Krajiny Boskovicka: Vratíkovský kras

Vratíkovský kras, ač to tak na první pohled nevypadá, představuje jeden z nejpozoruhodnějších kousků přírody Boskovicka. O tom, kde se vzalo slovo kras, označující dnes všechna území s rozpustnými horninami (u nás především vápenci), jsem již psal před časem ve svém povídání o Holštejně a Moravském krasu. Vratíkovský kras je sice mnohem menší než Moravský kras, je však velmi pěknou ukázkou tropického kuželového krasu.

foto: Hynek Skořepa

Ano, čtete dobře, skutečně tropického krasu. Takového, jaký dnes vzniká třeba na Kubě či ve Vietnamu. V geologické minulosti bylo u nás několikrát tropické podnebí. A to nejenom v době, kdy v mělkém tropickém moři vznikaly samotné vápence. Tropický kras je v českých zemích k vidění hned na několika místech. Především v Hranickém krasu u Teplic nad Bečvou, kde v něm vznikla Hranická propast, nejhlubší ve střední Evropě. Jelikož jsou však vápencové kužele Hranického krasu z větší části skryty pod nánosy mladších usazenin, není jeho kuželový charakter na první pohled patrný. Další kuželový kras se nachází ve Slezsku, u Supíkovic, jen kousek od polských hranic. Mramorové kužele (mramor je krystalický vápenec) formované tropickým krasověním zde byly ovšem také zaneseny sedimenty, a to dokonce ledovcovými. Ve starších čtvrtohorách totiž až sem zasahoval skandinávský pevninský ledovec. Pozůstatky tropického krasovění lze sledovat i v některých částech Moravského krasu, především v okolí Rudice. Nejspíš nikde však není charakter kuželového krasu tak dobře patrný jako v krasu u Vratíkova. Tam je sice vše v kapesním provedení, v malém, ale o to názornější.

Pruh vápenců u Vratíkova náleží k přechodnému (po staru přechodnímu) vývoji devonu. O tom, co pro geology znamená devon a o různých vývojích moravského devonu, jsem psal již u lokality Bílá skála nedaleko Újezda u Boskovic. Sled devonských hornin u Vratíkova (stejně jako třeba v nedalekém Moravském krasu) začíná takzvanými bazálními klastiky. Tyto úlomkovité sedimenty jsou však natolik zajímavé, že se jim budu někdy věnovat samostatně. Na bazálních klasticích (leží nejníže, na bázi souvrství) se nacházejí břidlice a teprve nad nimi vápence. Devonský sled pak uzavírají opět břidlice, na něž navazují horniny drahanského kulmu (droby, charakteristické šedivé horniny příbuzné pískovci, a s nimi zase břidlice).

S výrazem kulm je trochu potíž. Jazykovědci předpokládají, že pochází ze starého hornického označení pro uhlí (culm), který se užíval v devonském hrabství na jihozápadě Anglie. Geologové nazývají kulmským vývojem soubor karbonských (prvohorních) hornin, ve kterém se střídají pro vodu propustné droby s nepropustnými břidlicemi. Kulmské horniny budují velkou část Moravy a Slezska, především na Drahanské vrchovině a v Nízkém Jeseníku.

Ale zpět ke kuželovému krasu. U Vratíkova je k vidění hned několik krasových kuželů, částečně vystupujících nad okolní povrch. První se nachází přímo na okraji obce, další následují jižně od něj (vpravo od silnice k Boskovicím). Nejnápadnější je asi hned druhý z nich, zvaný Adamova skála. Kvůli chatám, doslova přilepeným skoro až ke skále, není součástí chráněného území.

Jestliže samotné vápence vznikly v devonu (v prvohorách, řádově před 370 miliony lety), kuželový kras se vytvořil intenzivním tropickým zvětráváním koncem druhohor a ve třetihorách (řádově před 60 miliony let). Vápence ovšem podléhaly (a dodnes podléhají) dalšímu krasovění, na konci třetihor a ve čtvrtohorách tak ve Vratíkovském krasu vznikly různé krasové jevy. Patří mezi ně několik jeskyní (dnes je jich zde známo šestnáct), závrt, škrapy a dokonce skalní jehla. Stáří těchto útvarů se počítá pouze ve stovkách, tisících či statisících let.

foto: Hynek Skořepa

Nejznámější jeskyní Vratíkovského krasu je bezesporu Sklep. První zmínky o ní se objevovaly ve vlastivědné literatuře počátkem 20. století, jeskyně ale byla známa odedávna. Při archeologickém výzkumu v ní totiž byly nalezeny nástroje (pravděpodobně kultury lovců koní a sobů, tzv. magdalénienu, stáří přibližně 12 000 let, závěr starší doby kamenné) a rozbité zvířecí kosti. Osteologický materiál ze Sklepa i dalších jeskyní u Vratíkova zkoumal Rudolf Musil, známý paleontolog z Moravského zemského muzea v Brně, který se později specializoval především na studium jeskynních medvědů. Výzkum ve Vratíkově však prováděl v časech svého mládí, výsledky publikoval v časopise Československý kras v roce 1954. V jeskyni Čtyřce byly nalezeny kosti jeskynních medvědů, zajíce, srnce, jelena, koně, srstnatých nosorožců a jeskynních hyen. Bohužel šlo o kosti vynesené ven při speleologickém průzkumu, Rudolf Musil proto nemohl zkoumat jejich uložení v jeskynních sedimentech. V případě medvěda jeskynního šlo o kosti starých jedinců. Z toho usoudil, že sem staří medvědi zalézali umřít. Velké množství kostí nosorožců pak do jeskyně zanesly hyeny. I některé dnešní hyeny, žijící například v Africe či na Arabském poloostrově, mají ve zvyku vytvářet si na vhodných místech zásoby mršin.

Medvědi využívali coby svoje pohřebiště také jeskyni Sklep. Kromě medvědích kostí tam byly již při dřívějších archeologických výzkumech nalezeny spolu s kamennými nástroji rozbité kosti soba, koně a polární lišky. Rudolf Musil dále v revidovaném osteologickém materiálu určil kosti jezevce, nosorožce či pratura. Mnoho kostí z Vratíkovského krasu bylo ohlodáno šelmami, nejen hyenami, ale také třeba vlky či rosomáky.

foto: Hynek Skořepa

Speleologický výzkum Vratíkovského krasu začal v roce 1944, kdy skupina chlapců pronikla přes částečně zasucenou propástku do jeskyně, kterou nazvali Okno. V roce 1945 byl založen Jeskynní odbor Muzejního spolku v Boskovicích, o dva roky později se vratíkovská jeskyňářská skupina začlenila do Speleologického klubu v Brně (v současnosti funguje pod hlavičkou České speleologické společnosti jako základní organizace 6-02 Vratíkovský kras). V 70. letech 20. století u Vratíkova pracovala profesionální výzkumná skupina organizace Moravský kras – provoz a správa jeskyní (dnešní Správa jeskyní Moravského krasu). Byla provedena mapová dokumentace všech v té době známých jeskyní. V 80. letech se pak do výzkumu zapojili odborníci ze Správy CHKO Moravský kras (například geolog Pavel Glozar, než tragicky zahynul při průzkumu v Moravském krasu). V roce 1990 byl na základě žádosti Správy CHKO Moravský kras vyhlášen tehdejším Okresním národním výborem v Blansku Chráněný přírodní výtvor Vratíkov a RNDr. Ivan Balák ze Správy CHKO Moravský kras zpracoval jeho inventarizační průzkum. Tento strojopis dodnes představuje nejspíš nejucelenější soubor informací o Vratíkovské krasu. Podle zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. byl CHPV Vratíkov přeřazen do kategorie přírodní rezervace (Okresní úřad v Blansku ji posléze přehlásil do její současné podoby). Přírodní rezervace Vratíkov má rozlohu necelých 30 ha, zdejší lesy však z velké části tvoří nepůvodní smrkové porosty. Význam chráněného území proto spočívá především v ochraně krasových jevů.

Jednou z nejvýznamnějších osobností spojených s vratíkovskou speleologickou skupinou byl Jan Šrot (1911–1999). Ač boskovický rodák a absolvent zdejšího gymnázia, větší část života strávil v Prostějově, kde učil především na obchodní akademii. Sobotní odpoledne (v těch dobách byly ještě soboty pracovní) a neděle ovšem trávil s jeskyňářskou partou ve Vratíkově, o zajímavých zjištěních při výzkumu několikrát psal v časopise Československý kras (například v č. 3/1948 uveřejnil článek Krasový ostrůvek u Vratíkova). Krátce po smrti středoškolského profesora Šrota byla z iniciativy tehdy aktivního člena vratíkovské speleologické skupiny Ludvíka Hartla připravena na boskovickém gymnáziu malá výstavka. Z té doby zůstaly v archivu školy dodnes dvě jeskyňářské karikatury, ve kterých byl pan profesor ústřední postavou.

Karikatura profesora ŠrotaKarikatura profesora Šrota   foto: archiv Gymnázia Boskovice

Speleologický výzkum Vratíkovského krasu pokračuje dodnes. Pořád se najdou nadšenci, kteří jsou ochotní trávit volný čas dřinou ve tmě a blátě. V roce 1986 byla objevena jeskyně Pod smrkem s bohatou krápníkovou výzdobou. Po jejím dokumentování jeskyňáři raději zavalili vchod, aby uchránili podzemní prostory před rukama vandalů.

Ještě mnoho by se toho dalo napsat o Vratíkovském krasu. Třeba o pozůstatcích po těžbě železné rudy, která tady v minulosti probíhala, či o jeskyni Filipova studna (je vlastně spodním zatopeným patrem Sklepa). Nebo o zdejší živé přírodě. Počty netopýrů či vrápenců, kteří v jeskyních u Vratíkova zimují, ovšem nejsou velké a také květena vápencového ostrůvku nijak zvlášť nevyniká. I když i zde platí, že na vápencích je flóra bohatší než v jejich okolí. Brzy na jaře zde rozkvétají třeba lýkovec jedovatý či podléšky, později je střídá lecha hajní, mařinka a další hájové druhy.

Škoda, že krasové území u Vratíkova nepamatuji před jeho nenávratným poškozením v souvislosti s výstavbou vodního díla Boskovice. Jak krásné to zde asi muselo být v dobách, kdy drobné potůčky přitékající od Velenova mizely v přírodních ponorech pod skalami. Potoky byly zatrubněny a unikátní kras byl doslova odříznut od okolí novou silnicí z Boskovic do Vratíkova. Ta stará skončila pod hladinou boskovické přehrady, jejíž vody se přibližují k Vratíkovskému krasu z druhé strany. Civilizace neúprosně ukrajuje pořád další a další kusy přírody. Když však zajdu ke krasové vyvěračce U Jedle a skloním se nad vodou, bez které by (stejně jako bez vápence) krasu nebylo, mohu na to aspoň na chvíli zapomenout.


Provoz novin vyžaduje hodně práce a peněz. Ohlasy už třetím rokem dotujeme z vlastní kapsy, protože v nich vidíme smysl a možnost zlepšit život v našem regionu. Našli jsme dostatek čtenářů, kteří mají o naše texty zájem, ale zatím jen málo těch, kteří by nám přispěli finančně. Navzdory tomu ale nechceme naše texty uzamykat jen pro platící, záleží nám na tom, aby se dostaly k co největšímu počtu čtenářů. Jestli nás rádi čtete, zvažte prosím pořízení předplatného. Můžete si nás předplatit na webu i na papíře; bez dostatečného počtu platících čtenářů zanikneme.

další seriály