Život pod stromy: Modříny – individualisté něžní až do koruny

Už několik týdnů nosím z lesa chvojí z popadaných stromů po nedávné bouři. Prodírám se mezi zlámanými kmeny a bezradně hledím na vyvrácené kořeny. Potěšující je, že všude kolem roste mnoho malých stromečků. I kdyby lidé nezasáhli, za několik let tu bude nový hustý smíšený les. Jen jeden padlý modřín jsem objevila mezi ležícími smrky v kopci nad Červenou zahradou.

foto: Martina Lukešová

Modříny si vytvořily mimořádnou schopnost obnovovat své jehlice, přiblížily se tak listnatým stromům. Proto modřín opadavý, Larix decidua. Pro svůj růst však modříny potřebují dostatek světla jako břízy, kterým se také podobají schopností přizpůsobovat se. Ačkoli jsou to stromy horské až vysokohorské (původně se vyskytovaly jen v Alpách a Karpatech), dobře rostou i v nižších polohách, kde jsou popisovány jako samostatný druh, modřín polský. Zvláštnost a jedinečnost modřínů se projevuje nejen v každoroční výměně jehlic, ale také v jejich dřevě, které je pevnější a odolnější, protože má vyšší obsah pryskyřice než dřevo smrků, jedlí i borovic. Tato pryskyřice se využívala k výrobě takzvaného benátského terpentýnu. Modříny jsou proto obecně vysoce ceněny jako lesnické a krajinotvorné dřeviny.

Je modřín modrý?

Na první pohled není na modřínu nic modrého. Jeho jméno vzniklo poměrně nedávno, asi tak v 15. století. Modřín nebyl ostatně ani v Čechách příliš znám. Na našem území rostl původně jen v podhůří Jeseníků. Srovnejme, co se píše ještě v roce 1596 v Mathioliho herbáři o modřínu: „U nás v Čechách nejvíce žlaby z něho dělají a do Prahy i jinam od Bruntálu, z hor pomezí moravského a slezského, je vozí.“ Do Čech byl modřín zaveden až koncem 18. století. Slovo modřín bylo pravděpodobně zkráceno z polštiny převzatého pojmenování stromu s modrým dřevem.

Když se nechá modřínové dřevo delší dobu bez ošetření ležet, začne mírně modrat, zvláště pokud je napadené nějakou dřevokaznou houbou. Zcela jiné pojmenování získal modřín ve východoslovanských jazycích, a to lístvennica, lístva, listá, lístverí a podobně. Název je to průhledný. Jsme opět u opadavých jehlic, které jsou v tomto případě přirovnávány k listům.

Modříny na Boskovicku

Vždy, když se dívám do kopců v okolí Boskovic, pohladí mě po duši, že jsou tu všude krásné lesy s mnoha druhy dřevin. A modříny jsou v nich zjara a na podzim tak jasně rozeznatelné, že bychom je mohli počítat. Jejich zlaté jehlice s přicházející zimou prozrazují původ našich lesů.

Často jsou vysázeny v řadách nebo ve skupinách tak pravidelných, že je zřejmé, že je vysázely ruce lesních dělníků. Daly by se takto vytvářet obrazce utajené pro běžné návštěvníky lesa, ale z výšky by na jaře z temné zeleně smrků najednou vystoupily. Zjara zářivě zelené, na podzim zlatavé. Jako tahy štětcem čínských a japonských kaligrafů by nám mohly připadat.

foto: Tomáš Znamenáček

Často jsem na pochybách, když vidím nádheru přírody, čistou bez lidského zásahu, a stejně tak mě uchvacuje krása tvořivosti člověka. Stejně jako se nám může zdát drsná divočina a přežití v ní, tak drsná je i lidská společnost. To, co vidím v moudrosti modřínů, je ukázka individuality v tom nejněžnějším provedení. Žádné pichlavé jehlice. Žádné ostré hrany. Modřín se nezdá být vyhraněný a jeho rašící větévky s načervenalými šišticemi (samičí květy) připomínají spíš plyš než nějaký projev jehličnatého stromu. Proto nás potěší mezi stromy v parcích a v sídlištní zelení. Ačkoli je to lesnická dřevina, může stejně jako borovice městské klima snášet. Potřebuje však prostor, dorůstá až padesáti metrů. Pro zahrady je vhodné použít nějaký jeho okrasný kultivar.

V Boskovicích jsou nejznámější modříny podél cesty k lázním od křižovatky na ulici Sušilova, na sídlišti podél ulice Komenská a sem tam na Hybešově ulici. Solitérně stojí modřín u sousoší svatých Cyrila a Metoděje před přejezdem a díky jeho zlatavému zbarvení upoutává naši pozornost na jinak poměrně hluché místo mezi hlavní světelnou křižovatkou a železnicí. Opět mně vyvstane na mysl, zda to byl záměr, nebo náhoda.

Modříny v Jihomoravském kraji

Jeden z nejzajímavějších a nejmohutnějších modřínů roste v CHKO Moravský kras mezi Habrůvkou a Olomučany. Je zajímavě roztrojen, a proto získal jméno Troják. Věk tohoto jediného památného modřínu v našem kraji se odhaduje přes dvě stě let. V okolní zeleni ho nemůžete přehlédnout, zdaleka ji převyšuje. A protože se mohou modříny dožívat půl tisíciletí, má ještě mnohé před sebou.

Mohutný modřín najdeme v zámeckém parku ve Velkých Opatovicích a velice zajímavá je alej mohutných modřínů ve Valticích na Břeclavsku.

foto: Martina Lukešová

Léčení a tradování

Z pryskyřice modřínů se vyráběla mast na revma, dnu, kožní infekce a na problémy s dýchacími cestami. Doporučuje se koupel celého těla v lázni z modřínového jehličí, a protože jsou jeho jehlice jemné a zjara jasně zelené, může být taková koupel balzámem pro všechny naše smysly. Také se používá pro povzbuzení. V terapii Bachovými květy se uvádí, že probouzí a posiluje sebedůvěru. Lidé, kteří jsou přesvědčeni o své méněcennosti, si upírají radost ze života a zůstávají sklíčení a melancholičtí. Modřín učí tyto hranice překonávat. Dodává důvěru v sama sebe. V jeho blízkosti můžete nalézt pokoj i odvahu vylézt na tu pro vás doposud nedosažitelnou horu. Vždyť modřín sám roste i ve výškách přesahující dva tisíce metrů nad mořem.

Benátský balzám též zvaný benátský terpentýn se získává z navrtaných kmenů modřínů jižních Alp. Příměs tohoto balzámu k barvám dodává emailový charakter. Malovali jím mistři 17. století. Z dnešní malířské praxe je vytlačován polymerovým olejem, který má podobné vlastnosti a vyniká větší stálostí. Benátský balzám je osvědčeným prostředkem pro podlepování starých obrazů novým plátnem. Modřínová pryskyřice se využívala také k výrobě laků i barev na porcelán.

Původ modřínů z prostředí hor je patrný také z toho, že legendy o těchto stromech se omezují jen na region Alp a blízkého okolí. Modříny jsou v těchto legendách popisovány jako sídla Sälingen, oduševnělých půvabných elfích bytostí. Tito elfové jsou v příbězích lidem příznivě nakloněni. Chrání zvěř a hory. Podobné jsou legendy o takzvaných saligových dívkách, které byly spatřovány, jak sedí pod modříny celé v bílém nebo stříbrném jako sníh na vrcholcích hor, a vydávají ty nejsladší a nejlíbeznější zvuky znějící až do údolí. Není tedy divu, že bylo často modřínové dřevo používáno na výrobu amuletů a k čistícímu vykuřování.

Až do roku 1859 stával v Tyrolsku posvátný modřín, v jehož blízkosti se nikdo neodvážil klít nebo se hašteřit. Byl to jeden z nejposvátnějších stromů tamější krajiny.

Zajímavé také na modřínech je, že nejsou tak geometricky symetrické jako jeho druhové jehličnany. Koruny modřínů mohou připomínat listnaté stromy. Jako by sestoupily z nedostižitelných výšin ledových království, aby se více přiblížily světu. Svou statečnost demonstrují něžností, ačkoli jsou mohutné a mocné, nepotřebují důkazy nadřazenosti. V jejich přítomnosti můžeme uvěřit legendám o líbezných bytostech myslících na dobro nás všech. O bytostech, kterým možná přísluší bezčasová úroveň bytí a které nás pod krásou vodopádu modřínových větví přivedou k veselosti a míru.

Modřín něhou září,
když se loučí a ke spánku se ukládá.
Do mokrého sněhu své jehlice boří.
Svou svěžest ukáže zas brzy zjara.
Z hmoty světlo a ze světla zas bytí.
Nyní z korun zlatě prší,
nepopsatelné chvíle.
Měkce, jak jen modřín to umí.
Dotkni se a usměješ se.


Provoz novin vyžaduje hodně práce a peněz. Ohlasy už třetím rokem dotujeme z vlastní kapsy, protože v nich vidíme smysl a možnost zlepšit život v našem regionu. Našli jsme dostatek čtenářů, kteří mají o naše texty zájem, ale zatím jen málo těch, kteří by nám přispěli finančně. Navzdory tomu ale nechceme naše texty uzamykat jen pro platící, záleží nám na tom, aby se dostaly k co největšímu počtu čtenářů. Jestli nás rádi čtete, zvažte prosím pořízení předplatného. Můžete si nás předplatit na webu i na papíře; bez dostatečného počtu platících čtenářů zanikneme.

další seriály