Krajiny Boskovicka: Na Babyloně

V rozlehlých lesích jižně od Boskovic, zhruba na půl cesty mezi Újezdem a Valchovem, se nachází vrch Škatulec (656 m), nazývaný též Na Babylóně. Z Boskovic tam vede zelená turistická značka, pokračující pak směrem na Kuničky.

foto: Mapy.cz

Škatulec se jmenuje i celý geomorfologický okrsek (součást podcelku Adamovská vrchovina v rámci Drahanské vrchoviny). Geomorfolog Mojmír Hrádek o něm ve Vlastivědě Boskovicka (svazek Přírodní poměry, 2008) napsal: Tento okrsek je složený převážně z granodioritu. Získal tvar asymetricky vyvinutého hřbetu – k JZ ukloněného kvádru či tektonické kry, jejíž příkré zlomové svahy spadají k severu – do Valchovského prolomu a k J ukloněný povrch se sklání do Blanenského prolomu u Doubravice nad Svitavou. Nejvyšší bod okrsku Škatulec je Holíkov (665 m) ve východním cípu kvádru… K údolí Bělé na Z spadá Škatulec vysokými erozními srázy, na nichž morfologicky vystupují tektonické útržky vápenců…

K tomu je třeba dodat, že nejvýraznějším takovým vápencovým útržkem je Bílá skála u Újezdu, o které jsem již psal. Další miniaturní vápencový ostrůvek lze nalézt na severovýchodním svahu Holíkova nad Valchovem, který měl v našem seriálu také vlastní kapitolu.

foto: Hynek Skořepa

Ale vraťme se k vlastnímu vrcholu Škatulce či Babylonu, jednomu z hraničních bodů rozlehlého katastrálního území Újezdu u Boskovic. Prochází přes něj nejen hranice katastrů, ale zároveň hranice lesních majetků – někdejších panství boskovického a rájeckého. Sem tam lze v lesích ještě najít staré hraniční kameny s iniciálami HB či HR, jak jsem se již zmiňoval v kapitole o okolí Holíkova.

Kopců s názvem Babylon je po Čechách a Moravě požehnaně a jejich jméno souvisí s biblickým zmatením jazyků při stavbě Babylonské věže. Když totiž koncem 18. století při prvním podrobném mapování zeměměřičtí inženýři prováděli terénní práce (nešlo ještě o přesná měření), nemohli se často s místním slovanským obyvatelstvem domluvit a zjistit lidové označení daného místa. Takové lokality pak často nazývali právě Babylonem. V širším okolí Boskovic je Babylonů hned několik – třeba za Protivanovem směrem k Repechám či mezi Kunčinou Vsí a Kozárovem. A všechno to jsou (či byla) místa s širokým rozhledem.

Zřejmě nejznámějším moravským Babylonem je však nejspíš 491 metrů vysoký Zelený kopec čili Babylon na Třebíčsku, asi 10 km jižně od Náměště nad Oslavou, nedaleko slavné Mohelnské hadcové stepi. Ten byl jako zeměměřický bod tak významný, že na něm byla dokonce postavena kamenná věž, sloužící dnes jako rozhledna. Nechal ji po dohodě se zeměměřiči postavit v roce 1831 hrabě Haugwitz (Haugvic), majitel náměšťského zámku (Náměšť nad Oslavou).

Původ názvu Babylon jsem již vysvětlil a také podivné jméno Škatulec nejspíš souvisí s prací zeměměřičů v minulosti. Zdejší geodetický bod zřejmě býval označen nějakou dřevěnou konstrukcí, které místní říkali kvůli neobvyklému vzhledu „škatule“. Vrchol byl nejspíš v té době bezlesý, nebylo zde tedy třeba postavit klasickou dřevěnou triangulační věž. Jak taková věž vypadala a jak se na ní pracovalo, to už jsem popsal v kapitole věnované Skalám, nejvyššímu bodu Drahanské vrchoviny. I v současnosti je v okolí vrcholu Škatulce paseka, výhled však neposkytuje. Aby se mohl člověk aspoň trochu rozhlédnout do kraje, musí popojít pár set metrů jihozápadním směrem, aby se mu otevřel alespoň omezený výhled na lesy někdejšího rájeckého velkostatku, dnes spravované státem, byť zatížené restitučním sporem.

foto: Hynek Skořepa

Jsou to lesy nepěkné, převážně smrkové (o příčinách jejich dnešního stavu jsem již psal v souvislosti se zmíněným Holíkovem). Navíc dost necitlivě těžené, jak je u nás v současnosti bohužel zvykem na státních i mnohých soukromých majetcích. Není to radostný pohled. Raději obraťme svůj zrak ke skalám na Škatulci, budovaných granodioritem brněnského masivu. O granodioritu, hornině podobné žule (granitu), jsem se zmiňoval v kapitole věnované kopci Zlatníku.

Zbývá ještě něco dodat k brněnskému masivu. Ten tvoří mezi Boskovicemi a jihomoravskou Miroslaví dvě relativně samostatná tělesa vyvřelých hornin (různé typy granitů, granodioritů a dioritů), která jsou mezi Černou Horou a Brnem oddělena severojižním pruhem slabě metamorfovaných (čedičů). Granodiority brněnského masivu pronikly před 550 až 600 miliony let (někdy začátkem prvohor) do pestrého komplexu hornin (především rul), který je dnes zachován ve zbytcích na území mezi řekami Jihlava a Bobrava.

Granodiority typu Doubravice jsou těženy v rozsáhlém lomu mezi Doubravicí, Lhotou Rapotinou a Újezdem. Nerostné bohatství sice u nás patří státu, ten však umožňuje jeho dobývání soukromým společnostem, často zahraničním. To je také případ zdejšího lomu, ve kterém těží granodiorit firma, jež je součástí rakouského stavebního koncernu Strabag. Vytěžený kámen se používá jako drcené kamenivo na dopravních stavbách. Stavební suroviny (cihlářské hlíny, štěrk, písek, vápenec) jsou vedle uhlí jedněmi z mála, které máme u nás k dispozici poměrně ve velkém množství.

To množství ale rozhodně není neomezené a leckteré sousední státy (Rakousko, Německo) si svoje přírodní bohatství chrání. Naše počínání je v tomto ohledu přinejmenším nemoudré. Potomci nás za ně určitě nepochválí.


Provoz novin vyžaduje hodně práce a peněz. Ohlasy už čtvrtým rokem dotujeme z vlastní kapsy, protože v nich vidíme smysl a možnost zlepšit život v našem regionu. Našli jsme dostatek čtenářů, kteří mají o naše texty zájem, ale zatím jen málo těch, kteří by nám přispěli finančně. Navzdory tomu ale nechceme naše texty uzamykat jen pro platící, záleží nám na tom, aby se dostaly k co největšímu počtu čtenářů. Jestli nás rádi čtete, zvažte prosím pořízení předplatného. Můžete si nás předplatit na webu i na papíře; bez dostatečného počtu platících čtenářů zanikneme.

další seriály