Město Boskovice si na svém facebookovém profilu stěžuje na nízký zájem občanů o anketu týkající se městského rozpočtu a odvozuje z něj, že městský rozpočet občany nezajímá. Ve skutečnosti ale není problém v nezájmu občanů, ale ve způsobu, kterým s nimi město komunikuje a kterým reaguje na jejich připomínky.
Setkání s občany by se možná dala lépe načasovat v rámci dne i v rámci roku, jistě by se dala lépe propagovat a mohla by lépe využívat sociálních sítí a podobně, ale jejich hlavní problém je jinde. Kdyby občané věděli, že na setkání nebo v anketě mohou skutečně ovlivnit chod města, nedělalo by jim problémy vzít si na setkání dovolenou nebo dotáhnout k webové anketě své příbuzné. Jejich reálná, léta upevňovaná zkušenost ovšem tvrdí pravý opak: ankety a veřejné debaty mají vliv zcela minimální.
Příkladem může být relativně nedávná zkušenost s investiční anketou, ve které s velikým náskokem a na základě stovek hlasů vyhrál projekt skejtparku, po kterém skejťáci volají už asi patnáct let. Anketa už dnes na webu města není k dohledání a projekt skejtparku je zařazen mezi studie Červené zahrady – jinými slovy může vzniknout za dvacet let a nemusí vzniknout nikdy. Podobných zkušeností udělali občané při komunikaci s městem desítky. Proč by měli hlasovat v další anketě a chodit na příští setkání? Proč by měli věřit, že to tentokrát dopadne lépe?
Nemyslím si, že by příčinou tohoto stavu byla arogance vedení města. Nemyslím si, že by město pořádalo ankety a setkání s občany jen proto, aby nás takříkajíc „nechalo vykecat“. Podle mého názoru jde ze strany města prostě o nezkušenost a nereálná očekávání. Nabízím tedy několik postřehů, které by mohly kvalitu společného rozhodování zlepšit:
- Pokud necháme občany o něčem hlasovat, musíme být ochotni se výsledky hlasování řídit. Pokud nejsme ochotni se výsledky hlasování řídit, nenechávejme hlasovat. Je to ztráta času a důvěry.
- Z dobrých důvodů máme zastupitelskou, nikoliv přímou demokracii. Vedení města má právo rozhodnout jinak, ale v tom případě musí svou volbu jasně vysvětlit. Spojení „zastupitelstvo rozhodlo“ se za jasné vysvětlení nepovažuje.
- Dokud nebudeme mít dostatek zkušeností s přímou účastí občanů na rozhodování města, nebudeme schopni podobná hlasování dostatečně dobře propagovat a nebudeme dostatečně ochotni se jimi řídit, nemá smysl hlasovat například o velkých investičních projektech typu letního kina nebo centra technické výchovy.
- Každé hlasování musí dospět k jasnému úkolu, který bude mít termín a bude možné zkontrolovat, zda byl splněn. „Do konce roku opravíme chodník na Komenského“ je dobrý kandidát, „zlepšíme dopravu ve městě“ špatný.
- Možnost hlasovat a rozhodovat by neměla být omezena tím, kdo může být v danou chvíli na daném místě. Zvažme zavedení elektronického hlasování, ve kterém by každý občan města měl svůj hlas. Není to technicky složité ani drahé a výrazně by to zvýšilo legitimitu hlasování.
- Záznamy z debat a závěry, ke kterým se došlo, musí být veřejně k dispozici neomezeně dlouhou dobu.
Setkání s občany a veřejná hlasování jsou pro vedení města náročnou, nevděčnou disciplínou. Každý z nás na nich chce prosazovat vlastní témata nebo vyčítat vedení města to, s čím nesouhlasí. Právě proto by schopnost vést komunitu a mluvit s ní měla být hlavní dovedností těch, které si volíme za své zástupce. Naříkat na nezájem občanů by znamenalo, že na tuto roli rezignovali. Zcela zbytečně, protože podle našich zkušeností občané o dění ve městě zájem jednoznačně mají.
