Jak se vám líbí letošní program festivalu Boskovice a co byste především doporučili navštívit?

Kristýna Znamenáčková

Letos velmi těším na opravené letní kino! Proběhne tam například obdivuhodné defilé českých kapel: minus123minut, Květy, Budoár staré dámy, Schodiště, Ty syčáci. Tamtéž si v sobotu v noci rozhodně nenechám ujít koncert Huga Race, někdejšího spoluhráče Nicka Cavea, který v Boskovicích zahraje s kapelou The Fatalists. Z komornějších uskupení stojí za zmínku charizmatičtí Kalle, kteří zahrají na palouku Potrvá před hradem. Palouk Potrvá patří vůbec k mým nejmilejším objevům festivalu v posledních letech (málokdy jsem totiž ke hradu vůbec během fesťáku cítila potřebu dojít!) a většinou, i když tam přijdu úplně pozdě nebo naslepo, mě něco nového osloví.

Z dalších akcí se pokusím neprošvihnout autorské čtení Víta Ondráčka, kunštátského malíře a literáta, v žádném případě neprošvihnu představení boskovického divadla Naboso, Mění se kulisa, které v textu sestaveném právě Vítem Ondráčkem nastiňuje život a tvorbu Ludvíka Kundery. Z úplně jiného soudku pak vřele doporučuji nedělní vystoupení Chanson Trio Coucou v evangelickém kostele, jemuž vévodí podmanivý alt zpěvačky a mojí kamarádky Radky Rubešové.

Nejsem úplně standardní návštěvník festivalů, který by si předem vytipoval svoje oblíbence a mezi nimi pak v přesně stanoveném harmonogramu pendloval, naopak se mi často stane, že zůstanu cestou na koncert vězet někde na půli cesty, před Kafe za rohem, v parku u zámeckého skleníku, na vyhřáté zídce zámecké zahrady, nebo se ocitnu někde, kam jsem původně vůbec nešla, a vždycky je to skvělé. Festivalová atmosféra města je pro mě asi to hlavní kouzlo celé akce, které bych asi nikdy nevyměnila za přesný plán koncertů, které nesmím prošvihnout.

Jan Bařinka

Letošní ročník přináší především na hudební scéně velké množství pro mě neznámých jmen, nejvíce se tedy letos těším na nějaký nový objev, o které na boskovickém festivalu naštěstí nikdy nebývá nouze. Je tu samozřejmě i pár umělců, od kterých přibližně vím, co očekávat, a jejichž vystoupení si rozhodně nenechám ujít. Největším překvapením, co se jmen na programu týče, je pro mě Hugo Race – člověk, který s Nickem Cavem zakládal jeho Bad Seeds. Už jenom přítomnost někoho takového bude určitě velký zážitek. Také jsem zvědav na kapely Esazlesa a Ravelin 7 – jednak jsem ani jednu z těchto dvou kapel jsem ještě živě neslyšel a jednak zařazení podobných post-hardcorových interpretů je pro mě v rámci dramaturgie tohoto festivalu také příjemným překvapením. Živě jsem zatím ještě neslyšel ani Dunajskou vlnu, která před časem znovuoživila repertoár legendárního Dunaje, tak jsem moc zvědav, jak budou písně v nových aranžích znít. A pak jsou tu samozřejmě interpreti, na nichž už jsem byl mnohokrát a nezklamou prakticky nikdy: Už jsme doma, Ty syčáci, Květy…

Přestože hudební program mě zajímá obecně nejvíc, rozhodně nezůstanu pouze u něj. Určitě nevynechám autorské čtení Víta Ondráčka, kterého si vážím nejen jako výrazného výtvarníka a literáta, ale také jako člověka a dobrého přítele. Z divadelních představení bych rád zvládl absolvovat Královnu Lfů v podání divadla Kolárka, po výborné předloňské Sněhurce půjde tentokrát prý opravdu spíše o inscenaci pro dospělé publikum.

Velmi kvalitní program bude samozřejmě i v zámeckém skleníku nebo v kině Panorama, poslední roky mi však vyhovuje pohybovat se během festivalu spíše na venkovních scénách, autorské čtení Víta Ondráčka a Královna Lfů v klášterním sklepě budou tedy představovat určitou výjimku, i když i do skleníku se budu snažit nahlédnout, přinejmenším se určitě chystám na slavnostní zahájení. Komu ale nevadí trávit festivalový čas například v kině, tomu bych velmi doporučil dokument o Martě Kubišové Magický hlas rebelky – dá se z něj pochopit mnohé nejen o nedávné historii naší země, ale především o této neuvěřitelné osobnosti české kultury.

Tomáš Trumpeš

Pokud dobře počítám, slavím letos svůj jubilejní 20. ročník festivalu, těch prvních pět jsem ještě minul. Musím se přiznat, že postupem času mě stále méně zajímá muzika, takže mou nejmilejší festivalovou scénou je teď asi Klášterní sklep. Zde bych doporučil rovnou kompletní program. Zejména pak čtení Víta Ondráčka; přátelíme se, ale i pro mě bude festival jedinečnou možností vyslechnout si ukázky z připravované knihy jeho deníků a sofismat. Jsem vážně zvědav!

Po Vítkově čtení bych rád zhlédl na hradě představení pražského divadla D21, což je domovská scéna v Boskovicích dobře známého čapkologa a divadelníka Hasana Zahiroviće, který se letos ujal i festivalové divadelní dramaturgie. Představení je navíc o Havlíčku Borovském! A přece jen muzika: jsem zvědavý, jak dnes hraje Budoár staré dámy, který mě kdysi na festivalu okouzlil zhudebněnými verši Sergeje Jesenina. Hotovo! Bez návratu… A taky jak se přes nás přelije Dunajská vlna, no a jaký bude Hugo Race. Těší mě, že se program festivalu po kratší odmlce vrací do evangelického kostela – Chanson Trio Coucou v neděli v poledne láká.

Další pro mě stále důležitější složkou festivalu jsou výstavy, které navíc v Boskovicích zůstávají i po několik dalších týdnů, pokud byste je během akce nestihli. Zvědavý jsem zejména, co připravil fotograf Jaroslav Bárta pod názvem Spolu/občané. Projekt má připomenout ty občany Boskovic, kteří museli své domovy opustit v transportu v roce 1942. Vždyť celé boskovické ghetto je Stolpersteinem – Kamenem zmizelých, jak se trefně vyjádřil dramaturg Petr Michálek ve festivalových novinách, na které bych vás s dovolením rovněž upozornil. Ostatně: co takhle zajít si, třeba i znovu, na komentovanou prohlídku čtvrti se skvělou průvodkyní Helenou Janíkovou?

Rád také zajdu během festivalu do kina. Třeba hned ve čtvrtek na Magický hlas rebelky. Závěrečný festivalový film Umění plakat neznám, ale už svým názvem nenechává na pochybách, že by nás snad zmíněný Pete Michálek v obvyklé nedělní melancholii tentokrát šetřil.