Z muzejního depozitáře: Obraz Pavla Bačovského T. G. Masaryk v Boskovicích

V neděli 16. června 1929 navštívil Boskovice prezident Československé republiky Tomáš Garrigue Masaryk. Velkolepou událost pro obyvatele Boskovic a regionu zachytil boskovický malíř Pavel Bačovský na rozměrném obraze, který je k vidění na výstavě k 100. výročí vzniku republiky v Muzeu regionu Boskovicka.

Pavel Bačovský: T. G. Masaryk v Boskovicích, 1932Pavel Bačovský: T. G. Masaryk v Boskovicích, 1932   foto: Sbírka Muzea regionu Boskovicka

T. G. Masaryk přijel poprvé do regionu jako prezident na své cestě po vlasti v září 1921. Jeho první zastávka na Moravě byla ve stanici Skalice-Boskovice. Podél kolejí bylo shromážděno obyvatelstvo a zástupci četných korporací, legionáři, školní děti, učitelé, zástupci náboženských vyznání a starostové obcí z okresu. Dobová kronika událost popisuje takto: „Za zvuků fanfár Libuše dojel vlak s panem presidentem o 14 hod. 10 min. do Skalice-Boskovice. Pan president vystoupil svěžím krokem z vozu a přijal nejprve hlášení inspektora státních drah pana Věrného, pak kapitána četnictva pana Tucháčka, načež přednosta politické správy rada Fendrych pronesl uvítací řeč. Pan president poděkoval srdečně za uvítání a slíbil, že vykoná vše, co v jeho moci, aby obyvatelstvo Moravy, jeho mateřské země, cítilo se šťastno v naší republice.“

Uběhlo ještě několik dalších let, než prezident navštívil Boskovice přímo. Stalo se tak v neděli 16. června 1929. Přijel v doprovodu ministerského předsedy Františka Udržala, ministra vnitra Jana Černého, své dcery Alice a tajemnice slečny Udržalové.

František Udržal byl politicky činný od roku 1897, původně ve straně mladočeské, později ve straně agrární. Byl poslancem Říšské rady (1897–1918), roku 1918 v závěru monarchie se stal členem Národního výboru československého a 28. října 1918 se podílel na převzetí moci v Praze, když neutralizoval pražské velitelství rakousko-uherské armády vedené podmaršálkem Kestrankem. V nové republice byl poslancem Národního shromáždění (1920–1935), později senátorem (1935–1937), v letech 1921–1925, 1926–1929 zastával úřad ministra národní obrany a v letech 1929–1932 byl předsedou vlády.

Jan Černý byl v letech 1912–1918 přednostou moravského místodržitelství v Brně a podílel se na přebírání tohoto úřadu po vyhlášení republiky. V letech 1920–1939 byl moravským zemským prezidentem, předsedal dvěma úřednickým vládám (1920–1921 a 1926) a byl i ministrem vnitra v několika vládách (1920–1922, 1926–1929, 1932–1934 a 1938).

Na vyzdobeném boskovickém náměstí očekávaly prezidenta davy, lidé byli dokonce i na střechách. Přivítal jej okresní hejtman Alois Fendrych, nejvyšší představitel státní správy v okrese, slovy: „Pane presidente! Jménem obyvatelstva boskovického okresu vítám Vás co nejuctivěji a nejoddaněji. Za Vašeho osvíceného řízení osudů státu pracovali jsme v prvním desítiletí všichni – každý na své brázdě – pilně a svědomitě na odstranění následků dlouhé války a na upevnění naší samostatnosti, vědomi jsouc si odpovědnosti oproti národu a příštím generacím…“

Poté před prezidenta předstoupil se svým projevem starosta Boskovic Pavel Šlahúnek: „Milovaný pane presidente! Vítám Vás jménem všeho obyvatelstva co nejsrdečněji a nejradostněji ve staroslavných Boskovicích. Přijal jste laskavě naše pozvání a dopřál jste nám tak nesmírné radosti a cti. Ty desetitisíce láskou a vděčností zářících očí, ty srdečné a nadšené pozdravy, které provázejí každý Váš krok, to všeobecné pohnutí mluví nejvýrazněji a nejpřiléhavěji o tom, jak Vás máme všichni rádi a jak jsme nevýslovně šťastni, že můžeme Vás dnes v našem městě a kraji viděti, vítati a Vám za vše projevovati svou bezmeznou úctu, vděčnost a lásku. Budiž požehnána tato nezapomenutelná historická chvíle!…“ Starosta dále v proslovu připomněl boskovického rodáka Petra Bílku, jehož si prezident velmi vážil, a zmínil se také o záměru vybudovat vodovod z Velkých Opatovic (v předcházejících letech totiž Boskovice i s regionem postihla tyfová epidemie způsobená znečištěnou vodou).

Nato přednesl uvítací proslov člen okresního výboru Adolf Daněk, rolník ze Třebětína, v němž uvedl, že dobrý pracovitý lid našeho okresu – Malé Hané, Drahanské a Českomoravské vysočiny – vzdává hold oddanosti, věrnosti a vroucí lásky osvoboditeli národa a tvůrci Československé republiky.

Za starostenský sbor okresu boskovického, kunštátského a blanenského uvítal pana prezidenta Josef Čech, rolník a starosta z Novičí, a pravil, že lid našeho většinou horského kraje zvyklý těžkému, mozolnému zápasu o denní chléb vidí v panu prezidentovi nejen hlavu státu, ale vzor píle, vytrvalosti, nezměrné lásky k rodné zemi a pracovníka o duchovní statky a je šťasten, že může projeviti svoji vděčnost, úctu a velikou lásku.

Za legionáře, kteří přišli v krojích, promluvil podplukovník ruských legií, vrchní soudní rada Ferdinand Richter.

Po těchto slovech odevzdal akademický malíř František Řehořek panu prezidentovi dvě studie horala a horalky z boskovického kraje. Paní Krčálová z Boskovic nabídla kytici umělých květů. Jménem židovské náboženské obce předal prezidentu Masarykovi berní správce Hermann Taufer v kůži vázaný památník s obrazy ze starého židovského ghetta v Boskovicích.

Po těchto uvítáních se ujal slova prezident Masaryk: „Pánové, zejména pane starosto, já Vám především děkuji za srdečné a milé přivítání. Je mně to povzbuzením a jsem rád mezi Vámi.

Co jste řekli o tyfu, to jsem všelicos slýchal a slýchám. Podle zkušeností v Praze, které jsme měli, a podle toho, co hygienikové Vám říkají, je jediný prostředek: pořádný vodovod. Jsou to oběti, ale máte spolupracovníky a to je zájem nejen města, ale vlastně i celého kraje, protože město působí. Když nejste Vy zdraví, jde to na venkov. Budete podporováni, pokud jsem informován, úřady, abyste udělali svou povinnost. Máte znalce, jděte jim na ruku a takovou společnou prací dojdete cíle. Přeji Vám ze srdce vše, co jste Vy přáli mně.“

Potom prezident sestoupil s tribuny, aby se osobně pozdravil se zástupci úřadů, spolků a korporací, delší chvíli setrval s panem Švancarou ze Svitávky, jehož syn legionář byl popraven na italské frontě. Za školní mládež promluvila k panu prezidentovi žákyně Liduška Chlupová a kytici předal Karel Vlach. Nato T. G. Masaryk nastoupil do auta – ve svém vozovém parku měl prezident převážně pragovky, tuto cestu však absolvoval ve škodě Hispano-Suiza s poznávací značkou N-1 – a odjel přes Velké Opatovice do Jevíčka, dále pak pokračoval do Prostějova.

Pavel Bačovský namaloval obraz s několikaletým odstupem, až v roce 1932, nejspíš podle některé z mnoha fotografií, které byly během návštěvy pořízeny; vznikl dokonce i několikaminutový dokumentární film, jenž se nachází v Národním filmovém archivu v Praze a je nyní ke zhlédnutí na webových stránkách boskovického kina.

Malíř zachytil situaci, kdy po oficiálním přivítání prezidenta okresním hejtmanem Aloisem Fendrychem před něj předstoupil starosta Boskovic Pavel Šlahúnek se svým proslovem – stojí uprostřed obrazu zády k divákovi, čelem k prezidentu Masarykovi ve světlém obleku stojícím za pultíkem s kronikami. Za prezidentem dva stojící pánové jsou patrně z prezidentovy kanceláře, vzadu po jeho levici v legionářské uniformě soudní rada Ferdinand Richter. Mimochodem velmi zajímavá osobnost – ruský legionář, od roku 1921 soudní rada okresního soudu v Boskovicích, ve 30. letech v Brně, v letech 1929–1939 byl poslancem Národního shromáždění, v roce 1938 mezi jinými politiky protestoval u prezidenta Beneše proti přijetí podmínek Mnichovské dohody; za okupace se stal členem odbojové organizace Politické ústředí, v listopadu 1939 byl zatčen a odsouzen k smrti, rozsudek změněn na doživotí, do konce války v různých koncentračních táborech. Po druhé světové válce byl předsedou Nejvyššího soudu Československa a zároveň i poslancem Národního shromáždění – až do své smrti v roce 1950.

Dále na obraze vidíme napravo od starosty Šlahúnka hejtmana Fendrycha, člena okresního výboru Adolfa Daňka a zástupce starostenského sboru Josefa Čecha, zčásti zakrytého malíře Františka Řehořka a s knihou v rukou zástupce židovské obce Hermanna Taufera.

Pro výstavu byl obraz i rám zrenovován konzervátorkou boskovického muzea Janou Bayerovou. V reálu jej můžete vidět na výstavě Vzhůru, máme svůj vlastní stát do 25. listopadu letošního roku.


Provoz novin vyžaduje hodně práce a peněz. Ohlasy už čtvrtým rokem dotujeme z vlastní kapsy, protože v nich vidíme smysl a možnost zlepšit život v našem regionu. Našli jsme dostatek čtenářů, kteří mají o naše texty zájem, ale zatím jen málo těch, kteří by nám přispěli finančně. Navzdory tomu ale nechceme naše texty uzamykat jen pro platící, záleží nám na tom, aby se dostaly k co největšímu počtu čtenářů. Jestli nás rádi čtete, zvažte prosím pořízení předplatného. Můžete si nás předplatit na webu i na papíře; bez dostatečného počtu platících čtenářů zanikneme.

další seriály