Život pod stromy: Ořešák – mapa cesty domů

Léto v nedohlednu a zima ve dveřích. Na topení a na kamnech vysychá plato vlašských ořechů. Na sítech se usmívají jablečné a hruškové křížaly. Vařím první svařák a vzpomínám na dobu, kdy jsme loupaly ořechy ze zelených slupek. Prsty pak byly na dlouho obarvené na tmavě hnědou, ale za tu lahodnou chuť křehoučkých bělavých vnitřků to stálo. Usmívám se na ty všechny poklady a děkuji přírodě. Letošní rok byl vskutku hojný.

foto: Martina Lukešová

Není zvláštní, že ořešák královský nebo též vlašský roste téměř v každé zahradě, ale v parcích či v městské zeleni ho budeme těžko hledat. Je to poměrně mohutný strom, který během padesáti let dosáhne výšky dvaceti metrů. V našich městech nemáme moc místa na takové královské giganty. Málo si vážíme mnohostranných kvalit tohoto stromu a dáváme přednost pestřejším, nápadnějším a menším dřevinám.

Naši keltští předkové však chovali k ořešákům obrovskou úctu. Ve stromovém kalendáři mu dokonce věnovali nejdelší úsek – devatenáct podzimních dnů včetně svátku nejuznávanějšího, Samhainu.

Vysoký obsah tuku, proteinu a dalších látek v plodech ořešáku dával ideální zásobu živin před tuhou zimou. Ořechy se navíc dobře skladují a zajišťovaly potřebné látky pro lidský organismus až do jara. V současné době, kdy máme potravin až přespříliš, tuto vlastnost ořechů nevnímáme, ačkoli chuťově jsou jistě jedinečné a spolu s ovocem a dalšími druhy ořechů neodmyslitelně patří k vánočním svátkům.

Ořešáky však pro nás mají význam i bez plodů. Jejich koruna je v době vegetace na počet větví neobvykle hustá. Díky velkým složeným listům tvoří ořešák velice příjemné klima, které vskutku oceníme za podobných letních teplot, které jsme mohli letos zažít. Ořešáky navíc odpuzují hmyz, proto si v jejich stínu můžeme odpočinout i od bzučení včel, neboť tyto stromy se opylují větrem. Ne nadarmo se ořešáky přezdívají přírodní klimatizací.

Dívám se někdy na tyto stromy s královským jménem a je mi líto, že se neumíme přenést do časů, kdy každý kousek půdy, každý strom a zdravé ruce byly alespoň částečnou zárukou přežití. Kéž bychom mohli mít živou paměť našich předků a jejich moudra a zkušenosti si vědomě nesli do současnosti. Možná se jednou rozvzpomeneme a nalezneme svou pravou cestu domů.

Ořechy prý v pradávné magii pomáhaly těm, kteří cítili svou životní dráhu, ale nemohli učinit poslední rozhodující krok. Věřilo se, že ořech pomůže nechat staré závazky plynout a dělat jen to, co je pro adepta nejdůležitější navzdory tomu, co po něm požaduje okolí. Ořech z tohoto pohledu pomáhá člověku naslouchat vnitřnímu Já.

Držím v rukou tvrdou skořápku a tuším, že uvnitř naleznu chutné jádro, trochu nahořklé i sladké. Ještě ho nevložím do úst a už vnímám jeho sílu a vím, že jich nesmím sníst moc, aby mi nebylo těžko. Tak jako všech vášní nesmí být přespříliš.

Kouzlo ořechu mě fascinovalo odjakživa. Dokonale tvarované cestičky, malinké bludiště v kulatém domečku. Vždy jsem přemýšlela, proč se to děje. Proč není uvnitř hladké plné jádro, jako mají lísky nebo para ořechy či mandle? Někdy je jeho tvar připodobňován k lidskému mozku. Proto se nedivím, že požíváním vlašských ořechů se dříve léčilo šílenství. Konzumace vlašáků napomáhá klidnému spánku. Čajová lžička drcených ořechů s medem účinně pomáhá proti dětským nočním děsům. Ačkoli stále nevím, proč tomu všemu tak je, obdivuji moudrost přírody a její snahu nám napovědět. Věděli toho snad naši předkové víc než my? Nebo se více spoléhali sami na sebe a na víru. Každopádně zůstává na ořechách či spíše v nich jisté tajemno. Tak jako je tento čas tajemný. Noci se kvapem prodlužují a my bychom si měli udělat prostor k jakési bilanci a odpočinku. Nevíme co se stane, ale můžeme se odvážit a rozlousknout skořápku.

foto: Martina Lukešová

Tradice a léčení

Rodové jméno ořešáku pochází z řečtiny a je odvozené z tvaru ořechu, který byl přirovnáván k Jupiterovu žaludu (glans Jovis – Juglans regia). Ořešáky přirozeně rostly i ve střední Evropě, a to před zaledněním v období druhohor.

Současná kultura vlašských ořechů nejprve pronikla do Středomoří ze slunného předhůří Kavkazu, kde ořešáky rostou tak hustě, že tvoří celé lesy. S římskými legiemi se pak ořešáky dostaly na sever od Alp. Keltové přenesli ořešáky také do Anglie a do Irska. Jsou to nenáročně stromy. Vadí jim jen písčitá půda a potřebují mnoho slunce. Jsou citlivé na jarní mrazíky, a proto se o dnu sv. Marka, 25. dubna, říkalo, že je to „ořechožerný“ den. Na konci dubna často mráz zničí květy ořešáků víc než ledoví muži v květnu, i když i tyto dny mohou být pro ořešáky kritické.

Podle antické mytologie Bůh Apollón obdaroval tři dcery Diona, krále Lakónie, schopností věštby. Nejmladší Karyu si zamiloval bůh plodnosti Bakcha, což jí sestry záviděly. Všechny však nakonec svůj dar proroctví zneužily a Apollón je potrestal. Obě starší sestry proměnil v kámen, ale Karyu, pro její láskyplnou povahu, proměnil v ořešák.

Ořechy samotné mají mnohé využití. Ještě zelené se v květnu i se slupkou krájejí a nakládají do alkoholu k výrobě ořechovky. Listy ořešáku obsahují léčivou drogu Folium juglandis, která má svíravé účinky a používá se při žaludečních potížích a střevních onemocněních a zevně při kožních chorobách. Dokonce se doporučuje kloktat svařené ořechové slupky s medem při bolestech v krku.

V lidovém léčitelství se ořechy doporučovaly k zvýšení plodnosti, proti bolestem hlavy a věřilo se, že dostanete-li ořech darem, vaše přání se splní.

Ořechové dřevo je velice ceněno nábytkáři.

foto: Martina Lukešová

Kde hledat ořešáky

Zcela určitě jsou součástí mnohých zahrad a jejich větve mohou přesahovat do ulic, kde se můžou z jejich plodů těšit i kolemjdoucí. Na spojnici ulic Hybešova a Na Vyhlídce byla v tomto roce dokončena nová sadovnická úprava, ale starší ořešák tu byl ponechán. Jsem tomu velice ráda, protože přitahuje obyvatele z okolí nejen svými plody, které tu všichni na podzim sbírají, ale také svým kouzlem a schopností ochlazování v horkých dnech. V blízkosti je lavička, a ta je většinu dne obsazená.

V parku pod letním kinem naleznete jiné dva mohutné a krásné ořešáky. Nemají jedlá jádra. Povrch skořápky ukryté v hutné zelené slupce je ostřeji vroubkovaný a tmavší a marně se budete snažit ho rozlousknout. Jedná se o ořešáky černé. Jejich plody se používaly k výrobě lidových šperků a zdobení nábytku a oltářů. Mají v řezu krásnou kresbu. Jsou to okrasné stromy vhodné do parků a stromořadí.

Přes své kouzlo a tajemnou krásu nejsou ořešáky početné mezi našimi významnými a památnými stromy. Státní podnik Lesy České republiky však vyhlásil ořešáky černé za stromy roku 2017 a v témže roce se stal v anketě Nadace Partnerství stromem roku ořešák černý z Kvasic u Kroměříže.

Závěrem

Radost či bolest, zisk nebo ztráta? Tuto otázku mají na mysli mnozí. Ti, kteří se narodili ve znamení ořešákového stromu (mezi 21. až 30. dubnem a mezi 24. říjnem a 11. listopadem), však dokáží sebrat tolik odvahy a vášně, aby vždy pojistili a bránili svoji chuť k životu. Ačkoli to zní paradoxně, pro slast jsou ochotni snášet jakékoli trápení. Mohou nám stejně jako jejich strom ukázat, že život nemusíme přecházet jen filozofováním, ale prožít ho do hloubky. Dělat věci opravdově a naplno. Tak jak to za všechny „Ořešáky“ vyjádřil Martin Luther: „Zde stojím a nemohu jinak. Bůh mi pomáhej, Amen!“

Na rozcestí stojíš a všechny cesty někam vedou.
S ořechem v dlaních, s vášní ukrytou, najdeš tu pravou.
Neboj se nadechnout,
uvnitř sebe najdeš cestu domů.


Provoz novin vyžaduje hodně práce a peněz. Ohlasy už čtvrtým rokem dotujeme z vlastní kapsy, protože v nich vidíme smysl a možnost zlepšit život v našem regionu. Našli jsme dostatek čtenářů, kteří mají o naše texty zájem, ale zatím jen málo těch, kteří by nám přispěli finančně. Navzdory tomu ale nechceme naše texty uzamykat jen pro platící, záleží nám na tom, aby se dostaly k co největšímu počtu čtenářů. Jestli nás rádi čtete, zvažte prosím pořízení předplatného. Můžete si nás předplatit na webu i na papíře; bez dostatečného počtu platících čtenářů zanikneme.

další seriály