Svůj pohled na plán zbourat Dvořáčkův mlýn nabízí náš čtenář Ondřej Fiala. Pokud zastupitelé rozhodnou o stavbě haly v Červené zahradě, bourání mlýna bude znovu aktuální.

Dvořáčkův mlýnfoto: Tomáš Znamenáček

Ať přemýšlím, jak přemýšlím, stále mi uniká důvod, proč by měl být Dvořáčkův mlýn zbourán.

Nejsem architekt, urbanista ani dopravní odborník, ale například argument, že se zbouráním mlýna zlepší dopravní přístupnost, se mi jeví jako nesmyslný. Věřím, že by bylo více řešení a ani ne tak finančně náročných. Proč musí být parkování uprostřed areálu, proč nemůže být bokem? Bývalý rybník, pozemek za mlýnem. To je potřeba, aby každý návštěvník dojel až před vstupní dveře hal? Alespoň by zbylo více místa na sportoviště, kterého je i tak nedostatek. Proč se nevede přístupová cesta z druhé strany mlýna? Pokud vím, tak se v projektech počítá i s přemisťováním kurtů, což mi tedy osobně také přijde zbytečné, ale to už je jiná písnička.

Ani za žádného historika a pamětníka se nepovažuji. Možná mlýn není vyhlášen historickou památkou, ale to přece neznamená, že nemá svoji historickou hodnotu. Nedávno jsem se doslechl, že to byl snad jediný mlýn, který jel nepřetržitě i během války. A pro mne je rozhodně součástí boskovické historie, je to podstatný díl mého dětství. Nejednou jsem byl ve mlýně pro mouku, kdy pan Dvořáček ochotně pustil všechny stroje, aby mi udělal radost a namlel mi do papírového sáčku kilo mouky. Není to tak dlouho, kdy ještě bylo vše plně funkční. To, že už tam stroje nejsou, je jen následkem dění v posledních letech, což mi vhání slzy do očí. Ale to je pořád maličkost oproti tomu, co dokázali překonat majitelé jiných staveb s daleko horšími vstupními podmínkami. A nemusíme chodit tak daleko – Porčův mlýn v Býkovicích je krásným příkladem. Tam bych řekl, že na tom byli mnohem hůře a ani nemají podporu v dalších místních pamětihodnostech, které by lákaly davy turistů.

Věřím tomu, že i ten rybník by se u Dvořáčkova mlýna dal stále obnovit, kdyby byl zájem. Což se již o chátrajícím Pirochtově mlýně tvrdit nedá. Další smutná kapitola.

Dobře. Zbourejme mlýn. Zbourejme to tu všechno. Však proto jsme si vedení Boskovic zvolili, aby ve složitých a nám těžce pochopitelných otázkách rozhodovalo za nás. Ale chci vidět, že to má nějaký vyšší smysl. Chci slyšet pádné argumenty, které mi vysvětlí, že tato rozhodnutí směřují k vyšším cílům, které jsou teď těžko zřetelné. Ale já jen vím, že je plánovaná nějaká rekonstrukce a výstavba v areálu Červené zahrady. Kdy to bude, co tam vlastně bude – na to mi zatím nikdo neodpověděl.

Ani politik nejsem, abych pochopil, proč je nutné tuto stavbu co nejdříve zbourat. Co koho tak tlačí, že je potřeba na to tak spěchat. Jinde stojí stavby, které vyloženě hyzdí tvář města, využitelnost minimální (uznávám, že nemusí být ve vlastnictvích města a s majiteli je těžká domluva) ale stojí tam stále a asi dlouho stát budou. Mlýn je pěkná budova v dobrém stavu, tak proč tedy?

Pirochtův mlýn je bezesporu velikým historickým dědictvím, ale při srovnání s Dvořáčkovým mlýnem ve smysluplnosti prohrává. Je zařazen mezi památkově chráněné objekty, ale co s ním do budoucna bude? Očividně chátrá. Po vzoru Porčova mlýna už asi také fungovat nebude, kdyby se opravil. A to by tedy asi byla hodně nákladná rekonstrukce. Voda, tekoucí na povel vypínače z trubky městského vodovodu na lopatky mlýnského kola, už asi mraky návštěvníků nepřiláká a myslet si, že by se znovu vybudoval rybník uprostřed trávníku třetí generace, je tedy veliká bláhovost. Ale věřím, že i tento krásný mlýn čeká lepší budoucnost. Moc bych si to přál.

Ovšem takový Dvořáčkův mlýn s mlýnskou hospodou dole a v patře muzeum mlynářství v Boskovicích… A že je to tedy pořádný kus historie. Nebo případně nějaké to ubytování. To by ale byla vstupní brána do parádního sportovního areálu, jakým je a ještě bude Červená zahrada. (Návrh hospody a muzea myslím prezentoval pan Pachl.)

A kdyby se ještě podařilo třeba zrekonstruovat sladovnu, obnovit boskovické pivovarnictví, do prostor dát například dětskou hernu, která funguje ve slušném režimu až v Brně (například Bruno family park, netřeba v takovém měřítku), a mnoho dalších možností. To by byl panečku areál. Celostátní unikát.

Je mi jasné, že všechny tyto plány jsou velice náročné a těžce uskutečnitelné, ale možné jsou. Ale pokud budeme bourat takovéto stavby, tak co nám zbude? Jiná města jsou na takové komplexy staveb pyšná a rekonstruují je jako divá, stávají se z nich nová centra dění.

Proč mám ale pocit, že se v celé oblasti Pilského údolí děje právě opak? Proč mám pocit, že by nejvíce vyhovovalo, kdyby se celé Podhradí vybouralo? Systematicky se spíše ničí to, čím bylo a stále pořád ještě je toto místo kouzelné. A sestupná tendence trvá od dob, co jsem ještě nebyl na světě, až doteď. Dejte mi prosím důvod k optimismu, že se blýská na lepší časy. Začněme třeba Dvořáčkovým mlýnem. Nebo tedy raději chceme, aby Pilským údolím vedl obchvat?

Tenhle článek jsem napsal z pohledu obyčejného člověka, který jistě neví všechny informace a nevyzná se ve všech oblastech, které zasahují do rozhodování v takovýchto otázkách. Článek ani nevzniká z rozčílení, ale ze smutku z rozhodnutí, která se tu udělala za dobu delší, než moje paměť sahá. Tento článek píši z pozice člověka, který má prostě rád Boskovice a rád by, aby byly stále krásnější a začaly směřovat tím správným směrem.