Tomáš Trumpeš: Konkurzy na ředitele by měly být samozřejmostí

Zdá se, že záměr vedení města vyhlásit výběrová řízení na ředitele základní i mateřské školy vyvolal silnou nesouhlasnou reakci. Podobný postup by přitom měl být spíše samozřejmostí, a to nikoliv pouze ve školství. Pokud chceme mít dynamicky se rozvíjející moderní instituce, měli by jejich šéfové jednou za několik let představit své vize a obhájit je v otevřené soutěži s dalšími zájemci.

Člověk ucházející se o vedoucí funkci ve veřejné instituci by se s podobným požadavkem měl umět vyrovnat. V soukromé sféře hrozí vedoucím pracovníkům od akcionářů nebo majitele odvolání prakticky kdykoli, takže obhajovat svou práci jednou za šest let je ještě docela střídmý požadavek. Šestileté období je naopak dost dlouhá doba na to, aby ředitel své schopnosti a kvalitu své vítězné představy o směřování školy prokázal. Pravidelné nebo alespoň častější konkurzy na ředitele škol zavedl v minulosti Jihomoravský kraj, a pokud se město Boskovice rozhodlo jít stejnou cestou, je to jedině dobře. Prostředí, ve kterém sedí ředitelé ve svých křeslech třeba i desítky let, a nejsou vystaveni žádnému tlaku na vypracování a veřejné obhájení nových strategií, je nezdravé. Mění se doba, mění se potřeby a požadavky společnosti, mění se představy o fungování škol i dalších institucí.

Pokud je ředitel stále schopen přinášet své instituci nové a nové impulzy a vést ji třeba i několik období po sobě, jistě dokáže svou koncepci ve výběrovém řízení obhájit. Pokud se i tak najde někdo lepší, je to pro školu jedině dobře. Je to možná tvrdé, ale o kvalitu vzdělávání jde přece především. Podstupovat tuto nejistotu dlouhodobého výkonu profese je snesitelnou protiváhou výhod vedoucí funkce. Kdo chce být ředitel, měl by s tím umět počítat. Lidé ve vedoucích pozicích jsou navíc pod specifickým tlakem a pravidelné konkurzy jim mohou paradoxně pomoci – ubránit se vyhoření, motivovat pozitivní síly a nepřestat se dívat dopředu. Sebevědomý ředitel by konkurz mohl vnímat spíš jako pozitivum.

O vyhlášení konkurzu sice rozhoduje radnice jako zřizovatel školy, ale u pravidelných konkurzů po završení funkčního období ředitele se nejedná o politickou hru. V případě škol navíc radnice nemá ve výběrové komisi rozhodující slovo. Na to školský zákon pamatuje. Výběr by samozřejmě měl být transparentní a měl by být srozumitelně vysvětlen.

V případě dalších institucí, jako jsou příspěvkové organizace, které nejsou vázány školským zákonem, by vedení města rovněž dostatečnou trasparentností a dobrým výběrem členů výběrové komise mohlo zabránit spekulacím, že kritéria výběru jsou jiná než kvalita kandidátů a jejich koncepcí pro řízení instituce v dalším funkčním období. A jsou to právě politici, kteří si na případné zneužití musí dávat pozor – sami totiž prochází podobným konkurzem jednou za čtyři roky v podobě demokratických voleb. To je, myslím, hezký příklad toho, jak může celý systém fungovat. Správu věcí veřejných bychom jim také nesvěřili na dobu neurčitou. Tak proč ředitelům?

Vzrušenější debata okolo aktuálního záměru města ukazuje především na to, že trpíme nedůvěrou vůči politické reprezentaci, případně se bráníme změnám. Na pravidelné konkurzy zkrátka nejsme zvyklí. Změny jsou ale přirozené a nedůvěru k politikům nejlépe otupí právě to, že věci budou fungovat systémově. A právě systém pravidelných konkurzů na ředitele je jednou z věcí, které by mohly výrazně pomoci k ozdravění celé veřejné sféry a k lepšímu fungování institucí, které si platíme, a na jejichž kvalitě mimo jiné závisí i budoucnost dnešních dětí. Pravidelné konkurzy nevnesou do systému nejistotu a zmatek, ale naopak zabrání jak ustrnutí, tak nečekaným a chaotickým změnám.

další názory a komentáře