Několik jezdců různých úrovní jsme požádali, aby vyzkoušeli nově otevřený Sportpark a trailové tratě Boskovické stezky a podělili se s námi o svoje dojmy a postřehy. Jak se jim projížďka po novém areálu líbila?

Petr Ondráček

S velkým očekáváním jsem dění kolem Boskovických stezek sledoval a přiznám se, že jsem tomuto počinu velmi fandil. Od samého začátku mi bylo jasné, že z hlediska modelace terénu a délek plánovaných tras se bude jednat o maličko odlišné tratě, než jsou v Jedovnicích – nicméně říkal jsem si, že by mohly být ideální jako trénink pro naše dva bikové juniory (5 a 7 let), kteří by tak mohli mít zajímavou alternativu k již známým trasám, které v okolí společně absolvujeme.

Poprvé jsme tu byli s dětmi v rámci předpremiérového zkušebního provozu a naše rychlost nebyla nijak ohromná. Měl jsem tak spoustu času všímat si různých detailů, které ve mně zanechaly lehce rozporuplné pocity. V některých částech jsou stezky velmi úzké a další z věcí, které mne v některých místech zaskočily, byl příčný profil trailu – zejména u spojovací části mezi trasou č. 4 a pak na trase č. 5. Stezka je v těchto místech podle mého názoru pouze nasypána na stávajícím terénu a má tak vypouklý tvar, který nenapomáhá jezdci v setrvání na stezce. Při naší rychlosti to moc nevadilo, ale občas mne to i tak donutilo sáhnout na brzdy.

Kámen úrazu však vidím v určitých místech ve vlastním trasování tratě – konkrétně pak v tom, že některé zatáčky jsou i pro malé adepty jízdy na kole příliš zavřené. Základem každého trailu by mělo být to, aby se zde dostavil onen magický pocit, který vystihuje anglické slovo flow. Pocit plynulosti jízdy, který by neměl být nijak výrazně rušen zbytečnou potřebou brzdit, nutností dramaticky měnit směr jízdy nebo nutností strachovat se o to, kam kolo a sebe pošlu, pokud bych trať nezvládl. Nebudu tvrdit, že se tento pocit na našich zdejších stezkách nedostavuje. Většinou to ale je tak, že když jsem si zrovna na chvíli užíval, jak plynule mi to jede, přišla buď zákeřná zatáčka, absence smysluplného klopení, nebo obojí – a ono magické flow to rázně přerušilo, což je docela škoda. Bohužel někdy i v případě, když jsem jel s dětmi. V asi dvou částech jsem musel našemu mladšímu cyklistovi pomáhat překonávat ve stoupacích částech trailu podle mne zbytečné hrby, které tam podle mne být určitě nemusely – zejména pokud jsou tyto stezky avizovány jako tratě cílící na rodiny s dětmi.

Po několika dnech jsem se sem vydal sám otestovat trasy v maličko rychlejším tempu. Poznatky ze stezek byly víceméně podobné a v některých místech byly navíc umocněny rychlejším tempem jízdy. Za ty asi tři dny, které obě návštěvy dělily, už byly bohužel v některých místech na trase trailu vidět docela výrazné stopy po brzdění, které jsem třeba v Jedovnicích, přestože jsou místy výrazně sklonitější, nikde v takové míře neviděl.

Myslím si, že v zásadě úctyhodný počin nové alternativy ježdění v našem městě a okolí zatím trápí věci, které mohly a asi i měly být vyřešeny lépe už ve fázi přípravy a následně doladěny například při samotném trasování přímo v terénu. Rozhodně bych ale nerad, aby moje hodnocení vyznělo nějak výrazně negativně. Stezky jsou vedeny většinou v krásné přírodě, nejsou v zásadě úplně špatné, jen je škoda, že drobné detaily celkový dojem zatím lehce sráží. Předpokládám, že většinu detailů se snad postupem času podaří vyřešit, problémová místa se usadí, některé by možná mohly jít i nějak opravit.

Ivo Legner

Tři roky jezdím po singletrailových centrech po celé ČR a do svých oblíbených se rád vracím. Byl jsem velmi zvědavý, co mi „vykvete“ za domem. Zvědavost byla o to větší, čím menší byl kopec, na kterém se mělo začít stavět.

Po prvních testovacích jízdách jsem ale poměrně zklamaný. Když se člověk konečně trochu rozjede, překvapí ho pravoúhlá točka. V současném stavu sypkého terénu, který by se časem měl zajezdit, ho to buď pošle mimo stezku, nebo ji vybrzdí, což stezkám moc neprospěje a jezdce nepotěší. A když už narazí na klopku, tak je brutálně utažená, čili opět dupne na brzdu a veškerá radost z flow je v čudu. Na černém trailu bych takové podpásovky rozhodně nečekal. Také mi přijde, že červené a černé značení trailů je spíš jen na oko, protože takovou obtížnost Boskovické stezky prakticky postrádají. Zábavnější jsou paradoxně některé úseky trailů modrých. Objevil jsem pasáže, které bych si jako milovník svižnějšího a zábavnějšího ježdění mohl i užít, nebýt nezvykle velkého množství stoupacích trailů, po kterých se na rozdíl od Singletrailu Moravský Kras moc svižně a zábavně nestoupá.

V podstatě unikátní je možnost kombinování jednotlivých tratí, tudíž nemusím jezdit neustále stejné okruhy. Být dítě, tak jsem ještě o to víc nadšený.

Na jednu stranu můžu být rád, že areál pro svou oblíbenou aktivitu mám prakticky za domem, na druhou stranu se nabízí otázka, jestli nešlo stezky trasovat alespoň z části tak dobře jako například v Singletrailu Moravský Kras. Pokud ale neprahnete po klopenkách a rádi jen tak kličkujete po lese bez toho, abyste museli přejíždět kořeny, určitě Boskovické stezky vyzkoušejte.

Radim Petrů

Nechci vypadat jako velký kritik, ale můj názor je (když pominu cenu 400 tisíc korun na kilometr za 40 centimetrů široké cestičky a pominu převýšení, které je tam velmi malé), že provedení trati hodnotím známkou tři mínus. Bohužel to není pouze můj názor. Když srovnám plynulost jízdy a šířku trati s jinými traily – Jedovnice, Rychlebky, Nové Město na Moravě – tak tady se nedá o plynulosti a rychlosti moc mluvit, protože chybí správné klopení zatáček, jsou zde velmi ostré takzvané zalamováky, někde jsou dost nebezpečné stromy pár centimetrů od trailu. Myslím, že je to dosti odbyté a ve srovnání s jinými tratěmi neodborně udělané. Na mírnějších úsecích není moc co zkazit, takže to celkem jde; pro rodiče s dětmi jsou asi ty mírné úseky zajímavé.

Ivan Kratina

Moje dojmy jsou dobré, traily jsou příjemně jezditelné. Začátečníci si je užijou maximálně, ale vyježděnější jezdci budou mít problémy prakticky v každé zatáčce – musí se hodně brzdit, jinak jdeš rovnou ven! To je největší slabina celých stezek.

Mě zaujaly hlavně červeně značené traily, černá by byla fajn až na zmíněné zatáčky (rádoby klopenky). Co jezdec sjede, to za chvilku příjemně nastoupá, což je perfektní. Rozhodně by stálo za to, aby se do budoucna ještě pár úseků přidalo, ať má člověk ještě malinko větší výběr. A když zbudou síly, tak vám je rozhodně vezme pumptrack, to je vážně škola kola :-)

Zázemí vypadá dobře. Já nic nepotřeboval, tak nemůžu posoudit, jestli i dobře funguje. Zdržel jsem se do půl sedmé a chtěl se opláchnout, voda už byla bohužel vypnutá.

Takže rozhodně doporučuju všem, aby si to vyzkoušeli, ale ať jezdí v rámci svých možností – jinak dopadnou jako já a strom fakt neuhne!

Marek Osouch

Na singletraily jsem vyrazil vůbec poprvé, takže je nemůžu srovnávat s Jedovnicemi nebo známými Rychlebskými stezkami jako někteří zkušení cyklisté. A ačkoliv jsem si po oznámení plánu na výstavbu stezek říkal, zda je v Boskovicích skutečně potřebujeme, jsem po projetí většiny z nich příjemně překvapen.

Přesto mě na nich zarazilo několik věcí. Hned na první modré stezce nejspíš každého překvapí zhruba dva metry hluboká díra vpravo od cesty a nalevo několik stromů, které brání rozšíření stezky či jízdě dál od okraje díry. Na singletraily prezentované jako rodinné a vhodné i pro děti mně toto zrovna nesedí, stejně jako následující hluboké účko, které děti nemusí vyšlapat, pokud se budou bát z kopce rozjet, aby je vynesl co nejvýše.

Když jsem se poté dostal na konec trailu a vracel se stoupáním zpátky, nechápal jsem důvody mírných kopečků na stezce. Stoupání by mělo cyklistu podle mě co nejrychleji dostat na začátek stezky, aby mohl pokračovat ve sjíždění jiných trailů.

Pokud však ten začátek vůbec najde. Cyklista, který byl na stezkách ve stejnou dobu jako já, byl trochu zmatený z toho, kudy se má vydat, kde stezky vedou. Nevadilo by mu, a mně vlastně taky ne, kdyby od začátku byly na jednom sloupku třeba tři čísla stezek a postupně se rozdělovaly na jednotlivých odbočkách. Takto dnes člověk míjí začátek jedné stezky, druhé, třetí, a pokud se nepodívá do mapy, musí si pamatovat, kde začínala, jinak ji lehce přehlédne nebo vůbec nenajde.