Příběhy z ghetta: Jak Židé slaví svátek Purim

Dnes vám, milí čtenáři Ohlasů, nabízím povídání z trochu jiného soudku. Rozhodla jsem se, že čas od času vám přiblížím něco z obecných židovských reálií – zvyků, tradic, rituálů, jejichž dodržování bylo pro kdysi silně ortodoxní boskovickou židovskou obec jistě velmi důležité. A protože máme krátce po 1. březnu, na který letos připadá svátek Purim (dle židovského kalendáře je to 14. adar 5778), budu vám vyprávět právě o něm.

Kniha EsterKniha Ester

Je to jeden z nejoblíbenějších svátků vůbec, dokonce v Talmudu se praví: „Kdyby všechny svátky zůstaly zapomenuty, Chanuka a Purim tady budou navždy.“ Slůvko purim má svůj původ snad v perštině či akkadštině a můžeme je přeložit jako losování.

Příběh, který se váže k svátku Purim, je téměř pohádkový. Jak známo, Židé často ve svých dějinách žili v područí silnějších národů, a ve 4. století př. n. l. se ocitli v perském zajetí. Říši v té době vládl mocný král Achašveroš, který jednoho dne v opilosti zapudil a z paláce vyhnal svou manželku Vašti. Posléze svého činu litoval, život bez královny jej netěšil, rozhodl se tedy vybrat si ženu novou, vyhlásil jakýsi „konkurs na královnu“ a pohledné dívky se do paláce jen hrnuly.

V té době žil v hlavním městě perské říše Súsách Žid Mordechaj. Měl krásnou neteř Ester, ta se ovšem původně jmenovala Hadása, což znamená myrta. Původ jména Ester můžeme hledat v babylónštině, připomeňme si bohyni Ištar. Ester byla velmi krásná, Mordechaj ji tedy poslal do paláce ucházet se o post královny, doporučil jí však, aby zatajila, že je Židovka. Ester svou krásou Achašveroše okouzlila a stala se skutečně perskou královnou.

V paláci žil ovšem také krutý vezír Haman, který nenáviděl Židy a osnoval jejich úplnou likvidaci. Ve starověku bylo zvykem při přípravě takovýchto akcí věřit osudu, který byl určen losováním, a tak Haman házal kostkami, aby mu určily ten správný den na vyvraždění Židů. Los padl na 14. adar. Obezřetný Mordechaj se však o úskočných plánech Hamana dozvěděl a okamžitě se vypravil za Ester, aby Židy přímluvou u krále zachránila. Ester se zprvu zdráhala, obávala se vstoupit do Achašverošovy ložnice bez králova vyzvání, neboť takový čin se bez rozdílu trestal smrtí, avšak Mordechaj pravil: „Což jsi se právě proto nestala královnou, abys pomohla svému lidu ve chvílích největšího nebezpečí?“ A tak Ester vešla do královy ložnice, s pláčem se přiznala, že je Židovka, a že jejímu národu hrozí záhuba. Achašveroš svou ženu nesmírně miloval a bez váhání se postavil na její stranu. Haman byl potrestán smrtí, Mordechaj vyznamenán královou přízní a všichni Židé v Persii byli zachráněni.

Je to příběh se šťastným koncem, jakých je v židovské historii vskutku málo. Proto je svátek Purim svátkem veselí a radosti a do jeho oslav se zapojují všichni členové obce. Je nutno dodržovat čtyři povinnosti: dvakrát číst v synagoze z takzvané megily, svitku královny Ester, uspořádat purimovou hostinu, posílat dárky příbuzným či přátelům a obdarovávat chudé. Kdykoliv se při čtení megily ozve Hamanovo jméno, bývá přehlušováno dupotem dospělých či křikem dětí a rachotem jejich klapaček a řehtaček.

Purimové hostině předchází půst královny Ester, z jídel jsou doporučovány především vegetariánské pokrmy jako připomínka toho, že Ester se na královském dvoře vyhýbala masu, aby neporušila pravidla košer stravování. Oblíbenými sladkostmi jsou plněné taštičky, takzvané Hamanovy uši či cukroví královny Ester. Dospělí hojně požívají alkoholické nápoje, talmud dokonce nabádá opít se tak, aby dotyčný nerozeznal požehnaného Mordechaje od prokletého Hamana. Jedním z nejzábavnějších purimových zvyků je oblékání masek a kostýmů; hrají se takzvané Purimišpíl, kdy se veselou formou zobrazuje příběh o dobré Ester, moudrém Mordechajovi a krutém Hamanovi.

Jakési „povinné veselí“, které nám může připomínat naše oslavy Silvestra, se mnoha moderním Židům nezamlouvalo. Tak například boskovický rodák Max Ungar, strýc spisovatele Hermanna Ungara, píše ve svých pamětech o tomto svátku téměř s odporem – možná i právě tato averze k organizovanému veselí jej vedla nakonec ke konverzi ke křesťanství.

Nicméně svátku Purim nelze upřít jeho svébytný půvab, který jsem si plně uvědomila při vystoupení pražského divadélka Feigele (v jidiš znamená ptáčátko) v boskovické synagoze. Toto divadlo působí řadu desetiletí při Pražské židovské obci pod vedením Vidy Neuwirthové. Většina z nás tuto krásnou a talentovanou dámu bude znát pod dívčím jménem Vida Skalská jako nosatou princeznu Bosanu v oblíbené pohádce Tři veteráni. Je to vystudovaná loutkoherečka, která ve svém divadle kombinuje loutky s živými herci, navíc zde vedle dospělých účinkují i děti. Právě v Boskovicích dvakrát vystoupila s purimovým příběhem a poprvé před řadou let královnu Ester ztvárnila tehdy pětiletá vnučka vrchního zemského rabína Karola Sidona.

A tak si i my, milí přátelé, připomeňme v březnu svátek Purim, který byl jistě i v boskovické židovské obci slaven s patřičnou bujarostí, která k tomuto příběhu se šťastným koncem neodmyslitelně patří.


Provoz novin vyžaduje hodně práce a peněz. Ohlasy už čtvrtým rokem dotujeme z vlastní kapsy, protože v nich vidíme smysl a možnost zlepšit život v našem regionu. Našli jsme dostatek čtenářů, kteří mají o naše texty zájem, ale zatím jen málo těch, kteří by nám přispěli finančně. Navzdory tomu ale nechceme naše texty uzamykat jen pro platící, záleží nám na tom, aby se dostaly k co největšímu počtu čtenářů. Jestli nás rádi čtete, zvažte prosím pořízení předplatného. Můžete si nás předplatit na webu i na papíře; bez dostatečného počtu platících čtenářů zanikneme.

další seriály