělají to asi všechny lesní školky, ale my to děláme opravdu hodně. Teď na jaře jsme byli myslím na čtyřech, v Rájci na výstavě kamélií, v modrotiskové dílně v Olešnici a taky jsme byli v Macoše – to bylo náročné, ale pro děti to bylo úplně super. Na výlety můžou všichni, i když vyjdou na den, kdy jinak do školky nechodí, takže jezdíme prakticky celá školka, okolo dvaceti pěti dětí a většinou s námi jedou i někteří rodiče.

Kdybys to měla za sebe nějak shrnout: v čem ty vidíš třeba i u svých dětí hlavní přínos toho, že jsou v lesní školce?

Je to zásadní protiváha normálnímu směřování tohoto světa. Na tohle už statistiky jsou a víme, jak současné děti tráví svůj čas, když nejsou venku, plus jsou u technologií, které samozřejmě rozvíjí, ale jen některé oblasti. Existuje dobrá studie Emilky Strejčkové, která dokazuje, že pokud dítě do tří let nemá intenzivní kontakt s vnějším prostředím, ona říká přímo s přírodou, tak se vůbec nenaučí určitým druhům vnímání. Když se batolata šmrdlají někde v trávě a narazí na bodlák a zjistí, že píchá – to jsou velmi důležité různosmyslové druhy vnímání, které se naučí jedině venku. Naučí se vnímat v různých dimenzích, různými smysly na různých úrovních. Doma u počítače je vnímání velmi jednostranné. Když mám krizi z práce, jdu s dětmi do lesa a vidím, že to tam milují a je jim tam dobře. To je evidentní a dává mi to smysl. Jsou tam šťastné. Nechci tím ale říct, že v normální školce jsou děti nešťastné, to je velmi specifické a různé, ale obecně mi přijde, že v lesní školce děti mají možnost opravdu hlubokých prožitků. Není to povrchní odložení dětí, protože musím pracovat, abych mohl přežít. To, co prožívají, je pro ně hluboký základ do života. Pak už si můžou vybrat, institucí a vnitřních zařízení budou mít celý život ještě dost.

Teď vyšla také knížka Děti venku v přírodě, která shrnuje studie, které prokazují vliv prostředí, ve kterém děti tráví čas, na zdraví, obezitu nebo inteligenci. Ještě jsem ji celou nečetla, ale je zdarma ke stažení na webu.

Mluvili jsme o tom, že státní systém začal lesní školky akceptovat a umožnil vám do něj vstoupit. Nemáš ale dojem, že taky z druhé strany jde těmto trendům systém klasických školek naproti? Že samy zapracovávají některé aspekty vzdělávání, které jsou pro vás důležité?

Určitě. Když se dnes podíváte na plány MASky pro předškolní vzdělávání, tak spousta školek na Boskovicku má zájem o přírodní zahradu. Ta tendence vidět je ze všech stran. Teď jsem četla vzdělávací plán kunštátské školky, který přímo říká: Pojďme blíž přírodě. My se teď hodně družíme.

Půjdou blíž přírodě, i když bude pršet?

Mají tam právě novinku, že chtějí ven i za deštivého počasí. Snaží se, chodí k nám i na environmentální programy. Teď v úterý jsme měli takovou družbu, přišla k nám jedna třída a šli jsme společně do lesa. Viděli, jak to u nás funguje, nadchlo je to a říkali: pojďme to dělat víc.

Ve vzdělávacích programech akcent na přírodu vždycky je, ale realita bývá často jinde. Mě třeba zklamalo, když mi učitelky z klasických školek po našich environmentálních programech říkaly, že se děti trochu zašpinily a byly z toho nešťastné a vykládaly nám, jak jim pak dvě hodiny drhly boty, aby jim rodiče nevynadali. Ale když mají děti poznat přírodu, tak se u toho přece musí zašpinit.

Takže to byl tlak rodičů?

To mě právě překvapilo, zvlášť u venkovských rodičů. Vždycky sem jim to psala a upozorňovala na to, ať dají dětem oblečení, které můžou zašpinit, ve kterém prostě můžou jít ven. A nakonec byl problém v tom, že mají špinavé boty a trošku rukávy. U čtyřletých dětí mi to přijde jako hrozná tyranie. Proč má být čtyřleté dítě čisté, když je venku?

Takže dnes je to často tak, že učitelky jsou samy nešťastné, že něco nemůžou. Na semináři MASky o zručnost a technice učitelky říkaly, že rodiče dětem nic nepůjčují – třeba nůžky, aby se nestřihly. Takže děti nic neumí. Je to další odklon od „normality“, což je samozřejmě kategorie, která se těžko definuje. Myslím, že v tomhle to mají naše děti dobré. Ty můžou opravdu hodně.

Můžou si ušpinit kolínka.

Asociace lesních školek má celý koncept, který se nazývá bezpečné riziko. Když se dětem dovolí něco vyzkoušet, zjistí svoje hranice a nejdou za ně. Je to taky bolí, když spadnou; nechtějí se zranit. Jenže jsme zase u toho, že když máte dvacet osm dětí, můžete jim dovolit daleko míň než patnácti, které znáte. Myslím, že naše děti jsou motoricky opravdu šikovné.

A v čem máte naopak proti klasickým školkám rezervy?

To se asi nejvíc ukáže příští rok na předškolním vzdělávání. Budeme mít nejvíc předškoláků za celou historii školky a podle rámcových vzdělávacích programů je opravdu hodně oblastí, které musíme zvládnout. Zatím všechny děti působí spíš nadprůměrně, takže se nebojíme, že by byly špatně hodnoceny, že něco nezvládají. Snažíme se je samozřejmě kontrolovat a zaměřit se na to, v čem mají rezervu. Úplně systematicky to ale neděláme, jako instituce asi začneme.


Provoz novin vyžaduje hodně práce a peněz. Ohlasy už třetím rokem dotujeme z vlastní kapsy, protože v nich vidíme smysl a možnost zlepšit život v našem regionu. Našli jsme dostatek čtenářů, kteří mají o naše texty zájem, ale zatím jen málo těch, kteří by nám přispěli finančně. Navzdory tomu ale nechceme naše texty uzamykat jen pro platící, záleží nám na tom, aby se dostaly k co největšímu počtu čtenářů. Jestli nás rádi čtete, zvažte prosím pořízení předplatného. Můžete si nás předplatit na webu i na papíře; bez dostatečného počtu platících čtenářů zanikneme.

další rozhovory