Více než sto dnů už je na boskovické radnici nové vedení. Na konci října se po čtyřletém působení ČSSD v čele města vrátila na výsluní ODS. Poprvé od roku 1989, jehož výročí si letos připomínáme, se na post starosty vrátil někdo, kdo už tuto funkci zastával a má s ní i největší zkušenosti – Jaroslav Dohnálek.
Po sto dnech jsou ale Boskovice se zkušeným prvním mužem města paradoxně stále v jakési křečovité poloze. Nikdo neříká, že by mělo nové vedení vyřešit lusknutím prstů všechny problémy, co lidi ve městě trápí. Na radnici ale jako by nevěděli, kam a jak se mají vydat, což je patrné i z vyjádření jednotlivých politických představitelů.
Zatímco jeden směr zapojení občanů do rozhodování prosazuje nováček v politice, kterým je ambiciózní, občas idealistický první místostarosta Boskovic Lukáš Holík (ANO), na druhé straně stojí ostřílený hráč boskovického dění Radek Mazáč (Sportovci), místostarosta na pětinový úvazek. Ten je na veřejnosti zcela neviditelný, ale jako sportovec (s malým i velkým „es“) má jasný tah na branku a jde si tvrdě za svým. Jsou to dva naprosto odlišné politické styly: „diskutujme s občany o jejich představách“ versus „zvolili jste nás na čtyři roky, tak nás nechte a pak nás zhodnoťte ve volbách podle výsledků“. Oba tyto proudy se sráží uprostřed u starosty, jenž pak někdy působí unaveně a ustaraně, v horším případě popuzeně.
Nejspíš i proto koalice pěti politických stran o síle 15 zastupitelů proti 12 opozičním stále nemá programové prohlášení. Jak rychle se ODS, ANO, TOP 09, Sportovci a Boskováci dokázali po volbách na začátku října dohodnout na společném vládnutí (jediný den po zveřejnění výsledků voleb), tak složitě a bolestně se rodí programové priority na následující čtyři roky.
Nesepsali je do ustavujícího zastupitelstva, které se konalo na konci října, ani do prosincové schůze – a nic není hotové ani dnes, kdy jsou politici více než 100 dní ve funkcích a od voleb uběhlo zhruba 130 dní. Kdy programové prohlášení představí, stále není jasné. Podle Radka Mazáče sice bude, ale sám se vyjádřil, že by ani být nemuselo. Podle něj je zbytečné a lidé nehodnotí politiky podle toho, kolik mají splněných bodů sepsaných někde na papíře, ale podle toho, co skutečně dělají. Jinými slovy se na to dá říct: kdo nic neslíbí nebo se k ničemu nezaváže, nemůže nic nesplnit. Zlí jazykové by na něj ještě reagovali slovy, že tedy sdružení Sportovců pod jeho vedením čtyři roky v opozici nejspíš moc nepracovalo, když ve volbách přišlo o jeden mandát.
Hlavní otázkou po výměně na radnici ovšem je, jak se politici postaví k projektům rozjetým minulou koalicí. Před čtyřmi lety bylo zrušení stavby haly na Slovákově jasnou politickou deklarací a dominantní ČSSD s největším zastupitelským klubem od prvních svobodných voleb v roce 1990 nemohla rozhodnout jinak než stavbu zastavit, a to i kvůli věcným důvodům.
Politici, kteří stavbu haly rozjeli, jim to však ani po čtyřech letech nedokázali odpustit. Radek Mazáč, který byl tehdy radním, mluví o tom, že jsme mohli dávno mít halu za 40 milionů a dnes ji postavíme přinejmenším za dvojnásobnou částku. Jaroslav Dohnálek, tehdy starosta, zase nerad hodnotí Centrum polytechnické výchovy, které místo haly na Slovákově začalo vznikat. Jen občas pronese větu, že tomuto projektu nefandil.
Myšlenkové návraty k rozhodnutím v minulosti podpořené aktuálními problémy se stavbou polytechnického centra v podobě víceprací, čekání na peníze z dotací a jejich možným krácením mohou být jednoduchým spouštěčem k tomu, že ani po dalších čtyřech letech v Boskovicích nepřekleneme propast, aby nastupující garnitura nevyhodila plány předchůdců do koše.
Těmto spekulacím dává prostor mimo jiné znovu otevřené prověřování vhodné lokality a podoby knihovny, ačkoliv se na konkrétní budovu už tři čtvrtě roku zpracovává podrobná projektová dokumentace vycházející z konkrétní studie. O způsobu výběru místa i podoby knihovny pouze v úzkém kolečku minulých radních či vedení města si může každý myslet, co chce, nicméně tehdejší opoziční a dnes koaliční strany rozhodnutí, že stavba za více než 80 milionů vyroste právě v ZZN podle studie architekta Zdeňka Fránka, nikdy v průběhu příprav na schůzích zastupitelstva nezpochybňovaly.
Pozitivním momentem současného vedení naopak je, že se nová koalice na rozdíl od svých předchůdců odhodlala k úvěrům a chce si půjčit 120 milionů. Díky těmto penězům se mohou vyřešit problémy ty méně viditelné, ale i ty, po kterých volá veřejnost, včetně dvou nejznámějších případů, jimiž jsou už zmíněná sportovní hala a knihovna. Je sice hezké, že letos Boskovice zaplatí poslední splátku posledního úvěru, ale bez půjček se bohužel bolesti města nevyřeší. Jednoduchá paralela se přímo nabízí: Pokud si chce dnes jakýkoliv člověk postavit dům, ani on se v naprosté většině případů neobejde bez hypotéky. Podmínky, za jakých si dnes může přitom město peníze půjčit, jsou výhodné a je prostě potřeba se nebát a investovat.
