Komentář k prezidentské volbě. Miloš Zeman kampaň vede a nevede, do Boskovic přijel a nepřijel. Je však hlavním tématem voleb a vyhnout se mu nemůžeme.
Když asi před půl rokem ohlásil návštěvu Boskovic prezidentský kandidát Jiří Drahoš, přemýšleli jsme, jak jako boskovické noviny k této skutečnosti přistoupíme. Chtěli jsme být fér a nestranit žádnému z kandidátů, prezidentské volby ale pokládáme za natolik významné, že jsme osobní setkání s kandidáty čtenářům zprostředkovat chtěli. Nakonec jsme se rozhodli napsat o všech, kteří do Boskovic v rámci své kampaně přijedou. K Jiřímu Drahošovi tak postupně přibyly ještě texty o Pavlu Fischerovi a Marku Hilšerovi.
Miloš Zeman kampaň vede a nevede, do Boskovic přijel a nepřijel. Totiž přijel poobědvat, ale s voliči ani se zástupci radnice se zde nesetkal. Setkání s voliči, které ale prý není součástí kampaně, se konalo v Letovicích. V rámci naší strategie tedy necítíme povinnost o Miloši Zemanovi do Ohlasů napsat. Respektujeme tím, že nestojí o účast v demokratické soutěži kandidátů.
Jako novináři, kterým leží na srdci stav této společnosti, ale cítíme potřebu jasně se k letošní prezidentské volbě vyjádřit. A hlavním tématem této volby je, nic naplat, Miloš Zeman. Vyhnout se mu tedy nemůžeme.
Aspektů, ze kterých by se dalo hodnotit prezidentství Miloše Zemana během jeho prvního mandátu, je jistě mnoho. A těžko bychom hledali pozitiva. Převládá především očividná snaha rozdělovat společnost, vulgární a obhroublé chování, přímá podpora nacionalistických a extremistických politických sil, lísání se k nedemokratickým režimům či potřeba obklopovat se neuvěřitelně bizarní sestavou nejbližších spolupracovníků, o jejichž profesních a lidských kvalitách si lze myslet jen to nejhorší. Těžko můžete chtít být novým Masarykem, když nemáte vedle sebe svého Čapka a už vůbec nejste schopni podporovat svého Peroutku.
Jistě, k sestavě Zemanových protivníků můžeme a musíme být rovněž kritičtí. Pohled na partu, která se společně s vrchním čarodějem utíká účastnit hradního sabatu, je místy zdrojem minimálně silného zklamání. I zde panují v nejednom případě vážné pochybnosti, co je vlastně pravou motivací k úsilí stát se českým prezidentem.
Rozdíl v úrovni je ale snad ve všech případech obrovský. A pak je tu ještě jedna, možná nejpodstatnější věc. Miloš Zeman je mužem minulosti. Ostatní kandidáti bez ohledu na svůj věk nabízejí přece jen nějaký pohled dopředu. Aktuální prezident je reprezentantem světa, který odchází, ať už se nám to líbí, nebo ne.
Je samozřejmě možné, že minulost ještě neřekla své poslední slovo. I kdyby však Miloš Zeman jako politik znovu uspěl, koncept uzavřené a strachem napěchované společnosti stavící na nacionální identitě je v globalizovaném světě 21. století na odpis. Je jen otázkou, jak bolestné toto loučení se s minulostí pro naši zemi bude. Život ale nelze zastavit, jakkoliv se o to mohou zpátečnické a destruktivní síly zemanovské politiky ještě nějakou dobu snažit.
Život nelze zastavit a stáří také ne. Setrvávání na pozicích hájících za každou cenu minulost je nezdravé pro celou společnost, která potřebuje růst, a bylo by nezdravé i pro Miloše Zemana, který evidentně potřebuje odpočívat. Ano, Miloš Zeman odchází, bez ohledu na výsledek lednové prezidentské volby. Dalších necelých 55, ale ani 70 procent hlasů na tom nic nezmění. Mohou pouze způsobit, že něco, co mohlo proběhnout rychle a zdravě, bude probíhat pomalu a bolestně.
Napadají mě k tomu slova písně skupiny Sto zvířat: Tak dej mi pusu na čelo / dobrýho pomálu / a aby to míň bolelo / neodcházej pomalu. Toho dobrého bylo s Milošem Zemanem opravdu pomálu. A tu pusu na čelo prosím Jiřímu Ovčáčkovi.
