Několik desítek lidí dorazilo v pátek 16. června navečer do Modrého salonku boskovické sokolovny, aby se seznámili s Jiřím Drahošem. Prezidentským kandidátem, který donedávna vedl Akademii věd a dnes mu průzkumy dávají největší šanci postoupit s Milošem Zemanem do druhého kola prezidentské volby. Vybírat nového prezidenta bude Česká republika v lednu příštího roku.
„Díval jsem se na ně jako na lidi, kteří povídají pohádky. Nebral jsem to vůbec vážně,“ popsal Jiří Drahoš své reakce, když ho před dvěma lety lidé začali oslovovat s tím, aby kandidoval na prezidenta, až mu vyprší mandát šéfa Akademie věd. Vážně to nebral ještě docela dlouho a čekal, že se objeví někdo, koho by podpořil. „Žádný takový kandidát se neobjevil, tak jsem se tím musel začít zabývat.“ Kandidaturu nakonec vyhlásil čtyři dny po vypršení svého mandátu v Akademii, záměr oznámil ve svém rodném Jablunkově.
Prezident, který nebude lidi rozdělovat, nebude lidi nálepkovat podle toho, jestli zrovna souhlasí s jeho názorem, a bude důstojně reprezentovat tuto zemi v zahraničí. A prezident, který něco ví o vzdělanosti a bude tlačit na vládu, abychom se jako kreativní společnost posunuli do centra Evropy, kam patříme. Tak stručně představil Jiří Drahoš svou představu o výkonu prezidentské funkce. Návštěvníky besedy však zajímalo daleko víc a kladli mu věcné a poučené dotazy. „Velmi mi vadí také kultura politického boje. Velmi to pokleslo. Ryba smrdí od hlavy. Nemyslím tím nic osobního, ale prezidentem to začíná,“ uvedl Jiří Drahoš v jedné z prvních reakcí.
Čelil také dotazu, jestli roli prezidenta zvládne, když nemá konkrétní zkušenost z výkonu jakékoli politické funkce. Role šéfa Akademie podle Jiřího Drahoše však určitý politický rozměr obsahuje, čelil v ní kupříkladu politickým snahám o výrazné seškrtání rozpočtu, což by prakticky znamenalo likvidaci této instituce. S politiky často jednal, ve funkci přežil pět premiérů, dost zkušeností tedy podle svého mínění má. „Nemám zkušenosti s partajním politikařením, to přiznávám,“ říká a dodává, že to může být pro prezidenta spíše plus.
DEMOKRATICKÉ POSPÁVÁNÍ
Jako prezident by se Jiří Drahoš snažil také povzbuzovat lidi, aby se více angažovali. Ne nutně v politických stranách, ale kupříkladu občansky na místní úrovni ve věcech, které pokládají za potřebné. A samozřejmě aby chodili k volbám, i když zastáncem volební povinnosti není. „Demokracie není něco, co je tady navěky a je to dáno jednou provždy. Neměli bychom pospávat, ale měli bychom demokracii dál rozvíjet.“
Za kritické ohrožení demokracie by bývalý šéf Akademie věd považoval především vzestup extrémistických a populistických stran, kterým nejde o společnost a o řešení problému, ale chtějí se jen vyvézt k větší popularitě a moci. Z podobného nárůstu ale v poslední době nemá větší obavy. Na přímý dotaz, zda je ohrožením demokratického systému Andrej Babiš, který chce kupříkladu rušit Senát, omezovat počet poslanců a požaduje jakousi revizi dosavadního demokratického systému, odpověděl Jiří Drahoš, že předseda hnutí ANO podle něj nemá tyto výroky příliš promyšlené. „Pokud by tady jakýkoliv politik usiloval o omezení parlamentní demokracie, je na nás, abychom mu v tom zabránili.“ Současná podoba české Ústavy je podle něj dostačující a ani prezident by neměl mít puvoár Ústavu překrucovat. „Prezident má dostatečné mantinely k tomu, aby se vyjadřoval k věcem, které pokládá za důležité.“ Jiří Drahoš hájil i Senát jako pojistku demokracie a celkově by v základním nastavení politických institucí a pravomocí nastavených v Ústavě neměnil.
PROEVROPSKÝ ČLOVĚK
Větší debata se rozpoutala také na téma evropské integrace, současné podoby a fungování Evropské unie a přijetí eura. „Evropská unie je šedesátiletý projekt, který přinesl do velké části Evropy stabilitu a rozumnou míru blahobytu. Hlavní je stabilita, původně proti sobě válčící mocnosti se byly schopny domluvit,“ zahájil svou úvahu Jiří Drahoš. Unii proto bere jako úspěšný projekt, který však v současné době narazil na přehnané tempo integrace a centralizace. Optimistické podle něj je, že si to EU pod tlakem začala uvědomovat a plánovat s tímto ohledem svůj další vývoj. Podle Jiřího Drahoše potřebuje sebereflexi a určitou formu reformy.
Mezi věci, které je nutné řešit na evropské úrovni, řadí bezpečnost nebo energetickou politiku. Pak jsou ale věci, které se na evropské úrovni řeší zcela zbytečně. K tomu ovšem Jiří Drahoš dodává, že zde existuje také spousta fám a polopravd o tom, co všechno nám Evropská unie nařizuje. „Z vlastní zkušenosti i od kvalifikovaných lidí vím, že to mnohdy není pravda.“ A také si za leckterou věc, kterou musíme skousnout, můžeme sami, protože nikdo z našich politiků nebyl v Bruselu schopen jasně říct, co chceme. „Jsem člověk proevropský, nemám rád, když někdo Českou republiku označuje za stát, který bude tvořit most mezi Čínou a Evropou nebo Evropou a Ruskem. My jsme Evropa, nemůžeme být žádným mostem. Nemám rád, když nás někdo posunuje jakýmkoliv geografickým směrem. Jsme v centru Evropy, jsme tady a zůstaneme tady.“
Otázku přijetí eura podle něj nelze jednoznačně zodpovědět. Jako příklad uvedl Jiří Drahoš svou návštěvu v boskovické firmě Láník, která je proexportně orientovaná a přechod na euro by jí velmi prospěl. Na druhou stranu je tu problematický rozdíl mezi kurzem eura a paritou kupní síly. Kurz eura se pohybuje okolo 26 korun, ale parita kupní síly okolo 18 korun. „Kdybychom teď přijali euro, do jisté míry znehodnotíme úspory obyvatel.“ Rychlé přijetí eura ovšem podle něj stejně znamená horizont několika let. Nejprve by bylo dobré navýšit mzdy a zvýšit produktivitu práce, abychom se posunuli a tento rozdíl se snížil. „Myslím, že v horizontu pěti let bychom měli být schopni euro přijmout.“
Celkově by se maximálně snažil, aby se prezident a vláda na základních rysech zahraniční politiky domluvili a postupovali v souladu. Pokud by se dostal do většího názorového rozporu s vládou, snažil by se jej nejdříve vyřešit vnitropoliticky. Zásadnější změny a obratu vládní zahraniční politiky se ale neobává ani v případě, že by ve volbách výrazně zvítězilo hnutí ANO.
Na celé debatě kupodivu nezaznělo téma imigrační politiky a multikulturní společnosti – boskovické publikum názory prezidentského kandidáta na tuto problematiku evidentně nezajímaly.
TVRDÁ PALICE Z JABLUNKOVA
Návštěvníky naopak zajímalo, nakolik je Jiří Drahoš připraven na kampaň, která byla minule zejména před druhým kolem mimořádně tvrdá. „Kdybych vám řekl, že jsem připraven na všechno, mysleli byste si, že jsem mluvka, protože úplně na všechno být člověk připraven nemůže,“ odpovídal prezidentský kandidát. Očekávat se podle něj dá ledacos, takže si sice lámal hlavu s tím, co by na něj mohli protivníci v kampani vytáhnout, ale od rozhodnutí kandidovat ho to neodradilo. „Jsem kluk z venkova, z Jablunkova, kde máme takové tvrdé palice. Myslím, že leccos vydržím.“
Do prezidentské kampaně je ochoten jít opravdu naplno. „Jdu do toho, abych vyhrál. Můžu vás ujistit, že jsem člověk, který když se pro něco rozhodne, tak neváhá. Jsem od přírody bojovník,“ odpověděl Jiří Drahoš na dotaz, jestli je opravdu připraven na předvolební boj a chce být vážnou alternativou současnému prezidentovi. Už nyní mu prý někteří lidé radí, aby vystupoval víc konfrontačně, protože negativní kampani se stejně nevyhne. Prezidentská kampaň podle něj naplno vypukne až po volbách do Poslanecké sněmovny. „Nechci předvídat, jestli na hrubý pytel hrubá záplata, ale nejsem člověk, který by nastavoval druhou tvář, když ho někdo udeří.“ Nyní se snaží hlavně prezentovat svou představu o výkonu funkce prezidenta a proti dalším kandidátům se apriorně vymezovat nechce.
Lidé mu hodně píšou, že očekávají od prezidenta důstojnost a právě to, aby navrátil politické scéně úroveň. V kultivaci politické scény proto vidí jeden ze svých hlavních případných prezidentských úkolů. A není skeptický k tomu, že by se to mohlo podařit, ačkoliv to nebude jednoduché a jistě se to nepodaří za rok nebo dva. „Už vaše účast tady je pro mě dokladem toho, že není všem všechno jedno. Věřím, že působení nás všech na společnost může přinést dobré výsledky.“
Že je schopen se do protikandidáta opřít, prokázal v odpovědi na dotaz po svém zdravotním stavu, když popisoval, že celý život sportoval a dodnes jezdí s manželkou rád na běžky: „Fotografie, kterou mám na Facebooku z rakouského Ramsau, není montáž a nemám tam ani trekové hůlky, jak si můžete všimnout, a nikdo tam nečíhá, aby mě chytil, kdybych se rozjel.“
Část debaty byla zaměřena na pravomoc prezidenta udílet milost a vyhlašovat amnestii. Zatímco amnestii považuje za přežitek, a proto by k ní nikdy nepřikročil, smysl prezidentské milosti vidí ve špetce naděje, která by zde pro odsouzené ve specifické situaci měla být. Prezident ale nemá suplovat soudní moc a přezkoumávat, jestli byl někdo odsouzen po právu. Milost by proto zvažoval v případech, kde by byly významné sociální a zdravotní důvody.
VĚROHODNOST ŽIVOTNÍHO PŘÍBĚHU
Tým pro Hrad Jiří Drahoš zatím nemá. Obklopit se schopnými lidmi pokládá za důležité, o konkrétních lidech, které by si vzal s sebou na Hrad, teprve přemýšlí. „Doufám, že nebudou mít nic společného s těmi současnými,“ dodává. Jiřího Ovčáčka by určitě nezaměstnal. Uvědomuje si, že proti Miloši Zemanovi, jakožto hlavnímu favoritovi volby, bude stát několik možná názorově blízkých a podobných kandidátů. Rozhodnout by podle něj pomohlo to, čemu říká věrohodnost životního příběhu.
Když měl Jiří Drahoš říct, kterou prezidentskou pravomoc pokládá za nejdůležitější, odpověděl, že je to především prezidentská autorita. „To není napsáno v Ústavě, proto také nevidím důvod napínat ústavní mantinely článků 62 a 63, ale prezident by se měl prosadit svojí osobností a autoritou. To pokládám za daleko důležitější. Prezident může jít na jednání vlády, zvát si k sobě příslušné ministry. Autorita prezidenta nevychází jen z Ústavy, ale je Ústavou velmi silně podpořena.“
Prezidentský kandidát na besedě v Boskovicích také odpovídal na cizojazyčný dotaz jednoho z návštěvníků, takže předvedl znalost angličtiny a němčiny, které ovládá velmi dobře, a ruštiny, kde je to prý už trošku horší, takže na odborné úrovni se s ruskými vědci baví radši anglicky. Vyprávěl také o své rodině – je ženatý, manželka Eva, která se setkání rovněž účastnila, je knihovnice v důchodu. Drahošovi mají dvě dcery a dva vnuky.
