Tomáš Trumpeš: Pětitisícová podpora volnočasovému klubu je ostuda politiky

Boskovická městská rada se rozhodla podpořit nově vznikající volnočasový klub pro mládež částkou pět tisíc korun na jeden rok. Vzhledem k rozsahu a potřebnosti této služby ve městě plném středních škol je to nejen samo o sobě ostudné, ale také to poukazuje na hlubší problém, který máme. Stále se nedaří etablovat politiku jako službu veřejnosti, navíc jako službu schopnou citlivě vnímat potřeby společnosti, děje, změny a také rizika, ke kterým v ní neustále dochází.

Klub pro mládež před lety v Boskovicích existoval. A město by o jeho existenci mělo usilovat i nyní. Takzvaný Klubík byl zrušen v roce 2006, v poslední, značně omezené fázi provozu na něj radnice přispívala částkou 144 tisíc korun ročně. „Ve městech velikosti Boskovic není dnes existence nízkoprahových zařízení úplným standardem. Ale města, která odpovědně řeší problematiku dospívající mládeže, kluby mají,“ zhodnotil zánik Klubíku tehdejší vedoucí blanenského zařízení Aleš Herzog. Boskovice se zařadily na seznam neodpovědných měst a zůstaly na něm až dodnes. Pokud se to v letošním roce změní, stane se tak díky nadšení a schopnostem letovické obecně prospěšné společnosti ELIM. Pětitisícový roční příspěvek radnice můžeme jen stěží vnímat jako podporu, spíše se nabízejí slova jako ostuda nebo rovnou výsměch.

Lektor Pavel Kotouček z letovické neziskovky ELIM, která chce v Boskovicích v prostorách býbalého klubu Maják spustit svou pobočku, vcelku přesně říká, že děti a mládež jsou dnes vystaveni nebývalému množství rizik. Spadnout do propasti je velice snadné, navíc v citlivém věku dospívání. Volnočasový klub může prokázat největší službu právě těm, kteří se té propasti přiblížili – zatím do ní nespadli, ale z nějakého důvodu už nemůžou nebo nedokážou čelit hrozbám standardním způsobem a využívat pro své vyžití a seberealizaci běžné nabídky volnočasových center či uměleckých škol. Právě pro ně by mělo ve společnosti existovat záchranné lano, právě oni možná ze všech nejvíc potřebují nebýt sami. Potřebují místo, kam můžou beze strachu vkročit. Společnost, která s tím nepočítá a podobné místo nevytvoří, je bezcitná.

Nabídka, se kterou přišel do Boskovic ELIM, je z mého pohledu tím, čemu se říká nabídka snů. Vládnoucí koalice by mohla těžko doufat, že dostane příležitost vyřešit palčivý problém neexistence volnočasového zařízení tak snadno. Zjednodušeně řečeno přišel někdo, kdo řekl: „Budeme to dělat za vás, sehnali jsme si prostory, opravíme je, zařídíme, seženeme si sami peníze na činnost a zaplatíme z vlastních zdrojů ty, kdo ji budou vykonávat. A vás jen prosíme, abyste nám přispěli na nájem.“ Pokud bychom spočítali, kolik by radnici podobný provoz stál, kdyby ho měla zajišťovat sama, i kdyby to bylo jen jeden až dva dny v týdnu, jak pro začátek nabízí ELIM, dostaneme se jistě na částku mnohem vyšší, než bylo zmíněných 144 tisíc v roce 2006. Městská rada místo toho nabídla tisíců pět.

Ano, ELIM přišel se svou žádostí či spíše nabídkou v době, kdy je schválený rozpočet, uzavřený grantový systém, existuje nějaký plán podpory neziskovek pro letošní rok. To všechno jsou ale věci, které by politici jistě uměli vyřešit, kdyby opravdu chtěli. Rozpočtová opatření se mnohdy týkají daleko marginálnějších problémů a tvářit se, že udělování darů má svoje zvyklosti, je přinejmenším pokrytecké. Nelze přece srovnávat kupříkladu jednorázový koncert, na který rada přispěje rovněž částkou pět tisíc korun, s pravidelným provozem tolik potřebného zařízení. Kdyby byla vůle, jistě se najde i cesta. Kdyby byla politika opravdovou službou společnosti a dokázala být k její problémům vnímavá, mluvili bychom dnes o podpoře minimálně o řád vyšší. Jinak nám opravdu zbývají jen slova jako bezcitnost, ostuda a výsměch.

Tam, kde selhává politika, mohou pomoci nelhostejní občané. Nejinak je tomu i v tomto případě, konkrétní možnost podpory existuje – připojit se k dárcům, kteří vznik a provoz boskovického klubu podporují stokorunou měsíčně.

další názory a komentáře