Komentovat záměr boskovické radnice vytvořit novou podobu městského zpravodaje není pro novináře úplně snadné. Na jednu stranu je to téma, ke kterému máme profesně nejblíže, na druhou stranu se nutně dostáváme do jakéhosi střetu zájmů. Přesto se o to pokusím. Ostatně – jeden z hlavních problémů celé věci tkví právě v tom, jestli to není naopak a do střetu zájmů nevstupuje spíše z druhé strany město.
Výrazně pravicověji či naopak anarchističteji smýšlející publicisté by přesně v tomto případě mohli křičet okřídlené heslo Méně státu! a poukazovat na to, že samospráva zcela nepatřičně vstupuje tam, kde má fungovat trh a přirozená lidská činorodost. Radnice má informace v maximální možné míře uveřejňovat, být otevřená, nebránit nikomu je získávat, ale ne nosit je na stříbrném podnose každému až k ústům a konkurovat tím za peníze daňových poplatníků soukromým médiím.
Vedení boskovické radnice navíc představilo plán vyměnit stříbrný a již dosti otřískaný podnos dokonce za zlatý a vydávat velkoryse pojatý dvacetistránkový zpravodaj a doručovat ho do všech domácností zdarma. Náklady převyšují 400 tisíc korun za rok, a to bez zaplacení práce, která za naplněním zpravodaje obsahem je. Pokud bychom personální náklady započítali, dostaneme se jistě k někam k milionu. Konkurovat jako soukromé médium někomu, kdo má jen tak z veřejných rozpočtů k dispozici milionovou dopingovou injekci, je samozřejmě velice těžké. Mělo by tedy město na mediální trh tímto způsobem vstupovat?
Přiznám se, že v tomto ohledu nejsem vyhraněně pravicově ani anarchisticky zaměřen a dovedu si představit, že by se mi vydávání kvalitního a vizuálně velkoryse zpracovaného městského časopisu, distribuovaného navíc všem a zdarma, mohlo docela zamlouvat. Takové médium by mohlo pomoci, abychom si vytvářeli společnou vazbu k místu, kde žijeme, i k sobě navzájem. A vlastně věřím tomu, že i soukromá média by si vedle něj svůj prostor mohla najít.
Zde se ovšem dostáváme k první eticky sporné otázce: je v tom případě akceptovatelné, aby podobné dotované médium vstupovalo také na inzertní trh? Představte si, že vám jako podnikateli konkuruje v oblasti cenové politiky někdo, kdo nemusí řešit žádné personální náklady a kromě toho si může každý rok dovolit několikasettisícovou ztrátu. Je to fér? Má se město chovat jako takovýto veřejnými rozpočty dotovaný podnikatel?
Hlavní problém vězí ale ještě jinde, a to v obsahu. Představit radikální proměnu městských tištěných médií absolutně bez jakéhokoliv plánu na obsahovou změnu je mírně řečeno polovičaté řešení. Obsah je přece to nejdůležitější. Výrazné navýšení rozpočtových výdajů na tištěná média proto může ospravedlnit pouze stejně výrazné zkvalitnění obsahu.
Pokud dnes redakce zpravodaje argumentuje tím, že Boskovicím co se týče grafiky a kvality tisku trochu ujel vlak, má pravdu. Stejný problém je ovšem v obsahu. To nemyslím nijak jako výtku těm, kteří Boskovický zpravodaj a Radniční listy připravují. Ti se snaží naplnit zadání, které mají a které je stále stejné. Změnit toto zadání je to, oč by tu mělo běžet především. A to mohou udělat pouze politici.
Milionový náklad za přehled kulturních akcí, program kina a k tomu profesionálně zvládnutou sebepropagaci aktuálního vedení města, plus sem tam ojedinělý výkřik opozice – to je něco, co naprosto nelze ospravedlnit. I v oblasti obsahu jsou požadavky na moderní městské médium mnohem náročnější, stejně jako u kvality papíru a grafické práce. Jen se tato debata vede poněkud hůře a ve skrytosti. Na rozdíl od pěkné formy na ní totiž radnice nemají žádný zájem. Vládnoucí reprezentace vůbec ne a opozice obvykle selhává taky – buď má z minulosti máslo na hlavě, nebo se těší, až se jednou dostane k moci a bude se chovat stejně.
I na úrovni radničního média ve městě velkosti Boskovic by však měla radnice poskytovat vyvážené a nikoliv jednostranné zpravodajství. To znamená o všech městských projektech informovat z více úhlů pohledu, bez ohledu na to, jestli se někdo z opozice sám přihlásí, nebo ne. A začít můžeme už u fotoprezentace představitelů města, možná by stálo za analýzu, nakolik odráží poměrné zastoupení voličských hlasů v městském zastupitelstvu. Takto totiž musejí postupovat veřejnoprávní média na celostátní úrovni a počet času i výroků politiků z celého spektra si proto pečlivě hlídají. Pokud se tedy Boskovice chtějí zařadit mezi premianty ve formě, nechť jsou i pionýry v kvalitě obsahu.
Tyto nároky na média placená z veřejných peněz nejsou jen výsledkem snahy zajistit odpovídajícím způsobem respekt k výsledkům voleb a k občanům, kteří jsou v samosprávě zastupováni. Jde také o vyjádření společné víry v to, že žijeme v pluralitní demokracii a že pestrá a názorově rozrůzněná diskuse má smysl. Že ke každé věci stojí za to znát názor z více stran, vyslechnout různé hlasy vedené různými znalostmi a zkušenostmi, jiným hodnotovým akcentem, jiným typem myšlení a představivosti. A to i na stránkách městských médií, přestože to zatím není příliš zvykem.
Pokud tomu tak být nemá, nemusí radnice vydávat městská média vůbec. Stačí, když bude poctivě uveřejňovat informace na webu a na tiskových konferencích, my soukromí novináři se postaráme o zbytek. Ušetřené statisíce se mohou věnovat pořadatelům kulturních akcí a kinu na propagaci, jistě za ně snadno dosáhnou téhož efektu. A občané se koneckonců naučí, že i novinářská práce něco stojí a nelze ji dostávat na zlatém ani stříbrném podnose až k ústům, a že pokud nechtějí být lhostejní ke svému bezprostřednímu okolí a ke své obci, stojí to taky nějaké aktivní úsilí. Třeba si koupit noviny nebo rozkliknout a podpořit zpravodajský web.
