Do čela Kořence po volbách místní zastupitelé znovu zvolili Miroslava Zemánka. Jeho letošní volební klání už bylo jedenácté. Kořenec začal spravovat už za minulého režimu a od té doby ho nikdo jiný nevystřídal. Stal se tak matadorem a rekordmanem celého okresu.
Malou vesničku Kořenec v kopcích Drahanské vrchoviny dnes zná mnoho lidí díky golfovému areálu, v minulosti ji proslavil zejména umělec a akademický malíř František Řehořek, jehož jméno se vrylo do pojmenování významné přírodní lokality v okolí – Řehořkovo Kořenecko.
Kořenec se ale může chlubit ještě další zvláštností. Na mysli mám muže, který obec vede. Starosta Miroslav Zemánek totiž stojí v čele obce už od roku 1981. „A od roku 1976 jsem byl v radě národního výboru,“ doplňuje při našem setkání, kterému předcházelo mé regionální pátrání po starostech, kteří sedí na úřadě už od prvních svobodných voleb v roce 1990.
Takových starostů se na okrese ještě několik najde, jako například v Černovicích nebo Paměticích, ten kořenecký je ale rarita. Že by totiž někdo byl starostou, respektive předsedou národního výboru, už za minulého režimu a od té doby stál v čele obce, taková vesnice ani město na celém okrese není – pouze Kořenec.
Když jsem mířil na setkání na Kořenec, přemýšlel jsem, zda na mě starosta nezapomněl, zvlášť když jsme se domluvili, že se potkáme v neděli dopoledne. V mailu jsem měl od něj zprávu starou dva týdny a po telefonu jsme spolu od té doby nemluvili.
Miroslav Zemánek je ale přesný jako hodinky a sotva zastavuji já, přijíždí k obecnímu úřadu i on. „Pojďte dál, ale jsou tady teď trochu bojové podmínky,“ upozorňuje. Část budovy úřadu právě rekonstruují. „Bylo zde dřevěné a velmi prudké schodiště do druhého patra, každý schod jinak vysoký, tak to tady teď celé předěláváme,“ vysvětluje.
Rozkaz zněl jasně: Kořenec nemá být samostatný
Práce vidí stále dost nejen na následující čtyři roky, spoustu jí má však především za sebou. I jemu dnes Kořenec vděčí za to, že počet místních obyvatel stoupá a že je vůbec obec samostatná. Když totiž usedl do křesla tehdy předsedy národního výboru, nevěděl, že jako kořenecký patriot a rodák (dodnes je hrdý na to, že se narodil přímo doma) jde do boje proti stranickému úkolu slučovat obce a centralizovat.
„Jako malá obec jsme spadli do kategorie, že nám nikdo nemohl vytvořit územní plán, takže jsme se nemohli rozvíjet, lidé odtud utíkali,“ vzpomíná. V roce 1986 nakonec podlehl a Kořenec se připojil k Benešovu. „Pořád jsme kvůli tomu do té doby byli na koberečku,“ doplňuje s tím, že to nebylo nic jiného než násilné sloučení. Paradoxem ale je, že právě „odporujícího a nekompetentního předsedy národního výboru, který není odborně zdatný vést obec,“ nakonec oslovili, zda nechce šéfovat Benešovu a přidruženému Kořenci s Okrouhlou. Miroslav Zemánek na to přistoupil. „Řekl jsem si, že já alespoň Kořenec neupozadím, na rozdíl od situace, kdy by tam seděl někdo jiný,“ pokračuje.
Cesta do čela obce a vůbec místní politiky nevedla jinudy než přes KSČ. A tak když se rozhodl v roce 1976 dělat pro obec něco více než povinné socialistické brigády, neměl na výběr, než vstoupit do strany. Jak říká, když se o jeho kroku dozvěděli rodiče, nenesli to vůbec dobře. Celý život byl vychováván v křesťanské rodině a až do svých 23 let chodil pravidelně do kostela. „Kdyby to bylo možné, tak jsem nikdy ve straně nebyl,“ říká.
Vesnice „na konci světa“
Jako patriot, pro něhož byl Kořenec na prvním místě, však nechtěl dopustit jeho úpadek. „My jsme na okraji veškerého dění: jsme na konci pověřeného úřadu, na konci okresu i na konci kraje, tudíž my o všechno musíme tvrdě bojovat. Vezměte si takový autobus, který jede z Boskovic. Lidé vystoupí na Hrádkově, Vratíkově, Okrouhlé a Benešově, ale k nám, protože jsme malá obec, se už nevyplatilo kolikrát jet a linku zrušili. Toto se nám skutečně stávalo,“ líčí kořenecký starosta případ už z porevolučního období, ve kterém ještě dlouhé roky zůstával členem KSČM. Tvrdí, že nechtěl okamžitě odříznout minulost a tvářit se, že ve straně nikdy nebyl. „Vždyť tam bylo 2,5 milionu lidí,“ doplňuje. Nakonec ale stranu opustil. „Něco málo se změnilo, ale zvyk je železná košile, ti lidi ve vedení to měli v sobě. Neviděl jsem žádnou progresi,“ vysvětluje.
Když jako mladý šestadvacetiletý otec dvou synů vstoupil do politiky, důvodem byly i jeho záliby. Chtěl prosadit věci, které byly jemu a jeho přátelům blízké, jako například zlepšit podmínky pro sport, konkrétně fotbal, který je jeho celoživotním koníčkem. Třiadvacet let trénoval místní družstvo, až teprve před pár lety skončil. „Když jsme postoupili do I. B třídy, to bylo obrovský úspěch na obec, jakou je Kořenec,“ popisuje starosta a zároveň šéf místního Sokola, pod něhož fotbal spadá. Je také stále u místních dobrovolných hasičů.
V době revoluce byl připravený z funkce odejít a přenechat ji jinému. Ostatní ho ale ve vedení chtěli. „Pamatuji si, že tenkrát na úřadě na Benešově mělo schůzi Občanské fórum, já seděl vedle v místnosti a jeden aktivista tam křičel tak nahlas, že jsem to slyšel přes troje zavřené dveře: Jak ho tam můžete nechat sedět, proč ho nevyhodíte. Na to následovala hned odpověď: My nemáme důvod, on nám neškodí, ale pomáhá. To mě zahřálo u srdce. Ujistil jsem se, že pokud chci obci pomoct, musím dál.“ Jeho základní cíl po revoluci byl jasný: opět Kořenec osamostatnit.
Kritika kvůli golfovému hřišti
To se mu povedlo, z Benešova se vrátil „domů“ a okamžitě se vrhl na druhý zásadní úkol – zpracování územního plánu. Kořenec ho tak měl hotový hned zkraje 90. let a mohl začít s rozvojem. Jenže nenastal takový, jak si původně představovali, a tak přišla investice, kterou starostovi mnoho místních vyčítalo, ale díky které také Kořenec vešel více ve známost.
„Přišla za mnou jedna paní, která tady měla chalupu, s nápadem postavit v obci golfové hřiště. Byl jsem v šoku, že by něco takového vzniklo,“ vzpomíná. Zastupitelé v čele s ním nakonec s prodejem obecních pozemků na golfové hřiště souhlasili, nicméně za úřední, nikoli tržní cenu. Bod sváru tím byl na světě – obec se zbavila relativně levně 50 hektarů pozemků. Podle Zemánka však šlo stejně o kamenitou půdu a dnes s odstupem je golf součástí obce a hrají tam i místní. „Já jsem ovšem členství v golfovém klubu i kvůli bouřlivé náladě odmítl,“ doplňuje starosta.
Spor jménem golfové hřiště měl svůj dopad také v následujících volbách v roce 1994, kdy Miroslav Zemánek kandidoval až v druhé polovině kandidátky. Přesto ho však lidé zvolili a zastupitelé nakonec znovu vynesli do křesla starosty. Od té doby už byl vždy lídrem, který v obci s 350 obyvateli dokonce vybudoval muzeum.
Jeho historie se prakticky začala psát už před revolucí, když v 60. letech chtěli věřící v obci vybudovat kapličku. Kvůli nedostatku peněz vybraných ve sbírkách a následné normalizaci byl budování konec. Když se následně dostal do vedení obce Miroslav Zemánek, nechtěl, aby centrum obce hyzdila hrubá stavba. „Udělali jsme z ní proto síň tradic. Byla to taková znouzectnost, především jsme ale nechtěli, aby to spadlo. Vystavili jsme tam kořenecký kroj a další památky, jak se žilo na Kořenci,“ popisuje. Po revoluci už vznikla vysněná kaplička a exponáty připomínající historii Kořence se přestěhovaly. Obci se naskytla příležitost je umístit do jiné budovy, kde jsou dodnes.
Podpora bydlení pro mladé jako naděje obce do budoucna
Od počátku se ovšem soustředí především na to, aby do obce přicházeli mladí. Už za komunismu proto pro něj byla priorita fungující mateřská škola, kterou obec generálně zrekonstruovala, že z ní podle Zemánkových slov během oprav zbyly jen obvodové stěny. Nedávno ji obec znovu opravovala a provozovat ji chce dál, i když na ni doplácí. Doplácí i za nadstandard veřejné dopravy, takže autobusy obsluhují obec častěji a na více zastávkách v celé táhlé obci. Tím chce starosta zejména pomoci dětem dostat se snadněji do školy na Benešov. Obec sama školu nemá a starosta ví, že to ani není v jejích silách.
Další miliony, které si obec musela půjčit, dává do technické infrastruktury v lokalitách, kde nejdříve vykoupila pozemky a následně je teď prodává zájemcům o bydlení na Kořenci. „Byl jsem nařčen z diskriminace, že jsem některé odmítl, že chci jen mladé rodiny,“ říká a zároveň logicky vysvětluje, že pokud má obec přežít, potřebuje mladé, ne pouze seniory, kteří v obci dožívají.
Každému z příchozích upřímně hned na začátku říká, že jde do tvrdých podmínek ve vyšších polohách, více protopí, bude daleko od centra a bude muset dojíždět do zaměstnání, protože kromě golfového areálu žádná výroba a možnost práce na Kořenci dnes už není. Existovala zde pila nebo také zemědělské družstvo. Oboje skončilo a areál v rukou soukromého majitele dnes chátrá. Obec se ho snažila koupit, ale cena čtrnáct milionů, které majitel podle starosty chtěl, byla nedosažitelná.
O něco lepší situace je s obchody, které v obci fungují, ale kdo ví, jak dlouho ještě budou. „Jednota už vyhrožuje, že nám obchod zavře. Nabádám lidi, ať nakupují přímo tady, jízdou do supermarketu stejně nic neušetří, všechno projedou,“ míní starosta, kterého děsí pojízdné prodejny zajíždějící právě do takových obcí, kde už obchody nefungují. „Vidím to jako hrůzu, nikoli pomoc, aby člověk musel být nastartovaný mezi devátou a desátou hodinou, jinak si nic nekoupí,“ poukazuje.
Nový obyvatel = 8000 korun v rozpočtu
Nové mladé lidi potřebují přilákat i z ekonomického důvodu – budou mít totiž pak i více peněz v jinak chudém obecním rozpočtu. Letos sice převyšuje osm milionů, ale jak upřesňuje starosta, jen díky dotacím. „Jinak z daní máme příjmy asi 3,5 milionu,“ říká s tím, že zhruba tři miliony stojí provoz obce. Na investice jim tak téměř nic nezbývá a jsou odkázáni na úvěry nebo dotace. „Kdybychom měli jen o padesát baráků více, v průměru si vezměte na jeden tři lidi, tak to máte 150 obyvatel navíc, a to už je přes jeden milion korun každoročně navíc v rozpočtu,“ vypočítává.
Přes dlouhé roky vedení Kořence však starosta není kandidátem, který získává nejvíce hlasů. Více má pravidelně jeho pravá ruka, místostarostka Dana Vondálová. Podle Miroslava Zemánka jí několikrát nabízel funkci starostky, nikdy ji však nechtěla.
Když jsem telefonoval s Miroslavem Zemánkem po letošním ustavujícím zasedání zastupitelů a ptal se ho, zda bude dál starostou, jeho odpověď zněla stručně a jasně: Bohužel jo. „Jediný ze zastupitelů jsem navrhoval, ať už to dělá někdo jiný,“ přibližuje Zemánek, na němž místní politika dost stojí. V minulosti ho totiž zvolili starostou, přestože více hlasů získalo druhé sdružení s jiným lídrem. „Mrzí mě, že není více lidí, kteří by se chtěli takto starat. Možná nechtějí měnit, že se to dělá dobře, nebo chtějí mít svůj klid,“ přemýšlí.
A půjde do voleb i za čtyři roky ve svých 72 letech, když mnozí podmiňují svou kandidaturu právě tím, že v zastupitelstvu budou jedině s ním? Na to má hned jasnou odpověď: „Ne, nepůjdu. I když mám spoustu nápadů, roky nezastavíte a nechci, aby se mi při psaní zápisů klepala ruka.“ Druhým dechem ale dodává, že politická dvířka za sebou možná ani po čtyřech letech nezavře. „Kdyby měl Kořenec přejít pod správu jiné obce, tak bych se zbláznil, odstěhoval, nebo bych to musel vzít znovu,“ dodává. Zda Kořenec najde po 41 letech nástupce Miroslava Zemánka, nebo sám Zemánek přece jen půjde ještě do voleb, bude jasné za čtyři roky v září.
