Tomáš Trumpeš: Dvořáčkův mlýn prozradí, kam jsme se posunuli v politické kultuře

Již nějakou dobu poměrně poklidné vody boskovické politiky a zejména veřejné diskuse rozvířila v minulém týdnu iniciativa Miloše Pachla na záchranu takzvaného Dvořáčkova mlýna v Červené zahradě. O jeho demolici se mluvilo delší dobu, konkrétní ortel by nad mlýnem mohlo vyřknout nejbližší zářijové zastupitelstvo.

Dvořáčkův mlýn
Dvořáčkův mlýnfoto: Tomáš Znamenáček

Koalici ČSSD, KDU-ČSL a hnutí ANO, která ještě s účastí nestraníka Vladimíra Farského zvoleného za KSČM vládne Boskovicím už skoro tři roky, se výraznější konfrontace s odporem veřejnosti zatím vyhýbala. Po předchozím volebním období, kdy si Boskovice zažily masivní petici proti záměru vybudovat Dinopark v Doubravách, noční demonstraci proti vyhlášce omezující provoz hospod a referendum o stavbě sportovní haly, tak došlo k výraznému zklidnění. Jistě, politické střety byly zejména zpočátku po výměně sil na radnici poměrně ostré, ale odehrávaly se především na zastupitelstvu a v politických kruzích. Hlas veřejnosti se proti konkrétnímu záměru radnice zvedl až dnes.

Debata nad Dvořáčkovým mlýnem proto nebude jen rozhodováním o osudu jedné konkrétní budovy, ale bude také zkouškou toho, kam jsme se posunuli ve schopnosti demokratické diskuse a v politické kultuře. Máme jedinečnou schopnost prokázat, že to dokážeme kultivovaněji, vstřícněji a vlídněji. Pomyslný míč je v tomto ohledu především na straně radnice – ta má moc rozhodnout, je tedy do značné míry odpovědná i za to, jakým způsobem k rozhodnutí dospěje.

Diskuse o historické, památkové a architektonické hodnotě Dvořáčkova mlýna je samozřejmě možná, včetně jejího zpochybňování. Zároveň je zde ale i další důležitý a těžko definovatelný aspekt – vztah lidí k tomuto místu, jejich citová vazba. První reakce na facebookovou iniciativu Chceme zachovat mlýn v Boskovicích ukazují, že je zde nezanedbatelné množství lidí, kteří silnou citovou vazbu k mlýnu mají, pokládají ho za důležitou součást svého města a neradi by o něj přišli. Něco takového je samo o sobě hodnota, nad kterou nelze mávnout rukou. Tedy alespoň pokud chceme žít v přátelském městě, kde se občané cítí opravdu jako doma a opravdu jako občané.

Tenhle pozitivní základ motivace iniciativy proti bourání mlýna by měl být pro radnici zavazující a rovněž určující pro další průběh diskuse. Tady nikdo neútočí a nejedná se o žádný politický boj, jak se v minulosti snažili politici konflikty s veřejností stavět. Tady občané brání něco, co mají rádi. A na rozdíl od předchozích případů by proto bylo dobré, kdyby jim radnice uměla hned od počátku naslouchat. A není podstatné, jestli se ozvali formou petice či facebookové iniciativy. Stejně tak je zbytečné a nešťastné odvolávat se na to, že se měli ozvat dřív. Tyhle věci zkrátka vždy potřebují svůj vývoj, i to už víme z minulosti. Handrkovat se, co měl kdo udělat dříve a jinak, nemá smysl. Teď stojíme před diskusí a před rozhodnutím. To je podstatné.

Podle všech dostupných informací nás do bourání mlýna nic bezprostředně netlačí. Nevypadá to, že bychom v dohledné době začali areál Červené zahrady přestavovat, dokonce i debata o umístění sportovní haly se opět protahuje. Prodloužit také debatu o osudu mlýna a nesnažit se vyřknout ortel už na zářijovém zastupitelstvu se tedy jeví jako minimální vklad vstřícnosti, který by radnice mohla či spíše měla hned na začátku přinést. Takováto investice do politické kultury by se v dlouhodobějším horizontu určitě vyplatila.

další názory a komentáře