Boskovičtí plavci vozí ze závodů řadu medailí, zároveň si ale stěžují, že jsou jakýmsi otloukánkem mezi sportovci. Jejich hlas je totiž obvykle vyslyšen až po několika opakovaných stížnostech.
Letošní jedenáctý ročník plavecké Jarní ceny Boskovic měl nejvyšší účast v historii. Do Boskovic nahlásilo příjezd přes 200 závodníků od těch nejmenších dětí až po náctileté. Nakonec je z toho ale spíš ostuda, protože plavci nemohli doplavat všechny disciplíny.
Odpovědnost za to, co se stalo, si mezi sebou přehazují plavecký oddíl a Služby Boskovice, které se starají o bazén i další sportoviště. „Bylo nám už od začátku jasné, že množství přihlášených je takové, že nejsme schopni skončit v jednu nebo ve dvě, kdy začínají komerční pronájmy,“ sdělila trenérka plavců Kateřina Ryšávková.
Jednatel Služeb Boskovice Milan Strya ale argumentuje, že plavci si podali žádost o pronájem bazénu až čtrnáct dnů před konáním závodů. V té době byly podle něj již domluveny komerční pronájmy areálu na dopolední i odpolední hodiny. „Vedoucímu provozu lázní panu Ferugovi se podařilo dopolední pronájmy firem přesunout na jiné termíny, ale odpolední pronájem pro město Letovice musel zůstat, s čímž byli plavci seznámeni. Pokud se nepodařilo závody doplavat ve vyhrazených časech, jednalo se o chybu v organizaci závodů,“ tvrdí Strya.
Trenérka plavců přiznává, že byla jejich chyba, že oficiální žádost nepodali včas, ale snažili se vše jen ústně domluvit jako v předchozích letech. „Předpokládala bych, že když je to jarní cena města, tak by i město mohlo nějak k organizaci pomoci. Takovou výjimku kvůli závodům žádáme jen jednou za rok právě na tuto akci,“ sdělila Ryšávková.
S komerčními pronájmy lázní ale bojují během celého roku, stejně jako veřejnost, která musí na webu pravidelně sledovat, v kolik je pro ně vyhrazený bazén a kolik drah. Pětkrát týdně měli v letošním školním roce plavci domluvené hodinu a půl dlouhé tréninky, čas se jim ale každý den střídal. „Nevím, který rok přišly Služby Boskovic s žádostí, jestli bychom jim pevně daný termín tréninků nepustili. My to udělali a už nikdy nedostali zpět,“ doplnila Ryšávková.
Od té doby proto každý rok žádají plavci Služby Boskovice znovu, aby se vše vrátilo k tomu, že mezi pátou a půl sedmou bude celý bazén vyhrazen pro plavecký oddíl. „Například ve středu máme plavání ve čtyři hodiny. Někteří z nás, a to nejen já, to proto kvůli práci nestíhají, i počet dětí je zde mnohem nižší,“ doplnila.
Důvod k upřednostňování komerčních pronájmů je jasný – peníze. Lázně si samy na sebe nevydělají a firmy na pronájmech platí Službám každý rok statisíce. „Každý rok dochází k jednání s firmami, které pronájmy využívají, o posunu jejich pronájmu tak, aby mohl plavecký oddíl trénovat denně od 17 hodin, o což plavci Služby pravidelně žádají. Jako jednatel se ale musím chovat jako správný hospodář a řešit i ekonomiku provozu,“ doplnil Strya. Nechce tedy o firmy a s tím i o peníze přijít. Na příští školní rok tak žádali plavci kompromis, aby byl čas tréninků jednotný, vždy v 16.30. To se nakonec podařilo domluvit se všemi stranami, včetně tedy firem, které si bazén pronajímají.
Komplikace s nedoplaváním závodů je ale způsobená ještě jednou věcí, a to malým bazénem. Bazén se čtyřmi dráhami je slovy trenérů plavců „kačák, který ničemu nevyhovuje a závody se v něm nemůžou pořádat“. Podle Petra Tippmanna z Českého svazu plaveckých sportů takový bazén ale není až tak ničím výjimečným. „Závody se v něm mohou pořádat, ale zkrátka to bude trvat dlouho. Až teprve pro pořádání Mistrovství republiky je nutný šestidráhový bazén,“ vysvětlil.
U plavců tato kritika velikosti bazénu přetrvává od jeho výstavby před více než deseti lety. Už tehdy si na jeho malé rozměry stěžovali, ale bez úspěchu. „Plánovanou rekonstrukci s námi z radnice v podstatě nikdo nekonzultoval. Po ní budeme mít určitě lepší podmínky, než jsme měli dosud, ale nebude to ono,“ sdělil Boskovicku v roce 2005 trenér plavců Jan Horák. Tehdejší boskovický místostarosta za ČSSD Lubomír Petrželka argumentoval, že město udělalo maximum možného, protože další pozemky za lázněmi byly pro odkup drahé. „Majitelé byli ochotni prodat pouze celé pozemky za tržní hodnotu, což by město stálo čtyři miliony korun,“ vysvětloval tehdy Petrželka.
Od té doby až do dnešního dne jsou však dané parcely za lázněmi stále volné. Nikdo je za dobu dvanácti let nezastavěl. Jedna z nich patří Davidu Huzlíkovi a druhá Liboru Kožouškovi. Ani jeden z nich neuvažuje, že by pro teoretické rozšíření lázní svůj pozemek za lázněmi prodal. „Má to tisíc metrů, takže to je akorát pro mou plánovanou výstavbu rodinného domu. Ani část pozemku proto neprodám,“ sdělil Huzlík. Libor Kožoušek nechtěl své plány s pozemkem blíže komentovat: „V minulosti už se o tom jednalo a město nemělo o odkup přece zájem, tak proč vás to teď zajímá?“
Podle jiné trenérky plavců Světlany Hrdličkové jsou však pozemky velmi blízko budově lázní, kde je z nich slyšet hluk a cítit výpary chloru. „Ta parcela ztratila na atraktivitě,“ míní. A společně i s dalšími trenéry tak stále vidí naději na možné rozšíření bazénu.
To by však nebylo jednoduché a ředitel Strya takový nápad nepovažuje za reálný ani rozumný. Kromě nezájmu vlastníků prodat pozemek by museli zastupitelé schválit změnu územního plánu, protože nejméně od roku 2000 jsou parcely za bazénem určené pro výstavbu rodinných domů. Ani nový územní plán schválený před dvěma roky na tom nic nezměnil. A na další značné komplikace upozorňoval už v roce 2005 místostarosta Lubomír Petrželka. Nešlo by totiž jen rozbourat bazén a rozšířit ho o dvě dráhy. „Museli bychom udělat nový projekt, protože změna plochy by měla vliv i na technologii čištění a ohřev,“ uvedl tehdejší místostarosta.
Město argumentovalo, že by se celkové náklady oproti plánům zvýšily o 12 až 14 milionů. Realita jen se čtyřdráhovým bazénem však byla ještě mnohem horší. Z plánovaných zhruba 20 milionů se konečná suma za rekonstrukci vyšplhala na více než trojnásobek.
