Co zaznělo na veřejném jednání k nové knihovně

Veřejné setkání k nové boskovické knihovně se konalo ve čtvrtek v zámeckém skleníku. O činnosti knihovny referoval ředitel KZMB Oldřich Kovář, svůj návrh stavby komunitního centra s knihovnou představil architekt Zdeněk Fránek. Následně se rozběhla diskuse, za Ohlasy se jí aktivně zúčastnili Tomáš Znamenáček a autor tohoto textu – Tomáš Trumpeš. Přinášíme přepis nejzajímavějších výroků, které na setkání zazněly.

Debata ve skleníkuDebata ve skleníku   foto: Tomáš Znamenáček

LUKÁŠ HOLÍK (místostarosta, ANO 2011): Hlavním cílem besedy je představit, v jaké fázi se tento projekt nachází. Pak diskutujme.

JAROSLAV DOHNÁLEK (starosta, ODS): To, že v Boskovicích knihovna chybí a že je 20 let v provizoriu, všichni víme. Tato diskuse měla probíhat ještě předtím, než se zadala projektová dokumentace. Zastupitelstvo musí v dohledné době rozhodnout, kde knihovnu a komunitní centrum chce.

Na zastupitelstvo by měl jít v únoru střednědobý finanční výhled města. Potřeb je nemálo, bez knihovny, sportovní haly a intenzifikace čistírny odpadních vod jsou zde oprávněné požadavky za 300 milionů korun.

I se zapojením úvěrových prostředků je nereálné si tady slibovat, že se bavíme o investici 100 milionů korun, pokud by se nepodařilo získat cca 60 procent peněz z dotací. Za sebe říkám, že nevidím reálnou možnost to z prostředků města postavit.

OLDŘICH KOVÁŘ (ředitel KZMB): Komunitní centrum s knihovnou proto, že pojetí se posouvá – knihovny nejsou obyčejné půjčovny, jsou to místa pro potkávání se lidí. Měl by to být městský obývák, někteří to posouvají ještě dál – knihovna by měla být tepající intelektuální centrum města.

Když se dnes podíváte, které standardy nesplňujeme, je to samozřejmě plocha knihovny a také studijní místa pro uživatele. Počet registrovaných čtenářů se už léta drží na čísle 2200–2500, ale chodí k nám i neregistrovaní. Činnost knihovny je hodně aktivní.

Knihy dnes máme ve výšce i 4 metry. V této oblasti bychom se rádi posunuli. V komunitním centru by knihovna začala konečně dělat to, co má v plánech a v přáních, nebo to realizuje jinde – besedy, přednášky, scénická čtení, knihovnické lekce. Je spousta věcí, které knihovně přísluší a měla by je dělat, ale nám se kvůli prostorové indispozici nedaří.

ZDENĚK FRÁNEK (architekt): Knihovna má stát 100 milionů korun, to je obrovská částka. Ale měli bychom uvažovat dopředu a šířeji. Pan starosta má pravdu, že není možné sáhnout do šuplíku a vytáhnout takovou částku. Pro příklad: dnes připravujeme v Praze stavbu budovy pro Českou filharmonii a směřuje to k tomu, aby tato budova stála do 20 let. Není všechno hned. Těch 20 let je optimistický výhled, ale první, co udělali, je, že vybrali místo.

V Německu mají v zákoně, že když jedna vláda připraví nějaký projekt, ta další v něm musí pokračovat. Neměla by přijít další garnitura a říct: tohle vyhodíme a uděláme to jinak. To se bohužel děje ve všech českých městech, je to naprosto běžná praxe. Ale pokud chceme něco v Boskovicích postavit, nesmíme uhýbat – musíme připravit místo a shánět peníze.

PETR ZOUHAR (vedoucí investičního odboru): V jaké fázi se dnes nacházíme – na základě studie pana architekta Fránka probíhá vypracování projektové dokumentace ve všech třech stupních: projekt pro územní rozhodnutí, pro stavební povolení a pro realizaci stavby včetně výkazu výměr a rozpočtu.

Nyní je rozpracován projekt pro územní řízení, práce na ostatních stupních byly pozastaveny, protože projekt byl předložen dotčeným orgánům a správcům sítí a samozřejmě vyvstalo několik potřeb projekt upravit. Také se rozběhla diskuse o dispozičním řešení a doladění projektu pro co nejlepší provoz.

RADEK PERNICA (ředitel kina Scala): V tomto konzervativním maloměstě je samozřejmě diskutovaným tématem ta střecha. Můj dotaz zní: když bude tlak ze strany investora postavit stavbu bez střechy, jak jste ji vyprojektoval, budete se na stavbě podílet dál? Nebo je nějaká hranice, kde odstoupíte, protože základní estetická a architektonická hodnota nebude realizována?

ZDENĚK FRÁNEK: To je otázka, kterou dostávám skoro u každého projektu, který dělám, a nikdy nevím, jak na to odpovědět. V žádném případě nebudu bojovat za žádný svůj návrh do krve. Je to vaše knihovna, ne moje. Pokud se rozhodnete, že tady takovou nechcete, nechte si vyprojektovat jinou. Nabídl jsem určité řešení a přivedl jsem do Boskovic lidi, kteří velmi záhy ukážou další řešení, které se vám samozřejmě nemusí líbit, ale jediné, co k tomu můžu říct, je, že ručím za kvalitu toho řešení, které přetrvá věky, stejně jako u lidí, které přivedu. Jejich architektura Boskovice proslaví, protože to v jejich případě udělala už mnohokrát.

PETR MALACH (ČSSD): Chápu, že problémové jsou finance. Ale z druhé strany – pokud jsme v minulosti dokázali dát přes 100 milionů do zimního stadionu, kde ani nehrají naši hokejisté, tak by možná neměl být problém sehnat 100 milionů na to, abychom měli knihovnu, která by měla být vizitkou města.

JAROSLAV DOHNÁLEK: Uvědomujeme si, že tady knihovna chybí. Na knihovnu máme, nemáme na takto namyšlené a takto kvalitně architektonické komunitní centrum a je otázka, jestli na ně seženeme. A pak to všechno uživit taky není jednoduché.

Tato politická reprezentace má zodpovědnost a bude se z toho zpovídat. A asi vás pak nebude zajímat, kdybychom řekli: byli jsme vizionáři, nezískali jsme dotace, protože moc žádné nejsou, tak jsme si půjčili a teď nechtějte žádné chodníky a nechtějte nic. A teď to přeženu: běžte se podívat na knihovnu a kupte si nové boty.

JIŘÍ PEVNÝ (zastupitel, Sportovci): Peníze – to je jasné. Ale můžeme tuto stavbu papírově připravit. V jakém horizontu bude město podávat žádost o územní rozhodnutí? A kdy můžeme získat stavební povolení? Tím bychom byli připraveni, kdyby byly dotace vypsány.

PETR ZOUHAR: Byli bychom rádi, kdybychom měli začátkem druhé poloviny roku v ruce projekt pro územní řízení. Na to bude navazovat další stupeň. Do konce roku by mohlo být územní rozhodnutí a stavební povolení je pak otázka tří čtyř měsíců.

LUKÁŠ HOLÍK: Počítá se s tím, že s tímto projektem dojdeme papírově až do úplného konce. Chtěl jsem, aby se projekt dostal co nejvíce k veřejnosti a hlavně ke spolkům, které ho budou využívat. Proto je vytvořena pracovní skupina, která se bude scházet nejprve k vnitřní dispozici.

TOMÁŠ ZNAMENÁČEK: Myslím si, že město, které má příjem okolo 300 milionů ročně, by na knihovnu mít mohlo, aniž bychom museli kupovat nové boty kvůli rozbitým chodníkům. Přijde mi zbytečné lidi děsit.

Městská rada se teď potřetí chystá rozhodnout, kam knihovnu umístit. To mi přijde jako bizarní plýtvání úsilím všech lidí. Hanba mě fackuje za knihovníky, kteří už poněkolikáté připomínkují projekt, už poněkolikáté se teď jen nad tímto projektem schází lidé, aby jim sedm z devíti radních řeklo, že sbírají podklady pro to, aby se mohli rozhodnout, kam tu knihovnu umístit. To je jako z nějaké fantasmagorie. Považuji to za velký výraz nerespektu k demokratickému řízení města. Pokud rada nebude schopná respektovat základní rozhodnutí, která padla před ní, tak tady v životě nepostavíme ani kryté parkovací stání.

JAROSLAV DOHNÁLEK: Rozhodnuto bylo nestandardně. O takovéto investici má rozhodovat zastupitelstvo. Teď prověřujeme možnosti. Nemíníme zastavit přípravu na tuto realizaci, ale zastupitelům chceme předložit něco, co umíme zdůvodnit a za čím si můžeme stát.

Bylo by krásné, kdyby mělo město 300 milionů a mohlo si s nimi dělat, co chce. Ale daňová výtěžnost je zhruba 150 milionů. K dispozici na investice má město zhruba 50 milionů ročně – ale na všechno.

JAN NÁDVORNÍK (Piráti): Mluvilo se tady o variantách – chci se zeptat, jaké varianty to jsou a jaká je vize města.

LUKÁŠ HOLÍK: Varianty máme ty, co byly předtím: ZZN, O2, přemýšlí se spíš spekulativně nad panským dvorem, a pokud by nebylo možné získat dotační prostředky, tak jestli je reálné využít sokolovnu.

JAROSLAV DOHNÁLEK: Očekává se, že v roce 2021 by na komunitní centra měly být otevřené dotační možnosti, takže máme trochu času. Radní pan Axman vymyslel hodnotící tabulku a plánujeme ji naplnit těmito variantami, abychom zastupitelům předložili nejoptimálnější variantu.

To mluvím o komunitním centru. Pokud by se zjistilo, že na komunitní centrum nemáme, tak přece musí být nachystána varianta – knihovníci v současných prostorách být nemůžou a ZZN umíme předělat pro knihovnu úplně jednoduše do roka. A na to máme ze svých. Takže to je taky varianta. Míníme ji zpracovat a předložit.

TOMÁŠ TRUMPEŠ: Opakovaně od vedení města zaznívá, že v roce 2021 by se měly otevřít dotační možnosti na komunitní centra. Chci se zeptat na zdroj této informace, jestli je součástí nějaké schválené a dohledatelné dotační strategie. My jsme to ověřovali na ministerstvu pro místní rozvoj a řekli nám, že žádné podobné dotace se ani po roce 2021 neplánují.

LUKÁŠ HOLÍK: Měl jsem sezení s člověkem, který má agenturu – bavili jsme se o tom a říkal, že pokud se má čekat dotace na komunitní centra v rámci IROP, tak v roce 2021 nejdřív. U místní akční skupiny se jedná o částky maximálně 6–7,5 milionu korun, což nás nevytrhne. Nyní se snažím řešit možnosti z národních zdrojů.

JAROSLAV DOHNÁLEK: Já jsem byl v pátek na Regiontouru, byli tam i zástupci z ministerstva pro místní rozvoj s těmi, kteří vyjednávají pro další programovací období. Tam je odrážka komunitní centra. Ale samozřejmě existují i národní zdroje, to všechno mapujeme.

JIŘÍ PEVNÝ: Jsem příznivcem tohoto řešení. Stavba se mi zalíbila. Jako jeden z 27 zastupitelů říkám, co ode mě můžete čekat. Jsem rád, kolik se nás tady dnes sešlo. Vím, že všechno je otázkou peněz, ale tato stavba by nás mohla posunout někam dál.

ALENA SVOBODOVÁ (učitelka ZŠ): Knihovnu potřebujeme, to je jasné. Ale je potřeba být tak megalomanští? Nestačilo by to ZZN opravit třeba za 7 nebo 8 milionů tak, aby tam byly knížky poskládané tak, aby na ně dostali mladí i staří? Boskovice jsou pokrokové, je tady spousta kavárniček, pokud si chci jít někam sednout, vždycky je tam. I když mít tady stavbu pana Fránka by bylo určitě úžasným počinem, ale zaznělo tady několikrát, že peníze nejsou. Tak pojďme to udělat v takové variantě, že splní účel, bude na úrovni a hlavně bude co nejdříve.

PAVEL VLACH (zastupitel, TOP 09): Zaměňujeme diskusi na téma potřeba knihovny, kterou nikdo nezpochybňuje, za něco, co jsme si na začátku ani nedovedli představit. Dnes děláme projekt, abychom si sáhli na dotaci. Tohle se dá udělat za 30 milionů ve stejném baráku a v rozsahu, který bude dostačovat. My ale uděláme projekt za 120, dostaneme 60 a 60 budeme muset doplatit. A přitom by stačilo 30 z našich.

Návrh se mi líbí, já to nezpochybňuji. Ale za měsíc tady bude sedět vedení města se sportovci a bude jim vysvětlovat, že jim musí stačit sportovní hala za 40 a ne za 100, jak oni si představují. A bude to stejná diskuse.

LUKÁŠ HOLÍK: Z mé strany by byla obrovská škoda, kdyby se projekt nerealizoval a z maximálního komfortu bychom se snížili někam níž a níž. A pak se zase dostaneme k provizornímu řešení na dalších iks let. Jak vidíte, každý v koalici máme jiný názor. Je to věcí diskuse a toho, co si město bude moci dovolit. Podle mě ten projekt má velký potenciál, který někteří z nás necítíme a nevíme, co to může Boskovicím do budoucna přinést.

DAVID LIBER (student, Piráti): Jaká je tedy v dnešní době priorita? Je přednější knihovna, nebo hala?

LUKÁŠ HOLÍK: Takto jsme se o tom ještě nebavili.

JAROSLAV DOHNÁLEK: Takto to nestojí. Nemíníme knihovníkům ani sportovcům hatit jejich služby. Počítáme s oběma stavbami. Ale na halu není ještě vůbec nic, i tam je to ještě o variantním řešení. Rozsah těch projektů ale je otázkou peněz. Musíme si vzít úvěr, jednáme o podmínkách úvěrování pro město.

TOMÁŠ TRUMPEŠ: Nerozumím tomu, v čem je projekt pokládán za příliš velkorysý a megalomanský. Od pana ředitele jsme slyšeli, že potřebujeme knihovnu, která má dětské oddělení, dospělé oddělení a sál. Stavět dnes knihovnu bez sálu je jako stavět fotbalové hřiště jen s jednou brankou. Takže kdybychom toto stavěli v ZZN podle jiného projektu, kde ušetříme těch 70 milionů?

JAROSLAV DOHNÁLEK: Nejsem odborník, ale na zadání mě překvapilo právě to. Když objedete knihovny, které tady pan ředitel ukazoval – není to o tom, že by tam nebyl shromažďovací prostor, ale není tam takto nadstandardní sál. Když jsme v uplynulých letech hovořili o knihovnách, a byla už zpracována i studie na ZZN, nikdy se o žádném sále nehovořilo. To bylo největší novum. V uplynulých 20 letech se nikdy o sále nemluvilo. Ten sál je tam kvůli komunitnímu centru, ale knihovna sál tohoto rozsahu pro svoji činnost nikdy nepožadovala.

TOMÁŠ TRUMPEŠ: Rád bych poprosil knihovníky, aby se vyjádřili k tomu, jestli je knihovna bez sálu v roce 2019 plnohodnotná.

OLDŘICH KOVÁŘ: Je to docela jednoduché. Republikový i celoevropský trend směřuje k budování komunitních center. To je o tom shromažďovacím prostoru, o tom obýváku. Je to novum, které v posledních letech naběhlo do takových obrátek, že se tomu podrobuje veškerá činnost knihovníků a jejich doprovodná činnost. My nejsme pouzí půjčovatelé knížek, my jsme ti, kteří ovlivňují kus kulturního a společenského života města; vytvářejí prostor pro to se potkávat, shromažďovat, bavit, vzdělávat – zkrátka komunitně žít.

DAVID ČUŘÍK (knihovník): Pro mě je překvapení, že by se poprvé v loňském roce začalo mluvit o sále. Přece knihovna i v panském dvoře pořádala výstavy, besedy se spisovateli, besedy pro děti… Když jsme teď v našich prostorách pořádali besedu třeba s panem Vondruškou, seděli lidé až na chodbě a nic neslyšeli. Děti chodí na besedy ze škol a musí se tlačit v naprosto nevyhovujícím prostoru. Otázka besed a akcí přidružených ke knihovně není nic nového, možná to víc začalo v 70. letech minulého století.

MIROSLAVA JURDIČOVÁ (vedoucí knihovny): K projektu v O2 jsem chtěla říct, že tam sál nebyl plánován proto, že se nás nikdo neptal. S tím projektem jsme byli až seznámeni. A zanikl dřív, než jsme ho připomínkovali.

PAN SEHNAL: Podle mě to není žádná megalománie. Je to potřeba řešit to jako celek a kompletně. Jsem zastáncem projektu včetně sálu. Pokud by zůstalo jenom při knihovně, tak je to jako u nás většinou se vším – je to jen flikování, které nemá dlouhodobý význam. Je potřeba udělat něco pořádného, aby to přetrvalo a sloužilo.

TOMÁŠ ZNAMENÁČEK: Pro Boskovice tento projekt představuje určitou křižovatku. Obavy z financování i dojem, že je to příliš velkorysé, jsou pocity, které přirozeně doprovázejí takový projekt. Díky němu tady po sobě můžeme nechat něco podstatného. Jednou můžeme něco nezflikovat a může to být stavba, na kterou budeme hrdí za 50 let. Rozumím, že radní mají za projekt zodpovědnost, neberu to na lehkou váhu. Ale myslím, že by bylo dobré se ještě jednou zamyslet nad tím, jakou máme šanci dát tady něco dohromady. Kromě té obrovské finanční investice představuje ta budova obrovské množství práce – od knihovníků, přes architekty a projektanty až po neziskovky, které se k tomu vyjadřovaly. Tohle můžeme buď vylít do kanálu, nebo je to šance jednou překonat stín maloměsta a postavit něco, na co budeme opravdu hrdí.

OLDŘICH KOVÁŘ: Jsem vděčný za to, kam až jsme se v debatě o budově knihovny dostali. A jsem vděčný za ten názor, že se pokusíme to dotáhnout až do stavebního povolení. A smysluplně dlouho poté se do toho pustíme. Raději počkejme rok dva a postavme to, co bude Boskovice reprezentovat, ale nesnažme se to uspěchat za cenu toho, že bychom stavěli luxusní depo pro parní lokomotivy. Zkusme to zvážit ze všech stran, ale nastoleným směrem bychom se měli s rozvahou pustit. Ať po nás zůstane něco pěkného.

PETR ONDRÁČEK (architekt): Kdybychom se podíval zpátky do minulosti, tak všechny budovy, které dnes z mého pohledu pohledu za něco stojí, byly vybudovány mezi lety 1925 až 1936. Republika získávala nový směr a všichni byli hrdí na to, že jsme Češi, kteří si postaví nové budovy, aby nás zároveň i reprezentovaly. Dnes jsme ve velmi podobné situaci, máme možnost postavit něco, co nás posune dál. Nikdo z nás nemá křišťálovou kouli, aby se mohl podívat, kam bude knihovnictví směřovat, ale zabarikádovat se na tom, že postavíme knihovnu, jaké mají všude okolo, by podle mě nebylo správné.

PANÍ KUČEROVÁ: Měla bych přání, abychom si my důchodci měli možnost konečně někde pěkně sednout. Prosím vás, stavme to, na co máme; na co nemáme, to nemůžeme stavět.


Provoz novin vyžaduje hodně práce a peněz. Ohlasy už pátým rokem dotujeme z vlastní kapsy, protože v nich vidíme smysl a možnost zlepšit život v našem regionu. Našli jsme dostatek čtenářů, kteří mají o naše texty zájem, ale zatím jen málo těch, kteří by nám přispěli finančně. Navzdory tomu ale nechceme naše texty uzamykat jen pro platící, záleží nám na tom, aby se dostaly k co největšímu počtu čtenářů. Jestli nás rádi čtete, zvažte prosím pořízení předplatného. Bez dostatečného počtu platících čtenářů zanikneme.

další zpravodajství