Červen 1988: Navzdory režimu vznikla samostatná organizace TJ Rytmus Boskovice

Tělovýchovná jednota Rytmus Boskovice vznikla před pádem komunistického režimu v roce 1988 i přes nelibost představitelů boskovické KSČ. Dnes po třiceti letech existence je největší sportovní organizací ve městě a jednou z největších v Jihomoravském kraji. Textem pokračujeme v seriálu o osmičkových výročích v Boskovicích.

Ustavující schůze TJ RytmusUstavující schůze TJ Rytmus   foto: archiv TJ Rytmus

Tělovýchovnou jednotu Rytmus Boskovice zná ve městě mnoho lidí, málokdo ale ví, že její vznik před třiceti lety v roce 1988 nebyl vůbec lehký. V Boskovicích totiž fungovala za minulého režimu hlavní sportovní organizace, a to TJ Minerva. Pod ní byly sdružené všechny sportovní kluby. Jedinou výjimkou byla TJ SOUZ Boskovice, která byla podle zápisu v kronice dokonce jedinou jednotou zřízenou při střední škole v celém Československu.

Pod TJ Minerva tak začínalo i Cvičení na moderní rytmy organizované Věrou Opatřilovou a jejími kolegyněmi. Tyto cvičitelky se ale v roce 1988 rozhodly, že dál nechtějí být pod společným vedením a chtějí si vše řešit samostatně. „Pod Minervou byly sdružené všechny sporty, všechny akce ale musel schvalovat výbor a my měly trochu jinou představu, jak rozvíjet naše aktivity. Vše bylo tehdy zkostnatělé, my chtěly věci dělat jinak, moderně, což byl problém. Nikdo nechápal, proč to chceme dělat jinak,“ vysvětluje Věra Opatřilová.

V této době nebylo běžným zvykem založit nové občanské sdružení, i když to bylo teoreticky možné. „Byly jsme s kolegyněmi nařčeny, že rozbíjíme jednotnou tělovýchovu v Boskovicích. I představování našich plánů na tehdejším Městském výboru KSČ nebylo nic příjemného,“ vzpomíná Věra Opatřilová.

S kolegyněmi si ale vybojovaly registraci vlastního sdružení a třicítka tehdejších členů mohla od konce června 1988 začít pracovat podle svých představ v samostatné organizaci TJ Rytmus Boskovice, která pod stejným názvem funguje dodnes. Letos v květnu si tak její členové na oslavách v sokolovně připomněli 30. výročí.

Aby se ale ještě před pádem železné opony TJ Rytmus neodchýlil od „správné“ cesty a KSČ měla nové sdružení pod svou kontrolou, měl na „černé ovce“ cvičitelky dohlížet politicky-výchovný pracovník. „To prostě muselo být, ale my si ho určily samy. Byla to jedna z nás, která byla sice politicky angažovaná, ale jinak normální ženská,“ podotýká Věra Opatřilová. Podle ní to tak byla spíš šaškárna, kdy každý věděl, že je to jen na oko.

Jedna z prvních hodinJedna z prvních hodin   foto: archiv TJ Rytmus

V době vrcholu měl Rytmus přes 1400 členů

Že však nebylo sdružení se samostatným vedením za komunistů příliš oblíbené, je zřejmé i z městské kroniky z roku 1988, kde je o něm jen velmi krátká zmínka. To mu ale neubíralo na popularitě. Ještě toho roku dokázaly cvičitelky získat do svých řad přes 200 členů. „Každý rok jsme pak přicházely s nějakými novinkami, cvičitelský sbor se rozrůstal, nabídka byla širší. Přidala se k nám děvčata, která chtěla pracovat s dětmi, a tak se náš program stával zajímavý pro stále víc zájemců,“ popisuje vývoj Věra Opatřilová, která stojí v čele tělovýchovné jednoty i po třiceti letech.

Když v roce 1998 slavil Rytmus deset let, měl přes 1400 členů. Z původní třiceti lidí v roce 1988 tak narostl počet za několik let mnohonásobně. „To bylo asi i nejvíc, kolik nás kdy bylo. Pak začaly vznikat další spolky a děti i cvičitelky odcházely jinam,“ přibližuje Opatřilová. I přesto jsou však nejen v Boskovicích, ale také na celém okrese největší sportovní organizací. V dalších klubech se totiž členové počítají na desítky nebo velmi nízké stovky. TJ Rytmus má přitom dnes více než 800 členů, z čehož přibližně polovinu tvoří děti.

Šéfka TJ Rytmus však podotýká, že u nich od začátku činnosti do dneška nešlo o výkonnostní sport, ale takzvaný sport pro všechny. „Jsme moc rádi, že mnoho výborných sportovců města začínalo v našich dětských cvičeních. Právě zde prošli tou základní průpravou, než se rozhodli pro konkrétní sport,“ říká Věra Opatřilová. Mezi nimi jmenuje například úspěšnou boskovickou plavkyni Annu Tlamkovou nebo mistryni republiky v etapovém ultramaratonu Ivanu Hrdličkovou.

Jak říká předsedkyně tělovýchovné jednoty, jejich hlavním a jediným cílem bylo vždy přivést lidi v Boskovicích k pravidelnému pohybu. Od loňska se sice zapojují přímo ve svých barvách do Boskovických běhů, jinak se ale závodů nebo soutěží už dnes neúčastní.

TJ Rytmus organizuje i jednu z tradičních akcí, kterou v Boskovicích nevynechá řada rodičů s malými dětmi. Už čtvrtstoletí pořádá tradiční Pochod za světýlkem. Vždy 28. října na státní svátek vzniku Československa plní děti po cestě na hrad či zámek řadu úkolů. Po příchodu do cíle jim pak rodiče pomohou zapálit svíčku v lampionu a ty pak jdou se světýlkem v ruce vítězoslavně domů. Celkem takto chodí podle Opatřilové více než 300 dětí, s rodičovským doprovodem je to dvojnásobek až trojnásobek. „Je to akce s opravdu hojnou účastí,“ doplňuje.

Školička u lázníŠkolička u lázní   foto: Marek Osouch

Zázemí stále v původním stavu

Pro své aktivity zpočátku využíval Rytmus Boskovice jízdárnu, později se jeho zázemí přemístilo do takzvané školičky u lázní, kde vznikly čtyři menší cvičební sály, šatna, sklad nářadí a kancelář. Cvičitelky začaly využívat také tělocvičny na boskovických školách. Navzdory tomu, že se nejspíš s TJ Rytmus během svého života potkalo velké množství obyvatel Boskovic, školička, ve které dodnes organizace sídlí, je stále v původním stavu. Město, kterému budova patří a které ji jednotě pronajímá, ji za dobu působení jedné z největších krajských sportovních organizací, která letos slaví třicáté výročí, pořádně neopravilo. Na podzim před dvěma roky tam pouze nechala radnice opravit topení, které už bylo v havarijním stavu.

V posledních dvou letech se přitom školička opakovaně zmiňovala při projednávání požadavků občanů u kulatých stolů k rozpočtu města na další rok. Pro rozpočet 2017 byla dokonce jednou z hlavních priorit. Tehdy byl požadavek zaměřen na výměnu oken, ta jsou ale dodnes stále stejná. Při projednávání rozpočtu na letošní rok už byla zmíněna obecně rekonstrukce budovy a také oprava zhruba patnáct metrů dlouhého chodníku ke školičce, který je v dezolátním stavu. Ani tyto požadavky se ale do rozpočtu města nepromítly.

Samotná tělovýchovná jednota se pokouší sehnat na rekonstrukci dotace, ale dosud jí nikdo nevyhověl. Marně žádala ministerstvo školství už třikrát. „Původně byl rozpočet na opravy jeden a půl milionu, pak k tomu město přidalo ještě zateplení, takže teď je to asi na dvou milionech,“ doplňuje Věra Opatřilová. Tuto částku, která není příliš vysoká ani na boskovický rozpočet, ale město ve svých prostředcích nenašlo a na opravy nevyčlenilo.

Otázku, zda má vedení jednoty od města příslib, jestli se bude opravovat budova třeba příští rok, když veškerou dokumentaci včetně stavebního povolení si vzalo město, nechává Věra Opatřilová bez odpovědi. Vnímá, že na podzim jsou komunální volby a po nich může být vše úplně jinak. „Organizaci ale beru jako své dítě. Je mi teď šestašedesát let a byla bych ráda, kdybych to ještě sama dotáhla do konce a školička se opravila,“ uzavírá předsedkyně.


Provoz novin vyžaduje hodně práce a peněz. Ohlasy už čtvrtým rokem dotujeme z vlastní kapsy, protože v nich vidíme smysl a možnost zlepšit život v našem regionu. Našli jsme dostatek čtenářů, kteří mají o naše texty zájem, ale zatím jen málo těch, kteří by nám přispěli finančně. Navzdory tomu ale nechceme naše texty uzamykat jen pro platící, záleží nám na tom, aby se dostaly k co největšímu počtu čtenářů. Jestli nás rádi čtete, zvažte prosím pořízení předplatného. Můžete si nás předplatit na webu i na papíře; bez dostatečného počtu platících čtenářů zanikneme.

další seriály