Rada města na svém srpnovém zasedání rozhodla, že urbanistické řešení sportovního areálu Červená zahrada svěří boskovické projekční kanceláři, která z pěti oslovených firem přišla s nejlevnější nabídkou. Město tím prakticky uzavřelo možnost uspořádat na urbanistické řešení areálu architektonickou soutěž a pokračuje v problematické tradici rozvoje města nejlevnější cestou.
Sportovní a rekreační areál Červená zahrada má nezastupitelnou roli pro boskovické sportovce i širokou veřejnost; město do něj dlouhodobě investovalo už stovky miliónů. Velký potenciál areálu se opět dostal do popředí zájmu v roce 2015, když nové politické vedení Boskovic zastavilo výstavbu sportovní haly na ulici Slovákova a logicky začalo uvažovat o tom, že nejvhodnější náhradní lokalitou je právě Červená zahrada.
Kdyby se měla v Červené zahradě sportovní hala skutečně stavět, nabízí se při této příležitosti zamyslet nad celkovou koncepcí areálu. Kdybychom jen cestou nejmenšího odporu umístili na plán areálu další obdélník, riskujeme, že promarníme potenciál areálu a za obrovské investované prostředky nezískáme odpovídající kvalitu. Obyčejné dvakrát měř, jednou řež platí i (zejména!) při rozvoji města. Jinak se například může stát, že si uřízneme běžecký ovál a zkomplikujeme rozvoj atletiky.
Zajímá nás tedy fungování areálu ve větším měřítku, jeho zasazení do živého organismu města. Jak logicky umístit a propojit jednotlivá sportoviště a rekreační zóny, jak do areálu bezpečně a pohodlně dostat návštěvníky, jak je zde udržet, jak zvýšit jeho celkovou atraktivitu? Jak za investované peníze získat co nejkvalitnější kus města? Přesně to je předmětem urbanistické studie.
My nestavíme areál od nuly, takže si s ohledem na náklady nemůžeme dovolit teoretické ideální řešení. Můžeme ale z areálu dostat maximum toho, co nám podmínky dovolí. Můžeme při každé další investici směřovat k ideálnímu tvaru, místo abychom areál postupně dusili nekoncepčními zásahy.
Jak můžeme tuto důležitou urbanistickou studii získat? Tradiční cestou je oslovit několik firem a vybrat předem tu nejlevnější. Takový postup je vcelku bezproblémový u jasně formulovaných zakázek, dejme tomu dláždění chodníků. U jakékoliv tvůrčí práce ale výběrem nejlevnější nabídky kupujeme zajíce v pytli. Vlastně hůř: aktivně tlačíme cenu dolů bez ohledu na kvalitu.
Výrazně lepší řešení nabízí architektonická soutěž, ve které se situace otočí – projekční ateliéry nejdříve navrhnou, jak by si areál představovaly, a my pak za pomoci odborníků z návrhů vybereme ten nejzdařilejší. Tento způsob je sám o sobě dražší než předchozí, ale máme v něm větší šanci získat kvalitní výsledek. Tím spíš, že vyhlášení soutěže obvykle předchází veřejná debata o tom, co přesně bychom od areálu chtěli, a co tedy má stát v zadání soutěže.
Zatím se ale naše politická reprezentace rozhodla, že vypracování studie svěří studentům a jednomu konkrétnímu ateliéru vybranému na základě nejnižší ceny. Studentské práce mohou být zajímavé a je dobře, že se studenty na rozvoji města spolupracujeme. Jde ovšem o službu, kterou prokazujeme my jim, nikoliv naopak: Umožňujeme studentům nabrat zkušenosti, ověřit si dovednosti na reálném zadání s reálnými obtížemi. Podobně jako bychom ale nenechali vypracovat důležitou městskou smlouvu studentům práv nebo se nenechali operovat studentem chirurgie, nemůžeme ani tak důležitou a odbornou disciplínu, jakou je rozvoj města, svěřit výhradně do rukou studentů architektury.
Studentské práce navíc budou hotové až začátkem roku 2017, zatímco oficiální urbanistická studie má být hotová do konce října. Úkol vypracovat urbanistickou studii přitom mají politici na stole od konce minulého roku – ateliér, který ji vypracuje, vybrali ale až v srpnu. Když to tedy shrneme, vypracování důležité studie dostala kancelář na základě nejnižší nabídnuté ceny v šibeničním termínu zhruba dvou měsíců a studentské práce budou hotovy až měsíce po oficiální studii, kterou by potenciálně mohly inspirovat.
Starostka Hana Nedomová vysvětluje, že architektonickou soutěž nevylučuje, oficiální studie a studentské práce mohou posloužit pro její zadání. Výhodou městem objednané studie je prý to, že na rozdíl od soutěže můžeme požadovat vypracování několika variant řešení. Zde zřejmě v radě došlo k nepochopení principu architektonické soutěže, protože právě rozmanitost nabídnutých řešení je jednou ze základních výhod soutěží. V soutěži se navíc každé variantě plně věnuje jeden autorský kolektiv, zatímco v našem případě bude na všech variantách v termínu dvou měsíců pracovat jediný ateliér.
Je mi líto, že místo abychom se poučili z postupů, které jinde fungují, zvolili jsme tradiční českou disciplínu a zkoušíme znovu vynalézt kolo. Kdybychom se před rokem dali cestou soutěže, v tuto chvíli už jsme mohli mít její výsledky v rukou. Z postupu městské rady je zřejmé, že zde schází vedení zkušeného urbanisty, případně ochota naslouchat mu. Není to ideální příležitost obsadit konečně pozici městského architekta?
Zkouším si představit, že po roce prodlev a více než dvousettisícové investici do studentských prací a oficiální studie budou zastupitelé hlasovat o tom, zda na totéž dílo ještě nepřidat architektonickou soutěž. Jak asi hlasování dopadne?
