„Lidi si asi zvykli na to, že je zelenina čerstvá a kvalitní.“

Rozhovor s Jiřím Střížem, vedoucím Prodejny zahrádkářských potřeb a přebytků v Boskovicích. Prodejna, která je svým způsobem unikátní, nabízí výpěstky z našeho regionu, ale i odborné poradenství týkající se zahrady.

Jiří StřížJiří Stříž   foto: Martina Vašková

Po zimní pauze máte od února opět otevřeno. Co v prodejně nabízíte?

Přes zimu prodáváme sadbové brambory, sazečky, semena a také domácí zeleninu, které není mezi lidmi moc, proto se většinou prodá okamžitě. Pak nabízíme náš stálý sortiment, jakým jsou veškeré zahrádkářské potřeby, hnojiva, postřiky, krmné směsi a další. Na jaře začneme prodávat přísady a pak už sezónní ovoce a zeleninu a vše, co byste našli na zahradě.

Nabízíme i domácí čaje, sirupy, květiny, koření… No, je toho spousta. A vše jen z regionu, z velkoobchodu nebereme žádné výpěstky. Už dávno jsme si řekli, že se zaměříme na to, abychom nabízeli zboží od našich pěstitelů. Vlastně tady zaskakujeme za farmářské trhy, které dříve nebývaly, a ani teď není jejich nabídka ovoce a zeleniny nijak valná.

Jak vaše prodejna funguje? Vyhledáváte si své prodejce, nebo vám lidé sami nabízejí své zboží?

Lidé jsou na prodejnu zvyklí, otvírali jsme ji už v roce 1982, takže nikoho hledat nemusíme, prodejci za námi jezdí sami. Fungujeme jako komisní prodejna, kdy si prodejci určí cenu, za kterou chtějí zboží prodat. My je prodáme a dvacet procent z ceny si necháme na provoz. Když se zboží neprodá, anebo je něco nahnilého, dáme to pryč a prodejcům to odepíšeme. Všichni naši dodavatelé jsou od nás z regionu, jezdí jich k nám okolo sto padesáti. Většinou se jedná o starší lidi, ti mladší chodí spíš nakupovat. Takže nikoho aktivně nesháníme, ale pokud někdo například chce koupit větší množství červené řepy, snažíme se vyhovět.

Stane se, že zboží třeba nevezmete, protože se vám nelíbí, nesouhlasíte s cenou, nebo je až podezřele hezké, jako z obchodu?

Když je zboží nahnilé nebo vadné, nemusíme je vzít, ale to se stává málokdy. Co se týče ceny, to necháváme zcela na prodejcích. Sami si určují ceny, a pokud dají cenu vysokou, my jim můžeme jen říct, že se to těžko prodá. A zeleninu z obchodu nám nikdo nenosí, to bychom poznali hned. My naše prodejce známe už dlouhá léta, nic takového se nestává. Ale několikrát sem třeba přišli známí boskovičtí bratři, kteří se nám snažili nabídnout česnek, ale bylo jasné, že jej ukradli někomu ze zahrady.

Prodávat své zboží zde může každý?

Určitě, může přijít kdokoliv. Jediná překážka by byla, kdyby měl tržbu nad třicet tisíc korun, musel by ji vykázat na finančním úřadě, ale to se nestává.

Snažíte se vaši nabídku i nějak obohacovat novým zbožím, nebo prodáváte vesměs to samé?

Zaměřujeme se na sezónní věci, takže nic moc nového nenabízíme, ale sem tam se objeví i novinky, jako například sušené houby, směsi koření, zavařeniny; jedna paní z Valchova nám vozí perfektní domácí sirupy. Z celé naší nabídky prodáváme asi dvě třetiny výpěstků a zbylá třetina jsou zahrádkářské potřeby.

Které zboží nejrychleji zmizí z pultů?

Po zimě vždy veškerá zelenina, v létě zase borůvky, jahody a maliny, které sem lidé nosí.

Co jsem na rodičovské dovolené, chodíme k vám velmi často. Vím, že máte pořád plno a že k vám chodí nakupovat stále více mladých. Vnímáte to stejně?

Ano, posledních pár let k nám opravdu chodí stále více mladých a taky maminek s dětmi. Překvapilo mě, že si k nám našli cestu. Celá léta jsme byli zvyklí spíše na starší zákazníky. Díval jsem se, že loni jsme obsloužili průměrně sto padesát lidí denně. No, v sezóně je tu strašný frmol. Člověk se za pultem nezastaví. Lidi si asi zvykli na to, že je zelenina čerstvá a kvalitní. A i když není vzhledově perfektní, není vyhnaná z prášků nebo ošetřená žádnými postřiky.

Kolik lidí se o prodejnu stará?

Prodáváme zde čtyři, vždy se střídáme po dvou. Teď ještě není tolik zboží, takže práci zastane jeden člověk, ale od jara musíme být dva. Máme služby od osmi hodin do čtyř s hodinovou přestávkou na oběd, od sedmi ráno ještě bereme výpěstky od dodavatelů.

To už musí člověka docela unavit, ne?

Ani vlastně ne. Jsem tu rád, navíc odpočíváme přes zimu, kdy máme dva měsíce zimních prázdnin. Beru to jako zpestření v důchodě. Když přijde nějaká babička, povykládáme si, vyměníme recepty. Starší lidi jsou rádi, když jim prodavačka pomůže, třeba jim zanese tašku až před vrata. Jsou rádi, že si mají s kým popovídat a poradit se.

Zajímají se lidé v dnešní době o rady týkající se zahrady?

Určitě. Patří to k naší práci, lidé se hodně ptají. I prodavače jsme vlastně vybírali tak, aby uměli lidem poradit. Mladým se snažíme například doporučit, jaká koupit semena, jak pěstovat zeleninu, aby to bylo ze začátku bylo co nejjednodušší a naučili se to. A ze zkušenými zahrádkáři probíráme konkrétní problémy, které je trápí.

foto: Martina Vašková

Vy jste od roku 2014 vedoucí prodejny, jak jste se k tomu dostal?

Začal jsem nejprve prodávat, to bylo v roce 1992. A když odešel náš bývalý vedoucí, zahrádkáři na jeho místo nikoho neměli, tak jsem to vzal já. Prodejnička byla úplně původně na ulici 17. listopadu vedle dnes již zaniklého elektra. Otvírala se v roce 1982 a vydržela zde do roku 1987. Pak jsme se přesunuli na ulici Kapitána Jaroše, kde jsme fungovali dlouho, vlastně až do roku 2012. Ale protože se ve vedlejší budově bývalého objektu O2 měla stavět knihovna, město nám neprodloužilo smlouvu a my se museli stěhovat. Z města nám nabídli do pronájmu budovu bývalého internátu, kterou jsme si spravili a jsme zde doteď.

Mě ta práce baví. Říkal jsem si, že i když jsem už v důchodě, prostě to zkusím. Dříve jsem chodíval hrát volejbal, bowling, loni jsem ještě cvičil na všesokolském sletu a celoživotně jsem dělal turistiku, asi bych se doma trochu nudil. Někdy je sice náročné vyjít se všemi, ale snažím se to skloubit tak, aby spokojení jak nakupující, tak my v prodejně. Ale můžu říct, že nám stát stále více hází klacky pod nohy.

V jakém smyslu?

Začalo to před několika lety zavedením té elektronické evidence tržeb. My nejsme plátci DPH, protože zisk, který z prodeje máme, jde zase na činnost naší zahrádkářské organizace. Provozujeme například kroužek Mladých zahrádkářů, kam nám chodí patnáct dětí, a platíme jej z tržeb naší prodejny, rodiče jej hradit nemusí. No, a už jsou to dva roky, co jsme EET museli také zavést. Mně to ovšem nedalo a pátral jsem, zda nemůžeme mít nějakou výjimku. U nás na finančním úřadě říkali, že se nás to týkat nebude, v Brně zase tvrdili, že je to úplně pro všechny.

Tak jsem se rozhodl jet na školení, které pořádal tehdejší ministr financí Andrej Babiš. O přestávce jsem si pana ministra odchytil a snažil jsem se mu vysvětlit, jak to v naší prodejně funguje a jak prodejna vypadá. A ptal jsem se, co na to říká, a jestli bychom nemohli dostat nějakou výjimku. On si mě prohlédl a řekl, že žádné výjimky nebudou, protože v této republice všichni kradou. A já nemohl nic jiného, než říct, že vy, pane ministře, potom tedy kradete taky. A on se na mě podíval a odešel pryč.

Takže jste asi žádnou výjimku nedostali, že?

No, nedostali, vůbec. Takže jsme si museli zařídit internet, koupit pokladnu a školit prodavačky. Nebylo to ale vůbec jednoduché. Představte si, že jsem byl třeba na zahradě, najednou mi zvoní telefon, naše prodavačka mi volala, že místo sto korun do pokladny namarkovala deset tisíc. A tato částka hned odešla na finanční úřad. Takže to pak musíte rychle vyřešit a dát tam tu správnou částku. A to pak vypadáte, že se je snažíte okrádat.

Trvalo nám snad půl roku, než jsme s EET naučili pracovat. Stejně tak se nás týká i školení bezpečnosti práce a prohlídky elektřiny, plynového kotle nebo vah – to vše musíme platit. A nevyhnulo se nám ani placení takzvaného srážkovného, kdy musíme kromě vodného a stočného platit i za odvádění srážkových vod. Tato platba se vypočte poměrem ploch určených k podnikání k celkové ploše objektu, i přesto, že my srážkovou vodu chytáme a zaléváme s ní. Tak nás to přijde v průměru na šest až sedm tisíc korun za rok. I když jsem také zkoušel vyjednat výjimku, bylo mi řečeno, že takový je prostě zákon. A v poslední době nám přibylo ještě nařízení na ochranu osobních údajů. Takže když chceme třeba dát fotky do almanachu nebo někoho vyfotografovat, musíme mít od všech povolení.

Můžu říct, že kdybychom neměli takového dobrého pokladníka, můžeme prodejnu zavřít. Já pocházím z Knínic u Boskovic, kde jsem kdysi dělal hasičům pokladníka. Měl jsem sešit s tvrdými deskami, kam jsem si psával na jednu stranu příjem, na druhou výdaje. Za měsíc jsem to podtrhl a na výborové schůzi jsem přednesl vydání a příjmy. Když byly větší příjmy, něco jsme koupili, když nebyly, šetřili jsme. To bylo naše veškeré účetnictví. Když se dnes dívám na množství spisů a lejster, která musíme vyplňovat, ani se mi tomu kolikrát nechce věřit.

A jaká je vaše spolupráce s městem?

Určitě lepší než na celostátní úrovni. Kdykoliv jsme něco potřebovali, pomohli nám. Budova, kde nyní jsme, je v majetku města, máme ji pronajatou na pětadvacet let. Když byla potřeba vyměnit okna nebo udělat novou fasádu, lidé z města nám vyšli vstříc.

Vaše prodejna patří pod základní organizaci Českého zahrádkářského svazu v Boskovicích. Není to ale jediná činnost, kterou svaz zahrádkářů provozuje.

To určitě ne. Máme na starost prodejnu, ale i kroužek Mladých zahrádkářů, také pořádáme odborné přednášky pro veřejnost a zájezdy se zahrádkářskou tematikou po celé republice. Pro zájemce je každý měsíc otevřena zahrádkářská poradna a letos nově zavádíme poradnu o pěstování vinné révy. Provozujeme i vlastní moštárnu a jednou za rok máme výroční členskou schůzi, což je takové naše zpestření zimy.

Na podzim zase zařizujeme regionální výstavu ovoce, ovocných a okrasných dřevin. Tu jsme dlouhodobě organizovali sami, ale od roku 1996 ji pořádáme společně se Arboretem Šmelcovna, už to sami všechno nezastaneme. Loni jsme slavili šedesát let naší organizace, takže jsme ještě vydávali almanach a chystali oslavy.

Kolik lidi má všechny tyto aktivity na starosti?

Náš zahrádkářský svaz má celkem čtyři sta členů. O veškeré aktivity se stará výbor základní organizace, což je šestnáct lidí.

Může se k vám přidat kdokoliv?

Určitě může, naši členové jsou vesměs senioři, ale například na odborné přednášky, které bývají v sokolovně, chodívá hodně mladých. Ale určitě bychom potřebovali omladit. Třeba ti, co vedou kroužek Mladého zahrádkáře, jsou většinou důchodci, mladým se do toho moc nechce.

Vaše prodejna je docela unikátní. Nestalo se například, že by si chtěl někdo po vašem vzoru otevřít podobný obchod?

Ne, nestalo, nevím o žádné podobné prodejně. Na okrese jsme jediní. I když provozovat tuto prodejnu není úplná legrace, ohlasy máme kladné. Hodně jsem slyšel, že sem lidi chodí rádi. Což nás těší, neděláme to pro peníze. Naopak, chceme, aby lidi dostali kvalitní ovoce za slušnou cenu. A i když ta zelenina holt není tak hezká jako z obchodu nebo je špinavá od zeminy, myslím, že si ji každý může doma umýt.


Provoz novin vyžaduje hodně práce a peněz. Ohlasy už pátým rokem dotujeme z vlastní kapsy, protože v nich vidíme smysl a možnost zlepšit život v našem regionu. Našli jsme dostatek čtenářů, kteří mají o naše texty zájem, ale zatím jen málo těch, kteří by nám přispěli finančně. Navzdory tomu ale nechceme naše texty uzamykat jen pro platící, záleží nám na tom, aby se dostaly k co největšímu počtu čtenářů. Jestli nás rádi čtete, zvažte prosím pořízení předplatného. Bez dostatečného počtu platících čtenářů zanikneme.

další rozhovory