Když narazíte na toulavého psa, zavoláte nejspíš městskou policii, která psa odchytí a odveze do místního útulku. Když ale v Boskovicích potkáte toulavou kočku, zavoláte Radce Pospíšilové z organizace Opuštěné kočičí tlapky a donesete kočku do jejího domácího kočičího depozitu. Tam se nalezenec přidá k dalším asi třiceti kočkám, které zde čekají na nový domov.
Ze zákona má jakákoli obec povinnost postarat se o zvířata nalezená na jejím území. Často se péče omezuje na psy, protože u nich panují obavy, že by mohli někoho napadnout nebo nakazit vzteklinou. Proto je útulek pro psy běžnou součástí mnoha měst. O kočky jeví obce zájem menší. Z toho důvodu v mnoha případech nastupují dobrovolníci, kteří péči o nalezené kočky berou do svých rukou. V Boskovicích se nachází jeden z depozitů pro nalezené kočky zřízený pod hlavičkou organizace Opuštěné kočičí tlapky, kterou vede Anežka Štelclová.
„V Boskovicích se k nám dostane zhruba třicet koček za rok, celkem jako organizace přijmeme kolem tří set koček ročně. Ze začátku jsme v Boskovicích hradili veškerou péči o nalezené kočky sami z vlastních zdrojů, ale před pár lety se nám povedlo vyjednat, že nám město na nalezené kočky přispívá. Dostáváme osm set korun na kočku. Z toho musíme uhradit veterináře, kastraci i krmení a další péči. Peníze od města samozřejmě zdaleka nepokrývají všechny náklady, zbytek proto doplácíme z peněz, které získává náš spolek od soukromých dárců, z adopčních poplatků nebo prodejem drobností na blešácích. Jsme ale rádi, že v Boskovicích vůbec nějakou podporu města máme, jsou obce, které se i přes svoji zákonnou povinnost nestarají vůbec,“ popisuje situaci v Boskovicích Anežka Štelclová, která Opuštěné kočičí tlapky před téměř deseti lety založila. „Mrzí mě malý zájem lidí o toulavé kočky a zvířata obecně. Říkají, že to máme nechat plynout, že kočky byly a budou, a nemá smysl to řešit. Že je zbytečné kočkám pomáhat, že je zbytečné je nechat kastrovat, příroda to prý vyřeší sama. Takhle se k tomu ale nedá stavět. Například na takovou sportovní halu mají jít miliony a já je sportovcům přeju. Na zvířata jde ale peněz zoufale málo, přitom lidskou pomoc potřebují a zaslouží si ji,“ stěžuje si na nezájem obcí Radka Pospíšilová, která se o boskovické toulavé kočky stará už dlouhé roky a před pěti lety spojila své síly právě s organizací Opuštěné kočičí tlapky. Měsíčně ji péče o jednu kočku vyjde zhruba na čtyři sta padesát korun, to je ale pouze cena za krmení a stelivo, veterinární péče je samozřejmě další položka navíc.
Organizace Opuštěné kočičí tlapky sídlí v Brně, kde také provozuje adopční kavárnu Pelíšek. „Do Pelíšku jdou některé z koček určených k adopci. Lidi mají možnost si je tam nezávazně prohlédnout, seznámit se s nimi, a často si pak některou kočku odnesou. Provozem kavárny také vyděláváme na péči o zvířata,“ popisuje další způsob financování Anežka Štelclová. Vítaným zdrojem příjmů je pro organizaci také prodej charitativního kalendáře Hasiči pomáhají útulkům, ve kterém jsou nafocena zvířata z dvanácti různých útulků.
Kočky nalezené v Boskovicích bere k sobě Radka Pospíšilová. V podkroví jejího domku našlo dočasný domov už nepřeberné množství koček, v současnosti jich tam pobývá asi třicet. Dalších pár žije přímo s ní a s jejími vlastními kočkami a psy v přízemí.
Za každým rohem, z každé škvíry nebo pelechu koukají na člověka dvě zkoumavé žluté oči. Některé z koček návštěvu akceptují a vcelku ochotně pózují, jiné vetřelce raději pozorují zpovzdálí připravené se okamžitě schovat.
„Mám tady kočky s nejrůznějšími povahami. Některé jsou mazlivé hned od začátku, jiné jsou hodně plaché a dlouho k nim hledáme cestu. Myslím, že člověk by si neměl vybírat kočku tak jako psa, tedy vzít si tu, která k němu první sama přijde, u koček je to složitější. Vyšší level kočkaře hledá s kočkou přátelství jiného typu. Pokud si vás po několika týdnech či měsících sbližování konečně oblíbí kočka nedůvěřivka a dovolí vám ji pohladit, jste vyznamenáni neuvěřitelným přátelstvím,“ vypráví se zaujetím Radka Pospíšilová. „Doporučujeme taky vzít si od nás už dospělou kočku, tam totiž znáte její povahu už dopředu a můžete odhadnout, jestli vám bude spolu dobře,“ dodává.
Kočky se do její péče dostaly mnoha různými způsoby. Některé přinesli lidé zraněné, jako třeba kočičku s jedním okem a oškubanýma ušima nebo střelenou vzduchovkou do páteře, jiné zůstaly samy po smrti svého majitele a jeho rodina se o ně nemohla či nechtěla sama postarat. „V takových případech jsme vždycky rádi, když nám někdo zavolá a zvíře nám přiveze, než aby ho jen vyhnal ven a nechal jeho osudu. Co mě ale mrzí je, když lidé kromě kočky podědí i slušný majetek, ale je jim zatěžko přispět nám na péči o ni. Smutný byl i případ kočičky, kterou její majitel už nechtěl. Ztratil o ni zájem. Kočka byla opuštěním tak zničená, že přestala žrát a po pár dnech pošla.“
Jsou ale i kočky, které jsou příliš plaché a na stálý domov by si těžko zvykaly. Takové kočky organizace jen odchytí, nechá vykastrovat, aby se dál nemnožily, a zase je vypustí do jejich původního teritoria. Některé z divokých koček se ale během zotavování po kastraci rozhodnou stát mazlivými a potom putují například do boskovického depozitu.
„Ne všechny kočky jsou samozřejmě vhodné k adopci. Některé se moc bojí, jiné jsou moc nemocné nebo třeba agresivní. Takové nám většinou zůstávají napořád. A některé už nám tak přirostly k srdci, že se jich ani zbavit nechceme. Ostatně odchod každé kočky do nového domova je pro mě těžký, nerada se s nimi loučím, vždyť jsem si je tu vlastně všechny vypiplala. Ale jsem ráda, že kočka bude mít svou rodinu jen pro sebe a nebude se dělit o pozornost s dalšími třiceti kočkami,“ přibližuje Radka Pospíšilová.
A které kočky mají největší šanci najít nový domov? „Samozřejmě koťata, ta jdou kolikrát pryč během pár dnů. Dobré pro kočku taky je, pokud se narodí zrzavá nebo vícebarevná, takové si lidi berou nejradši. Naopak mi tu zůstávají kočky černé a mourovaté, o ty je zájem nejmenší. V Brně jsou mezi nalezenci i šlechtěné kočky, siamky, mainské mývalí i další zajímavá plemena, těm se nový domov hledá taky dobře, u nás v Boskovicích jsou to ale hlavně právě ti mourci.“
Zájemce o adopci si organizace pečlivě prověřuje a pomáhá mu vybrat nejvhodnější kočku. „Kočky, které žily celý život v bytě, se snažíme zase umisťovat do bytů. Kočky, které potřebují svobodný pohyb venku, zase nechceme dávat k hlavní silnici, kde by je brzo srazilo auto. Zájemce nám také podepisuje adopční protokol, kde se zavazuje, že pokud kočka není vykastrovaná, dá ji do určité doby vykastrovat. Těm lidem pak i voláme a připomínáme jim to. Koček je příliš mnoho a musíme dohlédnout na to, aby se nemnožily stále dál,“ popisuje Radka Pospíšilová umisťování koček do nových rodin.
Podpořit Opuštěné kočičí tlapky je možné hned několika způsoby – adopcí kočičího mazlíčka, dobrovolnickou prací či pravidelným příspěvkem na činnost.
