Z muzejního depozitáře: Prapor čtenářského spolku Velen

Jedním z prvních projevů vzrůstu národního uvědomění na Moravě bylo zakládání kulturních spolků – především čtenářských a zpěváckých, jejichž vznik byl umožněn uvolňováním poměrů v habsburské monarchii. V Boskovicích byl roku 1863 založen spolek Velen, jako jeden z prvních na Moravě.

Prápor spolku VelenPrápor spolku Velen   foto: Petr Vítámvás

Od konce 18. století postupně docházelo k legislativním úpravám spolkového života, pravidla zakládání spolků byla zpočátku velmi striktní. K určité liberalizaci předpisů upravujících shromažďovací právo dochází až po pádu bachovského absolutismu a vydání tzv. Říjnového diplomu a na něj navazujících spolkových zákonů v 60. letech 19. století. V letech 1860–1863 bylo na Moravě založeno přes 40 kulturních spolků, v bývalém politickém okrese boskovickém byly v roce 1863 založeny spolky v Blansku (12. 1. – datum schválení stanov prezidiem moravského místodržitelství), Olešnici (16. 2.), Adamově (14. 10.), Boskovicích (20. 10.) Jedovnicích (30. 11.), Sebranicích (12. 12.).

Na Moravě měli velký podíl na zakládání a činnosti kulturních spolků kněží a bohoslovci, byli horlivými šiřiteli národní vzdělanosti. Například olomoučtí bohoslovci ze svých chudých prostředků založili na 400 farních a obecních knihoven, podobně působili i brněnští bohoslovci, kteří založili 243 knihoven. Fary se často stávaly ohnisky vlasteneckého ruchu. Nejedno české město vděčí za své národní probuzení svému vlasteneckému faráři.

Na počátku národně-emancipačních snah v Boskovicích stojí kaplan Libor Scholz, který zde působil v letech 1860–1863. Boskovice byly jeho prvním působištěm po studiu teologie v olomouckém semináři. Zde od roku 1835 seminaristé provozovali Slovanskou knihovnu, v níž Libor Scholz působil nějaký čas jako knihovník a s touto zkušeností se pak na svých působištích snažil zakládat či podporovat knihovny s českou literaturou.

P. Libor Scholz svým působením jistě způsobil nemalý rozruch. V červenci roku 1861 uspořádal slavnost k blahořečení Jana Sarkandra a v září toho roku vedl první procesí z Boskovic na Velehrad, patřil k šiřitelům cyrilometodějské úcty a zapojil se i aktivní účastí do organizace cyrilometodějských oslav roku 1863 na Velehradě a v Brně. V Boskovicích si jednak tímto svým vlasteneckým vystupováním, ale i svým laskavým chováním a podporou chudých získal širokou oblibu mezi farníky, a to nejen z nižších vrstev. Na druhou stranu si proti sobě popudil část měšťanů, kteří nebyli jeho národně emancipačním snahám nakloněni.

Scholz organizoval v Boskovicích večerní schůzky obrozeneckých nadšenců a všemožně přesvědčoval a podněcoval k založení čtenářského spolku.

V této jeho činnosti mu byl nápomocen i boskovický rodák a majitel vychovatelského ústavu ve Vídni Petr Bílka, o němž je ve zprávě z roku 1862 zmínka, že byl první, kdo přispěl na nákup knih. V srpnu roku 1863 pak přijel Bílka do Boskovic. Přivezl knihy pro český spolek, finančními dary také podpořil učitele a jejich pomocníky a měl také v úmyslu rozdělit mezi školní mládež 400–500 knih – to mu ovšem bylo znemožněno panem děkanem. Nicméně se na Bílkovu počest konala slavnost, na které se pilo – na jeho útraty – až do půlnoci. Druhého dne odjel Bílka, poněkud rozladěn děkanovým postupem, zpět do Vídně; jeho knihy se však nakonec mezi mládež přece jen dostaly, i když ne na slavnostním shromáždění, jak Bílka plánoval.

Tyto události pak vedly děkana Mazáče k tomu, že požádal o přeložení P. Scholze na jiné místo, tím si však popudil velkou část farníků, a dokonce došlo i k srocení a výtržnostem před farou. Scholz tedy z Boskovic odešel ještě v srpnu roku 1863, avšak svým působením v Boskovicích zasel sémě, které padlo na úrodnou půdu – pozvedl národní sebevědomí boskovických obyvatel, kteří se pak odhodlali k založení vlasteneckého Čtenářského spolku Velen, jehož se pak Scholz stal čestným členem. Stanovy spolku byly sepsány 18. srpna 1863, potvrzeny byly 20. října 1863 a již 1. listopadu 1863 se konala první valná hromada v domě Františka Kučery na náměstí č. 16. Prvním předsedou byl zvolen – v nepřítomnosti – boskovický rodák, ředitel Petr Bílka z Vídně, který spolek na dálku vydatně podporoval, například předplatným novin, časopisů i knih. Na zprávu o svém zvolení předsedou spolku odpověděl tímto dopisem:


SLAVNÝ SPOLKU!

Byl jsem srdečně potěšen důvěrou, kterou Slavný Spolek čtenářský ve mně vložil, zvoliv mě dne 1. listopadu t. r. za svého předsedu. Nemoha však, nejsa mezi Vámi, tohoto čestného úřadu na se vzíti, vzdávám upřímné díky Slavnému Spolku za takové vyznamenání; nicméně, třeba že vzdálen jsem, mysl moje bude vždy při Vás, a budu hleděti, seč budu, přičiňovati se k tomu, aby Spolek čtenářský otcovského mého města, mně nad jiné drahého, stále se zveleboval a prospíval!

Zatím posílám Slavné Jednotě zásobu tištěných statutů spolkových na rozdanou údům skutečným a jiným osobám pro poučenou; knihy zde sub A přiložené daroval našemu Spolku pan J. L. Kober, knihkupec v Praze; knihy pak sub B jsou darem ode mne. Od nového roku předplatím na jméno Slavného Spolku na „Moravskou Orlici“ a na „Moravana“, na „Hlas“ a na „Národní listy“ i na „Politiku Pražskou“; též váženému Spolku co nejdříve pro ozdobu čtenárny odešlu Šemberovu velkou mapu Moravskou, která právě se vydává.

Jinak propůjčím se milerád Slavné Jednotě radou i skutkem, kdy koli a včem koli by toho sobě žádala.

Slavný Spolek mějž mne přátelsky omluvena, že tak pozdě odepisuji a díky za zvolení skládám; rheumatismus v ruce, který mne na pátý týden již skličuje, byl mi v tom nemilou překážkou.

S tím Slavnému Spolku ve všem hojného prospěchu a zdaru přeju, a jsem v úctě všeliké

Slavného Spolku upřímně oddaný

PETR BILKA

Ve Vídni, dne 3. prosince 1863.


Členové spolku se scházeli dvakrát týdně k četbě knih, novin a časopisů a postupně se součástí schůzek stal také zpěv národních písní. První známou kulturní akcí spolku byla česká beseda se zpěvy a deklamovánky, kterou uspořádal 4. června 1865 Jan Kubín. V roce 1866 bylo rozhodnuto rozšířit působnost spolku také na zpěv, změna stanov byla úřady schválena v březnu toho roku a od té doby se spolek nazýval Čtenářský i zpěvácký spolek Velen. Prvním sbormistrem spolku se stal boskovický nadučitel Jan Vacha. V roce 1870 začal spolek pořádat divadelní představení. První nastudovanou divadelní hrou byly Berounské koláče od J. N. Štěpánka, kterou spolek sehrál v režii učitele Františka Jaruška v lednu 1870 v hostinci „U Františků“ na náměstí, kde je dnes prodejna Steinhauser.

V letech 1873 až 1877 došlo k útlumu spolkové činnosti, od úpadku jej zachránil P. Bílka tím, že pro spolek předplácel všecky noviny i po dobu jeho nečinnosti. Od roku 1878 organizoval spolek Velen vždy na začátku masopustu Besedu a ke konci masopustu Šibřinky, které se těšily velké oblibě, mimoto pořádal spolek besedy při každé vlastenecké události: tak oslavil stříbrnou svatbu Jejich Veličenstev dne 24. dubna 1879 a svatbu J. V. korunního prince Rudolfa s princeznou Štěpánkou dne 10. května 1881. Roku 1880 uspořádal spolek Velen na počest 60. narozenin předsedy Petra Bílky banket a besedu, které se zúčastnila všecka honorace města Boskovic a okolí. Roku 1881 začal spolek po delší přestávce opět pravidelně hrát divadelní představení.

V nových spolkových stanovách z roku 1883 bylo pojednáno o spolkovém praporu:

Prápor spolkový. § 26. Při všech vycházkách a veřejných obřadech, jichž se spolek súčastní, užívá spolkového práporu. Prápor spolkový shotoven jest z látky bílé po jedné a modré po druhé straně, a kolem lemován zlatým třepením. Na straně modré nalézá se znak města Boskovic a kolem nápis: Léta Páně 1863 – Boskovice; na bílé straně, v středu vyšitý věnec; u prostřed věnce nápis: „Čten.-zpěv. spolek Velen.“ Na hrotu žerdě nalézá se postříbřená orlice a pod touto dvě stužky červené barvy s nápisy: „K zdaru obce a k slávě vlasti.“

O tom, že prapor sloužil k ustanoveným účelům, svědčí zpráva o návštěvě zpěváckého spolku Lýra v červenci 1883, který zavítal do Boskovic a kterému „…spolek Velen do Skalice s praporem a hudbou vstříc šel, pak do svých místností uvedl a s nimi se dlouho a srdečně bavil.“

Spolek de iure ukončil svoji činnost ve 20. letech 20. století, fakticky však pravděpodobně již dříve (někdy na začátku 20. století) začala činnost spolku ochabovat, když jeho členové – podle toho, jak se jejich zájmy rozrůzňovaly – přecházeli do nově zakládaných spolků a organizací.

Na tradici čtenářského spolku Velen navázaly další kulturní i tělovýchovné spolky a později divadelní ochotnické spolky a soubory i institucionální knihovny. Jak napsal dobový autor o spolku: „…vykonal kus perné práce na národa roli dědičné! Budil ospalé, podněcoval netečné, vzdělával a bavil své věrné, stál na stráži národní, když zloba osudu hleděla zahubiti statky naše nejdražší – náš jazyk, naši svobodu!“


Provoz novin vyžaduje hodně práce a peněz. Ohlasy už čtvrtým rokem dotujeme z vlastní kapsy, protože v nich vidíme smysl a možnost zlepšit život v našem regionu. Našli jsme dostatek čtenářů, kteří mají o naše texty zájem, ale zatím jen málo těch, kteří by nám přispěli finančně. Navzdory tomu ale nechceme naše texty uzamykat jen pro platící, záleží nám na tom, aby se dostaly k co největšímu počtu čtenářů. Jestli nás rádi čtete, zvažte prosím pořízení předplatného. Můžete si nás předplatit na webu i na papíře; bez dostatečného počtu platících čtenářů zanikneme.

další seriály