Říjen 1918: Do Boskovic se donesla zpráva o vzniku Československa až o den později

Rok 1918, konkrétně 28. říjen, se dá považovat asi za nejvýznamnější osmičkové výročí, které si Česká republika připomíná, přestože se oslavuje vznik státu, který už ani neexistuje. Jak prožívali vznik Československa obyvatelé Boskovic, popisuje tento text, kterým pokračujeme v seriálu o osmičkových výročích.

Telegram oznamující vznik československého státuTelegram oznamující vznik československého státu   foto: Muzeum regionu Boskovicka

Zatímco v Praze 28. října 1918 už oslavovali nový stát, v Boskovicích o ničem nevěděli. Až následující den se dostala zpráva o založení Československa také do Boskovic, jak vzpomínal při desátém výročí jeho vzniku jeden z místních.

„Přišel jsem dopoledne na poštu, kde u okénka telegrafního oddělení stál přítel Ruda Morávek. Slečna Gusta Chlupová opisovala z pásky nějaký velmi důležitý telegram, neboť byla radostně vzrušena a stále něco povídala ostatním. Slyšeli jsme: ‚První článek ústavy (…) Zákony zůstávají v platnosti. Československý stát se všemi právy a atributy je utvořen. Veškerou moc přejímá Národní výbor.‘ Vrchní poštmistr pan Vagner přichází a pomáhá. První blankety jsou hotovy a pan poštmistr chvátá na radnici. Vzápětí dává slečna Gusta druhý opis a již chvátám na náměstí a volám na vše strany: ‚Vzhůru, máme svůj vlastní stát!‘ Vychází úředníci z kanceláří. Podávám telegram okresnímu soudci Sekaninovi a starostovi Josefu Kirchmannovi. Rychle na děkanství. Sdělujeme děkanu P. Veselému radostnou zprávu žádajíce, aby dal zvoniti. Bylo právě 11 hodin, když na věži chrámové zazněl umíráček starému Rakousku a nato velký zvon osvobozenému českému státu,“ píše jistý pan Náhlík ve vzpomínce, která se dochovala v boskovickém muzeu.

Dne 29. října 1918 se telefonátem z Brna o vzniku Československa dozvěděli i na okresním úřadě v Boskovicích. O několik dnů později už byli úředníci vyzváni, aby nastoupili službu na Slovensku, které se do nového státu připojilo k českým zemím. Josef Kirchmann dál pokračoval jako starosta i v samostatném státě; společně s ostatními boskovickými zastupiteli se radoval z nové republiky, když se poprvé jako už na Rakousku nezávislí politici sešli na schůzi 19. prosince. O pár dní později po schůzi zastupitelů se už zdobily veřejné budovy ve městě, protože se do vlasti vracel prezident Tomáš Garrigue Masaryk.

Pro obyvatele Boskovic však nebyl vznik státu náhlým zvratem, který by nečekali. Věděli, že snahy o osamostatnění jsou, zvlášť když Rakousko vysilovala válka. „Poprvé ve válečné době shromáždilo se obyvatelstvo večer jako v předtuše na našem rynku, kde byla společně zapěna píseň ‚Kde domov můj‘. Z věže radnice zavlál zase prapor červenobílý. Nevědělo se nic určitého, ale očekával se převrat. Věděli jsme, že naši legionáři bojují za samostatnost národa a se zatajeným dechem poslouchaly se zprávy vracejících se vojínů z front,“ vzpomínal dále pan Náhlík na květen 1918, kdy pražské oslavy padesátiletého jubilea položení základní kamene Národního divadla pronikly i do Boskovic.

Oslavy vzniku Československa probíhaly začátkem listopadu 1918 také na gymnáziu, a to včetně školních bohoslužeb a požehnání novému státu. Právě náboženské úkony, které byly za rakouské nadvlády na gymnáziu povinné, se staly od poloviny prosince 1918 už nezávaznými.

Říjen 1928 ve znamení oslav desátého výročí

V Boskovicích pojali oslavy deseti let existence Československa velkolepě. Už v předvečer jubilejního dne prošel městem lampionový průvod na náměstí, kde po projevech řečníků následoval ohňostroj. „Ohně zapálené na okolních kopcích plápolaly čistým plamenem, jako plane opravdové nadšení osvobozeného národa,“ stojí v boskovické kronice, která se začala psát až v roce 1922, takže na rok 1918 v ní nejsou vzpomínky.

Následující jubilejní den byl spojený se mší v kostele a také dalším průvodem, kterého se účastnily všechny školy, a na náměstí se opět pronášely proslovy. „Vděčně bylo vzpomínáno osvoboditelů, kteří nasadili vše, aby národu vydobyli a přivodili radostné dny, jaké jen svoboda může přinést,“ píše se v kronice na závěr zápisu tehdejších oslav.


Provoz novin vyžaduje hodně práce a peněz. Ohlasy už čtvrtým rokem dotujeme z vlastní kapsy, protože v nich vidíme smysl a možnost zlepšit život v našem regionu. Našli jsme dostatek čtenářů, kteří mají o naše texty zájem, ale zatím jen málo těch, kteří by nám přispěli finančně. Navzdory tomu ale nechceme naše texty uzamykat jen pro platící, záleží nám na tom, aby se dostaly k co největšímu počtu čtenářů. Jestli nás rádi čtete, zvažte prosím pořízení předplatného. Můžete si nás předplatit na webu i na papíře; bez dostatečného počtu platících čtenářů zanikneme.

další seriály