Tomáš Znamenáček: Umělcům nedáváme milostivou příležitost

Výběr návrhu na grafickou výzdobu trafostanice provázejí nejasnosti a zmatky. Po prvním kole ankety bylo vyhlášeno druhé, s autory není jasně domluvená odměna za jejich nápady a práci. Záměr i provedení celé akce komentuje Tomáš Znamenáček.

Jeden ze soutěžních návrhů na výzdobu trafostanice
Jeden ze soutěžních návrhů na výzdobu trafostanicefoto: TIMO

Potřebuje vůbec fasáda trafostanice nějak zlepšovat? Transformátory by se pochopitelně smířily i s obyčejnou bílou omítkou, ale ve městě se kromě transformátorů vyskytují též lidé, kteří mají přirozenou potřebu obklopovat se pěknými věcmi. A pokud se pěknými věcmi obklopujeme doma ve svém bytě, logicky se nabízí se jimi obklopovat i doma ve svém městě.

Částka 80 tisíc korun, která je na výzdobu trafostanice v rozpočtu vyhrazena, tvoří zhruba 0,02 % ročního rozpočtu města na rok 2018. Je to tedy podobné, jako kdyby si jednotlivec s měsíčním příjmem 20 tisíc korun rozmařile zkrášlil byt pohlednicí za 50 Kč. Jednou za rok. Jistěže bychom tyto peníze mohli investovat do něčeho „důležitějšího“, ale pokud budeme se zlepšováním veřejného prostoru vždy čekat, až dojdou „opravdové problémy“, nedostaneme se k němu nikdy. A to by byla škoda, protože Boskovice si vždy zakládaly na pověsti města, ve kterém se dobře žije – což jistě obnáší i jiné kvality, než jsou jen vyvezené popelnice a opravené chodníky.

Veřejný prostor se v Boskovicích dlouhá léta vyvíjí planě bez většího, systematického zájmu. Výborně je to vidět například na ulici Kapitána Jaroše, která by kvalitou svých fasád a reklam mohla směle soutěžit s některými vyloučenými brněnskými lokalitami. Že jsme si na tento žalostný stav vesměs zvykli a nevnímáme ho, neznamená, že problém zmizel. Podobně nevzhledným zákoutím býval i prostor za finančním úřadem a je moc dobře, že jsme se rozhodli s tím něco udělat.

Co se naopak nepovedlo vůbec, je způsob, kterým chce město dojít ke konkrétnímu grafickému návrhu. Částka na výzdobu fasády se v návrhu rozpočtu objevila už minulý rok, takže jsme měli přinejmenším půl roku na to, abychom vypsali řádnou soutěž. Místo toho jsme se nejprve rozhodli zakázku rovnou přidělit konkrétnímu autorovi a když se přihlásili další, že by o ni měli také zájem, vyhlásili jsme zaskočeně druhé kolo. Zároveň ale říkáme, že za návrhy z prvního kola zaplatíme, i kdybychom je nepoužili, a naopak za vítězný návrh z druhého kola zaplatíme tolik, kolik budeme chtít, anebo vybereme jiný. Tento přístup vedení města je neuvěřitelně amatérský a neférový vůči všem, kteří své návrhy poslali – včetně autora z prvního kola, který své návrhy původně vypracoval za úplně odlišných podmínek. Vysíláme všem výtvarníkům jasný signál, že napříště se mají soutěžím o návrhy do boskovického veřejného prostoru vyhýbat širokým obloukem.

Pokud máme v budoucnosti opakovaně docházet k dobrým výsledkům, je potřeba si především uvědomit, že zde umělcům nedáváme milostivou příležitost, aby se předvedli. Umělecké dílo je výsledek kvalifikované práce, která se nedá přepočítávat na hodinovou sazbu za výmalbu fasády, protože dobrý nápad nepřijde na rozkaz a zvládnutá technika stojí léta dřiny. Soutěž by měla předem jasně stanovit cenu pro vítěze, v ideálním případě vypsat skicovné pro několik nejlepších účastníků, a o výběru vítěze by měla rozhodovat skupina odborníků, ke které se veřejnost může připojit například jedním poradním hlasem. Pokud tyto základní parametry nebudeme schopni naplnit, kvalitní autoři se našim soutěžím budou vyhýbat, protože pro ně budou ztrátou času a bude pro ně jednodušší prodat dílo jinde. A pokud nedokážeme přitáhnout zájem kvalitních autorů, postrádá celé cvičení smysl.

Doufejme tedy, že se aktuální soutěž aspoň v závěru obejde bez kontraproduktivního chytračení na naší straně, s vítězem se bez problémů domluvíme na ceně a příští soutěž o umělecké dílo v našem veřejném prostoru bude už od začátku vypsaná lépe. I kdybychom si podobnou pohlednici za 50 Kč pro začátek dopřáli jen jednou ročně, byla by to pro mě dobrá zpráva.

další názory a komentáře