„Nechci hrát uraženého.“

Rozhovor s Petrem Malachem, končícím místostarostou a předsedou boskovické ČSSD. Mluvili jsme o tom, kde vidí příčiny prohry a budoucnost své strany, která odchází do opozice a prožívá krizi i na celostátní úrovni.

foto: Tomáš Znamenáček

Proč jste prohráli volby?

Ne my, ale voliči, respektive volič byl ten, kdo rozhodoval. Nechci se vymlouvat na to, že jako strana ČSSD netáhneme, ale celorepublikově jsme neudělali žádný výsledek. I v Boskovicích to něco značilo. A bylo to zhodnocení voličů za naše poslední čtyři roky.

Co hodnotili tak negativně?

Myslím, že jsme udělali spoustu práce, ale jiní si mohou myslet, že toho bylo málo. I já jsem mezi rokem 2014 a 2018 dostal o čtyři sta nebo pět set hlasů méně, a to už něco naznačuje.

Co? Myslíš, že voliči měli pocit, že jste toho udělali málo, nebo že jste některé konkrétní věci udělali špatně?

Několik horkých témat v Boskovicích bylo, ať už nemocnice nebo dejme tomu Dukelská. Opravit se musela, ale bylo na ni spousta kritiky. Myslím si, že volič si vždycky najde to horší téma, než by něco navíc ocenil.

Čekal jsi to? Nebo kolik mandátů pro ČSSD jsi odhadoval?

Čekal jsem mandátů pět. Říkal jsem si, že to by bylo optimální zhodnocení té čtyřleté práce. Přiznám se, že čtyři mandáty jsou pro mě trochu zklamání. Ale zase na druhou stranu je to jakási výzva v práci pokračovat dále.

A když to zúžím na tvou osobní odpovědnost za výsledek – máš zpětnou vazbu od voličů, kteří ti ubyli? Třeba že od tebe čekali víc a co konkrétně?

Určitě jsem se setkal s názorem několika přátel, kteří říkali: Hele, nemáš jednoznačný názor na danou věc, neřekneš jo nebo ne, ale myslím si nebo možná.

Vyčítali ti nečitelnost?

Ano. Na druhou stranu byli voliči, kteří řekli: Volit vás budeme, protože jste opravili chodník a udělali Dukelskou. Ale nebylo jich tolik, abychom ty volby ne že vyhráli, ale aspoň skončili druzí.

Není potřeba nic rozkližovat

Když byly sečteny hlasy, říkal sis, že je to pro vás na jasný odchod do opozice, nebo sis myslel, že se otvírá šance pro jednání?

Kontaktovali jsme vítěze voleb, tak jak bychom to měli udělat, protože my jsme nevyhráli.

Takže jste nečekali, až vám zavolají oni?

Nečekali. Kontaktovali jsme se i s Lukášem Holíkem. Snažili jsme se vstoupit do jednání, abychom věděli, jaké mají strany požadavky, co vlastně chtějí a co nám můžou nabídnout.

Sešli jste se s ODS?

Sešli. Řekli jsme si, jaké jsou jejich představy a jaké jsou naše představy. Schůzka končila s tím, že si ještě zavoláme.

A pak vám dali vědět, že dali přednost hnutí ANO.

Přesně tak. V neděli okolo 14. hodiny mi volal Jarda Dohnálek s tím, že koaliční smlouva je podepsána.

A co dál? Jaké vidíš hlavní úkoly, které na vás čekají v opozici?

První věc je, aby místní organizace ČSSD v Boskovicích stabilizovala základnu.

K tomu se dostaneme, to jsou interní věci, které se týkají vaší strany. Ale mě teď zajímá, jakou vidíš vaši úlohu ve vztahu k městu. V čem vidíš rizika změny a stávající koalice?

První důležitý faktor je, že už jsme si jako opozice domluvili společnou schůzku – my, Piráti, KDU a zástupci komunistů – abychom si řekli, jak by měla naše spolupráce vypadat. První takovou zatěžkávací zkouškou by měl být rozpočet na rok 2019. V průběhu listopadu bychom chtěli jednat i se současnou koalicí o tom, co bychom si do rozpočtu představovali. Jarda Dohnálek zdůrazňoval, že je ochoten jednat se všemi – to by dnes měla být taková hozená rukavice a měli bychom se domluvit, aby zastupitelstvo nebylo rozhádané a nebylo to jako na pouti, ale abychom konstruktivně jednali. V minulých letech to chtěly všechny subjekty, ale bohužel tam vždy bylo nějaké jablko sváru, kde se to nepodařilo.

Cítíš teď ty ne snad jablko sváru, ale nějaké rizikové body a oblasti? Třeba něco, co jste rozpracovali a teď máš obavu, jestli to bude pokračovat dál a jestli to nová koalice nesmete ze stolu nebo to nezavře do šuplíku?

Jediným bodem, na který jsem se ptal a diskutoval ho, je knihovna. Myslím, že teď jsme na dobré cestě – projekt je hotový, je zažádáno o stavební povolení a de facto a z pozice laika řeknu, že by se třeba na jaře nebo na podzim příštího roku mohlo začít stavět. A klidně ať se v návaznosti v roce 2020 začne někde stavět hala.

Město by obě stavby souběžně utáhlo?

V týdnu jsme mluvili s Lukášem Holíkem, který bude mít na starosti kulturu, a on se mě na to ptal. Vysvětloval jsem mu, že nemáme jenom knihovnu, ale máme rozpracovanou sokolovnu, že máme rozpracovanou i budovu KZMB, která by už dnes po dvaceti letech taky potřebovala finanční injekci. A máme nemocnici. Takže to nakonec bude na politickém rozhodnutí – kdo bude k čemu tíhnout víc.

Koalice, která se ujímá moci, je docela křehká – 15 hlasů není moc. Myslíš si, že vydrží?

To je otázka spíše na ně. Když jsme před čtyřmi roky tvořili koalici, měli jsme taky nějakých 15 hlasů.

Ale měli jste tři komunisty do zálohy, vzali jste pana Farského do rady.

Tak.

Tím jste se dostali na 18, což už je docela pohodlné.

Přesně tak. Pamatuju si, že tenkrát bylo na přetřes, jestli půjdeme do rizika 15 hlasů, nebo se budeme snažit najít cestu i s komunisty, aby byla koalice silná. Což se nám povedlo a myslím si, že je to o něco lepší. Četl jsem rozhovor s Jardou Dohnálkem a ty ses na to ptal – co když někdo onemocní nebo nepřijde. Na posledním zastupitelstvu bylo o šest zastupitelů méně. Stát se může cokoliv, nechci říct, že někdo zaspí, ale kolona z Brna, jak to bývá. Rozpočtové opatření neprojde a bude problém.

To taky záleží na tom, jak se budete chovat vy jako opozice.

Bude to záležet na domluvě. I k rozpočtu – pokud bude chuť a koalice řekne, abychom přišli a řekli si, za jakých podmínek jsme ochotni rozpočet podpořit a co bychom si tam představovali, myslím, že to nebude problém. Vždycky jsem všem nabízel, že pokud je něco důležitého, má se o tom jednat napříč politickým spektrem. Tak to funguje třeba v Blansku a funguje to úplně bez problémů.

Takže do opozice nejdeš s pocitem, že byste se mohli pokusit stávající koalici rozklížit a pak to třeba postavit jinak?

Ne, to si myslím, že ne. Není potřeba nic rozkližovat. Je jasně dán vítěz voleb a jasně si určil, koho v koalici chce. Pokud by měl přijít nějaký problém nebo rozklížení, musí zase jasně říct vítěz voleb. Bylo by to zadostiučinění, ale já nechci hrát uraženého, i když v roce 2010 jsme volby vyhráli a de facto nás všichni obešli. To není na pořadu dne. Pokud se má něco změnit, mělo by to přijít právě teď.

A proč se to nestalo po volbách? Čistě matematicky se bývalá koalice mohla pokusit oslovit Piráty a udržet se pohromadě. Proč jste nepostupovali společně?

Jednání bylo během noci tak rychlé, že to v tu chvíli asi ani nikdo nepočítal.

Takže jste nebyli předem domluveni, že budete postupovat společně a koalici držet?

Ne.

foto: Tomáš Znamenáček

Kampaň od roku 2019

Trochu jsme načali situaci v boskovické ČSSD. Čekají vás čtyři roky v opozici, ty jsi předseda místní organizace a dostal jsi ve volbách nejvíc hlasů. Bereš teď na sebe úkol ujmout se strany a pokusit se ji vrátit na výsluní boskovické politiky?

Přesně tak. Teď přichází doba, kdy by místní organizace měla projít generační obměnou. Možná to zní legračně a paradoxně, ale já už teď začínám přemýšlet a pracovat na tom, abych po Novém roce přinesl členům nějakou vizi na další čtyři roky. ČSSD byla vždy lidskou stranou a já bych chtěl, abychom nastartovali volební kampaň už v roce 2019. S tím, že bychom se jako zastupitelé snažili víc chodit mezi lidi, mluvit s nimi, řešit jejich problémy. A ne jen vydávat články a být opozicí jen na zastupitelstvu. Měli bychom se vydat i do osadních výborů, v rámci čtyř roků navštívit dvakrát Bačov, Mladkov… Aby občané viděli, že opozice nespí a nedělá, jen když je u moci. Ale aby viděli, že to funguje.

Takže výsledek těchto voleb necítíš jako vzkaz voličů, aby ses i ty z místní politiky spíš stáhl? Máš chuť pokračovat dál?

Samozřejmě. Pokud chce být člověk komunálním politikem, nemůže po prohrané bitvě sklopit uši a jít se schovat do kouta. V komunální politice se angažuji od roku 2008 a vždycky jsem fungoval, bavil se se všemi a bude to tak i dál. mělo by to tak být, i pozice zastupitele mi dává jakousi otevřenost.

Co bude ČSSD ještě potřebovat?

Je známo, že nás v posledním roce opustilo několik členů. Jarda Oldřich, který kandidoval za Boskováky, opustil nás i s otcem Martin Charvát a kandidoval za komunisty. Opustil nás přítel Kolínský, který se odstěhoval z Boskovic. Ze 41 členů máme dnes zhruba 36. Dnes už je čas, aby přišli noví mladí. Nemyslím to ve zlém, ale Karlovi Ošlejškovi je dnes 61 a za čtyři roky mu bude 65. Na kandidátku a do akcí už by se měli zapojovat mladší.

A jsou?

Chtěli by. Měl jsem spoustu nabídek, ale vždycky tam byl nějaký blok – tomu vadilo to a tomu zase to. Říkali, že by nás podporovali, ale vadí jim ten nebo onen. Dnes už je to myslím připraveno na to, aby ne třeba hned vstoupili, ale stali se v prvním roce podporovateli a přáteli strany. A abychom přemýšleli, kam to povedeme dál.

A kam to povedete dál? Na čem by se sociální demokracie v Boskovicích podle tebe měla profilovat? Jaký by měl být obsah vaší nabídky, který bude třeba stávající koalici chybět?

Myslím, že jsme měli jít do voleb s konkrétnějšími body a trochu program omladit. Pořád jsem cítil, že dejme tomu Boskovická spojka a dostavba polytechnického centra nejsou stěžejní body, které by město potřebovalo. Vnímal jsem, že bychom tam měli dát třeba i skatepark. Přece jenom je to věc, která jde postavit na zelené louce, je to otázka třeba 5 milionů korun a zase by to otevřelo cestu k mladým. Toto mi v programu hodně chybělo. Pokud se nová koalice chytí skupiny 18–30 let, bude to ideální na to, aby mladí pochopili, že politika neznamená jen spravit chodníky a opravit zámecký park, ale že politici taky pro mladé něco udělají. O tom jsem mluvil i s Lukášem Holíkem, aby se na toto snažil navázat a našel třeba místo pro ten skatepark, což se nám za čtyři roky nepovedlo.

ČSSD prochází vážnou krizí i na celostátní úrovni. Ty jsi k velké politice jako asistent Bohuslava Sobotky taky přičuchl, věříš pořád této značce? Může se z toho ČSSD vůbec dostat?

Minulý rok jsem vystoupil na okresní i krajské konferenci ČSSD s tím, že jsem ne snad burcoval, ale řekl jsem všem, že nikdo není špinavý ani nemocný kvůli tomu, že je sociální demokrat. Ale že není hrdinství, když se loď potápí, z té lodi vyskočit, ale ba naopak ji udržet. Spousta lidí už si všimla a psala mi i přes Facebook, že jsem přestal komentovat témata Michala Haška, Jirky Zimoly, Škromacha, celostátní ČSSD. Myslím si, že je to zbytečné, přilévat olej do ohně. Základnu je třeba stabilizovat. Mým novým cílem dnes je dostat se do ústředního výkonného výboru do Prahy, abych měl přehled. Lidé by se měli naučit přestat bojovat přes sociální sítě a začít to stmelovat.

Je to možné bez zásadní personální obměny vedení?

Personální obměna vedení musí přijít.

Čekáš, že na březnovém sjezdu budou padat hlavy?

Čekám, že určitě.

Mým pomníkem bude letní kino

S koncem volebního období přicházíš také o práci, byť jsi místostarostu vykonával jen na 0,6 úvazku. Co tě čeká teď?

Na tuto otázku jsem se speciálně připravoval.

Ano, ona asi musí padnout.

Takovou parafrází jsem si říkal, že to řeknu jako každý – zítra půjdu na ryby.

Politici obvykle říkají, že budou mít víc času na rodinu.

To jsem chtěl říct jako druhou věc. Rodina určitě. A příští týden nám začíná okresní konference, máme schůzi místní organizace a musíme zhodnotit výsledek voleb. A uvidíme. Priorita pro mě teď je začít pracovat na místní organizaci, do Vánoc si odpočinout a po Novém roce bych zase chtěl někde něco dělat. Nechci říct, že politicky.

Ale že bys teď hned nastupoval do nového zaměstnání – tak to nemáš?

Ne, to ne. Opravdu teď potřebuji aspoň dva měsíce. Přiznám se, že po pěti letech jsem vnitřně unaven. Mám takový ten vycuclý pocit. Volby mně daly dvě věci – nejdřív mě strašně mrzelo, že nepokračujeme, protože jsem pořád viděl to, co je potřeba dodělat: letní kino, zámecký park… Z druhé strany jsem si strašně oddechl. Nemyslím to špatně, ale zmizí ty víkendové akce, svatby, komise v týdnu. Člověk bude mít čas se jít v pět nebo v šest jít v klidu podívat do města, jít na pivo. Těším se, se pojedu podívat na celý den do Vídně a nebude mi pořád zvonit telefon.

A když se po těch čtyřech letech ohlédneš na svou práci místostarosty, na co jsi pyšný? U čeho máš pocit, že se v tvých resortech opravdu povedlo?

Už jsem i někde říkal, že když je za někým něco vidět, je to vždycky lepší. Jsem velice rád, že se mně hned v prvním roce povedlo sehnat dotaci na umělý trávník. Další věcí byla sněžná jáma na zimním stadionu, zase se mi to povedlo, i když jsem to horko těžko vypisoval, moc jsem o tom tenkrát nevěděl, ale díky Lucce Kolářové jsme to vyběhali. A myslím si, že mým nemalým pomníkem bude letní kino. Mělo to nějaké mouchy, bylo tam něco, co jsme nečekali, ale pořád to beru tak, že to byla rozumná investice a není se za co stydět. Jsem velice rád, že se dnes všichni drží toho, že se v rekonstrukci bude pokračovat a dokončí se to. A kdyby se začala stavět knihovna, tak mně ukápne slza a Olda Kovář může v klidu umřít, jak já říkám, protože on se na to strašně těší.

Když jsme bilancovali, tak se myslím ukázalo, že nějaké peníze jsme sehnali. Jsem rád, že se udělalo ARO, úpravy v nemocnici, sociální byty, konečně se revitalizovaly bytovky na Wolkerově a na Jiráskově, kde se tomu říkalo dům hrůzy. Ne myslím si, ale vím, že nějaká práce za námi vidět je. Voliči to ale zhodnotili, jak to zhodnotili. Teď nás čeká práce v opozici. A já se na to těším. Seděl jsem s Piráty a měl jsem z toho dobrý pocit. Je tam mladý duch, takové to „Jdeme dělat“, a to mě strašně baví. To je ta generační obměna, ta může za čtyři roku v pohodě přijít. Nové uskupení získalo tři mandáty – to je podle mě velký úspěch. A je to i vzkaz pro příští čtyři roky.

Takže věříš, že by opozice mohla pracovat nějak koordinovaně?

Už jsme domluvení, že bychom se před každým zastupitelstvem sešli, řekli si, co a jaké body jsou pro nás důležité. A bude na koalici, jestli nám řekne: Pojďte se sejít. Já nechávám dveře otevřené, nikdy jsem nikomu neřekl, že bych s ním nejednal. A víme, že v současné koalici se pořád mluvilo o nějakém bodu sváru, kterým byl jeden náš člen, kterého nechci jmenovat. Přes to nejel vlak. Ten člen tam dnes není a proto si myslím, že ty dveře jsou otevřenější, i když nejsme v koalici. Dnes už to bude záležet na domluvě.


Provoz novin vyžaduje hodně práce a peněz. Ohlasy už čtvrtým rokem dotujeme z vlastní kapsy, protože v nich vidíme smysl a možnost zlepšit život v našem regionu. Našli jsme dostatek čtenářů, kteří mají o naše texty zájem, ale zatím jen málo těch, kteří by nám přispěli finančně. Navzdory tomu ale nechceme naše texty uzamykat jen pro platící, záleží nám na tom, aby se dostaly k co největšímu počtu čtenářů. Jestli nás rádi čtete, zvažte prosím pořízení předplatného. Můžete si nás předplatit na webu i na papíře; bez dostatečného počtu platících čtenářů zanikneme.

další rozhovory