Drahomír Skořepa: Vzpomínka na Jaroslava Bránského

Ve věku 89 let zemřel v úterý 11. července boskovický pedagog, publicista a překladatel Jaroslav Bránský. Vzpomínku na tuto výraznou osobnost místní kultury a školství napsal Drahomír Skořepa, bývalý ředitel gymnázia, kde Jaroslav Bránský dlouhá léta působil.

Jaroslav BránskýJaroslav Bránský   foto: Tomáš Trumpeš

Když si vzpomenu na svůj nástup na Gymnázium Boskovice, bylo to v roce 1972, tak se mi okamžitě vybaví největší osobnosti, se kterými jsem se tam setkal: kolegové Křivánek, Bránský, Dohnálek, Soldán, kolegyně Mezerová a další. Ve středu ráno jsem se dozvěděl, že odešel další z nich – doktor Jaroslav Bránský. Je velice těžké k Jaroslavovi něco říci a nezapomenout na něco podstatného. Byl totiž úžasně všestranný. Ač humanitně vzdělán, když jsme sedávali u přijímacích zkoušek, měl příklady z matematiky spočítány dříve než já, matematik.

Ale abych začal od začátku. Jaroslav Bránský se narodil 30. března 1928 v Boskovicích. Vyrůstal v historickém městě, které na něj silně působilo. Pamatoval židovskou čtvrť a ještě fungující židovskou komunitu.

Maturoval na boskovickém gymnáziu v roce 1947, pak vystudoval učitelství latiny a filozofie na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze (1951). Tamtéž získal doktorát z klasické filologie (1952). Latiny se po válce učilo čím dál méně, tak ještě v roce 1963 vystudoval, tentokrát na Filozofické fakultě Palackého univerzity v Olomouci, učitelství českého jazyka. Po válce působil jako učitel na Bruntálsku, pak se vrátil domů, učil například v Letovicích.

A od roku 1962 pracoval na boskovickém gymnáziu až do svého odchodu do důchodu v roce 1991, pak ještě řadu let vypomáhal jako důchodce. Vedle pedagogické činnosti se podílel na kulturním dění v Boskovicích, publikoval v denním i odborném tisku, zejména články z oblasti umění a historie. Většina z nich měla vztah k regionu Boskovicka. Jeho stati otiskovali blanenský Nový život (později Týden u nás), boskovické Regionální noviny i periodika celostátního významu: Lidová demokracie, Svobodné slovo, Rovnost, Světová literatura, Kmen. Své texty uveřejňoval i v odborných časopisech a sbornících, jako byly kupříkladu Listy filologické, Litteraria Pragensia, Listy pro literaturu, Ročenka Okresního archivu Blansko, Sborník Muzea Blansko a jiné. Pravidelně spolupracoval s Českým rozhlasem, především s jeho brněnským studiem; pro stanici Vltava připravil hodinové pásmo o Hermannu Ungarovi.

I když nevystudoval historii, svou velkou pílí se vypracoval mezi významné regionální vlastivědné badatele. Kromě toho překládal z němčiny a francouzštiny – Hermanna Ungara, Ferdinanda von Saara, Guillauma Apollinaira. Pro katalogy napsal a při vernisážích proslovil desítky textů o výtvarných umělcích.

Byl velice plodným regionálním spisovatelem. Spolupracoval s boskovickým vydavatelstvím Albert, které mu většinu publikací vydalo. Připomeňme alespoň Osud Židů z Boskovic a bývalého okresu boskovického 1939–1945 (1995), Židé v Boskovicích (1999), Dějiny gymnázia v Boskovicích (2000, v rámci almanachu k výročí založení školy), Čtyři z Boskovic (2008), Meandry paměti (2008), Orel v Boskovicích – 100 let (2009), Drnovice v minulosti dávné i nedávné (2010) či práci věnovanou významné průmyslnické rodině – Ježkové z Blanenska (2007).

19. ledna 2017 získal Jaroslav po zásluze Cenu města Boskovice za kulturu v kategorii za celoživotní přínos v oblasti kultury. Boskovice v něm ztrácejí svého patriota a patrně též posledního polyhistora, který si poradil s mnohým, od čtení kurentem psaných německých rukopisů až po hodiny trvající studium v knihovnách. Nám všem, kteří jsme ho pravidelně potkávali, bude chybět i jeho pozdrav a zamávání ze zahrady, odkud v posledních létech, chráněn před ostrým sluncem korunami ovocných stromů, stále ještě sledoval dění v okolí svého domova. Čest jeho památce.


Provoz novin vyžaduje hodně práce a peněz. Ohlasy už třetím rokem dotujeme z vlastní kapsy, protože v nich vidíme smysl a možnost zlepšit život v našem regionu. Našli jsme dostatek čtenářů, kteří mají o naše texty zájem, ale zatím jen málo těch, kteří by nám přispěli finančně. Navzdory tomu ale nechceme naše texty uzamykat jen pro platící, záleží nám na tom, aby se dostaly k co největšímu počtu čtenářů. Jestli nás rádi čtete, zvažte prosím pořízení předplatného. Můžete si nás předplatit na webu i na papíře; bez dostatečného počtu platících čtenářů zanikneme.

další názory a komentáře