Máme za sebou rok 2018 – mimo jiné rok oslav 100. výročí založení státu, k jehož odkazu se hlásíme, a také rok komunálních voleb. A co nás čeká teď? Všední dny a drobná masarykovská práce v roce 2019 – chtělo by se říct.
Závěr roku trávím se životopisnou knihou Jiný Masaryk z pera boskovického rodáka Pavla Kosatíka. Ten mimo jiné připomíná, jak se Masarykovi demokracie nezobrazovala jen jako systém pravidel. „Byl to spíš systém idejí, z nichž mu pozemská pravidla vyplývala sama a lépe než těm, kdo jenom věřili, že stačí odhlasovat je ve volbách. Vyhrát nad ostatními a pak tímto způsobem vládnout, většinou proti menšině, demokraticky vládnout. Masarykovo pojetí demokracie naopak nevylučovalo nikoho. Jeho podstatou nebyly jenom vyhrané volby, ale na prvním místě soustavně, s láskou vedená diskuse, v které se argumenty zvažovaly bez toho, jestli za nimi stojí mnoho nebo málo lidí,“ píše Pavel Kosatík.
Ostatně v České republice máme nyní dobrou možnost pozorovat, že když někdo vyhraje volby, ještě to automaticky není bytostný masarykovský demokrat.
Podobné je to ale i na komunální úrovni. Přiznám se, že někdy už nás unavuje reagovat stále znovu na neustálé volání, abychom tady všichni táhli za jeden provaz. Volby přece nějak rozhodly a chodník není ani pravicový, ani levicový.
I tady však rozhodujeme, mnohdy o důležitých věcech. I tady musíme diskutovat, zvažovat argumenty. Napadá mě k tomu jeden příklad z loňska: v předvolebních debatách mě překvapilo, když se volání po táhnutí za jeden provaz ozývalo od politického uskupení Sportovců. Přitom právě oni v minulém volebním období předvedli asi nejlépe přínos důsledné, nekompromisní opoziční práce – když se jim podařilo zastavit nesmyslný nápad na pořízení přetlakové sportovní haly za pěkných pár milionů korun. Pod tíhou jejich věcných argumentů část koalice chybnost záměru uznala a ustoupila o něj. Tohle budeme přece potřebovat vždycky, nikdo není neomylný a všichni mocní mohou mít někde slepou skvrnu.
Do roku 2019 tedy nám všem přeju, aby se nám dařilo diskutovat v masarykovském duchu. Při čtení Kosatíkovy knihy mimo jiné dost zřetelně vyvstává, že diskutovat s láskou pro Masaryka určitě neznamenalo diskutovat v rukavičkách. Ty si brát opravdu nemusíme, boxerské rukavice ovšem taky ne.
Důležité je především zvažovat argumenty věcně a nevylučovat z této diskuse nikoho – koalici, opozici, občanskou společnost organizovanou ve spolcích, širokou veřejnost. Doufejme, že ani novináře – proto vám děkujeme za přízeň a hlásíme se do další služby.
Ať nás rok 2019 v Boskovicích i v regionu přivede k dobrým rozhodnutím. Je jich před námi více než dost.
