Jilmy jsou skryty našim očím, jako se skrývají skřítci a tajemné bytosti. Než jsem se přistěhovala do Boskovic, vůbec jsem je neznala. Byl to pro mě jen dendrologický taxon v atlasu. Ale tady v Boskovicích jsem jich objevila mnoho a s obdivem je stále pozoruji, snad proto, aby se mi opět neskryly jako bytosti z jiného světa. Vypadá to, že máme na Boskovicku větší výskyt pohádkových bytostí, ale spíš zde žije více citlivějších lidí k silám, které si neumíme vysvětlit. Není divu, že se o Boskovicích říká, že mají zvláštní kouzlo. Věřím, že stejně jako jilmy mají svého ducha, tak místo, kde rostou, má svůj „genius loci“.
Toto kouzlo, které se netýká jen jilmů, je možná jakýmsi mostem mezi různými světy. Přestože lidé v posledních letech tyto mosty spíš bořili nebo ignorovali, někde hluboko v nás dřímá pochopení a touha tyto světy objevit. To je možná i naděje pro jilmy. Odborníci už několik desítek let tvrdí, že jsou to stromy mířící ke svému zániku, že končí jejich éra, stejně jako vymřelo mnoho jiných botanických druhů. V roce 1975 bylo v některých zemích Evropy zjištěno, že jich zde uhynulo až 98 procent. Na vině je prý houba, která tím, jak na stromu parazituje, ucpává vodivá pletiva a stromům prosychají větve. Jako by se vám zacpávaly žíly. Z nedostatku vody postupně celé stromy odumírají. Tato nemoc dostala jméno grafióza, také se jí říkalo holandská nemoc jilmů. Houba navíc šíří jedovaté látky a oslabené stromy nemají sílu s nemocí bojovat. Nákazu rychle šíří brouci bělokazové, kteří se zažírají do kmenů stromů.
Posledních padesát let se intenzivně bádalo nad prostředky, které by tuto houbu, potažmo brouka usmrtily, a to včetně genetických úprav samotných stromů. Naštěstí i vědci uznali, že je riziko „úniku“ nového genu z manipulovaných jilmů a možnost narušení cyklu dalších jiných organizmů (přátelských hub a živočichů) natolik velké, že to za umělou záchranu jilmu nestojí. Bylo to uvědomělé rozhodnutí a novou cestou, kterou můžeme vykročit k záchraně jilmu, je pochopení, že člověk není jedinou živoucí bytostí na této planetě. Máme stále možnost vrátit se k přístupu našich předků a využít jejich zkušeností získaných přímým vývojem v přírodě. Nikoli tím nastudovaným z učebnic, potažmo internetu, ale tím, že budeme stromy pozorovat a učit se od nich. Například v Kanadě stále hojně vysazují keře černého bezu. Jejich vůně je pro mnohé druhy hmyzu odporná. Udělejme experiment, sázejme více bezy a nedejme na řeči, že jsou to alergeny. Ne nadarmo naše „báby“ říkaly: před bezem smekni!
Jak poznáte jilm
Ve stromu jilmu se snoubí tvrdost s měkkostí, hrubost i jemnost. Je to mohutný strom dorůstající 40 metrů a zdravý se dožívá 500 let. Jeho dřevo je tvrdé jako u buku. Listy má jilm nepravidelné, nesymetrické. Větve jsou jemné, ale kmen strupovitý, s dlouhými hlubokými rýhami. Vzrůstem připomíná topoly, někdy i lípy, a proto si ho lidé často s lípami pletou. Je velice proměnlivý a skýtá mnoho druhů. I dendrologové mají s určením a pojmenováním potíže. Nejvýznamnější z evropských jilmů je jilm habrolistý a jilm vaz, oba byly součástí luhů a smíšených hájů. Dnes jilmy potkáme v našich luzích a hájích spíše vzácně. Bezpečně ho poznáte podle plodu, nažky v blanitém pouzdře. Jako kdybyste z heboučké látky ušili létající talíř UFO.
Jilmy na Boskovicku
Jilm není klasickým oblíbeným parkovým či městským stromem a díky své nemoci se ze strachu z odumření mnoho let nevysazuje. Jeho krása je skryta jednak v proměnlivosti, jednak v tajemnosti. Jeden poměrně vzrostlý jilm najdete přes ulici přímo naproti boskovickému kinu. Jako by zde čekal na filmové novinky a strážil dobrou pověst místního, stále dobře navštěvovaného kulturního místa. Denně kolem něj projdou tisíce lidí a nevšimnou si ho. Je to takové zvláštní místo, opuštěná zahrada uprostřed města. Rozpadající se plot a za ním trochu nepořádek. Plaňky polepené plakáty a ve dvoře jako by nikdo nežil. Možná tam bydlí skřítci a elfové. Jilm roste přímo v rohu a společnost mu dělají dvě lípy. Vůbec je tento kousek Boskovic tak nějak mimo dění. Sousední dvůr je využíván jako parkoviště nevalné úrovně. Přitom dvory starých domů nabízejí tolik možností, zvlášť když propojují ulice s náměstím.
Pilské údolí je jilmy lemované. Podél silnice k mostu najdete krásné a zdravé stromy, které se spolu s jasany a olšemi dělí o příjemné klima říčky Bělé. Jeden opravdu krásný a tajemný rostl na kraji lesní cesty vedoucí z Pilského údolí po pravém břehu Bělé směrem k Červené zahradě. U jeho nohou leží velký kámen, připomínající oblíbené keltské menhiry. Bohužel jeho listoví letos už nevyrašilo. Do výšin se klenou suché větve, čekající na dřevokazné houby. Poskytne domov ještě mnoha živočichům, ale sám už do svých větví vodu nenasaje. Tiše jsem se s ním rozloučila. Ze strží protějšího kopce sem do údolí stékají potůčky, připomínající horské bystřiny. Jeden takový je pod cestou sveden do potrubí, a když k tomuto místu slezete, ocitnete se přímo na jeho kořenech. Ještě stále můžete ucítit jeho mocnou sílu a krásu.
Krásný mohutný a zdravý jilm vás také přivítá, když vstoupíte do areálu Červené zahrady, vedle vchodu do stadionu. Jeho větve tvoří krásný stín věčně rozpáleného parkoviště vedle občerstvení.
Památný jilm horský ve Skočově Lhotě, jehož stáří se uvádí přes 300 let, je spíše ostudou naší péče o významné dřeviny. Když jsme ho se studentkou gymnázia hledaly pro její práci v biologii, trvalo dost dlouho, než jsme pochopily, že je to chráněný strom. Jeho okolí bylo hustě zarostlé kopřivami a nikde v blízkosti jsme nenašly státní znak, který by označoval jeho významnost. Přitom památné jilmy jsou jen dva v celém Jihomoravském kraji.
Jilmy v Jihomoravském kraji
Druhým památným jilmem je jilm habrolistý v Brně u hradu Veveří v areálu hřbitova. Díky grafióze byly dokonce jilmy habrolisté zařazeny do takzvaného Červeného seznamu ohrožených druhů.
Co se týče lužních jilmů, najdete největší na soutoku Moravy a Dyje, například nedaleko zámku Pohansko nebo u zámečku Lány.
Léčení a tradování
Prý již Keltové věřili ve vzácnou léčivou moc jilmů a připravovali ze sušené kůry prášek jako základ léčivých placek na poškozenou pokožku. Kůra jilmu opravdu má stahující a protizánětlivé účinky. Vnitřně se užíval k léčení průjmu, vnitřního krvácení a na horečku. Velice jsou ceněna semena jilmu, která je možné opražit a podávat například se salátem nebo do polévek.
Zvláštní postavení mají v systému léčby Bachovými květy, kde se anglický jilm používá pro ty, kteří se trápí pochybnostmi, únavou až vyčerpáním. Jilm by jim mohl pomoci vidět problémy ve správných rozměrech.
Jilm byl vždy velmi váženým stromem. V některých pověstech byl dokonce první lidský pár stvořen ze dvou kousků dřeva, muž z jasanu a žena z jilmu. V severských tradicích je obzvláště důležitým ochranným stromem domů a dvorů. Také ve Francii byly jilmy značně uznávané. U Gisoru na hranici Normandie stával mocný jilm, pod kterým se scházeli králové ke konferencím s knížaty Normandie. Na příkaz krále Filipa Augusta byl pokácen, aby tak byly zpřetrhány vazby s anglickou dynastií. Nebyl jediným, kdo se cítil být ohrožen mocnou prezentací starých jilmů a široce rozšířenou úctou, kterou tyto stromy požívaly.
Jilm v keltském kalendáři
Jilm připisuje lidem narozeným v jeho znamení toleranci, smysl pro humor, píli, pohotovost a tvůrčího ducha. Patří jim období mezi 12. až 24. lednem a 15. až 25. červencem. Dny jilmu byly pro Kelty dny dobré pohody. V chladu zimy člověku nezbývá téměř nic než myslet na své bližní. Dny se začínají prodlužovat, tak i v nás roste porozumění pro všechny extrémy života. V červenci k dobré pohodě přispívá hřejivost a hojnost přírody. Tehdy také následuje spravedlivé a umírněné ubývání světla.
Pokud jste se narodili ve znamení jilmu, jste názoru, že všichni jsou individualisté a že dodržují pravidla a jsou velkorysí jako vy. Přitom slovo individualista je špatně chápáno. Původně znamenalo „nerozdělené, nedělitelné“, ale dnes pod tímto pojmem vidíme člověka spíše kuriózního samotáře, nebo dokonce outsidera. Nevysmívali se vám často, že nejste jako ostatní? Neměli jste to nikomu za zlé. Zklamáni jste, ale ze způsobu, jak si lidé navzájem stále vymýšlejí předpisy a klepou jeden druhého přes prsty. Když pak jde o to, někomu prakticky pomoci, dívají se stranou, jako by se jich to netýkalo. V tomto světě vzájemného „špiclování“ a omezování se neočekávaně stáváte outsiderem, díky svému dobrému smýšlení a přirozené ochotě pomoci. Mnoho básníků a spisovatelů je rozených ve znamení jilmu, což je znamením tvůrčí citlivosti těchto lidí, například Alexandr Dumas nebo Molière.
Rada na závěr
To, co děláme pro druhé, děláme i pro sebe. Vše má svůj smysl. Pokud budeme na lidi kolem sebe myslet jako na jedinečné krásné bytosti, které jsou někdy ovlivněny programy – daty, jenž jim společnost vtloukla do hlavy, můžeme mít stále dobrou mysl. Protože víme, že nám nechtějí ublížit, hovoří za ně stará data. Kdo má mysl čistou, odpouští silnějšímu a slabšího požádá o prominutí.
Nad krajinou most barevný, je po dešti.
Mizí, mění se, volá i pláče – jilme.
Pod ním rozkvétají všechny bytosti.
Složitost světa ho láme, žízní.
Bez vody barvy se ztrácí a elfové s nimi.
Věříš-li v jiný svět,
pak zestárne zase,
na věky věků jako touha v dobré konce.
