Obec Krhov leží asi sedm kilometrů jihozápadně od Boskovic. V jejím názvu se skrývá slovo, které již v dnešní češtině není živé a jehož původ je nejasný.
Název obce je poprvé doložen k roku 1505 ve spojení z Krhova. Následují pak tyto doklady: Krhow (1569, 1677), Krhoff (1718), Krhow (1720, 1751), Krchow (1846), Krhow a Krhov (1872). Existují dva výklady tohoto názvu. Nejspíše byl odvozen přivlastňovací příponou -ov od osobního jména Krha, které asi pocházelo od staročeského slovesa krhati s významem „slzet, mokvat (o očích), trpět očním výtokem“. Osobní jméno Krha by tak vyjadřovalo tělesný nedostatek nositele tohoto jména, podobně jako je tomu například u jmen Hrbník, Mrzák nebo Šilhan. Název Krhov by pak znamenal jednoduše „ves lidí Krhových“. Potíž tohoto výkladu spočívá v tom, že uvažované jméno Krha ve staré češtině není doloženo (známo je však jméno Krhan). Alternativní výklad proto počítá s tím, že název Krhov byl odvozen přímo od slovesa krhati, a znamenal tedy původně „ves lidí, kteří krhají“, tedy lidí, kteří mají oční potíže, tj. kterým často slzí či mokvají oči.
Pokud jde o sloveso krhati, to bylo už ve staré češtině ojedinělé. Existovala ještě jeho odvozenina krhánie „slzení, slzavost očí“. O něco více je doloženo přídavné jméno krhavý „uslzený, postižený očním výtokem, chorobně slzivý, mokvající“, které mělo i pěkné synonymum okotečný. I později se tato slova v češtině vyskytují jen ojediněle a dnešními výkladovými slovníky jsou hodnocena jako knižní. Známy jsou doklady například z díla Zikmunda Wintra nebo Jaroslava Vrchlického. Z Podještědí je doloženo ještě nářeční spojení krhaničkovo lisťi jako název jitrocele. Motivace je zde zřejmá, neboť tato bylinka se odedávna používá v lidovém léčitelství při očních problémech, má tišící a hojivý účinek na zanícené oči.
Příbuzná slova v ostatních slovanských jazycích jsou doložena také velmi málo. Ve starší slovenštině existovalo přídavné jméno krhavý s významem „mající oční maz v očních koutcích“ a podstatná jména krhavosť a krhanie „nadměrné množství očního mazu v očích“. Snad sem patří také slovenské nářeční krhúňať „dávit, zvracet“. Příbuzné tvary pak existují ještě ve slovinštině, kde je sloveso krgati „kapat, vytékat, vylévat se přes okraj“ a přídavné jméno krgav „slzící“.
Hlubší etymologie těchto slovanských slov je nejistá. Z uvedených sloves se dá rekonstruovat praslovanské sloveso *kъrgati (původní g se v češtině a slovenštině změnilo na h, zatímco ve slovinštině zůstalo zachováno; takzvaný tvrdý jer ъ v této pozici zanikl). Tento slovanský tvar pak různí etymologové spojovali s dalšími slovy z jiných indoevropských jazyků, ale tyto pokusy nejsou moc přesvědčivé. Nejvýznamnější český etymolog Václav Machek měl za to, že praslovanské *kъrgati je příbuzné se staroindickým slovem, které znělo śṛṅghānikā a mělo význam „nosní hlen, sopel“. Obě slova by pak pocházela od indoevropského kořene *ḱṛgh-, který by označoval něco vytékajícího (u Slovanů z očí, u starých Indů z nosu). Staroindické slovo však většina specialistů na tento jazyk vykládá jinak.
Pravděpodobnější je tak asi výklad, že praslovanské slovo souvisí ještě s dalšími slovanskými slovy, konkrétně se srbochorvatským nářečním krga „kmen, stonek, stvol“ a ruským nářečním karga „výrůstek na kmeni břízy“. Pro tato slova se předpokládá výchozí tvar *kъrga s významem „ohýbat se, narůstat, natékat“, a ten je pak možno spojit s pojmenováním krku, praslovansky *kъrkъ.
Osobně myslím, že praslovanské *kъrgati by snad mohlo nějak souviset s rumunským slovesem curge „běžet, probíhat; pocházet z; téct, proudit; prosakovat“, které je pokračováním latinského currere „běžet“. Nejstarší rumunské texty pocházejí až z 16. století a o tom, co se dělo na území dnešního Rumunska předtím, nemáme moc jasnou představu. Zcela zjevně však existuje řada slovanských slov přejatých už ve středověku do rumunštiny. Počítá se proto s tím, že na etnogenezi Rumunů a vzniku jejich jazyka se významně podíleli Slované, s nimiž se v raném středověku dostali do styku (románský původ rumunštiny z latiny je ovšem nepochybný, slovanský vliv je pouze sekundární).
Lze si tak představit, že naše krhati a ostatní příbuzné tvary by mohly být zase naopak přejetím z rumunského curge. Do češtiny a slovenštiny se mohlo toto původem rumunské slovo dostat i při takzvané valašské kolonizaci, tedy procesu šíření salašnické kultury, který probíhal v 15. až 18. století v širokém oblouku Karpat a zasáhl území Rumunska, Maďarska, Ukrajiny, Polska, Slovenska a Moravy.
Na Moravě ostatně existuje ještě několik dalších obcí se základem krh-: Krhov nedaleko Bojkovic v okrese Uherské Hradiště, Krhová v okrese Vsetín, více na západ pak Krhovice v okrese Znojmo a Krhov v okrese Třebíč. V Čechách naproti tomu najdeme pouze jednu obec s tímto slovním kořenem, Malé Krhovice u Kadaně v okrese Chomutov.
Pokud se vrátíme ke jménu Krhov, můžeme si všimnout, že v průběhu staletí se název příliš neměnil. Za zmínku stojí jenom dvě podoby, které asi vznikly lidovou etymologií, tedy mylným přiřazením k jiným slovům: Krchow (1846) asi vzniklo podle slova krchov „hřbitov“ (to bylo přejato z německého Kirchhof), zatímco Krhoff (1718) se patrně připodobnilo německému Hoff „dvůr“.
