Místní jména v sobě někdy ukrývají pozůstatky slov, která již v běžném jazyce nejsou zachována. Příkladem z Boskovicka je název obce Nýrov, ležící asi tři kilometry severovýchodně od Kunštátu.
Jméno této obce je poprvé doloženo k roku 1368, a to v podobě Nyrow. Stejný tvar je doložen ještě v pramenech z let 1398 a 1407. K roku 1517 máme doklad z Nayrova. Následují pak tvary Neyrow (1594) a Nerow (1674, 1718, 1751), Neýrow (1846), Negrow/Nejrov (1850), Nejrow/Nejrov (1872) a Nýrov (1881, 1924).
Pomineme-li některé nuance odpovídající stavu pravopisu v jednotlivých obdobích vývoje češtiny (neuvádění samohláskové délky ve starších tvarech, psaní v jako w, j jako g), máme před sebou vlastně tři základní tvary: Nýrov, Nejrov a Nérov. Tyto podoby přesně odrážejí nářeční vývoj v dané oblasti. Obec Nýrov spadá do nářeční skupiny středomoravské neboli hanácké, v jejím rámci pak do tzv. západní okrajové podskupiny. Jak už jsme si kdysi ukázali, tato podskupina je charakteristická tím, že obsahuje jednak typické hanácké prvky, jednak rysy západněji položených nářečí českých. Z uvedené trojice představuje původní (viz první doklad) a nakonec také spisovnou podobu tvar Nýrov.
V českých a také hanáckých nářečích se ovšem původní ý měnilo na ej, takže vznikla podoba Nejrov. Vývoj už jen v hanáckých nářečích pak ještě pokračoval a toto druhotné ej se dále změnilo na é, čímž dostáváme poslední tvar Nérov. Tři podoby názvu této obce tedy přesně odpovídají očekávanému historickému vývoji dané hlásky (viz spisovné dlouhý × nářeční české dlouhej × nářeční hanácké dlóhé). Obě nářeční varianty přitom koexistují a výběr jedné či druhé je zřejmě řízen i původem mluvčího. Obyvatelé Nýrova dnes asi více užívají hanáckou podobu Nérov, pamatuji si však, že moje babička, pocházející z Olešnicka, a tedy ze západnější oblasti blíže k Čechám, pravidelně používala tvar Nejrov.
Dodejme, že vedle této základní podoby je doloženo ještě zdrobnělé jméno Nýrovec (starší podoby jsou Nayrowecz z roku 1492, Negrowecz z roku 1567), což byla zprvu samostatná ves, vzniklá nedaleko původního Nýrova, poblíž bývalého hospodářského dvora, nyní však už tvoří součást obce Nýrov.
A jaký je původ názvu Nýrov? Ladislav Hosák a Rudolf Šrámek, autoři obsáhlého lexikonu Místní jména na Moravě a ve Slezsku (Praha 1970, 1980), ve druhém svazku (str. 152) uvádějí následující hypotézu: Nýrov je jmenný tvar přídavného jména nyrový (jmenné tvary jsou „krátké“ podoby přídavných jmen, dnes už užívané pouze u některých z nich, viz třeba zdravý : zdráv, slabý : sláb a podobně, a to je odvozeno od nyra „díra, doupě“. Nýrov by tak vlastně podle autorů znamenal „místo, kde jsou díry, doupata“. Potíž tohoto výkladu spočívá v tom, že ani přídavné jméno nyrový, ani podstatné jméno nyra není v češtině doloženo, a to ani v češtině staré. Existující slovníky je nezachycují. To ovšem neznamená, že tato slova opravdu neexistovala, jen se zkrátka nemusela dochovat v písemných pramenech.
Na jejich existenci lze však usuzovat na základě doložení slov se stejným základem v jiných slovanských jazycích. Zachovala se celá řada slov s podobným významem a podobnou formou ve staroslověnštině, nejstarším slovanském spisovném jazyce, a také v dalších slovanských jazycích. Tak je doloženo staroslověnské slovo nyrište „úkryt, příbytek“, dále bulharské nírište „jeskyně, velká dutina v zemi či skále“ a staroruské nýrišče „rozvaliny; podzemní chodba; díra; rokle“, jejichž společným významovým východiskem bylo snad „místo umožňující ponoření, zmizení“. Existují také staroslověnská slovesa nyrěti a nyrati „ponořit se“ a ruské nyrjatʼ „ponořovat se, potápět se“. Pokud jde o hlubší původ těchto tvarů, všechna tato slova se samohláskou y v kořeni považují etymologové za jakousi vedlejší řadu ke slovům, která mají na stejném místě samohlásku o, jako například české nořit, ponořit, slovenské noriť, slovinské noríti a podobně, vše opět s významem „ponořovat (se)“. K takovým obměnám samohlásek v kořeni slova dochází nejen ve slovanských, ale i v dalších indoevropských jazycích celkem běžně, srovnej třeba české suchý : usychat s protikladem u : y nebo německé nehmen : nahm : genommen s protikladem e : a : o (odborně se tomuto jevu říká ablaut).
Otázkou je, zda musíme opravdu spolu s Hosákem a Šrámkem předpokládat jako motivaci pojmenování Nýrova „místo, kde jsou díry, doupata“. Stejně tak dobře by snad bylo možno myslet na jinou motivaci spjatou s „ponořováním“, například „místo, které je ponořené, ukryté (v lesích)“ a podobně.
Lesk etymologie spočívá v tom, že určitý původní kořen se v příbuzných jazycích vyskytuje v hojných podobách a existují tak obsáhlá hnízda slov hloubkově stejného původu. Slovanská slova s kořenem nyr-/nor- a významem „ponořovat“ se na základě různých dalších pravidelných hláskových korespondencí zařazují k indoevropskému kořeni nerH- „ponořit se, vnikat; dole“. K němu pak zřejmě patří další slova z různých indoevropských jazyků, například staroindické naraka- „podsvětí“ nebo řecké nérteros „podzemní“. Obyvatelé Nýrova si tak můžou říct, že název jejich obec souvisí s právě zmíněnými starobylými slovy.
Aby ale věc nebyla tak jednoduchá, je tu ještě bída etymologie, a ta zase tkví v tom, že většinou pro konkrétní slovo existuje více různých, často protichůdných výkladů, mnohdy zhruba stejně (ne)pravděpodobných, takže vysvětlení původu slova je třeba skoro vždycky brát jen jako hypotézu, nikoli jako nezvratný fakt. Nejinak je tomu i u jména Nýrov. František Černý a Pavel Váša v publikaci Moravská jména místní. Výklady filologické (Brno 1907, str. 105) vykládají původ našeho slova zcela jinak, než jsme si právě uvedli. Podle nich byl Nýrov prostě odvozen příponou -ov z osobního jména Nýr, pro které předpokládají německý původ.
Ať už dáme přednost prvnímu výkladu slova spojujícímu je se starými slovy s významem „ponořit“, nebo druhému výkladu z mladšího vlastního jména Nýr, platí, že tak asi vznikly názvy ještě dalších dvou našich sídel, a to města Nýrsko v Pošumaví a města Nýřany na Plzeňsku. Je vidět, že místních jmen s tímto zněním není u nás příliš mnoho. Nýrov tak patří k celkem ojedinělým dokladům, a o to je zajímavější.
