„V některých oblastech do tří let zmizí lesy.“

Rozhovor s Tomášem Minxem, ředitelem společnosti MP Lesy. Ta se stará nejen o lesy patřící rodině Mensdorff-Pouilly, ale také o boskovické městské lesy. Mluvili jsme o kalamitě v českých lesích, o jejích příčinách i následcích a o možnostech, jak jí čelit.

Co se děje v českých lesích? Zaznívá, že zažíváme největší kalamitu za posledních 200 let. Jak se na to díváš ty?

Když to shrnu pro průměrně zasvěceného čtenáře, tak se dá říct, že od roku 2003, který byl takový první krizový za posledních 20 let, se z oblasti severovýchodní Moravy začal masivně šířit podkorní hmyz. To znamená kůrovec. Situace byla špatně řešena hlavně ze strany tamních majitelů a správců lesů, což jsou v 90 procentech Lesy České republiky. Vlastníkem je stát.

Co to znamená, špatně řešena?

Státní podnik Lesy ČR zadává práce v lesích formou zakázek. Ty se soutěží. Jsou dlouhodobé kontrakty, kdy soukromá firma obdrží zakázku na tři roky na hospodaření na určitém území. To, co je nad rámec těchto dlouhodobějších kontraktů, se soutěží v takzvaných aukcích. Když se někde objeví porost, který zničil vítr nebo brouk, a je potřeba ho vytěžit, vypíšou aukci – to znamená zrychlené výběrové řízení. Buď se někdo přihlásí, nebo nepřihlásí. Všechno běží podle zákona o zadávání veřejných zakázek a k tomu se vážou nejrůznější lhůty.

A chyba se stala kde?

Celý model fungování Lesů ČR je tak nepružný, že nedokázal na kalamitu aktivně reagovat. V reálu najde revírník Lesů ČR kůrovcový strom a potřebuje ho vytěžit. Pokud strom nespadá do dlouhodobé zakázky, musí vypsat aukci. Nabídka visí na portálu veřejné správy a tak dále a tak dále. Reálná doba, než tam přijede někdo s motorovou pilou, je tři měsíce.

A bylo by potřeba, aby to bylo kolik?

Tři týdny. Nemá to řešení. Za celou dobu, kdy téma v širším okruhu odborné veřejnosti diskutujeme, se bavíme o tom, že všichni chodí až za kůrovcem. A ne tam, kde ten brouk dneska je. Potřebujeme najít stromy, ve kterých se brouk aktivně vyvíjí, ty stromy skácet, chemicky ošetřit, odvézt z lesa – cokoliv, co zamezí, aby se zakuklil a vyvinula se nová generace, která bude vesele poletovat po lese a žrát další stromy.

Ohrožení lesů kůrovcem
Ohrožení lesů kůrovcemfoto: Ministerstvo zemědělství

Kde smrk není doma

Bavíme se teď o řešení následků kalamity, ale kde jsou příčiny?

Hlavní problém je v tom, že ze strany člověka přišel zásah strašně pozdě. Uklízely se mrtvoly a neřešilo se, kde brouk aktivně působí.

Takže člověk šíření kůrovce napomohl?

Přesně tak. Tady na Moravě má největší majoritu z pohledu vlastnické držby stát. To jsou Lesy ČR a dva velké vojenské újezdy – Plumlov a Libava. Tam je to téma stejné, opět je to státní firma a platí zákon o zadávání veřejných zakázek. Stejný mechanismus. Armáda funguje navíc na trochu jiné bázi ohledně prodeje dříví, takže se to ještě trochu natahuje. A komplikuje to provoz vojenských újezdů, kde se cvičí, střílí, a v některých oblastech nemůžou lesníci třeba měsíc nebo dva dělat nic. A to jsou oblasti, odkud se teď kůrovec na střední Moravě nezadržitelně šíří všemi směry.

Pořád ale mluvíme o reakci člověka na šíření kůrovce. Do jaké míry tohle všechno souvisí s klimatickou změnou? Stát byl asi pomalý vždycky, jak to že je to najednou tak velký problém?

Před 250 lety, kdy člověk začal aktivně hospodařit v lesích za účelem zisku dřeva na stavební účely, na topení a na vytápění skláren a hutí, nastala první dramatická změna dřevinné skladby. Když se budeme bavit o Boskovicku, jsou zde historicky doložené porosty ve složení buk, jedle, trošku smrk, v nižších polohách borovice a ostatní listnáče, místy modřín. Ale modřín, i když u nás roste úžasně a je zatím poměrně stabilní, se sem dostal také umělou cestou.

A tehdy se začaly sázet smrky?

Ano. Navíc do toho vstoupila klimatická perioda, které se dnes říká malá doba ledová. To bylo období, které se datuje někdy do roku 1985, kdy hodně pršelo. Průměrný roční úhrn srážek byl daleko vyšší, než je dnes. A to jsou optimální podmínky pro růst smrku. Člověk v té době nechápal vazby na změny klimatu, ale bral, že smrk nejrychleji roste, má nejvyšší produktivitu a nejsnáze se pěstuje. Proto ho sázel všude, kde to přicházelo v úvahu. Byla to postupná změna, která trvala až do dneška. Smrk se zanesl i na stanoviště, kde vůbec není doma a kde mu stanovištní podmínky dnes už vůbec nevyhovují. To byl prapůvod masivního rozšíření smrku v celé Evropě, není to jen problém Moravy nebo Čech.

A co se tedy změnilo v tom roce 2003?

Co se stalo, nikdo moc přesně nedokáže říct. Dokonce jsem četl jednu studii, která to dává do souvislosti s výbuchem sopky na Islandu, což mělo nastartovat a urychlit změnu rázu počasí. Už ani nemluvím o klimatu, spíše o počasí. Podle klimatologických údajů je rok 2003 první a skoro největší extrém.

Čili nastala skoková klimatická změna?

Tak tak. A do toho působila zpomalená hospodářská činnost lesních hospodářů na většině území státu. Tím se nastartovalo masivní množení podkorního hmyzu. Kůrovec se lavinovitě šířil dál. Jsou to opravdu miliony brouků, které se v jedné generaci zrodí a rozšíří do lesů.

Kůrovci ta změna počasí vyhovovala v čem?

Problém je hlavně v tom, že zdravý smrk má dostatek obranných látek, aby se broukům bránil. Laicky se říká, že je zaleje pryskyřicí. Funguje to tak, že když má strom dostatek vody, má i dostatek pryskyřice. Když naletí brouk, vyvrtá dírku a snaží se tam vytvořit takzvanou snubní komůrku, kde se páří a klade vajíčka, pustí zdravý smrk do tohoto místa obranné látky. Brouk se udusí a zahyne. Jakmile má strom málo vody, není toho schopen.

Hmyz je navíc hrozně chytrý, takže rozšíří do ovzduší takzvané feromony, které lákají další bratříčky a sestřičky: Pojďte, tento strom je oslabený, tady je pro nás nachystaná hostina. A takhle to pokračuje dál a dál. Takže souběh nepříznivého rázu počasí a špatně řízeného lesního hospodářství zapříčinil situaci, jakou tu dnes máme.

Jak vážná ta situace je?

Do dneška, kdy jsem viděl aktuální letecké snímky ze severní Moravy, jsem si to maloval možná ještě hodně růžově. Dokážu předjímat, že v některých oblastech do tří let zmizí lesy. Jsou to oblasti kolem Šternberka, dále Vítkovsko, Opavsko. Už dnes tam někde najdete jen holiny a křoviny. Les zmizel. Postupuje to směrem na jihozápad, teď se to vyhrotilo v oblasti Olomouce a lesní správy Prostějov. My tady na Drahanské vrchovině se tomu sice bráníme, ale do konce letošního roku a příští rok to postoupí i k nám.

Nemáme partnera, který by nás poslouchal

Ještě než se dostaneme k nám, zajímá mě, do jaké míry je ta situace výjimečná v dlouhodobějším kontextu. Nemohl by někdo říct, že takováhle vlna prostě jednou za pár desetiletí přijde, ale lesy se s tím pak zase vyrovnají a dorostou? Nebo jak těžké je postižená místa znovu zalesnit?

Les většina z nás vnímá jako zdroj dřeva, prostor pro rekreaci a podobně. To je ale jen jedna věc. Musíme si uvědomit, že konkrétně na jižní Moravě tvoří lesu třetinu území kraje a ty lesy jsou hlavním akumulačním zdrojem pitné vody. A mají zásadní dopad na kvalitu ovzduší v regionu. To jsou všechno věci, které mají daleko větší přesah, než kam vidíme my lesáci.

Minulý týden přišla bouřka do Tater. Byla silná, ale nebyla nijak výjimečná. A co se stalo? Rozvodnilo se povodí Dunajce, tuším, že 60 domů to spláchlo a bylo tam několik mrtvých. A obrovské hospodářské škody. Mám v TANAP kamaráda lesníka a on říká, že celý problém je v tom, že spadla výrazná srážka na území, kde ještě před dvaceti lety byly staleté smrkové porosty, které to všechno dokázaly zachytit. Kvůli větrné a následně kůrovcové kalamitě jsou Tatry dnes bezlesé, ekosystémy jsou tak narušené, že velkou srážku nedokážou pojmout nebo alespoň zbrzdit. Voda projde a působí škody. Nechci být špatný prorok, ale tohle všechno se tady může stát i na dalších územích na Moravě a ve střední Evropě.

Dá se tedy říct, že problémy v lese to nekončí, ale začíná?

Přesně tak. Určitě to sledujete a slyšíte, kůrovec teď je politické téma, sešli se páni poslanci a rokovali. Já se přímo i nepřímo snažím jednání účastnit. Dnes máme spoustu dřeva a firmy tak tak přežívají, protože ruku v ruce s tím jde problém, kam s tím dřevem. Ale to všechno je krátkodobý pohled, my se musíme bavit dál. Hospodářská škoda je vztažená ke dnešku, ale to je jen zlomek toho, co přijde v budoucnu. A to se bavím jen o tom, kam já vidím – náklady na znovuobnovení lesních ekosystémů, zadržování vody v krajině, retenční nádrže a tak dál. To jsou věci, které musí přijít.

Hladina vody v mělkých vrtech, květen 2018
Hladina vody v mělkých vrtech, květen 2018foto: ČHMÚ

Do jaké míry lesnictví zaspalo? Někteří ekologové říkají, že mluví o tom, že tato situace nastane, už 20 let – a stát nereagoval. Pořád se sázely smrky a těžilo stejným způsobem, a teď jsme narazili do zdi.

Není to tak, že by někdo aktivně spal. Problém je v tom, že se lesnictví dostalo ve spektru oborů lidské činnosti opravdu na chvost. Jde to vysledovat i v hrubém domácím produktu, na kterém se lesní hospodářství bez dřevařského průmyslu podílí asi jedním procentem. To nám ubralo sílu pro jednání. Nemáme partnera, který by nás poslouchal.

Takže myslíš, že lesníci tomu nebránili, ale spíš neměli sílu to řešit?

Vůbec tomu nebránili. Už v 90. letech spousta lesníků, kteří působí v provozu, upozorňovala, že situace graduje a šíří se to napříč Evropou. Ale nebyl partner, který by s námi o tom mluvil. V Čechách máme navíc specifikum, že lesnictví stojí na dvou ministerstvech. Máme dvojkolejnou státní správu. Jsme přímo řízeni ministerstvem zemědělství, jehož jsme organizační složkou.

Spadají pod něj Lesy ČR?

Ano. A zároveň na nás má vliv ministerstvo životního prostředí přes zákon o životním prostředí, prováděcí vyhlášky a tak dále. Je to paradox. Nás kontroluje a sankcionuje životní prostředí, ale metodicky to vůbec nekoresponduje s tím, co je deklarováno v lesním zákoně, který jde po linii ministerstva zemědělství.

Takže ten, kdo zaspal, nejsou lesníci, ale stát?

Přesně tak.

Co to znamená konkrétně? Kdybyste před pětadvaceti lety chtěli přestat sázet smrky a začít sázet něco jiného, tak jste nemohli?

Nechci pomlouvat náš sesterský obor, a sice zemědělce, ale uvedu to na příkladu, který je naprosto jasný. Jestliže přijde sucho a zemědělec má na poli pšenici, která nevzejde, má pojistky. Lesnictví proti suchu pojistit nejde. Druhá věc je, že zemědělská lobby je někde úplně jinde než naše lesnická. Takže za rok 2017 už je schválený balík prostředků na škody způsobené suchem v zemědělství. My žádné škody nárokovat nemůžeme, protože na nás jaksi nezbylo. Zemědělec dostane tyto refundace, na podzim poorá pole a zaseje znovu. A buď to vyjde, nebo to příští rok udělá stejně.

Bavíme se v cyklu jednoho roku, ale les v cyklu dnešního hospodářství roste 100 let. To není úsloví, průměrná doba od založení lesního porostu do jeho smýcení je v Čechách opravdu 100 let. Za 100 let se mění moc věcí – počasí, lidé, škůdci. Reakční doba, kdy se s tím dá něco dělat, je mnohem delší.

Lesnictví je navíc obecně podfinancované. Zemědělec si zažádá o takzvanou dotaci na plochu a dostane cca 4 tisíce korun na hektar na rok. Já když se snažím a nárokuji všechny možné dotační tituly – na obnovu lesa, na meliorační a zpevňující dřeviny, na ekologické technologie těžby dříví a tak dále – tak když dostanu opravdu hodně, je to 350 korun na hektar na rok. Už z toho je vidět obrovská disproporce. A proč pořád sejeme řepky, kukuřice, pšenice v bramborářských a lněných oblastech? Proč to nikdo nereguluje? Každý rok čtu statistiky, kolik zemědělské půdy ubylo kvůli zástavbě, kolik orné půdy zničila větrná eroze. Jdete na veletrh a vidíte rok od roku větší traktory, větší technologie a mechanismy, které víc a víc devastují půdu. A nikdo to neřeší.

A lesy neřeší taky? Pojďme zpátky do lesa. Proč se pořád sází smrky?

Další věc je, že do pšeničného pole se nikdo nejde projít, ale do lesa ano. Když zemědělec stříká na poli každých čtrnáct dní roundupem, tady to skoro nikdo nevnímá, ale když někdo v lese narazí na stopy po těžbě, kterou jsme provedli třeba v nepříznivém období, jsme hned my ti první, kdo ničí naše lesy. Jsou to neporovnatelné obory, z finančního hlediska i z hlediska lobby. Ale pořád máme v České republice třetinu krajiny pokrytou lesy a já bych byl moc rád, aby to tak zůstalo, nebo abychom to naopak posunuli výš.

Kdyby druhová skladba lesů byla jiná, bylo by to lepší? Byly by lesy odolnější?

Neumím na to jednoznačně odpovědět, protože za poslední dva tři roky jsem četl teorií několik. Každá má seriózní základ, ale každá mi v něčem vadí. Osobně nevidím budoucnost v tom, co tvrdí jiní, že sem posuneme geograficky nepůvodní druhy a to, co prosperuje ve středomoří, poroste při změně klimatu, oteplení a snížení úhrnu srážek i tady. To jsou dřeviny typu ořešák černý, paulovnie, rychle rostoucí kultivary topolů a tak dál. Ony sem zaprvé nepatří a zadruhé nebudou podle mého názoru plnit ekologickou funkci v krajině tak, jak by měly. A zatřetí tím, že sem nepatří, budou daleko náchylnější vůči všem možným disturbancím, ať už biotického nebo abiotického původu. Moje vize, jak s lesy v regionu dál – a to se snažím denodenně prosazovat v práci – je to, že musíme pěstovat druhově i prostorově bohaté lesy.

A to je to, co se nedělo?

Nedělo.

A teď už se to děje? Jak je to na Boskovicku – sázíte pořád smrky, nebo už sázíte jinak?

Ono je zase potřeba se na to dívat ze dvou úhlů – co by člověk chtěl a co reálně může. Ideál je samozřejmě co nejvíc dřevin stanovištně původních. To znamená vrátit se ke smíšeným lesům s pestrou druhovou skladbou. Když vidím, že jednou nám odumírá smrk, podruhé borovice, potřetí dub a další a další dřeviny, tak čím víc dřevin v lese bude, tím stabilnější bude ekosystém. Vypadne jedna dřevina, ale budou tam čtyři další, které funkci převezmou.

A co vám v tom brání?

Dva zásadní aspekty. Ekonomika – je třeba si uvědomit, že majitelé, jako je rodina Mensdorff-Pouilly a další rodiny, pro které pracujeme, nebo třeba město Boskovice, jsou na lesích ekonomicky závislí. Ono je krásné si říct: pojďme pěstovat buky a javory, ale problém je, že tyto dřeviny jsou dnes de facto neprodejné.

Se změnou dřevinné skladby za posledních 250 let se výrazně změnil a specializoval dřevařský průmysl. Celoevropský a celosvětový průmysl je z velké části specializovaný na smrk, a ani při objemech, které se dnes těží, obrovské kapacity pořezu nestačí. A až jednou smrk nebude, firmy se budou muset přeorientovat na něco jiného. Ale to znamená postavit nové fabriky, vymyslet nové stroje, nové způsoby zužitkování dřeva.

Vlastnosti dřeva jsou natolik odlišné?

Ještě před rokem jsem se smál vizi jedné firmy, která přišla s tím, že bude stavět krovy z bukového dřeva. A dnes už je to realita, znám asi tři firmy, které přešly ze smrku na buk. Funguje to, dokonce bych řekl, že lépe než u toho jehličí. To je jedna z možných cest, ale zatím je to kapička v moři. V Rakousku, v Rumunsku, v Itálii stojí obrovské fabriky, které polykají miliony kubíků jehličnatého dříví.

Vývoj druhové skladby lesa na Boskovicku
Vývoj druhové skladby lesa na Boskovickufoto: Data ÚHÚL, graf Tomáš Znamenáček

Žádná úmyslná těžba

Jaké množství lesů obhospodařuje firma MP Lesy?

MP Lesy byly zapsány do obchodního rejstříku k 1. lednu 1993, firma vznikla jako správce restituovaného majetku rodiny Mensdorff-Pouilly. Do roku 2012 obhospodařovala přibližně 4,5 tisíce hektarů lesů v oblasti okolo Boskovic, směrem do vrcholových částí Drahanské vrchoviny. Změna nastala v roce 2012, kdy transformací majetku a majetkové držby jsme se stali správci i dalších majetků. Dnes obhospodařujeme tři šlechtické majetky – rodiny Mensdorff-Pouilly, v oblasti Protivanova je to 1100 hektarů rakouského šlechtice pana Heinricha Hoyose a od loňského roku jsme nově převzali do správy majetek rodiny Belcredi v oblasti Brodku u Prostějova. To je východní strana vojenského újezdu.

A také se staráte o boskovické městské lesy?

To je téma posledních pěti let. Z větších majetků, které spravujeme, je to ten nejmenší, jedná se o 290 hektarů.

Takže dohromady je to kolik?

Teď máme pod přímou správou asi 5500 hektarů.

Jak intenzivně se v těch lesích těží? Jaká je procentuální roční obnova lesů?

Dle lesního hospodářského plánu, podle kterého hospodaříme, by měla kompletní obnova lesních porostů proběhnout zhruba za 100 let. To znamená, že každý rok bychom měli obnovit přibližně jednu setinu plochy námi obhospodařovaných lesů. Lesní zákon nám umožňuje zahájit obnovu v porostech, které dosáhly 81 let věku. Dá se říci, že do roku 2016 se nám to úspěšně dařilo. Od roku 2017 však dramaticky stoupl podíl těžeb porostů poškozených vichřicemi, kůrovci a suchem. Během jarních měsíců jsme tak zalesnili přibližně 40 hektarů holin, které nebyly plánovány a pocházely právě ze zmiňovaných kalamitních těžeb. Tím se dostáváme do situace, kdy obnova lesa běží zcela mimo plán.

Dalším důležitým aspektem je to, že v případě obnovy takto zničených porostů jsme odkázáni na tzv. umělou obnovu lesa. To znamená, že musíme vypěstovat v lesní školce vhodné sazenice a ty pak ručně vysadit na holiny. Do roku 2016 se nám dařilo téměř 50 procent obnovy řešit pomocí přírodních procesů. Využívali jsme jemné hospodářské způsoby, kterými jsme podporovali přirozenou obnovu lesních porostů. To se nám dařilo s výjimkou borovice u všech hospodářských dřevin. Na rozsáhlých kalamitních holinách to však není možné, zejména kvůli dramaticky změněným podmínkám mikroklimatu. Tyto plochy jsou silně osluněné, přehřívají se, rychleji vysychají a zarůstají buření. Plochy ve svazích jsou pak navíc silně ohroženy erozí. Zde pak nezbude nic jiného než sazenice ručně vysadit a následující roky se o ně pečlivě starat.

A zároveň klesla cena dříví?

Ano. Tento týden jsem douzavíral smlouvy na třetí kvartál a jsme na cenách roku 2008. A to prosím v době ekonomické konjunktury, kterou tady málokdo pamatuje, kdy platy rostou závratnou měrou a tak dále.

To je další závažný fakt, který působí proti nám. Dostali jsme se v podstatě do stavu nekonkurenceschopnosti s ostatními odvětvími. Nedokážeme lidi zaplatit, protože žijeme z toho, co si vyděláme za dříví, které prodáme. Situace se bude asi dál zhoršovat.

Procentuálně klesly ceny asi o kolik?

O dvacet pět procent.

A komu prodáváte? Kde končí dřevo, co tady kolem nás roste?

Dnes můžu reálně říct, že s výjimkou Jižní a Severní Ameriky kdekoli na světě. A samozřejmě s výjimkou Antarktidy.

Prodáváte překupníkům, kteří dřevo prodávají dál, nebo je rovnou prodáváte zpracovatelům?

V 90. letech model lesního hospodaření vznikal tak, že zde byla spousta subjektů, které nakupovaly lesní dříví a za účelem zisku či marže ho přeprodávaly dál. Tento model nedávno přestal fungovat, protože je neekonomický, a marže se zmenšovaly. Dnes jde naše dříví napřímo k odběratelům, kteří ho zpracovávají. Skoro o každém stromu, který vytěžíme, vám dokážu říct, kde skončí. Minimálně co se týká dalšího zpracování. A vzhledem k tomu, že znám ten dodavatelsko-odběratelský řetězec až do dodávek řeziva, tak i v jakém světadílu končí.

A to je tedy skoro všude?

Padesát procent našeho dříví končí na evropském trhu. Nějakých dvacet procent na asijských trzích včetně Japonska. A ten zbytek je Blízký východ a severní Afrika. Donedávna to byla i Austrálie, ale kvůli logistickým problémům a problémům na Suezském průplavu to skončilo. Tak to dnes je – problémy na Suezském průplavu de facto ovlivňují náš problém s kůrovcem na Boskovicku.

To je globalizovaný svět.

No jasně. Když dnes všechno funguje, jak má, vytěžíme třeba v lednu dříví a nejpozději v dubnu, v květnu se z něho v Japonsku staví domy nebo dělá nábytek. Globální trh se dřevem je podobný jako u jiných komodit a je neskutečně rychlý.

Ale asi taky není moc ekologický.

Samozřejmě. Stopa, kterou to zanechává za sebou v podobě spotřebované nafty a dalších surovin z neobnovitelných zrdojů, je šílená. Ale zase si za to můžeme my jako lidská společnost v prostředí střední Evropy. Podívejme se, z čeho pijeme, proč tady máme plastová brčka, proč používáme plasty? Proč nevzděláváme svoje potomky v tom, abychom dřevo jako surovinu, která je naprosto ekologická, a dokonce nám váže ten nešťastný oxid uhličitý a oxid dusíku, dokázali lépe zhodnotit v místě vzniku? Proč my musíme dříví vytěžené v Boskovicích posílat do Japonska?

Zapomněli jsme na tradiční řemesla, která po staletí v regionu fungovala a ekonomicky ho pozvedala. Dnes, když si budeš chtít postavit dům ze dřeva, ve dvou třetinách případů narazíš na firmy, které o tom neví vůbec nic. A to nechci nikoho pomlouvat. To je ten problém. Všechno balíme do plastů, ale proč nepodpořit papírenský průmysl? Samozřejmě, papírenství je také zátěž a zanechává za sebou určitou stopu, ale dnes už jsou technologie, které dokážou papír zpracovat velice šetrně, a je mnohem lepší dávat rohlíky do papírového sáčku než do plastu.

Současná druhová skladba lesů na Boskovicku
Současná druhová skladba lesů na Boskovickufoto: Data ÚHÚL, graf Tomáš Znamenáček

Nutí vás ekonomický tlak, abyste netěžili úplně šetrným způsobem?

Když budu mluvit za nás, tak se tomu bráníme, seč můžeme. S čistým svědomím říkám, že ne.

Co to znamená? Kterým konkrétním postupům se musíte vyhýbat?

Poslední dva roky děláme pouze těžbu zamezující šíření kalamitních stavů. V letošním roce je 99,9 procenta z vytěženého objemu buď kůrovcové dříví nebo dříví z větrných kalamit po bouřích v březnu letošního roku a v říjnu a srpnu loňského roku. Žádná úmyslná těžba. Není to tak, že bychom potřebovali čerstvé dříví na prodej, a proto jsme ho těžili. Na majetcích, které obhospodařujeme, jsem vyhlásil stopstav v úmyslných těžbách. Soustředíme se jen na zpracování kalamity. Je to zpomalení pádu, určitě to nezastavíme, ale i to pomáhá.

Další problém je nasazení velkokapacitních technologií. Ochránci přírody harvestorové technologie velice neradi vidí, ale bohužel jsme byli dotlačeni do situace, kdy není vyhnutí. Musíme tyto technologie nasazovat právě proto, že v lesnictví nejsou lidi. Nastal obrovský odliv v řadách dělníků, externích i vlastních, do jiných odvětví a my nejsme schopni je nahrazovat. Já jim to nevyčítám, jinde si vydělají víc než v lese. Když nemáme lidi a máme stroje, musíme je využít. Nese to samozřejmě s sebou různá úskalí, havárie a tak dál, ale snažíme se to omezovat, využíváme biologicky odbouratelný olej a technologie jsou nastaveny tak, aby dopad na životní prostředí byl minimální. Ale ne vždycky se to podaří.

Na druhou stranu existuje v řadách laické veřejnosti spousta nesprávných domněnek. Řada lidí říká: Kdybyste používali koníky, jak to bylo po válce! Ale je prokázáno, že přibližování dříví koněm ve stojícím porostu zanechává 30 procent poškozených stromů, zatímco harvestorová technika za optimálních podmínek pouze 5 procent. Z tohoto pohledu je šestkrát ekologičtější harvestor. Byť místo trávy žere naftu. Všechno má svoje pro a proti a je třeba to důsledně vážit a rozhodovat se správně.

Ekologové mluví také o tom, že je problém v nadměrných stavech zvěře, která ničí mladé stromky. Potýkáte se s tím také?

Pravdou je, že tohle je žhavé téma. Pamatuju si raná 90. léta, kdy hlavně jelení zvěř v oblastech vojenských újezdů, ale i v dalších revírech státních lesů byly výrazně přezvěřené. Vzhledem k tomu, že ekologické podmínky pro zvěř nedostačovaly a zvěř tam trpěla hladem, šířila se dál. Téma má opět široké spektrum úhlů pohledu. Ekologové to vidí nějak, zemědělci zase svojí optikou a lidová myslivost zase jinak. Já mám také svůj názor a zcela nepokrytě ho řeknu – zvěř do lesa patří a vždycky patřila. Nechci les vnímat jako na jedné straně dřevo a na druhé zvěř, je to ekosystém a zvěř do něj patří. Má to i své historické vazby a myslivost patří ne nadarmo ke kulturnímu dědictví České republiky. A je potřeba i tohle vnímat.

Dnes se ale zpochybňuje především ta míra. Tedy že ekosystém vlastně trpí tím, že zvířat je moc. A že myslivci tomu pomáhají – nosí tam hodně žrádla, aby zvěře bylo hodně a oni si mohli zastřílet.

To je řečeno naprosto správně. Došlo k tomu, že se výkon práva myslivosti – tedy aktivní odlov a péče o zvěř – odtrhl kvůli legislativě od vlastnictví lesa. Většina republiky je dnes rozdělena do honiteb, které si pronajala sdružení myslivců. A ti se zde snaží myslivecky hospodařit. Platí ale nájem a na ten si chtějí přivydělat, málokdo to platí ze svého, takže logicky je jejich cílem mít hodně zvířátek, aby bylo co střílet a platilo se za trofeje a za prodej zvěřiny.

Jste i vy pod tímto tlakem?

Ne. Mně se podařilo s vlastníky domluvit tu správnou míru, kdy říkáme, co jsme ještě ochotni akceptovat a kolik zvěře v našich revírech chceme. A kde už vzniká hospodářská škoda a musíme zasáhnout.

To znamená, že máte v průměru nižší stavy zvěře, než jsou jinde?

To bych netvrdil. Podařilo se mi prosadit, že naši lesníci aktivně vykonávají právo myslivosti. Nezbavili jsme se myslivecké části pronájmem, ale vtáhli jsme do toho vlastní lidi. Znamená to, že jestliže lesník na jaře zalesnil nějakou holinu bukem a musí se o to starat, tak má zájem, aby tam ta buková kultura odrostla a byl tam pěkný les. Ví, že když tam vysadil listnáč, který je atraktivní pro zvěř, tak si tam automaticky večer půjde sednout a nějakého jelena tam střelí. Je to jednoduché – pokud máte lidi v lese a oni řeší obě dvě strany, lesařinu i myslivost, dokážou najít vyvážený stav, kdy škoda může být nulová nebo akceptovatelná.

Když mi někdo položí otázku, vždycky se ptám, co je to ta škoda. Když se budeme bavit ekonomicky, je potřeba ji vyčíslit. Pokud je nevyčíslitelná, ale srnec si tam přesto někde něco ukousne, pak to není škoda, ale přirozené chování tohoto druhu zvěře. Srnec tam byl vždycky a vždycky pásl trávu a okusoval měkké listnáče. A zase: tím, že jsme zde nasázeli smrkové monokultury, jsme ho de facto připravili o potravu. Srnčí zvěř mimo jiné není zvěř lesní, jak se mylně mnoho lidí domnívá, ale stepní. My jsme srnce vyhnali z polí, kde jezdí velké traktory a kombajny, nacpali jsme ho do lesa, kde se aspoň má kde schovat. Ale co tam má žrát, když je tam samý pichlavý smrk?

Jaká je skladba lesa, který dnes zakládáte?

Je to předepsané zákonem o lesích. Ten každému vlastníku nařizuje, že by měl minimálně 20–25 procent porostů zakládat z dřevin takzvaně melioračních nebo stabilizačních. To znamená listnáče, jedle, douglaska a další druhy dřevin. Toto je legislativně povinné minimum. Náš pěstební systém funguje tak, že sázíme výrazně víc, než je tento limit. Reálně se dnes blížíme k 50 procentům melioračních a zpevňujících dřevin.

A ta druhá část souvisí s tím, co jsem říkal. Smrk potřebujeme a potřebovat ho budeme, protože my z něj prostě žijeme. A další věc je, že dnes není dostatek sadebního materiálu ostatních dřevin, vyjma smrku. I kdybych řekl, že budeme od zítřka sázet 100 procent listnáčů, tak to nepůjde, protože není nasbíraný dostatek osiva a nejsou vypěstované sazenice, abych je mohl nakoupit a do lesa vysázet.

Nehrozí tady ale nebezpečí, že ten smrk stejně nepřežije, takže vám ekonomický efekt tak jako tak nepřinese?

Máš naprostou pravdu. Mou úvahu je potřeba rozvinout ještě dál. Bavili jsme se tady o půdoochranné a vodoochranné funkci lesa. Dnes je priorita zabránit masivnímu rozpadu lesních komplexů. I za cenu toho, že musíme sázet něco, o čem dnes víme, že to není úplně optimální. V reálu je pro mě pořád lepší zalesnit letos kůrovcovou kalamitní holinu smrkem, s jistou mírou předvídaného rizika, že se zde ten smrk stejně nedožije sta let. Ale já vím, že se do budoucna bude stejně redukovat – suchem, broukem a tak dál. Tím zalesněním získávám čas na přípravu té plochy. Jestliže mně dvacet, třicet, padesát procent smrku odumře, mám čas nasbírat si bukové osivo, vypěstovat sazenice a za tři, za pět, za deset let do těch mezernatých porostů začít sázet a vnášet další dřeviny. Smrk působí v těchto případech jako pionýrská dřevina. V klimaxovém stádiu takto funguje třeba v severských zemích. Někde je nahrazovaný břízou, někde jeřábem. Když se člověk vypraví do Skandinávie, krásně to vidí. Někde spadne les, první dřeviny, které tam nalétají, jsou bříza, jeřáb, smrk. A teprve potom se do mezer vtlačují ostatní dřeviny, které tam patří, a vlivem sukcese se tam dostanou. My tu sukcesi dnes musíme nahradit, ale nemáme dostatek optimálního sadebního materiálu.

Odpovědnost člověka vůči krajině

Jak bude les, který je zde okolo nás, vypadat třeba za 50 let? Máš nějaký takový odhad?

Upřímně řečeno nemám. Ptám se na to sám sebe prakticky dennodenně, když jsem v lese, jak by to mohlo dopadnout. A skoro se bojím si odpovědět. Není to odpovědnost jenom nás lesáků, je to odpovědností člověka vůči krajině a vůči životnímu prostředí.

Odpovídat za nás za lesáky by bylo velmi úzkoprsé. Tuhle otázku je třeba vnést do celé společnosti a zeptat se lidí, jestli si vůbec uvědomují, k čemu les kromě dřeva v krajině vůbec slouží. Tohle je to téma.

Různé legislativní změny jako vyhýbání se plastům vnímáš pozitivně?

Zcela bezesporu. Myslím si, že dnes je nejdůležitější práce v regionech a v mikroregionech. Práce s lidmi, kteří žijí tam, kde ty lesy jsou a dnes mají problém. Podporovat zaměstnanost, regionální spotřebu obnovitelných surovin. Jak jsem říkal, bez podpory už to dnes ekonomicky prakticky nevychází a lidé nám odchází.

Dnes jsme to zrovna řešili se zástupci Krajského úřadu. Zcela reálně se stane to, že některý ze středně velkých vlastníků to ekonomicky neustojí. Jen nevím, jestli to bude do roka a do dne, nebo do dvou. Nebudou mít prostředky na to, aby s kalamitou aktivně bojovali. A co bude pak? Bude tam následovat rapidně zrychlený rozpad lesních majetků, nebo se budou různě překupovat a přerozdělovat.

A míra koncepční práce v nich bude klesat.

Bude klesat a navíc to všechno bude platit daňový poplatník z vlastní kapsy. To si spousta lidí ani politiků neuvědomuje. Stát v prvním paragrafu lesního zákona deklaruje zájem o celospolečenské a produkční funkce lesa, tím pádem je povinen do toho intervenovat a zasadit se o to, aby lesy zachovaly svoji funkci. Tím pádem stát bude muset do tohoto problému vložit nemalé finanční prostředky. Stojíme na prahu diskusí, které vedeme s ministerstvem financí, zemědělství, životního prostředí a už v letošním roce hledáme desítky miliard, kterými bychom saturovali chybějící finanční prostředky v lesním hospodářství, abychom aspoň mohli dál pokračovat v boji s rozjetou kalamitou. To je zásadní i z celkového pohledu ekonomiky státu. Pan premiér Babiš nám dal jasně najevo, že tyto peníze není v žádném případě schopen uvolnit. Ale pokud peníze do lesnictví a příbuzných oborů nepřijdou, ti lesníci to zadarmo dělat nebudou. Půjdou prodávat do Lidlu na pokladnu. To je reálná situace.

další rozhovory