Město Boskovice vyhlásilo druhé kolo ankety, která má určit návrh, jenž vyzdobí trafostanici za finančním úřadem. Ve druhém kole je pět návrhů od pěti různých autorů. O názor na záměr vyzdobit trafostanici i jednotlivé návrhy jsme pořádali několik lidí, kteří se výtvarným uměním zabývají. Položili jsme jim tuto otázku: Jak se vám líbí záměr vyzdobit trafostanici? Který návrh pokládáte za nejlepší a proč?
Tibor Valter, grafik
Je to dobrý nápad, umění v ulicích příjemně oživuje atmosféru města. Vybraná lokalita je pro provedení vhodná. Grafika by měla svoji formou souznít s objektem i jeho okolím, vtipné je když motiv využívá přirozených tvarů objektu.
Nynější návrhy mají sice nějaký nápad, provedení je ale amatérské, nebo nerespektuje lokalitu. Líbí se mi například vtip s potápěčem, ale barevně se sem nehodí a bylo by třeba vidět i náhled ostatních stěn objektu. Citlivě je zpracován návrh 4, škoda že je ideově slabý a nevyužije potenciál místa. Zdá se, že vzrůstající popularizace soutěže vzbuzuje čím dál větší zájem, a to je dobře. Třeba se dočkáme ještě lepších návrhů, nebo vylepšení stávajících. Cena za grafiku by měla být jednotná bez ohledu na náročnost provedení. Pokud je nápad dobrý, vystačí si s málem a porazí při tom pracnější návrhy, zaslouží si stejné peníze, ne-li lepší.
Bukaj Laifa, street-artový výtvarník
Na jednu stranu je super, že se radnice rozhodla realizovat v našem městě mural – současný umělecký směr zaměřený na velkoplošnou malbu na stěny ve veřejném prostoru. Bohužel forma prvního kola ankety byla zoufalá. Veřejnost byla postavena před hotovou věc, kdy si měla vybrat ze tří návrhů od jednoho umělce za přemrštěnou cenu. Až na nátlak veřejnosti radnice ustoupila a zapojila do toho i další lidi, kteří představili mnohem zajímavější návrhy než původní od pana Lišky. Za cenu 80 000 korun by se trafostanice dala pomalovat celá, a proto si myslím, že by se reálně dalo realizovat více než jen jeden návrh. Nejvíce se mně líbí návrhy dva – a to číslo 3 a 4. Vizuálně čisté a jednoduché, nebijí do očí.
Lenka Sedláčková, doprovodné a edukační programy, Dům umění města Brna
Návrh číslo 4: Jako velké plus vnímám to, že jde o decentní výtvarnou formu, černobílou, která zklidňuje tamní veřejný prostor zanesený vizuálním smogem poutačů, reklam, barevností paneláků… Trochu podobně zklidňující je snad návrh s nočním potápěčem, nicméně bohužel nevidíme všechny strany objektu. Ostatní barevné návrhy působí poměrně agresivně svou barevností, případně trochu prázdně – pouze dekorativně (návrh číslo 1, který si z trafostanice půjčuje stěnu jako podklad pro barevný vzor, ale vůbec nevnímá budovu prostorově). Návrh číslo 4 je poetickým příběhem, který potěší a zároveň nutí člověka přemýšlet. U návrhu číslo 2 bych ocenila práci s prostorovostí objektu a snahou ho začlenit do prostředí tím, že do něj doplňuje chybějící přírodní prvky v podobě jakéhosi organického fantazijního světa. Bohužel fotografie, které jsou k dispozici, neukazují všechny strany budovy, což považuji za dost podstatné pro hodnocení návrhů.
Magdaléna Roztočilová, výtvarnice
Proti záměru vyzdobit trafostanici graffiti nic nemám. Dokonce jsem ráda, že město dalo tuto příležitost. Považuji ale za nutné celkově dořešit vizuální podobu reklam v okolí, jsou příliš výrazné a budou rušivým elementem. Pokud bych měla vybrat jeden z návrhů, hlasovala bych pro návrh číslo 4. Líbí se mi jeho barevná jednoduchost a námět.
Luboš Valčik, grafik
Jsem rád, že se ledy prolamují a město Boskovice se v otázce street artu dostává do 21. století. Návrh číslo 1 dle mého názoru nevyužívá tvaru celého objektu, je nepřehledný, chaotický, nedávající spočinutí ve vizuálním „smogu“ města. Číslo 2 má příjemnou barevnost, ale působí trochu jako výzdoba mateřské školky. Číslo 3 je celistvé, jednoduché, snově-poetické, s příběhem i dovětkem. Číslo 4 je nevýrazné, na ploše se ztrácí, nehraje si s možnostmi rozložení a kompozice. Číslo 5 je svěží, ale vypadá jako streetartová reklama na psychedelické sojové mléko. Za mě tedy jednoznačný vítěz číslo 3.
Ať už ale vyhraje kdokoli, přeji mu pevné nervy ve vyjednávání s městem ohledně financí, protože to, jak je situace nastavená, stejně jako průběh celé „soutěže“, je naprostá ostuda, ilustrující bazální neschopnost řešit věci čistě, profesionálně a jednoduše. Na každý pád věřím, že tento projekt je první větší vlaštovkou svého druhu, která v Boskovicích podpoří iniciativu pro vznik (byť jednorázových) legálních ploch, ukáže „běžnému“ občanovi příjemnější a zajímavější stránku graffiti a street-artu a možná že přiměje místní mladé umělce k tomu, aby se svými věcmi vyšli ven a zkusili se realizovat takto netradičním způsobem. Poměřit se s větším rozměrem plochy, okolním prostředím i vlastní sebehodnotou je totiž určitě výzva.
Michaela Jančíková, pedagožka výtvarné výchovy, Gymnázium Boskovice
Má-li obraz místu prospět, musí se na ně napojit. Návrh číslo 1 je sice působivý v osamocené vizualizaci, ale v kontextu místa ho vnímám jako barevně předimenzovaný. Čisté linie návrhu číslo 4 by podle mě místu prospěly víc, respektují navíc výsadbu stromů, nejsem si ale jista jeho vyzněním. Když už ne jen výsadbu zeleně (Proč ne v tom chaosu?!), tak mezi stromy (Ty nerušit, prosím!) vidím spíš čisté linie s vtipným streetartovým gagem, který reaguje na příběh místa – procházejících lidí, vůně chleba a čapího hnízda. Pokud se to nepovede (autorovi „4“ úpravami, ale i případně autorům dalším), nechť tam raději vytvoří čistý obraz rostoucí stromy s vizuálním i zvukovým přesahem klapotu čapích zobáků.
